Ruský plán na rychlé podrobení Ukrajiny se zhroutil i díky mobilním jednotkám na čtyřkolkách. Proti neohrabaným pásovým vozidlům okupantů se lehké terénní stroje se sofistikovanou výzbrojí prosazují nečekaně efektivně.
Dosavadní scénář ruské agrese na Ukrajině začíná nápadně připomínat tzv. zimní válku, tedy napadení Finska tehdejším SSSR v zimě mezi lety 1939–40. Početné sovětské oddíly tehdy narazily na pohyblivé malé jednotky finských obránců, které se v krutých arktických podmínkách dokázaly rychle přesouvat na lyžích a účinně likvidovat nemohoucí techniku i lidské síly demoralizovaného protivníka. Také tento konflikt byl ze strany SSSR zahájen bez předchozího vyhlášení války. Ukrajinci nyní proti ruské lidské a materiální přesile bojují podobnými prostředky.
Ukrajinci rychle pochopili, že počtem těžkých zbraní se Rusům nedokážou vyrovnat. Proto proti nim začali nasazovat lehké a rychlé zbraně a zbraňové systémy. Kromě tureckých dronů se jim výborně osvědčily zejména vojenské i civilní upravené terénní čtyřkolky a buginy, které lze velmi rychle přesunout tam, kde je jich třeba.
Podle vojenského experta Josefa Nešpora jsou tato lehká terénní vozidla logickou volbou: „Výhoda čtyřkolek spočívá kromě výborné mobility v terénu také ve velmi snadné instalaci všemožných nástaveb a pomocných systémů – včetně zbraňových,“ uvedl.
Nejde přitom o žádný překvapivý koncept, speciální vojenské buginy se vyvíjejí prakticky od osmdesátých let. Prosadily se už v amerických „pouštních válkách“ na Středním východě. Úpravám běžných civilních čtyřkolek na vojenské se kromě USA ve velkém věnují i v Izraeli.
V případě Ukrajiny je ale zajímavé spíše to, jak živelně a rychle začali Ukrajinci upravovat čtyřkolky civilních majitelů. A pro ně jim Západ začal dodávat vhodné komponenty. Konkrétní rakety Stinger, Javelin a jiné řízené protitankové střely, respektive střely schopné zasáhnout i nízko letící vzdušné cíle. Jezdce postupně vybavují brýlemi pro noční vidění, GPS lokátory, které doplňuje Starlink Elona Muska, zabezpečující připojení na internet, a tedy tolik potřebnou bezpečnou komunikaci a koordinaci.
Klíčem k úspěchu je dovybavení rychlých čtyřkolek špičkovou technikou. Zdroj: Generální štáb ozbrojených sil Ukrajiny
Klíčem k úspěchu je dovybavení rychlých čtyřkolek špičkovou technikou. Zdroj: Generální štáb ozbrojených sil Ukrajiny
Válka na Ukrajině
Pro první linii
Ukrajinci na čtyřkolky nicméně nejčastěji instalují vlastní protitankový raketový systém
Stugna-P, který je primárně určen ke střelbě z tanku T-55 nebo protitankového raketometu. Laserem naváděný systém je schopen ničit i nízko se pohybující vzdušné cíle. Má dosah 100 až 4 000 metrů a dokáže proniknout krunýřem až do tloušťky 800 milimetrů. Jeho spojení se čtyřkolkami se aktuálně ukazuje jako nejefektivnější. Kromě raketometů se na buginy umísťují i těžké kulomety a granátomety.
Ukrajinskou poptávku po bojových čtyřkolkách vyslyšelo například Lotyšsko, kde stroje k válečnému účelu věnovaly soukromé společnosti,dokonce i jednotlivci. V této zemi se totiž vytvořila speciální sbírka „čtyřkolky pro Ukrajinu“ s příznačným sloganem „Tvoje čtyřkolka dokáže více“. Všechny darované čtyřkolky Lotyško posílá na Ukrajinu s jedinou podmínkou – musí být nasazeny přímo v boji v první linii, nejsou určeny například pro logistické účely.
Původně pracovní čtyřkolky a buginy se zvládnou přemísťovat i extrémním terénem rychlostí kolem 100 km/h. Zdroj: Generální štáb ozbrojených sil Ukrajiny
Původně pracovní čtyřkolky a buginy se zvládnou přemísťovat i extrémním terénem rychlostí kolem 100 km/h. Zdroj: Generální štáb ozbrojených sil Ukrajiny
Elektrifikovaná čtyřkolka není slyšet
Ukrajincům by do budoucna jistě ve válce pomohly i hybridní buginy s pohonem na elektřinu nebo elektřinu a LPG. Ty jsou totiž pro rychlé přepadové útoky ideální, protože při nich není třeba dlouhý dojezd, jsou téměř naprosto nehlučné, navíc jejich motory nevydávají při elektrickém pohonu dostatek tepla k tomu, aby je bylo možné efektivně lokalizovat infračervenými vyhledávači a preventivně ničit.
Z dostupných fotografií je patrné, že doposud používané čtyřkolky jsou původních kategorií ATV nebo UTV (tedy volnočasové nebo pracovní), objevují se i klasické buggy, tedy větší čtyřkolky s volantem. Všechny tyto stroje používají obvykle čtyřdobé motory o zdvihovém objemu 500 až 1000 kubických centimetrů s výkonem i 50 až 100 koní, který je pomocí variátoru přenášen k hnacím kolům. Jejich účelová stavba umožňuje velmi rychlý pohyb v těžkém terénu, přičemž na rovině jsou tato vozidla schopna dosáhnout rychlosti přes 100 km/h.
