Socioložka Martha Becková vysvětluje, jak funguje úzkost
Jak potlačit úzkost? Zvědavost a kreativita mohou zastoupit roli určité „protilátky“. Ve své nové knize pojednávající o tomto emočním stavu socioložka Martha Becková uvádí, že mezi kreativitou a úzkostí existuje určitý „přepínací efekt“. V rozhovoru pro CNN přiblížila, jak s tímto stavem úspěšně bojovat i to, proč lidé k úzkostem sklouzávají.
Ve své poslední knize s názvem „Beyond Anxiety: Zvědavost, kreativita a nalezení životního cíle“ socioložka Becková uvedla, že zvědavost a kreativita mohou v případě úzkosti působit jako „protilátka“. „Důkazy ukazují, že mezi kreativitou a úzkostí existuje jakýsi přepínací efekt. Když jedna z nich jede na plné obrátky, druhá jako by se odmlčela,“ sdělila.
ČTĚTE TAKÉ: „Nejdepresivnější“ den v roce. Fakta, mýty a tipy, jak zvládnout nejen lednový splín
Obecně připomněla, že lidé mají v mozku „přirozeně naprogramované“ scénáře, které jim umožňují snadno sklouznout z klidu do „katastrofizování“. Aby se člověk naučil před tímto ubránit, musí si podle socioložky vypěstovat a udržovat „zvědavost, úžas, spojení, soucit a úctu“. Jak dostat úzkost, kterou Becková označuje za „vyděšené stvoření ve vašem mozku“, pod kontrolu, vyprávěla v rozhovoru pro CNN.
Příběh 15 štěňat a kobry
Proč jsou z vašeho pohledu lidé v dnešní době tak úzkostliví?
Lidé byli vždycky úzkostliví. Náš mozek má určitou negativní předpojatost, díky níž jsme velmi pozorní vůči všemu, co by nám mohlo ublížit. Dnes se však nacházíme v bezprecedentní situaci, která nás dohání k myšlení založenému na strachu. To nejen, že vede k úzkosti, ale také nás učí používat části mozku k ní náchylné. Jakmile se jednou dostanete do spirály úzkosti, je těžké se z ní dostat. Přirozené fungování mozku naopak vede k neregulované smyčce, která má tendenci úzkost ještě zvyšovat.
Zmínila jste negativní předpojatost. Co si pod tímto pojmem máme představit?
Říkám tomu příběh „15 štěňat a kobry“. Když vejdete do místnosti s 15 štěňaty a kobrou, vaše pozornost se zaměří na hada, protože představuje potenciální hrozbu. Tato předpojatost pomáhala našim předkům udržet se v bezpečí, v moderním životě však může vést k neutuchající úzkosti. I když kobra existuje pouze v naší hlavě, náš mozek reaguje, jako by hrozba byla skutečná a přítomná. Mozek pak problém ještě umocňuje, když si naši nervozitu vykládá jako důkaz toho, že bychom měli být nervózní, čímž tento vzorec posiluje. Pokud je nám známo, člověk je jediným živočichem, který dokáže přijmout imaginární strach a proměnit ho v konzistentní, trvalý prožitek úzkosti. Můžeme uvíznout v „zrcadlové síni“ plné strachu, který se neustále stupňuje.
Úzkost je jako pronásledování.
Zmiňujete hrozby a strach. Jak se však liší od úzkosti?
Zdravý strach je reakcí na něco nebezpečného, kterou prožíváme jako intenzivní nával energie, který téměř okamžitě odezní, když hrozba pomine. Úzkost je reakcí na naše myšlenky. Pociťujeme strach jako reakci na věci, které nejsou přítomné, které se nemusely stát, které se možná nikdy nestanou. Tyto pocity mohou přetrvávat, i když jsme v naprostém bezpečí. Úzkost je jako pronásledování.
Existují nějaké „tajné dveře“ z úzkosti? Potažmo, jak se k nim dostat?
Nejprve si řekněme, co nikdy nefunguje. Často je naší první reakcí snažit se na úzkost zaútočit. Chceme, aby zmizela, a tak na ni zaútočíme a snažíme se ji „zahnat“. Úzkost je však jako vyděšené zvíře. Běhat za ní se slovy: „Chci s tebou skoncovat“ ji neuklidní. Na druhé straně může být prvním krokem ke zklidnění zvědavost. Využijte soucit se sebou samým, i když ho necítíte. Řekněte: „Naslouchám. Slyším tě. Vidím, že máš strach. Řekni mi všechno.“ Zpočátku ani nezáleží na tom, zda to myslíte vážně. Pouhé zformulování myšlenky vás posune do jiného způsobu myšlení. Z neurologického hlediska zvědavost odvádí naši pozornost od mechanismů, které způsobují úzkost, a vytváří tak začátek konce spirály. Jsme naprogramováni tak, abychom se věnovali tomu, co v nás úzkost vyvolává. Obrácení pozornosti směrem ke zvědavosti a odklon od úzkosti nám pomáhá rozšiřovat, nikoliv smršťovat náš život. Pokud dokážete být natolik zvědaví na své vlastní úzkostné myšlenky, že se sami sebe zeptáte, zda jsou pravdivé – zda vás osvobozují, nebo drží v zajetí – jste již na správné cestě.
Ve své knize zmiňujete také kreativitu. Jak nám pomáhá zvládat úzkost?
Tvořivost zapojuje pravou mozkovou hemisféru, což nám pomáhá odvést pozornost od úzkosti lokalizované v levé hemisféře. Místo toho, aby nás kreativita zavírala do malého vězení strachu, motivuje nás k učení a otevírá nám celý vesmír. Umožňuje nám přístup k cestě, která je opakem strachu. Věřím, že právě tak bychom měli žít po většinu času.
Panické pobíhání ničemu nemůže
Nebylo by ale nebezpečné, kdybychom zůstávali pouze ve stavu tvoření? Neztratili bychom z dohledu zmiňovanou „kobru“?
Bylo by to zcela neživotaschopné. Prostě bychom vyběhli na ulici a za pár vteřin bychom byli mrtví. Je tu ale jedna věc: Pravá hemisféra, kde sídlí kreativita, nikdy nevylučuje data z levé. Vidí kobru a řekne si: „Co kreativního bychom mohli udělat, abychom se s ní vypořádali? Mohli bychom ji zazdít? Mohli bychom vytvořit malou jednotku na chytání hadů?“ Dnes čelíme řadě situací, které se nikdy nestaly. Žijeme ve světě s bezprecedentním přenosem znalostí a technologií. Pokud budeme kvůli těmto věcem jen panicky pobíhat, nemůžeme udělat nic užitečného. Musíme nechat naše pravé hemisféry převzít kormidlo – umožnit naší kreativitě, aby se zapojila do procesu vynalézání.
Jak nám tedy může kreativita pomoci zmírnit úzkost v každodenním životě?
Kdykoli mě přepadne úzkost, zeptám se sama sebe: „Co bych mohla udělat?“ místo „Co mám udělat?“. To mě okamžitě uvede do jiného stavu. Chování, kterému dominuje levá hemisféra, je pro naši kulturu zásadní. Žijeme ve společnosti, která předpokládá, že úzkost pomáhá řešit problémy. Ve skutečnosti dobrá řešení nikdy nevycházejí z úzkosti nebo paniky. Vycházejí ze zvědavosti, klidu a kreativity. Naše úzkost vedla k posedlosti kontrolou – k zaměření na snahu vše počítat, analyzovat, měřit a označovat, což nás odvedlo od přirozených rytmů. Mnoho z nás uvízlo v pasti levé hemisféry, která nás nechává kreativně hladovět. Umělecká tvorba, zejména ta praktická, nás může znovu spojit s naší biologií a vyvážit celé naše já.
Zaměřte se na proces, nikoli na produkt.
A co lidé, kteří nejsou umělecky založení?
Věřím, že všichni lidé se rodí jako tvůrčí géniové, než nás socializace přesvědčí, že jimi nejsme. Uměním myslím cokoli, co vyrobíme, vytvoříme nebo necháme vzniknout. V okamžiku, kdy například vezmete do ruky hroudu hlíny a začnete něco tvořit, rozsvítí se vám pravá mozková hemisféra. Pomáhá nám soucítit se sebou samým, se zvědavostí vůči vlastním zkušenostem ve chvílích, kdy se věnujete umění a tvůrčím činnostem, při nichž používáte své ruce.
Zaměřte se na proces, nikoli na produkt. Nechodíme do posilovny s myšlenkou: „Mým úkolem je zvednout tuhle činku a udržet ji ve vzduchu.“ Ne, zvedáte ji kvůli účinku, který na vás má. Nemalujte pro samotný obraz, ale proto, že to posiluje neurony jdoucí do tvůrčí části vašeho mozku. Vymalování mandaly má například levitační účinek na vaši náladu, imunitní systém a všechny pozitivní části vaší psychiky. Mandalu vybarvujte 20 minut a pak tu zatracenou věc zahoďte – pokud chcete. Nejde o vybarvování, ale o dobrou náladu, kterou si z ní odnesete. Pomáhá také vyhledávat společnost s ostatními, kteří se taktéž věnují tvůrčí činnosti, a spojit se s nimi.
Jaký efekt by podle vás mohla kreativita přinést světu?
Myslím, že bychom mohli zachránit svět. Úzkost je nakažlivá, ale klid také. Lidé se srovnávají s nejklidnějším člověkem, kterého najdou. Tvorba umění je jedním ze způsobů, jak dosáhnout hlubších stavů klidu, které mohou sloužit jako kotva, pro vás i pro ostatní. Takto na mě působí verš připisovaný perskému básníkovi ze 14. století Hafezovi: „Trápíte se? Pak zůstaňte se mnou, protože já ne.“ Takoví můžeme být jeden pro druhého. Svět potřebuje „neutrápené“ lidi víc než kdy jindy.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Mor, který kazí Čechům životy. Před spaním vynechte hádky a odložte mobily, radí odborníci
