Kandidátka na ombudsmanku: Investice do slabších se vrátí, bezmoc lidi radikalizuje
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Prezident Pavel ji navrhl jako kandidátku na ombudsmanku.
Šimáčková Laurenčíková zmiňuje systémové bariéry v Česku.
Jak by k důležité funkci přistupovala ona?
Podpora zranitelných skupin se ekonomicky vyplatí.
Chci být hlasem těch, kteří se cítí nevidění a neslyšení, říká před volbou nového ombudsmana jedna ze žhavých kandidátek a bývalá zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS rozebírá, co lidi v problémových regionech trápí, proč chce být aktivní ombudsmankou v terénu, jak nasměrovat systémovou finanční pomoc, ale i to, proč podle ní nejsou Češi rasisté. Občané se dle ní radikalizují proto, že jsou naštvaní a mají pocit, že se na ně politici vykašlali a nechtějí jejich problémy vidět, natož řešit. Pro své zvolení bude Laurenčíková hledat podporu u všech poslanců, s premiérem Andrejem Babišem už mluvila a cítí, že v hnutí ANO dveře zavřené nemá.
Česko hledá nového ombudsmana či ombudsmanku, nástupce končícího Stanislava Křečka by měla Poslanecká sněmovna zvolit v březnu. Kláru Šimáčkovou Laurenčíkovou, někdejší zmocněnkyni pro lidská práva vlády Petra Fialy, nominoval na důležitý post prezident Petr Pavel. Jeho druhým kandidátem je advokát Vítězslav Dohnal.
Senát ve shodě s Českou konferencí rektorů doporučil právničku Evu Kostolanskou, která působí v Kanceláři veřejného ochránce práv v odboru justice, migrace a financí. Navíc nabídl bývalého ústavního soudce Jaromíra Jirsu, zatímco rektoři se vyslovili ještě pro současného zástupce ombudsmana Víta Alexandra Schorma.
ČTĚTE TAKÉ: Tábor hrůzy v Česku. Ombudsman chystá žalobu, organizátor se hájí storno poplatkem
„Věřím, že právě role ombudsmanky je tím místem, ze kterého bych mohla dál posouvat řadu témat, jež zásadně ovlivňují důstojnost, stabilitu a bezpečí života lidí v naší zemi,“ vysvětluje svou motivaci v rozhovoru pro CNN Prima NEWS Klára Šimáčková Laurenčíková.
Proč usilujete o to být ombudsmankou?
Ráda bych nabídla toto své angažmá jakožto jistou kontinuitu veřejné služby, která definuje celý můj dospělý život. Téměř 30 let se intenzivně zabývám agendami, jež souvisí s univerzální ochranou lidských práv a podporou zranitelných skupin společnosti. Snažím se posilovat hlas těch, kdo čelí diskriminaci, útlaku a nerovnému zacházení. Definovat přetrvávající výzvy a problémy, konstruktivně navrhovat jejich řešení a získávat pak pro jejich prosazení potřebnou veřejnou a politickou podporu.
Čtěte také
Jaké vidíte základní problémy v agendě lidských práv v Česku?
Řada lidí v naší zemi bohužel dnes a denně naráží na přetrvávající systémové bariéry. Hůře se dostávají ke kvalitní právní pomoci. Mnohdy se cítí neviděni, nevyslyšeni a nepochopeni a žijí s přetrvávajícím pocitem, že stát a úřady pro ně nefungují. Že spravedlnost neexistuje. Cítí se osamocení a často oprávněně rozzlobení. Své problémy bez další pomoci nemohou vyřešit. Právě těmto lidem, ale nejen jim, bych v případné roli ombudsmanky byla ráda nápomocna a navázala tak na svou předchozí práci ve funkci zmocněnkyně vlády pro lidská práva i na své předchozí zkušenosti spojené s působením ve vedoucích rolích na ministerstvech školství, práce a sociálních věcí i zdravotnictví. Vděčná jsem rovněž za praktické poznatky z mé práce v přímých službách na pomoc obětem domácího násilí a obchodu s lidmi a za léta přímé podpory dětí s tělesnými handicapy v Jedličkově ústavu a školách.
Babišova reakce na mou kandidaturu nebyla zamítavá
Volba bude záležet na 200 poslancích. V pozici zmocněnkyně jste skončila loni dobrovolně s nástupem nové vlády a jasně jste deklarovala, že se neztotožňujete s kroky zástupců SPD nebo Motoristů. Budete se tedy i tak snažit je o svých kompetencích přesvědčit nebo budete usilovat spíše o hlasy poslanců ANO, protože bez nich to zřejmě nepůjde…
Už během předávání vládní agendy zmocněnkyně pro lidská práva jsem současného premiéra Andreje Babiše informovala o tom, že bych na funkci ombudsmanky ráda aspirovala. Informovala ho o připravenosti být nadále nápomocná, avšak z méně politické a více nezávislé a odborné úrovně.
Podpořil vás?
Pan premiér mě pozorně vyslechl. Naše setkání proběhlo konstruktivně. Reakce na mou plánovanou kandidaturu nebyla nijak negativní nebo zamítavá. Mým primárním cílem během naší schůzky před koncem roku ale bylo zachování Odboru lidských práv a Odboru rovnosti žen a mužů ve struktuře Úřadu vlády, vysvětlit obsah a dopad naší práce a udržet politickou podporu pro další fungování. To se podařilo, reakce pana premiéra byla příznivá. Oba týmy v tuto chvíli pokračují na Úřadu vlády ve své práci a já jsem za to opravdu ráda.
Jste připravená sejít se s Tomiem Okamurou na čtyři oči a o situaci se pobavit?
Pokud by si mě předseda sněmovny Tomio Okamura na schůzku pozval, setkám se s ním.
Laurenčíková: Podpory prezidenta si nesmírně vážím
Jste zároveň nominantkou prezidenta Petra Pavla. Cítíte, že vám to v té současné konstelaci může pomoci, nebo naopak, že to tu vaši pozici dělá trochu složitější?
Vyjádřené podpory a důvěry pana prezidenta si nesmírně vážím. Nedokážu v otázce možného úspěchu či neúspěchu při finálním hlasování v Poslanecké sněmovně v tomto kontextu konkrétní výsledek predikovat. Přeji si jen, aby proces výběru konkrétního kandidáta či kandidátky proběhl důstojně a byl vzat v potaz závěr parlamentní hodnotící komise, která spojuje experty z akademické a nevládní sféry a má ve volbě ombudsmana nezávislý poradní hlas.
Čtěte také
Pojďme zkusit říct, jak přesně, komu a kde byste chtěla jako ombudsmanka pomáhat? Vzpomenu si na data PAQ Research, která po volbách jasně ukázala, že vláda Petra Fialy nedokázala oslovit lidi v problematických a chudších regionech a hlasy tam sebraly právě strany současné vládní koalice. Dalo by se očekávat, že to tedy budou ony, které chtějí lidem v těchto oblastech pomáhat. Místo toho ruší třeba neziskové organizace, tedy často jediná centra, která lidem v regionech pomáhají.
Určitě souhlasím s tím, že bývalá vládní koalice měla komunikovat více srozumitelně, snažit se aktivně přiblížit lidem a být více přítomná v regionech. Kontinuálně, nikoliv jen těsně před volbami. Dobrá komunikační strategie je něco, co ovlivňuje důvěru lidí v to, že centrální politika reflektuje i jejich problémy a starosti. Že opravdu vnímá jejich dennodenní realitu a přináší funkční řešení. Sama pocházím z Mostu, z města s vysokou koncentrací socioekonomických zátěží, a vím proto, jak často místní lidé pociťují frustraci z rozdílné perspektivy nazírání na problémy z velkých měst typu Praha a z jejich lokální úrovně.
Je ale zároveň fér připomenout, že minulá vláda musela za běhu řešit velké množství nečekaných a objektivně velmi náročných krizí. Ať, už šlo o válku na Ukrajině a velké množství uprchlíků, jimž jsme solidárně zajistili potřebné útočiště, či povodně, tornádo nebo tragédii na Filozofické fakultě.
Vyrůstala jsem s romskými dětmi, které žily v chudobě
Je to i jeden z důvodů, proč jste se touto cestou vydala, že jste viděla některé nespravedlnosti z první ruky a byla jste toho součástí?
To, kam jsem se narodila a s jakými dětmi jsem vyrůstala, zřejmě opravdu ovlivnilo mou profesní orientaci. Kamarádila jsem se v dětství s romskými dětmi, z nichž mnohé žily v chudobě a bytové nestabilitě. Systém je cíleně odesílal do zvláštních škol, ačkoliv nebyly v ničem méně nadané než my ostatní. Můj nejbližší kamarád doma zažíval kruté fyzické trestání a vím, že nyní je již poněkolikáté ve vězení za prodej drog. Stejně starý soused z našeho domu zase pro svůj mentální handicap vyrůstal v ústavu a během covidové pandemie předčasně zemřel.
Proč se nám stále nedaří situaci v těchto regionech zlepšovat? O problémech víme desítky let, víme, kde jsou a politici se neustále zaštiťují sliby o pomoci?
Situace se nemůže úplně zlepšit, pokud na potřebných změnách v těchto územích nebudeme spolupracovat s experty a zapojovat do řešení lokální lídry. Pokud nepochopíme, jak moc se nám investice do podpory oslabených článků společnosti vrátí.
Co si pod tím máme konkrétně představit?
Konečně zavést dobrý systém podpory v bydlení, zajistit včas dostupné služby pro zranitelné skupiny, zkvalitnit školství, rozvinout péči o veřejný prostor a posílit spolupráci všech důležitých složek státu od policie až po již zmíněné zdravotně sociální služby. Posílit kulturní a uměleckou sféru a začít konečně investovat potřebné zdroje do větší stability života rodin s dětmi. Pokud tohle uděláme, bude to to nejlepší pro nás pro všechny. Vynaložené vstupní investice se nám mnohonásobně vrátí. Jak ve spokojenější a zdravější společnosti, tak v celkové kondici demokracie i ekonomické konkurenceschopnosti.
Vztek z bezmoci a dramatické rozevírání nůžek mezi bohatými a chudými
Jak konkrétně vám k vnímání těch věcí pomáhá již zmíněná zkušenost z rodiny?
Pomáhá. Se svou rodinou mám blízký kontakt. Do Mostu se pravidelně vracím. Jeden můj bratr pracoval řadu let ve věznici a druhý bratr je už přes 15 let policista přímo v terénu. Jednou mi řekl něco, nad čím od té doby často přemýšlím, a sice že lidé začnou hledat viníka své neutěšené situace v momentě, kdy ti, kdo by měli přinášet řešení, ve svých rolích dlouhodobě selhávají. A že kumulace vzteku z bezmoci a z něj formované předsudečné postoje vznikají častěji tam, kde chybí péče o společný prostor, o důstojnost, bezpečí a stabilitu života všech lidí v daném území.
Dá se tedy říct, že k rasismu a zkratkám lidi žene fakt, že jim nikdo nenabízí dlouhodobé řešení jejich složité situace?
Skrze osobní kontakt a časté výjezdy do regionů vnímám, že lidé opravdu zmiňují často velmi podobné skutečnosti. Stěžují si, že nevidí nasazení a snahu o skutečná řešení. Vnímají narůstající kumulaci problémů a dramatické rozevírání nůžek mezi kvalitou života bohatých a chudších. Lokální politici se přitom leckdy i velmi snaží, ale bez celostátní podpory nebo změn některých zákonů pro ně nemusí být jednoduché potřebná řešení v daném místě zařídit. Pakliže však občané žijí s pocitem, že se bezpečí v daném místě hroutí a město pro ně přestává být tím srozumitelným a přehledným místem, ve kterém vyrůstali a mají k němu vztah, je určitá část z nich každodenně stresující a frustrující realitou dohnána k radikalizaci a černobílému vidění světa.
Čtěte také
Navržená řešení dotahuji k realizaci
Získat důvěru lidí zpět je často velmi složité a pracné. Můžeme očekávat, že pokud budete zvolena ombudsmankou, budete aktivním ochráncem práv v terénu?
Snažila bych se propojovat všechny důležité aktéry k funkční spolupráci. Podporovat kvalitní dialog a spolupráci na reálných úkolech. Věřím, že právě ombudsman/ka může být dalším důležitým propojovacím článkem mezi terénem, expertní sférou a veřejnou mocí. Může být hlasem zranitelných, kteří sami nedokážou dostatečně nahlas vyjevit své potřeby a bojovat proti bezpráví. Ať už jde o děti v ústavních zařízeních, lidi se zdravotními handicapy, osoby se zkušeností s duševním onemocněním, oběti trestných činů, osoby ve vysokém věku či národnostní a etnické menšiny.
Často jste se svým přístupem kritiky označována za jakousi progresivní aktivistku. Jak se proti tomu vymezujete, protože nevnímám, že byste se tak sama definovala?
Pokud se veřejně angažujete v řešení například nedostupné bezbariérové dopravy, snižování nerovností ve vzdělávání, v rozvoji služeb péče o duševní zdraví či posílení prevence násilí v blízkých vztazích, musíte být aktivní a dát do své práce potřebnou energii. Získat partnery a budovat funkční sítě spolupracovníků. Jsem přesvědčená o tom, že za těch téměř 30 let, kdy jsem veřejně aktivní v různých rolích spjatých s agendou ochrany lidských práv, se mi podařilo prokázat, že jsem schopná nejenom definovat problémy a navrhovat řešení, ale zároveň je i dotahovat k realizaci.
Čtěte také
Ať už jde o zákon o domácím násilí, jenž zlepší ochranu obětí, či novelu občanského zákoníku, která definuje nepřijatelnost fyzických trestů na dětech, novelu trestního zákoníku, jež startuje potřebné změny v systému vězeňství a narovnává ochranu zranitelných skupin před předsudečně motivovaným násilím. Nebo vznik institutu dětského ombudsmana, ukončení praxe umisťování dětí mladších tří let do kojeneckých ústavů, redefinici trestného činu znásilnění či vznik vládního programu Bezpečné dětství, který je prvním rámcem a sadou opatření k řešení nárůstu násilí ve společnosti. Na všech konkrétních legislativních a koncepčních změnách jsem měla tu čest spolupracovat s řadou skvělých partnerů a moc jim za ochotu vytrvat ve společném úsilí děkuji.
Investice do dětí se vyplatí
Proč v Česku tyto problémy, zdá se, vidí jen lidé z toho levicověji nastaveného politického spektra, byť o tom, že existují, mluví i další strany. Očekávala bych návrhy řešení třeba od konzervativněji laděných stran, které se zaštiťují rodinou atd.
Pokud se třeba v oblasti sociální spravedlnosti snažíte měnit legislativu, či to, kam a jak tečou finance, častokrát narazíte na předsudky a názorové zkratky u těch, kdo drží moc a utváří veřejnou politiku. Zaznívají narativy, že si za život na ulici mohou lidé sami, matky samoživitelky si vybraly špatného partnera, děti se dost nesnaží a podobně. A že kdyby všichni ti potřební chtěli, tak se mohou mít lépe, protože když jsme to dokázali my, tak může každý.
Proč tomu tak podle vás je?
Za tímto nastavením je bohužel nepochopení toho, jak moc nás determinuje to, kam se narodíme, jestli nás doma měli rádi, podporovali nás, pomáhali nám s učením, nebo jsme se naopak narodili do prostředí, kde jsme permanentně bojovali o přežití. Dospělí pro nás byli zdrojem strachu a ohrožení, nikoliv podpory a jistoty. Bytová nouze, chudoba, drogy a násilí vás nutí žít v chronickém vysoce toxickém stresu. Tyto faktory se zásadně propíší do toho, jak v pozdějším věku zvládáte fungovat ve vztazích, uspět ve škole, získat si a udržet práci a nakonec jednou žít spokojený rodinný a partnerský život. Světová banka vyčíslila již před mnoha lety, že investice do včasné péče o děti ze socioekonomicky zatíženého prostředí se společnosti ekonomicky násobně vrátí. Pokud tedy pravicové strany myslí vážně svůj zájem o ekonomickou stabilitu naší země, měly by své strategie stavět na datech a neignorovat fakta, která podtrhují ekonomický aspekt těchto problémů. Například dlouhodobého neřešení nerovností ve vzdělávání či obchodu s chudobou, kdy nám desítky tisíc dětí z chudých rodin stále nuceně žijí na ubytovnách a v azylových domech, z důvodu chudoby nenavštěvují žádné volnočasové aktivity, sportovní ani kulturní prostředí a pro vyrůstání jim zůstává pouze ulice.
Je potřeba říct nahlas, že opravdu hoří, má jasno Laurenčíková
Politici tomu tedy nerozumí?
Pořád ještě určitá část těch, kdo drží veřejnou moc, tyto souvislosti dostatečně nevidí. A témata výše jmenovaná, ale třeba i další podobně závažná, jako je například nedostupná asistenční podpora pro lidi se zdravotním postižením či dlouhodobě nemocné, přístupné komunikační a informační systémy pro osoby se zrakovým či sluchovým handicapem, prevence digitálního vyloučení, AI a garance ochrany lidských práv při jejím zrychleném rozvoji, jsou agendami pro udržitelný a dobrý život naší společnosti naprosto zásadní. I přesto je však nemalá část politiků má tendenci stále vnímat jako témata měkčí a jakoby nadstavbová. Na která přijde čas a pozornost někdy později. A že přeci zase tolik nehoří. Je potřeba občas nahlas říci, že už opravdu hoří a to ve velkém rozsahu a je nutné začít okamžitě hasit i efektivně předcházet vzniku dalších požárů.
Čtěte také
Pokud investujete do odolné a stabilní společnosti, kde nikdo nemusí zůstávat na druhé či třetí koleji jen proto, kam a s jakou výbavou se narodil, či protože ho po cestě životem potkalo nečekané neštěstí, vytváříte soudržnou a silnou společnost a ta je podmínkou udržitelné fungující demokracie. Uspořádání, v rámci kterého lidé neváhají přispěchat na pomoc druhému v nouzi, přispívat k zájmu celku, rozpoznat pravdu od nepravdy, slušnost od hrubosti, všímavost od lhostejnosti… Nepodléhat lžím, manipulacím a cíleně šířené nenávisti.
Když jsem před časem mluvila s Martinem Kubou, přivedl mě na zajímavou myšlenku toho, že sociální program jako takový už se vlastně v Evropě naplnil a vyčerpal. Souhlasila byste s ním?
Pokud se díváte na data, tak vidíte, že prohlubující se sociální nerovnosti, nárůst genderově podmíněného násilí, radikalizace a zvyšující se kriminalita mladistvých, zhoršující se duševní stav populace a další jsou naopak tím, čemu vyspělé evropské země dávají v tomto čase naprostou prioritu. Pocit, že „máme hotovo“ není na místě. Mám za to, že jsme stále ještě v určitém meziskoku mezi post-totalitní kulturou a vyspělou moderní demokracií. Nesmíme ustat. Musíme dál posilovat občanskou společnost, chránit nezávislá média a svobodnou justici. Poctivě reflektovat, ve kterých oblastech ještě stále neplníme své lidskoprávní závazky dostatečně, a dobře definovat a následně do praxe uvádět potřebná opatření. Právě veřejný ochránce práv se svým zástupcem – a nově také s ombudsmanem pro děti – mohou společně ve všech těchto oblastech udělat velký kus práce. Vzdělávat úřady a metodicky je podporovat v tom, jak služby občanům stavět přívětivě, přístupně a pružně. Monitorovat, jak je zacházeno s lidmi ve zdravotních a sociálních službách, ve věznicích a v ústavní péči. Následně při zjištěných nedostatcích navrhovat potřebná změnová opatření a trvat na jejich uvádění do praxe. Kvalitně zpracovávat vůbec první komplexní nezávislé zprávy o stavu lidských práv v naší zemi. Odborně spolupracovat při zachování principu nezávislosti s resorty, Sněmovnou, Senátem, kraji a obcemi a hlavně přiblížit své služby běžným lidem. Komunikovat svou roli a připravenost pomáhat právě těm, kdo dnes tápou a neví, kde a jak si o potřebnou pomoc říci.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Chceme vládnout sami. Naše pravicová politika nebude asociální, tvrdí Kuba
Věnuje se politickému dění na tuzemské scéně a tvoří rozhovory s tvářemi vrcholné politiky. Zaměřuje se na sociální témata, která jsou palčivá pro širokou veřejnost. Renáta studovala bohemistiku a historii-evropská studia na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Už při studiu od roku 2015 působila jako stážistka v redakci Echo24.cz. Od roku 2017 pracovala jako politická redaktorka na webu Novinky.cz.
