Zedník Jaroslav Šamaj z Klokočova na slovenské straně Beskyd má jasno. „Očkování je k ničemu! Do lidí píchají obyčejnou vodu s nějakým marastem,“ je přesvědčen. V pohraniční obci žije 2 300 lidí, dvě dávky vakcíny proti covidu ale přijalo jen 33 procent domorodců. Nedůvěru horalů k vakcíně se bratislavské vládě nedaří zlomit, injekci už dokonce přestávají věřit i očkovaní. „Napřed jsem k tomu měla důvěru, teď se bojím. Po vakcíně umírají i mladí lidé,“ tvrdí prodavačka Eva Boťanská. Třetí dávku prý nepřijme za žádných okolností.
Začíná první lednový víkend, státní hranici na trase z Frýdku-Místku do Čadci překračuji přes horský hřeben mezi obcemi Bílá a Klokočov. Více než dvoutisícihlavý slovenský Klokočov tvoří shluk horských osad i desítky úplných samot, což se odráží také v zatvrzelé povaze místních. Nikomu cizímu tady příliš nedůvěřují. První výspou civilizace na cestě z Česka je obchod se smíšeným zbožím v přízemním domku u silnice. Krámku vládne 50letá Eva Boťanská. Na začátku víkendu si tu místní nakupují hlavně láhve s borovičkou a pivo.
Prý to zabilo novomanžela
Obchodnice kupodivu nepatří k antivaxerům. „Účinkům vakcíny jsem napřed důvěřovala, dvě dávky mám v sobě,“ vypráví. Pochybovat začala až postupně. „Nejvíc mi nahnala strach smrt 42letého manžele mé sestřenice, to bylo v říjnu,“ vypráví obchodnice. Novomanžel se měl očkovat asi měsíc po svatbě a dopadlo to prý tragicky. „Zemřel na následky očkování, přitom byl úplně zdravý,“ tvrdí žena. Zda je to pravda, nemohu nijak ověřit. Ale není to asi podstatné, neboť paní Boťanská věří, že jde o jasný důkaz smrtících následků vakcíny proti covidu. A nikdo jí tuhle verzi nevyvrátí. „Od té doby se vakcíny bojím, na třetí dávku mě nikdo nedostane. Očkovat nenechám ani svého syna,“ ukáže směrem ke školákovi, který si hraje ve skladu vesnického koloniálu.
„Napiš článek, že to v Klokočově stojí za p..u, celé Kysuce stojí za p..u,“ navrhuje mi jeden z nakupujících, padesátiletý zedník Jaroslav Šamaj. Kysuce, to je název pro slovenskou část Moravskoslezských Beskyd. Odvětím otázkou: „A proč?“
A následný proud řeči se zdá skoro nekonečný: „Pro slepičí kvoč. Policajti tady hlídají na hranicích, stojí to tady za psí řiť. Něco ti řeknu, můj kamarád z Klokočova měl rodiče dvakrát naočkované, ale i tak dostali covid a oba zemřeli. Co mi na to povíš? Žádný lehký průběh, jak říkají v televizi, zemřeli za tři dny. Očkování je k ničemu! Do lidí píchají obyčejnou vodu s nějakým marastem. Byznys, copak to nechápeš? Je to jen byznys, aby se prodala ta jejich voda, ty jejich injekce najebané nějakým bordelem. Co to je, do p..e? Jedni na injekcích bohatnou, další umírají.“
Očkovaných tak málo jak v Albánii
Podle aktuálních údajů slovenského Institutu zdravotních analýz přijala v obci Klokočov dvě dávky vakcíny pouhá třetina obyvatel (33,5 procenta). Tak žalostný počet naočkovaných má jen několik států na světě, třeba Uzbekistán (32,4 procent) anebo Albánie (37 procent). Podobně je na tom celý pohraniční okres Čadca, který zatím nedosáhl ani albánských výsledků, v okrese je plně naočkováno jen 36,4 procenta obyvatel.
Z pohledu zastánců vakcíny žijí v první obci za česko-slovenskou hranicí samí nevěřící Tomášové. Pro třetí posilující dávku si zatím přišlo jen devět procent obyvatel Klokočova. „Tady očkování nevěří ani očkovaní,“ pokračuje v kulometné palbě slov Jaroslav Šamaj. „Nikdy bych si takový bordel nenechal píchnout do těla, ale musel jsem to udělat kvůli práci. Kokoti. Testování je drahé, 10 eur za antigen, 47 za PCR, to bych hovno vydělal.“ Do hovoru se přidává další zákazník s lahváčem v ruce: „Denně na nás média chrlí počty mrtvých, ale nikdy se nedozvíme, kolik z nich umřelo s očkováním a kolik bez očkování. Podle mě umírají hlavně očkovaní.“ Šamaj souhlasí a přidá i vysvětlení: „Proto se ty údaje tají.“
Slovenský deník SME přitom v průběhu prosince několikrát informoval, že v okresní nemocnici v Čadci jednoznačně převládají neočkovaní, a také častěji umírají. Ve dvacet kilometrů vzdálené okresní metropoli shodou náhod potkávám sanitářku přímo z Kysucké nemocnice s poliklinikou. „Nechápu tu nedůvěru. I mnozí moji sousedi si myslí, že po injekci zemřou. Sáhli jsme si ve špitále na dno sil, skoro žádné volno, pořád se tam vypisovaly i úmrtní listy. Neočkovaní u nás jasně převládají,“ o překot vypráví sanitářka Anna Krenželáková, která v okresní nemocnici prožila celou pandemii. A ta stále není u konce, na Slovensku nyní denně umírá 30 až 50 nakažených denně, za dveřmi je omikronová vlna. „Máme přitom v nemocnici pořád i kolegyně, které odmítají očkování. U zdravotnic takovému postoji nerozumím, už se ale s nimi nehádám. V tak napjaté atmosféře bych jen zhoršila náladu.“ Sanitářka Krenželáková by okamžitě zavedla povinné očkování: „Vždyť každý Slovák má za sebou tolik povinných očkování. Proč lidem najednou vadí zrovna tahle vakcína?“
Největšími odpírači jsou horalé a Romové
Kysuce patří k nejméně proočkovaným slovenským regionům, nicméně i na české straně najdeme nejvíce odpůrců právě v horách u slovenských hranic. Největší počet tvrdohlavých žije v České republice v Těšínských Beskydech na Jablunkovsku, tady se k plnému očkování odhodlala sotva polovina populace. A o moc lepší to není ve valašské části hraničních Karpat.
Absolutně nejméně příznivců vakcinace žije na Slovensku v romských osadách. Třeba Bystrany na Spiši mají více než tři tisíce obyvatel, v drtivé většinou jsou to Romové a také starosta František Žiga se hrdě hlásí k romské národnosti. Aktuální proočkovanost činí pouhých 7,8 procenta. V romských ghettech v České republice jsou čísla jen o trochu lepší.
Nejvíce příznivců lze najít ve velkých městech, v Bratislavě už dvě dávky přijalo 63 procent obyvatel. I to je ale málo ve srovnání se světem, Dánsko třeba hlásí 79,2 procent, sousední Rakousko 73,5 procent plně naočkovaných. Na slovenském venkově má největší důvěru v očkování maďarská menšina na Žitném ostrově, Trstená na Ostrově (Csallóköznádasd) v Podunají hlásí 68 procent plně naočkovaných, k Maďarům se v obci hlásí 93 procent obyvatel.
Hlas o vyhubení z Hlinkovy ulice
V Čadci potkávám jen samé odpůrce očkování. Centrem kysucké metropole vede ulice Andreje Hlinky, katolického kněze a zakladatele Hlinkovy slovenské ľudové strany, která ve třicátých letech minulého století neskrývala obdiv k tehdejším autoritářským systémům včetně toho nacistického.
Stano Sobek má teprve 21 let, na původ infekční nemoci COVID-19 má ale vyhraněný názor. Infekci považuje za něco podobného jako zbraň hromadného ničení, kterou sestrojili nejmocnější tohoto světa. „Vždyť je to jasné, s pomocí vakcín chtějí vyhubit lidstvo,“ věří.
Pro konspirační teorii, že očkování je spiknutí mocných, kteří si vymysleli covid, aby očipovali či rovnou likvidovali lidstvo, už našel i řadu údajných důkazů. „Moje máma měla po očkování velké zdravotní problémy. Mě ale nedostanou, nikdy se nenechám naočkovat,“ slibuje rozhořčený mladý muž z Čadce. A partnerka Stana Sobka souhlasně kýve, také ona se nepodvolí, i kdyby bylo očkování povinné. Co na to říct? Snad jen věřit, že covid jednou odkráčí ze scény, a už se nikdy nevrátí. Pak budou snad zakopány i hluboké příkopy mezi příznivci vakcíny a jejími odpůrci.
