Souhrn bojů na Ukrajině (6.4.2022 9:00)
Po nálezu obětí masakru v ukrajinské Buči začal svět ještě silněji volat po uskutečnění soudu, který by dohnal ruské představitele před spravedlnost. Válečné právo je ale v tomto případě nesmírně zamotané. Důkazy o válečných zločinech může shromažďovat Mezinárodní trestní soud, jenže Rusko není jeho součástí, což komplikuje možné chytání viníků. Nabízí se ale jiné řešení.
Válka má svá pravidla. Alespoň teoreticky. V dávné historii mnozí útočníci vedli se svým nepřítelem gentlemanskou válku, na kterou svého oponenta nejprve upozornili a posléze nabídli podmínky kapitulace. Samozřejmostí pak byl akt vyhlášení války.
Rusko ale na Ukrajině válčí jinak. Válečný konflikt schovalo pod nálepku mírové operace a svého souseda napadlo krutě, brutálně a pro mnohé nečekaně. Bez vyhlášení války. Poslední týdny se navíc množí informace o pravděpodobných válečných zločinech, které na které ukazují hrůzy v Buči a Irpini, kde ruští vojáci zřejmě stříleli, znásilňovali a mučili spoutané civilisty.
Válka na Ukrajině
Mohou ale Rusové za válečné zločiny skutečně pykat? Předně je třeba vymezit rozdíl mezi válečným zločinem a genocidu. Válečný zločin je zpravidla akt násilí, který odporuje Ženevským konvencím. Zpravidla jde o úmyslný útok na civilní cíle, použití nekonvenčních zbraní nebo mučení válečných zajatců. Zvláště brutální činy vůči civilistům jako znásilnění nebo vražda pak spadají pod zločiny proti lidskosti.
Genocidou se spíše než konkrétní čin míní systematický proces likvidace lidí z určité národnostní, etnické, rasové nebo náboženské skupiny. A to s cílem takovou skupinu naprosto nebo částečně vyhladit.
Obtížné hledání viníka
Z válečných zločinů už Rusko obvinily například Spojené státy nebo Velká Británie. Mezinárodní instituce mají ale při snaze dopadnou viníka svázané ruce. Mezinárodní soudní dvůr řeší pouze spory mezi dvěma státy a řízení je již v procesu. Konkrétní zvěrstva ale může řešit spíše Mezinárodní trestní soud (tribunál) v nizozemském Haagu.
Také tato instituce se už začala možnými válečnými zločiny na Ukrajině zabývat a pokud budou mít soudci dostatečné důkazy, mohou iniciovat vydání zatykačů na konkrétní osoby. Právě chytání viníků by ale bylo velmi komplikované. Rusko totiž od roku 2016 není členem tribunálu a jeho vyšetřování zjevně nebude respektovat. Mezinárodní trestní soud navíc nemá vlastní policejní složky a musí se proto spoléhat na Interpol a bezpečnostní útvary v jednotlivých zemích. Pokud tedy Moskva potenciální viníky nevydá, tribunál by na ně byl krátký.
Organizace efektivního šetření, které by vedlo k souzení konkrétních viníků, tak má nejspíše jediné řešení. Mezinárodní společenství by muselo iniciovat vznik nového tribunálu, který by se zabýval pouze válečnými zločiny na Ukrajině.
K něčemu podobnému už došlo i v minulosti, když se řešila zvěrstva v Jugoslávii či Rwandě. Mimo to Mezinárodní vojenský tribunál v Norimberku v roce 1945 řešil činy nacistických pohlavárů a stal se vzorem pro následné vypořádávání se s válečnými zločinci.
