Ve vesmíru nejsme sami. Myslí si to stále více vědců, už máme dost možností, jak to zjistit

Slavný americký astronom Carl Sagan kdysi řekl: „Kdybychom byli ve vesmíru sami, bylo by to plýtvání místem.“ Snad to v minulosti měli mnozí jeho vědečtí kolegové za příliš fantastický názor, 27 let po Saganově smrti ovšem přibývá odborníků, kteří o životě na jiných planetách hovoří s naprostou vážností.

ČTĚTE TAKÉ: Průlom v objevování vesmíru. Na Zemi přistála schránka se vzorky z nebezpečného asteroidu

Vlastně podle nich není otázka, zda mimozemšťany najdeme.

Spíš jde o to, kdy k tomu dojde.

„Žijeme v nekonečném vesmíru, s nekonečným počtem hvězd a planet. Pro spoustu z nás je proto samozřejmostí, že v tak rozsáhlém prostoru prostě nemůžeme být jedinými inteligentními bytostmi,“ řekla pro BBC profesorka astronomie Catherine Heymansová. „V současnosti už máme dostatečné schopnosti i vyspělou technologii na to, abychom si to ověřili.“

Je jednou z kapacit, které věří, že ke kontaktu s mimozemskou civilizací dojde ještě za našich životů. Někteří experti se upínají k výzkumu měsíců Jupitera, jiní ke slibným náznakům z pozorování planety daleko za hranicemi Sluneční soustavy, do něhož se nedávno pustil James Webb Space Telescope (JWST).

Tak jako tak se zdá, že pomalu vstupujeme do zbrusu nové éry. Do budoucnosti, o níž jsme tak dlouho snili.

Ideální vzdálenost

I odborníky zaskočil objev ze začátku září, týkající se planety pojmenované poněkud nepoeticky K2-18b. V atmosféře vesmírného tělesa vzdáleného 120 světelných let byl totiž identifikován plyn, který na Zemi produkují jednoduché mořské organismy.

Zmíněná planeta se nachází ve správné vzdálenosti od své hvězdy, aby teplota na jejím povrchu nebyla ani příliš horká, ani příliš chladná. Je vlastně naprosto ideální pro to, aby na ní mohla existovat kapalná voda, nezbytná pro život.

Základní myšlenkou vesmíru jako temného lesa, kterou preferuje třeba čínský autor Liou Cch´sin, je, že mimozemské entity jsou jiné, než si většinou myslíme. A že budou vůči nám v zásadě spíš nepřátelské. Za sebe mám dojem, že to tak nějak doopravdy bude.

Můžeme tedy právě zde najít své vzdálené příbuzné?

Vůbec to není vyloučeno.

Hrozba z temného lesa

Tým astronoma Nikku Madhusudhana z univerzity v Cambridge krotí přehnaný optimismus, už brzy to však může být jinak. Výsledky podrobnějšího zkoumání K2-18b bychom prý měli znát zhruba do roka.

„A pokud najdeme známky života hned na první zkoumané planetě, zvýší to pochopitelně pravděpodobnost, že něco takového je ve vesmíru běžné,“ uvedl Madhusudhan pro BBC. Jeho prognózy se jinak nedrží příliš při zemi. Madhusudhan soudí, že ať už se dozvíme cokoliv, do pěti let dojde k zásadní proměně našeho chápání života ve vesmíru.

Ne, nemusí to hned znamenat záruku shledání se zelenými mužíčky. Ani s monstry jako z Vetřelce. Byť je pravda, že zcela vyloučit nelze ani setkání, které by nám ve výsledku nemuselo být příjemné.

„Základní myšlenkou vesmíru jako temného lesa, kterou preferuje třeba čínský autor Liou Cch´sin, je, že mimozemské entity jsou jiné, než si většinou myslíme. A že budou vůči nám v zásadě spíš nepřátelské. Za sebe mám dojem, že to tak nějak doopravdy bude,“ potvrdil pro CNN Prima NEWS astrobiolog Tomáš Petrásek.

A hned svou myšlenku rozvedl.

„Domnívám se, že stejně jako na Zemi, tak i ve vesmíru každému půjde především o jeho vlastní zájmy,“ pokračoval. „S těmi, kteří je dlouhodobě nebyli schopni prosazovat, už nebudeme mít šanci se potkat – pravděpodobně je dávno potkal neslavný konec. Takže musíme být připraveni na to, že se mimozemšťani budou chovat zhruba jako lidi. Nedá se spoléhat na to, že se k nám budou chovat nějak mimořádně hezky. Můžeme mít samozřejmě zrovna štěstí, měli bychom ale zachovat stejnou míru opatrnosti, jako když někde potkáme cizího člověka.“

Revoluce na obzoru

Profesor Madhusudhan prozradil, že jeho tým ví vedle K2-18b ještě o dalších deseti planetách, jejichž vzdálenost od vlastní hvězdy vypadá příhodně. Postupem času se navíc jistě najdou i další. Už jen proto, že podobný cíl mají též další vědecké skupiny po celé Zemi.

I takový výzkum však má své limity. Třebaže teleskop JWST od NASA dělá dojem supermoderního pomocníka, identickou kopii Země by však ve vzdáleném kosmu jen tak neobjevil. Už jen proto, že věrný klon naší planety by na něj byl moc malý (K2-18b je osmkrát větší). Problém je i oslnění mateřskou hvězdou v případě, že se planeta bude nacházet příliš blízko ní.

S posledním zmíněným zádrhelem by mělo pomoci vybudování Habitable Worlds Observatory, kterou NASA hodlá zprovoznit v příští dekádě. Futuristická a mnohem přesnější optika bude patřit i k novému teleskopu ELT umístěnému v chilské poušti, který náš pohled do vzdálených světů rovněž citelně zlepší.

Jak už ale bylo řečeno – třeba ani nebude potřeba hledět do takových dálek. Výzkum mimozemského života je totiž už nějakou dobu zaměřen i do Sluneční soustavy, nejintenzivněji k Europě, jednomu z ledových měsíců Jupiteru.

Europa má pod svým ledovým povrchem oceán, z něhož do vesmíru chrlí chuchvalce vodní páry. Počátkem roku 2030 k ní dorazí sonda Clipper od společnosti NASA a mise Juice Evropské kosmické agentury (ESA).

Když mise Juice startovala, BBC se ptala jedné z tváří expedice Michelle Doughertyové, zda je nějaká šance najít na měsících Jupitera život. Uznávaná vědkyně odpověděla: „Bylo by překvapující, kdyby tam nebyl.“

Solidní naděje přináší i sonda Dragonfly od NASA, která má přistát na Titanu, jednom z měsíců Saturnu. Jedná se o exotický svět s jezery a mraky tvořenými chemickými látkami bohatými na uhlík, které planetě dodávají podivný oranžový opar. Spolu s vodou jsou tyto chemikálie považovány za nezbytnou složku života.

Ne, vesmír možná nebude tak osamělé místo, jak jsme si dlouho mysleli. A Saganova odvážná slova se (i v tomto případě) ukáží jako prorocká.

„Pokud v kosmu najdeme známky života, bude to revoluce ve vědě. A bude to také obrovská změna v pohledu lidstva jak na jeho místo ve vesmíru, tak na sebe sama,“ mínil doktor Subhajit Sarker z Cardiffské univerzity.