Zpátky do lavic: Těším se na kamarády i paní učitelku, říká malá Alexandra

Desetiletá Alexandra čeká před tělocvičnou, až na ni přijde řada pro testování na koronavirus

Testování žáků na ZŠ Metelkovo v Teplicích (zdroj: CNN Prima NEWS)

Přestože je týden po Velikonocích, tisíce žáků prvního stupně základních škol si připadají jako na začátku září. Děti se těší, až uvidí naživo své soukmenovce ze třídy, ale i paní učitelky a pány učitele. Radost ze znovuusednutí do lavic jim nekazí ani nutnost dvakrát týdně se otestovat na přítomnost koronaviru nebo fakt, že se ve školách budou po týdnu střídat.

Desetiletá Alexandra z Krupky na Teplicku se pondělka nemohla dočkat. Celý víkend se chystala na okamžik, kdy si naskládá sešity a učebnice do školní brašny, nasedne se svou maminkou Zdeňkou do vozu a pojede do nedalekých Teplic, kde navštěvuje čtvrtou třídu základní školy na Metelkově náměstí. A reportér redakce CNN Prima NEWS mohl být u toho.

Konečně pondělí ráno. Malá Saša už netrpělivě vyhlíží hodiny, dnes musí do školy vyrazit asi o 30 minut dříve než obvykle. Než bude vpuštěna do třídy, musí totiž podstoupit antigenní test na koronavirus. Nevztahuje se na ni výjimka – nemoc COVID-19 totiž dosud neprodělala a nemá ani PCR test ne starší než 48 hodin.

Jako když se dloubeš v nose

Testování má probíhat v tělocvičně, která je součástí školní budovy. „Myslím, že budu negativní,“ hlásí žákyně 4. A třídy a cítí mírné mrazení. „Trochu se bojím. Viděla jsem, jak šťourali tyčinkou v nose bráchovi, který byl na testu někdy v únoru. Ale strašně se těším na paní učitelku i na kamarády,“ dodává Alexandra.

Přijíždíme ke škole a hledáme místo na parkování, což zde bývá trochu problém. Máme ale dostatečnou časovou rezervu, takže si můžeme dovolit auto nechat trochu dál od budovy. Už z dálky vidíme dlouhý had dětí a rodičů postávajících před vchodem do tělocvičny. Pedagogové dohlížejí na dodržování rozestupů a také na to, zda mají všichni náležitě zakryté dýchací cesty. Stojíme se Sašou a její maminkou trpělivě ve frontě a čekáme, až přijde na Alexandru řada.

Po necelých deseti minutách jdeme do tělocvičny, kde Saša nafasovala testovací sadu. Výtěr z nosu by si měla provést sama. „Neboj se, je to, jako když se v nose dloubeš prstem,“ povzbuzuje ji s úsměvem jedna z učitelek. Alexandra chvíli sbírá odvahu, ale nakonec vše úspěšně zvládne. Tyčinku vloží do zkumavky s roztokem a poté vzorek nalije na papírek zalitý v plastovém pouzdře. „Tak ahoj, Saško, já už musím jít čekat ven,“ loučí se paní Zdeňka se svou dcerou.

Když (ne)zazvoní telefon

Jsme opět před tělocvičnou a čekáme, zda Alexandřině matce do 15 minut zazvoní telefon. Pokud ano, znamená to, že test vyšel dítěti pozitivně a bude muset prostory školy opustit. V opačném případě se dítě může jít usadit do třídy. „Počkáme raději o něco déle, jen pro klid duše,“ vysvětluje Zdeňka. Když ani po 20 minutách nikdo nevolá, můžeme jít.

Celý kolotoč testování se bude ve čtvrtek opakovat. A pak zase v pondělí, ovšem s jinou skladbou žáků. Teplická „Metelkárna“, jak se této škole říká, totiž stejně jako další školy v republice najela na systém rotační výuky. Znamená to, že se po týdnech budou střídat různé třídy tak, aby se mezi sebou potkávalo co nejméně dětí.

Základní školu Metelkovo opouštíme s pocitem, že návrat dětí do škol je možný. V případě „Metelkárny“ bylo vše perfektně zorganizované a nesetkali jsme se s žádným zádrhelem, k čemuž svou ukázněností přispěli děti i jejich rodiče. Otázkou je, nakolik se testování zkomplikuje, až se do lavic budou vracet i třídy z druhého stupně, pokud tedy na tuto eventualitu ještě v letošním školním roce dojde.

Tagy: