Z Česka musel pryč, domů se bojí. Ruský student kvůli válce na Ukrajině žádá o azyl v USA

Proč ses vůbec rozhodl jít studovat do ČR?
Kvůli nabídce grantů. Když si zaplatím jazykovou školu, tak další studium mám zdarma. Ale ani zaplacení jazykovky nebylo jednoduché, protože pocházím z chudé rodiny. Potřeboval jsem nějakých pět set tisíc rublů na cestu, školu a pobyt. V té době jsem dokončil střední školu a peníze jsem neměl. Moc mi pomohli rodiče, kteří prodali auto, aby mi studium zaplatili.

V České republice jsi studoval češtinu?
Nejdříve jsem studoval češtinu a angličtinu. Poté jsem úspěšně složil zkoušky na Podnikatelskou fakultu VUT v Brně. Brzy na to začala v ČR pandemie koronaviru, a přešlo se na online výuku. Ta mi ale bohužel tolik nedala. Studium jsem proto zrušil a rozhodl se pro jiný obor, který byl v angličtině. Nastoupil jsem proto na jazykovku, abych si prohloubil znalosti angličtiny. Napřesrok jsem úspěšně složil zkoušky na obor angličtina v elektrotechnice a informatice na VUT v Brně.

Po dobu studia jsi v Česku pracoval?
Ano. Nejdřív v McDonaldu, pak jako noční recepční, později v DHL.

Proč ti neprodloužili studijní vízum?
Cizinecká policie ještě předtím, než jsem znovu nastoupil na VUT do Brna, zjišťovala, proč střídám školy. Předvolali si mě a já jsem jim vysvětil situaci. V průběhu prosince 2021, kdy jsem studoval na VUT v Brně, přišlo vyrozumění, že mi neprodlouží vízum. Od policie jsem dostal doporučení, abych se vrátil do Ruska a tam požádal o studijní vízum. Dostal jsem pouze tři měsíce na vyřízení všech záležitostí v ČR.

Dalším důvodem, proč jsem nechtěl do Ruska, byla obava z toho, že by mě vláda mohla poslat bojovat na Ukrajinu.

Co potom následovalo?
Rusko v únoru napadlo Ukrajinu a všechny státy začaly omezovat lety z Ruska. Věděl jsem tedy, že by cesta do Ruska byla jednosměrná. Dalším důvodem, proč jsem tam nechtěl, byla obava z toho, že by mě ruská vláda mohla poslat bojovat na Ukrajinu. Zajímavé bylo, že doslova ze dne na den se se mnou přestali bavit skoro všichni kolegové v práci.

Pomohly sociální sítě

Proč ses rozhodl odletět zrovna do USA?
Nejprve jsem uvažoval o Irsku, ale tam nebylo jednoduché dostat pracovní vízum. Další možností byla Dubaj, tam je zase moc draho. Pak jsem jednou projížděl TikTok a viděl, jak se někteří lidé dostávají do USA přes Mexiko. Vzal jsem peníze, které jsem si vydělal, odletěl do Paříže a pak jsem pokračoval přes Mexico City do Tijuany.

Letěl jsi na vlastní pěst, nebo jsi měl v Mexiku nějaký kontakt?
Měl jsem kontakt v Tijuaně.

Jak se ti ho podařilo získat?
Přes sociální síť Telegram. Jsou tam různé chaty Rusů, Bělorusů a Ukrajinců, kteří se snaží dostat do USA přes Mexiko. Domlouvají se, jestli poletí společně do Mexika, nebo spolu jen překročí mexicko-americkou hranici atd. Našel jsem tam kontakt na člověka jménem Andrej. Byl původem z Ruska a poradil mi, co mám dělat.

Do Mexika jsi přiletěl na turistické vízum?
Ano, dostal jsem turistické vízum na 180 dní.

V Tijuaně jsi měl po přistání nějaký problém?
Mexičtí celníci si mě na letišti vytáhli z fronty a začali mě vyslýchat. Z Telegramu jsem věděl, že mám mít zpáteční letenku. Ukázal jsem jim tedy letenku do Mexico City a další letenku do Salvadoru. Naštěstí nemluvili moc dobře anglicky, a tak mě nakonec nechali jít.

Vydal jsi se okamžitě k mexicko-americké hranici?
Nejdřív jsem se setkal s Andrejem z Telegramu a společně jsme vyrazili k hotelu u hranice. Z jeho střechy je výhled na celou hranici. V tomto místě je také možné zjistit, jak to všechno funguje.

Ukrajinci a Rusové se snažili si navzájem pomáhat, protože měli společný cíl: dostat se do USA.

On v tom hotelu bydlel?
Ubytoval se tam. Byla tam spousta Rusů, Bělorusů a Ukrajinců. Jak začala válka, spousta lidí se vydala do USA.

Jaký tam byl vztah mezi Ukrajinci a Rusy?
Nezažil jsem nějaké spory. Všichni se snažili si navzájem pomáhat, protože měli společný cíl: dostat se do USA.

Jak překonat americko-mexickou hranici

Následující den ses tedy vydal s Andrejem k hranici?
Andrej jel hned ráno koupit auto, na které se měli složit všichni, co se chtěli dostat k americké hranici. Já jsem se na něj ale složit nemohl, protože mi ještě nepřišla z Česka výplata. V hotelu jsem ale našel další skupinu Rusů a domluvil se, že pojedu s nimi. Oni už auto koupené měli, já jim přispěl 800 dolarů (asi 19 tisíc korun).

Kolik to auto stálo, nebyl nějaký problém s registrací auta?
Mexičani udělají za peníze všechno. Auto stálo asi tři tisíce dolarů (zhruba 72 tisíc korun) a koupí se i s poznávací značkou.

Potom jste tedy nastoupili do auta a odjeli k hranici?
Sehnali jsme taxikáře, který nás navedl do jízdního pruhu k té správné mexické hraniční bráně, odkud nechává mexická stráž auta projet k americké hranici. Ale ne vždy... V praxi to funguje tak, že se taxikáři zaplatí tisíc dolarů (asi 24 tisíc korun), on si nasedne do auta a posádku odveze do správného pruhu. Pak si vystoupí.

Povedlo se vám napoprvé překročit hranici?
Bohužel nepovedlo. K našemu autu se přilepili místní mexičtí prodavači, kteří nám chtěli prodat nějaké jídlo nebo něco. Všiml si jich jeden muž z pohraniční stáže a chtěl je odehnat. Při té příležitosti nás požádal, abychom předložili doklady. Ukázali jsme ruský řidičský průkaz a jemu to bylo hned jasné.

Takže vás poslal zpět?
Řekl nám, že nás deportuje, a nařídil nám odjet na určité místo. Tam měli čekat další kontroloři, kteří nám měli zabavit auto a deportovat nás. Když jsme na místo dorazili, byl tam člen hraniční stráže. Řekl, že nás nechá jet, když mu zaplatíme. Dali jsme mu 600 dolarů (asi 14 tisíc korun) a on nás pustil.

Vydali jste se ještě ten večer znovu přes hranici?
Ano. Zavolali jsme taxikáři, který s námi původně jel, a on řekl, že to byla jeho chyba a že se mu něco takového stalo poprvé. Ještě týž večer za námi přijel a vzal nás na hranici. Tentokrát se nejednalo o hraniční přejezd San Ysidro, ale o hraniční přechod Otay Mesa. Ten je lepší v tom, že by nám případně nesebrali auto, nevzali peníze, ale rovnou řekli, že dál prostě nemůžeme.

Řekl jsem, že jsem gay, a umístili mě na celu s dalšími dvěma kluky, kteří byli odněkud z Karibiku.

Tento přechod přes hranici se vám už povedl?
Ne, také nás nepustili. Počkali jsme, až se vymění směna, v pět ráno vyrazili k mexické hranici a pak jsme projeli už bez problémů.

Dostali jste se tedy k americké hranici a požádali o azyl?
Ano. Vzali nám pas a zeptali se nás, jestli máme nějaký kontakt na člověka, který žije v USA (tzv. sponzora). Já jsem někoho našel na Tinderu, vlastně ani nevím, jestli ho vůbec kontaktovali. Poté nás umístili do detenčního centra přímo na americké hranici.

Co je zakázané v detenčním centru?

S kolika lidmi jsi byl na cele a jak dlouho?
Rozdělovali to tam podle sexuální orientace. Řekl jsem pravdu, že jsem gay, a umístili mě na celu s dalšími dvěma kluky, kteří byli odněkud z Karibiku. Dohromady jsem byl v detenčním centru šest dní. Je celé schované pod zemí a neustále tam fouká studená klimatizace.

Měli jste tam nějaký pevný režim?
Ne, mohli jsme spát a vstávat, kdy jsme chtěli. Snídaně byla kolem osmé ráno. Dostali jsme většinou nějaký muffin a malý džus, oběd byl asi ve tři, byl to nějaký hamburger s chipsy a každý večer jsme měli celkem hrozné burrito. Spoustu věcí jsme ale měli zakázaných, nemohli jsme si ani vyčistit zuby. Umýt jsme se mohli jednou za tři dny.

Kam tě odvezli poté?
Do detenčního centra v Pine Prairie v Louisianě. Tam jsem byl další tři týdny.

Jak to tam vypadalo?
Už nás nerozdělovali podle sexuální orientace. Celé centrum bylo jen pro muže. Byla sice možnost získat vlastní celu, ale já jsem nic takového nedostal. Tam už pevný režim byl, ale moc se nedodržoval. V mé cele bylo 24 lidí a o tom, v kolik se půjde spát, se rozhodovalo na základě většiny. Teplé jídlo jsme měli třikrát denně. Také jsem mohl mít u sebe telefon.

Byl tam lékař?
Lékař tam je. Ale funguje tím způsobem, že když někomu něco je, dostane ibuprofen, anebo nic.

Kdy ses dozvěděl, že tě pustí?
Dva dny před propuštěním. Podmínkou propuštění je, že ti někdo musí koupit letenku. V mém případě se na letenku složili kamarádi z Česka. Naneštěstí mi ale koupili špatnou letenku.

Jak je to možné?
Američané ti dají přesné časové rozmezí, kdy můžeš odletět. V mém případě to bylo od 5 hodin večer do půlnoci. Kamarádům jsem tedy říkal, ať letenku stornují. Už ale nebyl čas kupovat další, tak jsem Američanům ukázal letenku, která byla na špatný čas. Naštěstí si toho nevšimli, odvezli mě na letiště v Alexandrii a nechali mě tam.

Kdyby ti letenku nikdo nekoupil, tak musíš zůstat v detenčním centru?
Ano, musel bych počkat na soud, který rozhodne, jestli mi Američané dají azyl, nebo ne. Já teď také čekám na soud, ale na svobodě. Dali mi vlastně rok na to, abych si svůj pobyt legalizoval jiným způsobem. Za 150 dní můžu například požádat o pracovní vízum.

Život bez víza

Můžeš do té doby v USA pracovat?
Ne.

Kam ses vydal z letiště?
Využil jsem WiFi na letišti a přes online seznamku jsem našel člověka, který mě odvezl do Walmartu. Tam jsem si koupil americkou SIM kartu, nějaké základní jídlo atd. Potom jsem napsal jednomu klukovi, se kterým jsem překročil hranici. Tehdy mi řekl, že má část rodiny na Floridě. Dal mi také informace o tom, jak mohu sehnat práci bez pracovního povolení.

Takže ses vydal na Floridu?
Ano. Koupil jsem si autobusovou jízdenku do Houstonu a v Houstonu letenku do Miami.

Zpět do Ruska opravdu nechci. Nerad bych se ocitl na ukrajinské frontě. Jako gay se navíc cítím bezpečněji v USA.

Zbyly ti nějaké peníze, nebo sis musel najít práci na černo?
Ne. Musel jsem si rychle najít nějakou práci, abych přežil. Nejdříve jsem pracoval jako zahradník, ale za málo peněz. Pak jsem si našel jinou práci, dostávám teď o něco více.

Co děláš teď? 
Pracuji ve stavebnictví, strašně moc jsem se za těch pár měsíců naučil. První práci jsem si našel přes Facebook, druhou přes známost.

Kde bydlíš?
V severní části Miami. V normálním bytě pro dva lidi. Celkově nás je tam ale osm. Já sdílím pokoj ještě s jedním člověkem. Polovina výplaty padne za ubytování, druhá polovina za jídlo.

Jaké máš plány do budoucna?
Moje možnosti jsou omezené, protože mi sebrali pas. Musím tedy požádat o zapůjčení pasu, nebo o kopii pasu, abych si mohl udělat alespoň řidičák a zažádat o vydání průkazu sociálního zabezpečení. Chci se pokusit zlegalizovat svůj pobyt a nečekat jen na rozhodnutí soudu. Chtěl bych žít normální život. Motivace je velká, zpět do Ruska opravdu nechci. Nerad bych se ocitl na ukrajinské frontě. Jako gay se navíc cítím bezpečněji v USA. Chci si vyřídit papíry a zůstat tu natrvalo.