Studenti doučují školáky
Studenti pedagogických fakult pomáhají žákům základních škol, kteří nezvládají distanční výuku. Fakulty doučování zařadily jako předmět do studijních programů. Mnozí studenti, kteří v zimním semestru začali s doučováním, v práci s dětmi pokračují jako dobrovolníci v rámci projektu „Zapojme všechny“.
Eliška Koberová, Karolína Tisceli a Ellen Pražáková – tři studentky doučují v rámci své praxe žáky, kteří nezvládají látku kvůli koronaviru. Pomoc studentů si pochvalují jak žáci, tak učitelé.
Koberová doučovala ještě před vypuknutím druhé vlny pandemie na ZŠ U Roháčových kasáren v rámci kroužku asi dvaceti dětí. Výuku vedla formou hry a na každé doučování se připravovala zhruba jedno odpoledne. A její práce byla znát. „Žáci získali větší jistotu, ukotvili si znalosti a ty nabyté používat,“ vysvětluje třídní učitelka Dagmar Šídová.
Mezi její žáky patří Maruška, která vyrůstá sama s maminkou. Ta podle slov vedení školy nemá pokaždé čas probíranou látku dceři vysvětlovat. Pro Koberovou „učit není povolání, ale poslání.“ Překvapilo ji, že se malí školáci na doučování těšili. „Výsledky na dětech byly vidět velmi rychle,“ dodává.
Z Prahy do Uherského Hradiště: také doučování je on-line
S přechodem na distanční výuku se všechny studentské praxe i jejich dobrovolnické aktivity buď zrušily, nebo přenesly do on-line prostoru. Ellen Pražáková tak mohla s doučováním pokračovat i po zahájení distanční výuky v první vlně na jaře.
Mezi její žáky patří Kristýna z Uherského Hradiště, která je v deváté třídě a připravuje se na přijímací zkoušky na střední školu. Plánuje podat si přihlášku na nutričního poradce a doposud neví, jakou formu budou přijímací zkoušky mít. Proto se chce naučit všechno. „Doučování mě hodně nakoplo. Nevím, co mě čeká, a tak se potřebuji připravit na test z chemie i biologie,“ vysvětluje Kristýna.
Pololetní vysvědčení bude mít s vyznamenáním. Podle slov její maminky Ivy jí hodně pomohla právě Ellen Pražáková. Matematika, chemie a fyzika jsou předměty, které by Iva prý neuměla dceři pořádně vysvětlit a pomoc od Ellen si nemůže vynachválit. Přitom se osobně nikdy nesetkaly.
Obě strany vzpomínají na to, jak byly první hodiny před obrazovkou děti rozpačité a styděly se. „Brzy je ale ostych přešel, protože Ellen je bezprostřední a přátelská,“ vypráví maminka Iva. Nicméně ne všechno se dá přes obrazovku vysvětlit. Velmi náročné jsou například diktáty nebo naučit prvňáka držet pero přes webovou kameru.
Studentům spadly růžové brýle
Předmět doučování si zapsali i studenti prvních ročníků vysokých škol a některým spadly růžové brýle. Vůbec poprvé se totiž setkali s realitou rodin, kde je škola na posledním místě. „Pokud rodina nemá peníze na základní potraviny a neví, jestli druhý den nakrmí děti, tak vzdělání přestává být prioritou,“ vysvětluje Martin Kovalčík, tiskový mluvčí neziskové organizace Člověk v tísni, která doučování iniciovala.
Ellen měla dle svých slov štěstí na rodinu, ale zkušenosti posbírala už dříve před začátkem projektu jako dobrovolnice. A navíc studuje speciální pedagogiku, takže prostředí sociálně slabých rodin jí není cizí. „Musíte mít hodně pevné nervy a vytrvalost. Musíte rodičům neustále psát, že jste se na něčem domluvili. Ozvat se také dítěti, které většinou komunikuje jinak než rodič. Musíte je neustále kontrolovat a připomínat jim, že si mají plnit své povinnosti,“ popisuje Ellen.
Dodává, že je to ta nejcennější zkušenost, kdy student nebo dobrovolník musí přemýšlet i nad tím, proč dítě některé věci nedělá. „Ono je totiž třeba nemůže dělat! Často si dítě nemá kam sednout, neustále ho někdo ruší, nemá soukromí, kde by se mohlo soustředit,“ vysvětluje Ellen.
A podobnou zkušenost získala i Karolína Tisceli, která se přihlásila do projektu na pomoc žákům Zapojme všechny jako dobrovolnice a doučuje dvě deváťačky angličtinu. „Paní učitelka říkala, že v rodině je problém komunikovat s rodiči. A tak doučování domluvila holkám ona a postavila je před hotovou věc. Každý týden jim připomíná, že mají doučování, aby si splnily úkoly,“ říká Karolína Tisceli.
Doučování pokračuje i ve druhém pololetí
Třeba pražská pedagogická fakulta Univerzity Karlovy zařadila doučování do standardního studijního plánu jako povinně volitelný předmět i na další akademické roky.
Jinak se v rámci projektu Zapojme všechny mohly do doučování zapojit i další fakulty. „Třeba studenti elektrotechnické fakulty doučovali jako dobrovolníci technické předměty, matematiku nebo fyziku. A mnohdy i profesoři z vysokých škol se k nám přidávali, aby žákům pomohli,“ vysvětluje Tereza Škachová z Národního pedagogického institutu.
Právě Národní pedagogický institut celý projekt zajišťuje a zprostředkovává kontakt mezi základní školou a doučujícím. Vytvořil ve spolupráci s Člověkem v tísni webové stránky Zapojme všechny, kde základní školy mohou zadat svoje požadavky, jako pro kolik žáků potřebují doučování nebo jestli mají děti nějaké speciální potřeby.
Zatím se do projektu přihlásilo asi 300 základních škol a sedmnáct fakult, z toho devět pedagogických. A další se neustále hlásí.
