Jak se USAR tým, který aktuálně v Turecku pátrá po přeživších, skládal dohromady? Jakým překážkám záchranáři čelili a proč potřebují policejní ochranu? Tyto otázky zodpověděli mluvčí hasičů Martin Kavka a Jakub Kozák. V podcastu, který hasiči připravili vzhledem k mimořádné události v Turecku, vysvětlili, jakým způsobem může Česko při katastrofě pomoci a vyvrátili i některé mýty.
Mluvčí hasičů úvodem vysvětlili, jak Česko reaguje na samotnou katastrofu v jiné zemi. „Poptávka se vkládá do nástrojů civilní ochrany Evropské unie. Jedná se o středisko pro odezvy na mimořádné události a komunikační systém. Zde se poptávky postižených státu centrálně sbíhají,“ podotkli. Česko se následně mohlo s pomocí připravit, nejednalo se však o klasickou aktivaci.
„Začali jsme zjišťovat počet lidí, které jsme schopni nasadit, a začali jsme pracovat na prvotních úkonech. Až poté následuje oficiální cestou nabídka pomoci turecké straně,“ pokračoval Kavka. Kozák doplnil, že vyslání pomoci není na Česku. „Postižená země musí požádat o pomoc skrze systém spolu se specifikací, zda chtějí střední USAR, těžký USAR, jakou má mít techniku,“ odpovídal tak na častou otázku veřejnosti, proč Česko nepomohlo dříve.
V procesu příprav USAR týmu se následně oslovili jejich členové. „V první fázi bylo povoláno více lidí, než kolik jich nakonec odletělo. Odřad je přečíslený z toho důvodu, že lidé mohou mít dovolenou, jsou na nemocenské nebo zkrátka ze závažných osobních důvodů nemohou odjet,“ pokračoval.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Nezvěstná Češka v Turecku. Záchranáři ji v sutinách nenašli, pátrání pokračuje.
V Česku existují dva střední USAR týmy – v Praze a Moravskoslezském kraji. V době zemětřesení v Turecku a Sýrii měl pohotovost ten v Moravskoslezském kraji. Právě moravskoslezští příslušníci tak velí těžkému USAR týmu, který vzniká po spojení obou složek. „Do Turecka odletělo 69 lidí. Dostali jsme totiž nabídku od překladatele do turečtiny, kterého vzal pražský tým. Jedná se tak o útvar o 68 lidech plus jeden,“ zmínil mluvčí.
Poté, co hasiči zajistili vše potřebné, potvrdili Turecku pomoc ve zmiňovaném systému. Došlo k aktivaci týmu a čekali na moment, kdy zasažená země pomoc akceptuje. Jak doplnil Kavka, v minulosti se již stalo, že byl USAR tým připraven vyjet do akce, zasažená země ale nakonec pomoc nevyužila. „I s tím se musí počítat.“
V době příprav již probíhala komunikace na úrovni ministrů zahraničí obou zemí. „Bylo vykomunikováno, že USAR bude z 99 procent nasazen, a tak jsme s tím již pracovali. Potvrzení proběhlo na úrovni vlád, systém (pro mimořádné události) už byl jen formalitou,“ doplnil Kozák.
Součástí týmů nejsou pouze hasiči, kteří pracují denně v klasických směnách, ale také kynologové z několika krajů. „Z Prahy i Ostravy pak odletěli také lékaři. Jedná se o významnou pomoc, a to jak pro záchranáře, tak případně pro později nalezenou osobu v sutinách. V týmu jsou také hasiči se specializací, například statici,“ pokračoval Kozák.
Komplikace nastaly už na letišti
Z Česka odletěla do Turecka dvě letadla, pomoc vyrazila v rekordním čase. „Stroje mířily na letiště, které bylo po zemětřesení schopno přijímat mezinárodní lety. Panoval tam vysoký tlak, letadlo z Ostravy kroužilo 30 minut a čekalo na povolení přistát. Poté se daly oba týmy – z Prahy i Ostravy – dohromady a vznikl jeden,“ zmínil.
Samotný proces byl poté velmi náročný a zdlouhavý. Na letiště dorazila řada týmů a letadel, které čekaly na vykládku materiálu, to může dle situace trvat i několik hodin. „Následně se spojí velitelé s tamním štábem a zjišťují, kam budou vysláni,“ uvedl Kavka. I v takovém případě se však organizace může během hodin změnit. Podle vyjádření Kozáka měl český tým zamířit do oblasti vzdálené od letiště zhruba 200 kilometrů. Nakonec byl ale tým přesunut do zhruba 400 kilometrů vzdáleného města Adiyaman.
Záchranáři se přesunuli pomocí tří letounů, materiál byl převezen pozemní cestou. Zde však nastaly další komplikace, a to se silnicemi, které byly zemětřesením poničeny. Tvořily se kolony. Během hodin, kdy záchranáři čekali na techniku, podle Kozáka nečekali a „neškrábali se na zadku“. „Měli u sebe základní vybavení, prováděli základní průzkum, vytipovávali si místa, v nichž budou zasahovat, a kontrolovali místo pro stavbu tábora. Nezaháleli,“ zdůraznil.
Záchranáři potřebují i policejní ochranu
Jak podotkl Kavka, záchranáři v místě apokalypsy potřebují také částečnou policejní ochranu. „Lidé v místě jsou frustrování, není tam pomoc, kterou čekají, a následně dorazí někdo cizí. Každý má pocit, že by měli záchranáři pracovat právě u něj. Je to poněkud chaotické. Plno civilistů se pohybuje po troskách, kde jsou jejich příbuzní, a nechtějí místo opustit,“ vysvětlil některá úskalí.
Důležitost policejní ochrany potvrdil také Kozák. „Místní se snaží doslova tahat hasiče, aby pomáhali tam, kde chtějí oni. Jenže bez rozmyslu nelze pracovat všude. Hasiči podléhají tureckému velení, musí poslouchat místní autority. I když to může vypadat chaoticky, tak věřím, že i turečtí záchranáři mají zkušenosti a ví, kam směřovat pomoc,“ doplnil.
Problémem může být také jazyková bariéra, kdy v odlehlejších oblastech Turecka nemusí tamní lidé umět anglicky. „Je dobré, že jsme s sebou měli člověka, který překládá z turečtiny a je důležitou součástí týmu,“ vypíchl Kavka. Po dovezení materiálu a postavení tábora se záchranáři dali v úterý kolem 17. hodiny do práce. Ve 24hodinovém režimu pátrají po přeživších.
Čeští záchranáři dostali na starost čtyři sektory, přičemž jeden již mají prohledaný a pokračují v dalších dvou. Tým tvoří čtyři družstva, každé má své velení, kynologa a režim je nastaven tak, aby se logicky střídaly.
Technika k nezaplacení
Existují také faktory přežití. „U zřícených budov záleží například na materiálu. I to ovlivňuje, zda při zřícení vzniknou kapsy, v nichž mohou lidé přežít. Dalším faktorem je rozsah zranění. Nezraněný člověk vydrží v sutinách mnohem déle než ten, kdo krvácí. Roli hraje i počasí. V Turecku mrzne a fouká silný vítr. Některé záchranné týmy hlásily, že ze sutin zachránili lidi s omrzlinami,“ uvedl Kozák.
S sebou mají záchranáři vybavení, které je pro hasiče běžné. „Jde o šterbinovou kameru, díky níž se mohou záchranáři podívat i deset metrů hluboko, má osvětlení a je velkým pomocníkem. Dále je to bioradar, který dokáže detekovat pohyb i tlukot srdce v sutinách. Další je echolokátor na principu sonaru. Elekropomocníků má tým hodně,“ vyjmenoval některé.
Důležitou součástí však nejsou pouze přístroje na vyhledávání, ale také ty zajišťující bezpečnost samotných hasičů. „Jedná se o stroje na bázi laseru, které hlídají, zda nedochází k otřesům nebo posunu konstrukce. Vždy musí fungovat člověk, který sleduje okolí a má přehled i o tom, kdo vstupuje a vychází z trosek. Bezpečnost týmu je to nejdůležitější,“ dodal Kavka.
