Miloš Zapletal patří v českém šoubyznysu k významným osobnostem. V osmdesátých letech byl manažerem zpěvačky Marie Rottrové nebo skupiny Olympic. Stál u zrodu novodobé Miss Československo, později Miss ČR. Po revoluci s Michaelem Kocábem založil agenturu, která zastupovala například Lucii Bílou, Hanu Hegerovou, Bolka Polívku nebo Martu Kubišovou. Úspěšný producent a manažer je v důchodu už více než 15 let. Jak je spokojen s výší své penze?
Pane Zapletale, navzdory vašim aktivitám vám za sedm a půl roku bude 90 let. Jak své stáří prožíváte? Jste spokojen se svým důchodem, pomáhá vám?
S důchodem jsem spokojen, ale přesto by mi samotný asi nestačil. Něco jsem si našetřil. I ve vyšším stáří jsem navíc poměrně aktivní, tudíž si „přivydělávám“. Před časem jsem například napsal knížku, v níž je řada rozhovorů s aktivními lidmi, kteří ve stáří nečekají na smrt, ale pořád něco dělají, což jim naopak život prodlužuje. Navíc jim to pomáhá i finančně.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Když herečka Uršula Kluková odešla do penze, brala 9 tisíc. Pracovat musí i ve svých 83 letech. Nic jiného mi nezbývá, říká
Nespokojenost se ozývá i z řad umělců v seniorském věku. Někteří herci a zpěváci tvrdí, že musí stále pracovat, neboť by jim penze na živobytí nestačila. Znamená to, že jsou umělci v Česku neadekvátně placeni, když si během života nedokázali na stáří něco našetřit?
Myslím si, že to bylo daleko horší za socialismu. Tehdy byly neuvěřitelně malé umělecké honoráře, z nichž si na stáří prakticky nebylo možné ušetřit. Tehdy si přivydělávat bylo velmi obtížné. Nyní si většina umělců dokáže poměrně slušně vydělat. Většinou ale jen ti dobří, kvalitnější a aktivnější. Zdá se, že například herec v oblastním divadle má malý plat a prakticky nemá žádné možnosti si přivydělat. Ale i odtud se rekrutují mnozí úspěšní, tudíž vlastně kvalitní, umělci. Ale nejde jen o umělce. Podobně jsou na tom i lékaři, učitelé a další, téměř všechny profese.
Někteří kvůli tomu stávkují...
Stávkování asi není cesta. V poslední době už stávkuje kdekdo. Stávkující i rebelové zapomínají na to, že zatímco dřívější vláda doslova rozdávala peníze a tak trochu si tím kupovala voliče, tak současná vláda se snaží naopak šetřit, neboť si uvědomuje, že zadlužení nejen současné generace, ale především příštích generací, je nezodpovědné a nebezpečné. Navíc jsme zapomněli na socialismus, kde byl tento problém podobný, pouze se o něm veřejně nemluvilo, natož aby se stávkovalo.
Rovněž si mnoho lidí neuvědomuje, že za pětatřicet let kapitalismu, přestože je to hodně dlouho, zkrátka není možné dohnat životní úroveň, tedy i odměňování za práci, vyspělých západních zemí. Přesto se vlastně máme báječně!
Mnozí lidé si to ale nemyslí, mají existenční starosti, přežívají z měsíce na měsíc...
Není tu vysoká nezaměstnanost, máme absolutní svobodu, můžeme cestovat kdykoli kamkoli do zahraničí. Máme vlastně i slušnou životní úroveň, přestože by mohla být lepší. Je u nás relativně bezpečno. A není tu válka, byť nás současné mezinárodní problémy docela straší. Podívejme se ale bez ohledu na válku třeba na Ukrajinu, do Ruska, na Blízký i Dálný východ, do Afriky, anebo i do střední a jižní Ameriky. V mnoha z těchto zemí je životní úroveň velké části obyvatel doslova na hranici smrti.
Myslíte si tedy, že žijeme v blahobytu?
To asi ne, ale drtivá většina lidí si u nás žije slušně. Záleží to také na jejich aktivitě, na pracovitosti a snaze si vydělat peníze, aby se měli co nejlépe. Nelíbí se mi například, že řada „nezaměstnaných“ zneužívá sociální podporu státu. Buď si zkrátka práci nehledají nebo pracují „načerno“. Mám s tím osobní zkušenost. Vlastnil jsem farmu pro rodiny s dětmi. Měli jsme 18 zaměstnanců. S dvěma jsme se museli rozejít, protože požadovali takzvaně „peníze na ruku“, neboť byli oficiálně nezaměstnaní a dostávali podporu od státu.
Na závěr ještě k důchodům u nás. Jsou tedy většinou dostačující?
Myslím si sice, že ne, ale hlavní důvody a možnosti jsem pojmenoval výše. Víc si toho neuvědomuji, ale myslím, že u nás nežije buď nikdo, nebo jen maličko lidí na hranici opravdové chudoby. Buďme šťastni, že se máme relativně dobře.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Jaroslav Suchánek, televizní legenda a otec herce Michala Suchánka. Zůstal jsem úplně sám, prožívám nejblbější část života
