Zelenina potřebuje správnou péči, poradíme, jak na to

Nároky zeleniny na výživu

Mezi zeleniny pěstované v první trati řadíme především košťáloviny: hlávkové zelí, čínské a pekingské zelí, kapustu růžičkovou i hlávkovou, kadeřávek, květák a brokolici. Patří sem i kedlubny, které však nesnášejí přímé hnojení čerstvým chlévským hnojem. Dále je to plodová zelenina, především rajče, paprika, lilek, okurky, tykve a melouny. Z ostatních plodin patří do první tratě celer, cukrová kukuřice, pór a rané brambory. K zeleninám pěstovaným v první trati vydatně hnojíme odleželým chlévským hnojem (v dávce 6-10 kg/m²) nebo kompostem, popřípadě zeleným hnojením.

Zeleniny ve druhé trati vyžadují půdu ve staré síle. Znamená to, že čím více hnojíme k zeleninám v první trati, tím větší zásoba živin zůstane plodinám druhé trati. Tyto zeleniny vyžadují vysoký obsah humusu v půdě. Patří sem kořenová zelenina kromě celeru, cibuloviny s výjimkou póru a listové zeleniny salát a špenát.

Mezi zeleniny třetí trati řadíme luskoviny (hrách, fazole, bob) a kořeninové zeleniny např. kopr, majoránku, meduňku, mátu ad. Dále v této trati pěstujeme mrkev, cibuli, česnek, salát a špenát, zvláště když pozemek přihnojíme kompostem a vhodnými průmyslovými hnojivy.

Samostatnou skupinu ve výživě tvoří vytrvalé zeleniny jako je rebarbora, chřest, křen, libeček, topinambury ad. Vyžadují důkladnou přípravu půdy a vydatné vyhnojení pozemku před výsadbou na stanoviště a pravidelné přihnojování v dalších letech pěstování.

Průmyslová hnojiva a jejich využití

Průmyslová hnojiva jsou minerální soli, které se buď uměle vyrábějí, nebo se těží v přírodě a podle potřeby se upravují. Na rozdíl od organických hnojiv mají vyšší obsah živin, které jsou rostlinám ihned přístupné. Přesto považujeme průmyslová hnojiva za pouhý doplněk organických hnojiv, protože bez nich bychom půdu ochuzovali o organické a humusotvorné látky, a tím by se snižovala její úrodnost.

Průmyslová hnojiva ovlivňují půdní reakci podle toho, kterou jejich součást rostliny využívají a kterou v půdě ponechávají. Některá hnojivy zvyšují zásaditost, jiná půdní kyselost a ostatní zachovávají neutrální reakci půdy. Podle obsahu hlavních živin rozdělujeme průmyslová hnojiva na dusíkatá, fosforečná, draselná a vápenatá. Plná hnojiva jsou ta, která obsahují dvě nebo více hlavních živin s přidáním stopových prvků.

Pokud to vlastnosti hnojiv dovolují, je možné některá před použitím míchat. Zásadně však se nesmějí míchat hnojiva obsahující amoniak (chlévský hnůj, ledek amonný s vápencem a síran amonný) s páleným nebo hašeným vápnem a s hnojivy obsahující vápník. Jinak by se amoniak uvolňoval a unikal do vzduchu. Dále nelze míchat hnojiva obsahující vápník s hnojivy fosforečnými, především s těmi, které obsahují kyselinu fosforečnou (superfosfát), snižovala by se tím rozpustnost fosforu a rostliny by trpěly jeho nedostatkem.

Nemícháme také hnojiva, která by ztratila příznivé fyzikální vlastnosti např. ledky se superfosfátem, kdy vzniká mazlavá kaše, která se nedá rozhodit po záhonech. To jsou jen některá upozornění především pro začínající zahrádkáře, aby chybou z neznalosti neztratily chuť do pěstování. Především pro ně je vhodnější používat hnojiva vícesložková, která obsahují tři hlavní živiny(dusík, fosfor, draslík), které mohou rostliny dostat najednou, a odpadá problematické míchání. Navíc jsou tato hnojiva granulovaná, dobře se aplikují a jsou běžně k dostání.

Používaná hnojiva

Dusíkatá hnojiva

Obsahují jako hlavní živinu dusík a to buď ve formě nitrátové, ledkové, dusičnanové nebo čpavkové.

Ledek vápenatý (dusičnan vápenatý) – obsahuje 15 %dusíku a 21 % vápníku. Protože snižuje půdní kyselost, je vhodný právě do kyselejších půd. Přihnojujeme jím v malých dávkách během celé vegetace.

Ledek amonný (dusičnan amonný)- obsahuje 35 % dusíku, polovinu ve čpavkové a polovinu v ledkové formě. Hnojíme jím ve všech půdách pod všechny plodiny na počátku i během vegetace.

Ledek amonný s vápencem obsahuje 27,5 % dusíku a 5 % vápníku. Používá se do kyselejších půd ke všem zeleninám během vegetace, především ke květáku a zelí.

Síran amonný (amonná sůl kyseliny sírové)- obsahuje 21 % dusíku ve čpavkové formě a 24 % síry. Protože se při jeho rozkladu uvolňuje síra ve formě kyseliny sírové, používáme ho v půdách s přebytkem vápníku pro zeleniny, které vyžadují kyselejší půdní reakci. Hnojíme jím nejčastěji před setím v dávce 10-50 g na metr čtvereční podle druhu zeleniny.

Močovina obsahuje 46 % dusíku v organické formě. Má dlouhodobý účinek vzhledem k přeměně čpavkového dusíku na ledkový. Močovinou se hnojí na podzim i brzy na jaře. Je vhodná k postřikům na list.

Dusíkaté vápno – používá se především pro dezinfekci půdy (ničí zárodky chorob, škůdců i plevel). Aplikuje se buď na podzim nebo na jaře dostatečně dlouho před setím či výsadbou. Na lehkých půdách 14 dní, na středních 3 týdny a na těžkých až 4 týdny předem. Nejvhodnější je pro kyselejší půdy.

Fosforečná hnojiva

Obsahují jako hlavní složku fosfor nejčastěji ve formě oxidu fosforečného nebo kyseliny fosforečné. Zelenina potřebuje fosfor ve zvýšené míře při vzcházení a klíčení, proto fosforečnými hnojivy přihnojujeme především na počátku vegetačního období, případně již na podzim.

Superfosfát (kyselý fosforečnan vápenatý)- nejpoužívanější fosforečné hnojivo. Obsahuje kyselinu fosforečnou rozpustnou ve vodě, proto působí v půdě velmi rychle. Je vhodný především do humózních půd. Hnojíme jím současně s kompostem, nejlépe před setím nebo výsadbou zeleniny. Nejčastěji se používá k hnojení rajčat, okurek, květáku, zelí a celeru.

Draselní hnojiva

Základní živinou je draslík ve formě oxidu draselného. Rozlišujeme zde dva druhy draselných hnojiv, a to s chloridovou nebo síranovou formou draslíku.

Síran draselný obsahuje 40-43 % draslíku. Hnojíme jím ve všech půdách na jaře i během vegetace. Vhodný je především pro plodové, cibulové zeleniny a brambory.

Draselné soli obsahují chloridovou formu draslíku, proto se používají raději na podzim, aby během zimy došlo k vyplavení chloru, na který je většina zelenin citlivá. Draselné soli mají jinak všestranné použití ve všech typech půd.

Vápenatá hnojiva

Obsahují jako hlavní složku vápník. Zlepšujeme jimi především úrodnost kyselých půd.

Mletý vápenec obsahuje asi 35 % vápníku ve formě uhličitanu vápenatého. Jedná se o pomalu působící hnojivo, které se používá k vápnění na jaře nebo na podzim především v lehčích a málo humózních půdách. Je vhodný také do kompostu.

Pálené vápno obsahuje asi 65 % vápníku ve formě oxidu vápenatého. Působí rychleji a používá se v těžších a kyselejších půdách na podzim. Pálené vápno se přidává do kompostu, kde jeho schopnost poutat vodu významně podporuje ničení škůdců a chorob.

To jsou tedy základní skupiny hnojiv, které každý pěstitel velmi dobře zná a používá je. Poměrně větší využití než jednosložková hnojiva mají hnojiva vícesložková neboli kombinovaná či plná. Těmi jsou především Cererit a NPK. Cererit patří mezi hnojiva nejpoužívanější, vedle základních živin obsahuje ještě prvky stopové. Jde o rychle působící bezchlorové hnojivo, které používáme při přípravě půdy k setí nebo sázení, ale i během vegetace. Cererit je vhodný především k zeleninám citlivým na chlór. NPK obsahuje dusík, fosfor a draslík. Draslík je však obsažen v chloridové formě, proto jako draselná sůl se nehodí k zeleninám citlivým na chlór.

Další skupinu tvoří celá řada speciálních hnojiv určených cíleně k jednotlivým skupinám či přímo druhům. Můžeme tedy zakoupit hnojiva pro plodovou zeleninu, cibulovou zeleninu, jehody, listovou zeleninu atd. Tato hnojiva jsou od různých výrobců jak v práškové tak tekuté formě. Velké oblibě se v posledních letech těší řada hnojiv Kristalon.

Převratem v hnojení je však používání hnojiv s postupným uvolňováním živin, kterými hnojíme jednorázově pro celé vegetační období. Jedná se o hnojivo Substral Osmocote Plus. Toto hnojivo je tvořeno drobnými granulkami živných solí s obsahem nezbytných stopových prvků, obalené pryskyřičnou vrstvou, která reguluje uvolňování živin do substrátu. Každá granule obsahuje všechny potřebné složky výživy pro nejširší spektrum rostlin. Hnojivo působí přibližně 6 měsíců. Odpadnou tak veškeré starosti s výživou a hnojením v průběhu vegetace, tedy pravidelné přihnojování ne neustálé finančně náročné dokupování hnojiv.