Berou nám telefony, bijí nás a neposkytují zdravotní péči. Tak líčí podmínky na frontě v osobní zpovědi ruský voják Alexander. Do armády vstoupil dobrovolně, a ačkoliv mu smlouva vypršela již v listopadu, odjet domů nesmí. Pod pohrůžkou zastřelení tak nadále pokračuje ve „speciální vojenské operaci“ na Ukrajině. Na sociální síti promluvil i o směšném platu a přístupu velitelů.
Osobní zpověď ruského vojáka na sociální síti Telegram sdílelo Sdružení svobodných občanů z Omsku. Právě odsud muž, který se představil pouze jako Alexander, pochází. O podmínkách na frontě se rozhodl promluvit poté, co ho armáda odmítla po vypršení sjednané smlouvy pustit domů.
Jak přiznal, k 83. výsadkové brigádě se rodák z jihosibiřského města přihlásil dobrovolně. Podepsaná smlouva s armádou měla platnost pouze do loňského listopadu, přesto se Alexander nesmí domů vrátit. „Nedovolili nám odejít,“ líčil muž na videu tvrdou realitu.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Válku už zažily, hladovět se nebojí. Ukrajinské babičky vypráví, jak se postavily invazi
Ve svém prohlášení zmiňoval i jména konkrétních nadřízených, kteří se přiklání k brutálním praktikám, aby vojáky na frontě udrželi. Velitelé včetně Andreje Kutsana, podplukovníka Jevgenije Obyčeva a velitele roty Michajla Fedotova mají podle Alexandra podřízeným brát osobní věci včetně telefonů, používat fyzické násilí a za neposlušnost jim vyhrožovat zastřelením. Nátlak využívají i k tomu, aby vojáky donutili na frontě setrvat.
Válka na Ukrajině
Tristní je podle Alexandra i plat. Za únor měl údajně obdržet pouhých 3 900 rublů, což v přepočtu činní zhruba 1 100 korun. Kvůli otřesné zdravotní péči, která v praxi neexistuje, si tak podle vojáka musí přítomní léky a zdravotní materiál z výplaty obstarávat a platit sami.
O příbězích vojáků a zmobilizovaných mužů z Omsku sdružení informuje pravidelně. 14. března zveřejnili například příběh muže, který byl odsouzen na rok a půl k životu v trestanecké kolonii. Důvodem podle spolku mělo být to, že se nevrátil zpět ke své jednotce poté, co odcestoval na pohřeb své matky. Voják se hájil tím, že chtěl být chvíli oporou pro svého zdrceného otce. U posudkového soudu mu však vysvětlení nijak nepomohlo.
