Zdroj: Pixabay
Pětiletému pitbulteriérovi Carovi zemřel nejdřív jeden a pak i druhý majitel. Syn majitelů si ho nemohl nechat, jeho vlastní pes se s Carem nemá rád, tak ho daroval. A odtud Caro putoval k nám, do útulku AniDef. Nic neprovedl, vždy byl vzorný, choval se slušně, poslouchal. Přesto se teď kouká na svět skrz mříže a je nešťastný z toho, kde skončil. Bohužel není zdaleka první, ani poslední.
Dřív jsem popravdě moc nechápala, proč naši nemají psa. Mají domek, zahradu, maminka i dost času a psy měli vždy rádi, ochotně mi i pohlídají Honzíka, když potřebuju. Vlastního psa ale nemají, domovu nyní kraluje jen nedávno adoptovaná kočka Amanda. Když jsem se na to před pár lety zeptala, odpověď byla jednoduchá: babička má přece (tehdy ještě dva) psy a kdyby se, nedej Bůh, cokoli stalo, musíme mít prostor a možnost si je vízít a postarat se.
Zdá se, že takový přístup je ale spíš vzácnost. Tisíce psů, jako je Caro, se stanou putovními a všude tak nějak navíc, jakmile jim starší majitel vážně onemocní nebo navždy odejde. Příbuzní páníčka mají vlastí psy, malý byt, nemají čas nebo se prostě nechtějí zatěžovat starostí o zvíře (zajímavé je, že movité dědictví, narozdíl od toho živého, už nikoho neobtěžuje...).
Caro je vykulený a nechce v útulku být.
Caro je vykulený a nechce v útulku být.
Psi - nejvěrnější přátelé seniorů
V dnešní uspěchané době jsou pro mnoho seniorů, zejména pro ty ovdovělé, psi nejbližšími společníky. Doprovází je na poštu nebo na nákup, čekají na ně doma, než se vrátí od lékaře, dívají se s nimi na televizi a radí, co si uvařit k večeři. Když se vypije káva po nedělním obědě a vnoučata zas na celý týden odjednou za prací a spoustou povinností, jsou to oni, kdo našim babičkám a dědečkům naslouchají a jsou jim poblíž.
Trhá mi srdce, když pak někteří psi, kteří tu pro své majitele byli až do konce, za odměnu za tuto službu dostanou kotec v útulku. Alfou a omegou lásky ke zvířatům, a koneckonců hlavně lásky k našim vlastním prarodičům nebo rodičům, by měla být zodpovědnost. Pokud si váš starší člen rodiny pořizuje psího přítele, prosím, přistupujte k tomu stejně vážně a zodpovědně, jako by to byl pes váš vlastní. Zvažujte, o jak velkého a jak temperamentího psa jste schopni se v případě potřeby postarat. A pokud už máte sami zvíře, udělejte vše pro to, aby se s prarodičovým psem snesli a zvládli spolu v případě potřeby bydlet.
Pokud dojde na nejhorší a váš blízký odejde, je projevem lásky a úcty postarat se o jeho přítele a nenechat ho na holičkách. Navíc - i psi truchlí. A žal ze ztráty majitele se překonává snáz mezi lidmi, které už pes zná, než v útulku.
#nekupuj,adoptuj
