Vakcinolog a pediatr Daniel Dražan říká, že spolupráce s novou vládou se mu příliš nelíbila. Zdroj: Profimedia.cz
Tým nové vlády je příliš veliký a je velmi obtížné najít shodné řešení, říká v rozhovoru pro CNN Prima NEWS vakcinolog a pediatr Daniel Dražan. Zatímco s novou vládou už nespolupracuje, práci v týmu MeSES považuje za obohacující. Dražan také vysvětlil, co může za neobvykle rychlý vývoj vakcín proti nemoci COVID-19 a poslal jasný vzkaz lidem, kteří odmítají očkování dětí.
Pandemii tu máme už téměř dva roky. Co vás z profesního nebo osobního pohledu naučila?
Nejsem si jist, zda naučila, ale určitě hodně změnila moji práci. Je jí mnohem více, protože všechno, co se týká covidu, je navíc – nemocné děti, vyřizování administrativy, izolace a karantény, neschopenky, očkování, edukační aktivity. Ale praktičtí lékaři pro dospělé jsou na tom mnohem hůře, a to ani nemluvím o personálu nemocnic, na které se to navalilo neskutečným způsobem.
Pandemie je pro mě také jedním velkým zklamáním z toho, jak dobře se u nás daří dezinformacím. Měly zde velmi dobrou živnou půdu už před pandemií a i tehdy způsobovaly zbytečná úmrtí, ale zdaleka ne v takových počtech. Je až neuvěřitelné, čemu jsou lidé schopni věřit a jak dokáží riskovat. A mnozí nevěří prokázaným faktům až do doby, dokud sami neskončí špatně.
Zklamali vás více politici, nebo společnost?
Největší zklamání je asi z chybných a mnohdy i dezinformačních doporučení od kolegů. Je celkem pochopitelné, že laici neumí lékařské informace správně třídit, ale že mnohdy dostanou nebezpečné doporučení od odborníka, je trestuhodné. Stejně tak mě zklamalo veřejné šíření bludů různými mediálními kanály a lidmi, kteří mají mnohdy významné akademické tituly.
Samozřejmě lépe jsou na tom země, které svá opatření vytváří na základě doporučení odborníků. Pandemie nutně vyžaduje mohaoborový přístup. U nás ji ale stále řídí politici, kteří se nevyhnou značné dávce populismu a z odborných doporučení si mnohdy vezmou jen velmi málo. Ve všech zemích umírají lidé na COVID-19, ale počty jsou z velké části závislé na schopnosti vlády nastavovat správná pravidla a také na schopnosti obyvatel je dodržovat. U nás se bohužel nedaří ani jedno.
Válkovi a Chlíbkovi jsem se omluvil a odešel. Poradní skupina je složitá.
Sám jste ale členem odborné poradní skupiny MeSES (Mezioborová skupina pro epidemické situace) a také vás nová vládní koalice představila jako jednoho z jejích poradců. Jak tedy komunikace s odborníky vypadá?
V Národním institutu pro zvládnutí pandemie (tým, který představila koalice Spolu, pozn. red.) už nejsem, i když jsem nabídku dostal a jedné schůzky se zúčastnil. Přišlo mi to jako skupina, ve které bude práce velmi složitá. Tehdy ještě budoucímu ministrovi zdravotnictví Vlastimilu Válkovi i vedoucímu týmu profesoru Romanu Chlíbkovi jsem se omluvil a odešel.
Můžete být v důvodech odchodu konkrétnější?
Složení týmu a jeho organizace na začátku neukazovaly na to, že by to mohlo fungovat. V týmu sice byla a stále je řada vysoce kvalifikovaných odborníků, ale skupina je příliš velká a názorově nejednotná. Práce v institutu by pro mě byla časově velmi náročná a nebyl bych asi velkým přínosem. Proto jsem skupinu opustil a nezbývá mi, než si přát, aby dělala správná doporučení, která politici vyslyší.
V čem je tedy skupina MeSES jiná?
Je mnohem menší, názorově jednotnější a nezávislá. Jde o skupinu odborníků, kteří se dobrovolně scházejí a diskutují, jakým způsobem by bylo možné pandemii řešit. Diskuze zde mi vždy připadá zajímavá a zpravidla vede ke správným závěrům. Navíc členství pro mě nikdy nebylo nijak zavazující. Vždy jsem měl pocit, že se mohu kdykoli připojit a někdy i přispět k diskuzi. A musím říct, že debata v MeSES pro mě vždy byla obohacující.
Jednu dobu ale byla MeSES hlavní poradní orgán ministerstva zdravotnictví. Tam už bylo napojení na politiky zřejmé. I tehdy komunikace vázla?
Komunikace směrem k vládě pod některými ministry opravdu probíhala. Nebyl jsem výraznou osobností skupiny, takže jsem na politiky neměl prakticky žádné napojení. Skupina komunikovala hlavně prostřednictvím tiskových zpráv nebo doporučení, které předávala přímo na ministerstvo – transparentně a veřejně. Když nebyla jiná možnost, vláda si něco vzala, ale jinak si jela svou cestou.
Takže je to jen parta lidí, kteří diskutují, i když není jasné, jestli to k řešení pandemie opravdu povede?
Ano, a mně to takhle stačí. Skupina se zcela dobrovolně ve svém volném čase snaží najít cesty, jak ze současné situace ven. Pokud si vláda něco vezme, tak jedině dobře. Je to snaha pomoci a i když ji nikdo nevyužije, považuji to za prospěšné.
Bude MeSES fungovat dál a dostaneme se tak do situace, že nová vláda bude mít svůj poradní institut, ale vedle něj bude ještě MeSES a jeho doporučení?
Myslím, že MeSES bude fungovat dál a bude zveřejňovat další podporu. Jsem ale také členem výboru České vakcinologické společnosti, jejíž role by v rozhodování kolem očkování měla být větší.
Jednak bychom jako společnost měli na doporučeních intenzivněji pracovat, čemuž ale brání vysoké pracovní vytížení členů jinou, především covidovou agendou. Případná doporučení by pak politici měli více respektovat a nerozhodovat si po svém. To se netýká jen očkování proti nemoci COVID-19. V jiných zemích je každé doporučení k vakcinaci vždy odborně a velmi pečlivě odargumentováno odborníky. U nás se stále, minimálně o úhradách, rozhoduje na politické úrovni.
Nechci říct, že s vyšším počtem naočkovaných bychom byli ze všeho venku, ale situace by nebyla tak kritická.
Čekal jste na začátku pandemie, že tu budeme mít opatření a plné nemocnice i téměř po dvou letech od prvního případu?
To asi nečekal nikdo. Po létě 2020 téměř všichni odborníci věděli, že přijdou další vlny. Politické proklamace, že máme vše za sebou, byly mylné a matoucí. V roce 2021 se díky vakcínám situace změnila, optimismus je daleko větší. Experti říkali, že další vlny sice přijdou, ale nebudou i s ohledem na vakcinaci a přirozenou imunitu tak strašné. Celý svět se domníval, že letošní podzimní už bude lepší.
Pak se ale objevily nové mutace…
O variantách viru se vědělo, nikdo ale netušil, jak průběh epidemie reálně ovlivní. Pak je problém s klesající imunitou, která ani po prodělání covidu a očkování není navždy. U nás je navíc překážkou nízká proočkovanost. Nechci říct, že s vyšším počtem naočkovaných bychom byli ze všeho venku, ale situace by nebyla tak kritická jako teď. Nepředpokládal jsem, že bude umírat více než 100 lidí denně.
Navíc to nevypadá, že bychom se blížili ke konci. Současná vlna je na sestupu, a tak nás čekají jen výkřiky politiků o tom, jak jsme to zas dobře zvládli a že to tentokrát nemocnice ustály. A s omikronem začneme další kolo ve stejném duchu. Asi je jedno, kolik budeme mít vln. Chybí nám schopnost se poučit.
Troufnete si odhadnout, kdy bude konec?
Otázkou taky je, co znamená slovo konec. Virus se jistě nepodaří vymýtit a budeme se s ním muset naučit žít, jak rádi tvrdí někteří politici. Zatím jsme se to ale nenaučili. Za konec pandemie asi bude možné považovat dobu, kdy se již nebude virus považovat za pandemický, nýbrž za endemický. Tedy stane se z něj něco jako chřipka. V určitých vlnách stále bude způsobovat onemocnění a úmrtí, ale bude to z velké míry předvídatelné a zejména to nebude v takových počtech.
Zvykneme si na to, že na covid bude umírat několik tisíc lidí ročně. Nikdy si ale nemůžeme zvyknout na sto úmrtí denně. Bohužel příchod omikronu nám návrat k normálu zase značně zkomplikuje. Musíme doufat, že rok 2022 už bude lepší, alespoň jeho druhá polovina.
Kolik dávek očkování proti covidu nás ještě čeká?
To dnes nemůže nikdo vědět. Není ale vůbec důležité, kolik jich budeme potřebovat. Důležité je, zda nás budou dostatečně chránit tak, jako doposud, což je velmi pravděpodobné. To je dost zásadní rozdíl proti pandemické chřipce před 100 lety, kdy se lidé také pokoušeli vyvinout vakcínu, ale protože se tehdy nevědělo, co chřipku způsobuje, nepovedlo se. Různé léky i vakcíny je potřeba používat v intervalech, které jsou účinné. Diabetici si ještě donedávna, než byly inzulinové pumpy, museli píchat několikrát denně. Vakcínu proti chřipce musíme opakovat každý rok, proti klíšťové encefalitidě po základním schématu každých 5 let, proti tetanu každých 10 let. Jak často se budeme muset očkovat proti covidu, ukáže čas.
Vakcíny proti covidu byly vyvinuty velmi rychle, ale ne na úkor bezpečnosti.
Jste zastáncem očkování. Co byste vzkázal lidem, kteří vakcinaci odmítají?
Po dvou letech pandemie lze těžko něco nového vzkazovat. Mohu jen znovu zkusit říct, že vakcinace je nejúčinnější prevence onemocnění, které může skončit na jednotce intenzivní péče, ventilátoru a bohužel často i úmrtím. A to si snad nikdo pro sebe ani svoje blízké nemůže přát.
Odpůrci často argumentují tím, že vakcíny jsou příliš rychle vyvinuté. Co je zárukou jejich bezpečnosti?
Je to strašně těžké vysvětlovat. Pokud tomu lidé neuvěřili do dneška, tak nevím, jestli je něco ještě přesvědčí. Schválení důvěryhodnou regulační autoritou je jednoznačně zárukou, že vakcína je v pořádku. Základní parametry léčiv jsou účinnost a bezpečnost. Pokud se jedno z toho nesplní, žádné úřady vakcínu neschválí.
Jaké jsou hlavní důvody, že vakcíny proti covidu byly vyvinuty neobvykle rychle?
Vakcíny proti covidu byly vyvinuty velmi rychle. Bylo to nutné, ale ne na úkor bezpečnosti. Bylo to díky vynaložení obrovských finančních prostředků vlád, nadnárodních institucí i soukromých společností. O vakcínách proti covidu bylo nashromážděno za krátkou dobu obrovské množství dat, jaké nemá při dnešním rychlém rozvoji technologií a medicíny obdoby. Tato data jsou neustále vyhodnocována regulačními autoritami a jejich schválení je pak zárukou bezpečnosti i účinnosti.
Může se z rychlého vývoje stát běžný standard?
Právě kvůli financování určitě ne. Pokud není onemocnění tak urgentní, bude se postupovat v jednotlivých krocích. Nikdo si nedovolí proinvestovat velké množství finančních prostředků nezaručeným návratem, vývoj totiž nemusí být úspěšný. Na druhou stranu vývoj vakcín a jiných léků v době pandemie umožní i urychlí vývoj léků proti jiným onemocněním.
Snažím se vysvětlovat, proč je očkování pro děti důležité. V rodinách, kde nejsou očkovaní ani rodiče, je to obtížné.
Jste také pediatr. Přemlouváte rodiče, aby nechali své děti očkovat?
Snažím se vysvětlovat, proč je očkování pro děti důležité. Samozřejmě v rodinách, kde nejsou očkovaní ani rodiče, je to obtížné, protože nelze polemizovat o tom, že pro dospělé je očkování proti covidu ještě důležitější než pro děti.
Jsou případy, kdy to marné není?
Na někom je poznat, že chybí krůček. Rodiče chtějí jen potvrzení, že očkování dětí je správné. Musím umět odhadnout, komu nabídnout pomoc a u koho to už nemá smysl.
Někteří rodiče jen váhají a potřebují ujistit, že dělají správně. S těmi má smysl si o očkování i déle povídat a vysvětlovat jak jeho potřebu a bezpečnost, tak i rizika.
