Telata jsou tzv. vedlejším produktem mléčného průmyslu. Zdroj: CIWF
Víte, odkud je mléko, které si přidáváte do kávy nebo jím poléváte cereálie k snídani? Stejně, jako každá potravina, i mléčné výrobky mají svůj příběh. A stejně jako u každého příběhu, i tady se můžeme setkat s řadou mýtů. Věděli jste třeba, že kráva dává mléko jen pár měsíců po porodu? A aby dávala mléko dlouhodobě, musí dojít k jejímu opakovanému oplodnění? A co se vlastně děje s narozenými telaty?
Ve velkochovech, kde jsou zvířata především zdrojem zisku, je na prvním místě jejich užitkovost. V případě krav tak dochází k opakovanému oplodnění „lidskou rukou“. Technik krávu inseminuje a ta pak porodí tele, které je jí vzápětí odebráno. Mléko je totiž v tomto případě určeno pro člověka a ne pro mláďata tohoto druhu. Vzhledem k tomu, že po pár měsících klesá produktivita (co se mléka týče), čeká krávu tento proces znovu. A opakuje se do té doby, dokud to její tělo vydrží. Když je její organismus zcela vyčerpán, absolvuje cestu na jatka.
Po narození do izolace
A jak je to s telaty, které kráva kvůli udržení produktivity mléka porodí? Pár hodin po narození jsou přemístěna do malých boxů, kde dostávají místo mléka od své matky náhražky. Jsou separovaná od ostatních a k dispozici mají jen velmi omezený prostor, kde se nemohou projevovat tak, jak jim velí jejich přirozenost. Na podmínky, ve kterých telata přežívají, se zaměřila organizace Compassion in World Farming (CIWF).
Obětavé společnice i dobří matematici: Čím „hospodářská zvířata“ předčí domácí mazlíčky?
Dokážou víc než náš pes či kočka. Přesto je vnímáme jako „něco míň“ a jejich jména používáme jako nadávky. Řeč je o tzv. hospodářských zvířatech. Prasata, krávy, ovce, kozy nebo slepice jsou s námi, lidmi, už tisíce let. Přesto jim nevěnujeme ani zlomek pozornosti, jako našim domácím mazlíčkům. Co bychom o nich měli vědět?
„Náš nejnovější průzkum odhaluje krutý osud milionů telat,” říká Romana Šonková, zástupkyně CIWF v Česku. „Je těžké pochopit, že zranitelné novorozené tele je odebráno brzy po porodu od matky a po několik týdnů uzavřeno do izolace. A co je ještě horší, právní předpisy EU to umožňují. To je naprosto barbarská a přitom zbytečná praxe, protože existují důkazy, že dobře vedené skupinové ustájení už od narození přináší výhody z hlediska zdraví i welfare telat.“
Na záběrech, které pochází především z Polska, ale také z Česka nebo Německa, jsou vidět telata v izolaci a to i za zimních měsíců, kdy jim jediný úkryt poskytuje malý plastový box. Podle Compassion in World Farming jsou špatné i hygienické podmínky, ve kterých telata žijí. „Kromě toho byly zdokumentovány případy porušení legislativy EU, jako je držení telat v boxech, které jim neumožňují se navzájem vidět a dotýkat se, a také překračování povolené délky chovu telat v individuálních boxech, tedy do 8 týdnů věku. Některá telata na záběrech jsou starší tří měsíců a kotce jsou pro ně příliš malé,“ uvádí CIWF ve své zprávě.
20 milionů osamocených životů
Na území Evropské unie se má dojnicím ročně narodit až 20 milionů telat. I přesto, že krávy jsou inteligentní zvířata s vysoce rozvinutým sociálním cítěním (dočtete se ZDE), jsou jejich mláďata od matek separována a držena v dlouhodobých izolacích. Je tomu tak v 60% z celkového množství telat narozených každý rok. V Česku se ročně narodí více než 315 tisíc telat. Organizace CIWF, sdružená s dalšími více než 170 nevládními organizacemi v rámci evropské občanské iniciativy „Konec doby klecové“, požaduje celoevropský zákaz všech typů klecí v chovech zvířat, včetně boxů používaných k nepřirozené izolaci malých telat.
Iniciativu za zrušení klecových chovů podepsalo k dnešnímu dni přes milion lidí. „Záběry strádajících telat nám připomínají, že boj za vysvobození hospodářských zvířat z klecí není zdaleka u konce,“ dodává Romana Šonková. „Musíme pokračovat ve sběru podpisů, abychom zajistili, že instituce EU pochopí, jak důležitý je tento problém pro evropské občany.“
A čím jsou vlastně telata v rámci mléčného průmyslu? Většina z nich (týká se jen krav) se dočká stejného koloběhu, jako jejich matky. Umělé oplodnění, porod, dojení, a tak pořád dokola. Zbytek telat se vykrmuje na telecí či hovězí maso. Krávy tak ve velkochovech nemají šanci být matkami, i když je k tomu lidská ruka nutí. A to i přesto, že jejich mateřský cit je srovnatelný s naším. Existuje řada videí, která dokládají, že krávy své „děti“ poznají i po letech. A jejich ztrátu nesou velmi těžce.
