Senátor Pavel Fischer znovu kandiduje na Pražský hrad. Zdroj: ČTK
Byl tak trochu černým koněm prezidentských voleb v roce 2018, kde se překvapivě umístil na třetím místě. Zřejmě i proto se senátor Pavel Fischer rozhodl o nejvyšší úřad v zemi zabojovat i podruhé a dostalo se mu podpory koalice Spolu. Bývalý blízký spolupracovník prvního českého prezidenta Václava Havla a diplomat aktuálně působí coby předseda senátního Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Liberálnější část společnosti mu však nemůže přijít na jméno kvůli některým jeho výrokům ohledně práv LGBT komunity. Fischera lze totiž označit za konzervativního křesťana.
Fischer oficiálně oznámil svůj záměr podruhé usilovat o pražský Hrad počátkem října a během několika týdnů ohlásil, že má dostatek podpisů. Rozhodl se jít parlamentní cestou, kdy posbíral mezi poslanci a senátory 51 podpisů. Splnil tím jak podmínku získat 20 poslaneckých jmen, tak deset senátorských. Stačila by mu přitom jen jedna z nich.
Pro srovnání – před volbami v roce 2018 měl podporu „pouze“ od 17 senátorů.
Senátor zvolil trochu „trumpovské“ předvolební heslo „Česká republika na prvním místě“. V úřadě se pak chce zase „havlovsky“ zaměřit na lidská práva. „Ve svém profesionálním i soukromém životě bojuji proti totalitě a jakémukoliv omezování lidských práv. Hodlám v tom aktivně pokračovat i jako prezident. Nikdy nedopustím ohrožení naší suverenity ekonomickou či politickou závislostí na jiném státě,“ prohlásil.
Na prvního českého prezidenta se hojně odkazoval již během své první kandidatury před pěti lety. Na přelomu tisíciletí totiž působil v Kanceláři prezidenta republiky právě po boku Václava Havla, nejprve jako jeho poradce, později vedl politický odbor.
Kariéru však vybudoval především jako diplomat. V letech 2003 až 2010 byl českým velvyslancem ve Francii a v Monaku, po návratu do Prahy se stal ředitelem bezpečnostně-multilaterální sekce ministerstva zahraničí. Po odchodu z MZV působil jako ředitel organizace STEM, která se zabývá výzkumy veřejného mínění.
Volby 2018 a výrok o LGBT
V posledních prezidentských volbách se stal Fischer poměrně překvapivým kandidátem, který oznámil svůj záměr a sehnání podpisů až během listopadu 2017. Společně se svými dobrovolníky hovořil o „tyrkysové revoluci“ a během pár měsíců se stal z neznámého diplomata úspěšným kandidátem, který v prvním kole možná překvapivě obsadil třetí místo s více než 10 procenty hlasů.
Evropské volby
Možná by získal i větší podíl hlasů, pokud by se nezačal veřejně vyjadřovat k problematice LGBT. Při debatě v Blansku v prosinci 2017 uvedl, že by nejmenoval homosexuála soudcem Ústavního soudu z důvodu střetu zájmů. Svůj výrok vzal po značné kritice zpět. „Omlouvám se za svůj nešťastný výrok. Rozhodně nehodlám diskriminovat žádnou skupinu občanů pro její původ či způsob života, to jsem ostatně nikdy nedělal a jako prezident nikdy nebudu,“ napsal tehdy.
Jeho výrok je však mezi liberální částí společnosti připomínán také po pěti letech a Fischer jej musí nadále vysvětlovat. „Bylo to nešťastné uřeknutí. Nechal jsem se vehnat do extrémně vyhrocené diskuze a ujelo mi to. Omluvil jsem se za to už nesčetněkrát,“ řekl například pro Refresher.
Otázce na LGBT komunitu se Fischer nevyhnul ani v říjnovém vysílání pořadu 360 stupňů na CNN Prima NEWS. Potvrdil, že by sice podepsal zákon o stejnopohlavním manželství, přesto by měl určité výtky. „Máme parlamentní republiku. Když se v Parlamentu na něčem usnese většina, tak to musí respektovat každý, dokonce i prezident. Práva bych narovnal všem. Proti mému přesvědčení by ale bylo, aby se oběma skupinám říkalo manželství. Nadále bych proto doporučoval, aby zůstalo rozlišení registrované partnerství a manželství.“ sdělil.
Obezřetný by byl také ohledně adopce dětí. „Když se podíváme na práva dětí, tak tam bych byl opatrný, protože děti zasluhují zvláštní péči a ochranu. V zájmu dítěte je podle mezinárodních dohod, aby znalo svou mámu i tátu,“ řekl.
Cena útěchy
Chuť po nevyhraných prezidentských volbách v roce 2018 si Fischer spravil v Senátu. Hned na podzim byl suverénním způsobem zvolen senátorem za Prahu 12. Již v prvním kole obdržel téměř 48 % hlasů a ve druhém převálcoval svojí soupeřku Evu Tylovou s více než 78 % hlasů.
Pražský rodák Fischer absolvoval Filozofickou fakultu UK, později studoval v Ženevě sociální učení církve a také na prestižní pařížské Národní škole pro státní správu (ENA). Krátce pracoval jako učitel francouzštiny, v letech 1991 až 1993 byl tajemníkem biskupa Františka Lobkowicze, poté zástupcem ředitele pražského Institutu komunikace.
V posledních měsících se mimo jiné zapojil do diskusí o zdraví prezidenta, podle Fischera nebyly v době Zemanovy hospitalizace veřejnost, média ani Parlament dostatečně informovány o jeho zdravotním stavu. Fischer je ženatý, má dvě dcery a syna. Nejstarší syn byl těžce nemocný a v 19 letech zemřel.
