„S Masarykem sedělo v jednom parlamentu 28 ukrajinských poslanců. My se teď ke střední Evropě nepotřebujeme připojovat, my už k ní dávno patříme,“ říká v rozhovoru pro CNN Prima NEWS 62letý Svjatoslav Surma z Drohobyče na západní Ukrajině, správce charitativní nadace Ridňa (Рідня), která aktuálně vyrábí také drony. „Nezapomeňte, že Češi a západní Ukrajinci měli do roku 1918 společné hlavní město, kterým byla Vídeň,“ připomíná Surma. Muž se zakrouceným knírem, jaký se nosíval za Rakouska-Uherska. „A brzy spolu zase budeme v Evropské unii,“ věří. Nyní leží Drohobyč 76 kilometrů od hranic EU, ale i na toto město padají ruské rakety.
„Rusové vždycky přinášeli na Ukrajinu hlavně násilí a smrt. Když Rudá armáda v roce 1944 vyhnala z Drohobyče nacisty, sama zavedla podobný totalitní systém. Polovinu naší širší rodiny Rusové záhy postříleli a další příbuzné odtáhli na Sibiř, kde většina z nich zemřela. Můj otec měl velké štěstí, že na Sibiři přežil a několik let po smrti Stalina mu bylo umožněno vrátit se do Drohobyče. A tam jsem se v roce 1961 narodil i já,“ vypráví Svjatoslav Surma. Je to vlastně typický životopis z éry Sovětského svazu.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Na Ukrajinu dorazily první stíhačky F-16, informují agentury. Počet dodaných letounů není jasný
Od konce 18. století do roku 1918 ale byla Drohobyč součástí habsburské monarchie. „Cítím se tu jako doma,“ rozhlíží se Surma po brněnské Údolní ulici, kterou lemují novorenesanční a secesní činžáky z éry Rakouska-Uherska. V Drohobyči stojí stejné domy, jen o pár pater nižší. „Za Rakouska to bylo císařsko-královské město na okraji ropných polí, které se staly strategickou surovinou pro celou monarchii. Proto Drohobyč navštívil i císař František Josef I.,“ líčí správce charitativní nadace Ridňa (Рідня).
Ruské rakety 76 kilometrů od hranic EU
Do Brna přijel na pozvání Nadace Partnerství, která pořádá stáže pro ukrajinské starosty, úředníky i neziskový sektor. Cílem setkání je zprostředkování kontaktů a konkrétní pomoci při obnově a modernizaci válkou poškozené země. „Bohužel, také sedmdesátitisícová Drohobyč se občas stane cílem ruských raket. Jeden takový útok jsme zažili letos 7. února, kdy střely okupantů zasáhly objekt infrastruktury a způsobily požár. Naštěstí bez lidských obětí,“ informuje Surma.
Je to docela děsivé informace, protože z Drohobyče je to autem na polské hranice pouhých 76 kilometrů. Tedy i na hranice Evropské unie. „Rusové jsou blíže, než si možná v České republice vůbec připouštíte. Proto nyní Ukrajina potřebuje od Evropy především vojenskou pomoc,“ vybízí unii Svjatoslav Surma. I když nadaci zakládal výhradně k charitativním účelům, nyní vybírá i finanční prostředky na výrobu dronů. „Především zdravotně postižení lidé dokážou v rámci naší nadace vyrobit desítky dronů za měsíc. Anebo opravit poškozené,“ prozrazuje.
Svjatoslav Surma z Drohobyče na západní Ukrajině, správce charitativní nadace Ridňa, která aktuálně vyrábí také drony s přispěním práce zdravotně postižených. Zdroj: Archiv Svjatoslava Surmy.
Stejné hlavní město jako Češi
Společné dějiny Čechů a Ukrajinců jsou pevnější, než by se mohlo zdát. „Začínají už v roce 1772, kdy se velká část Haliče stala součástí habsburské monarchie,“ vysvětluje Svjatoslav Surma. „V dětství a mládí jsem byl v Drohobyči obklopen spoustou příbuzných, kteří si Rakousko-Uhersko ještě pamatovali. A vyprávěli o něm jako o ideální monarchii, která podporovala také národnostní práva Ukrajinců,“ vzpomíná na svědectví prarodičů či rodinných známých, kteří se v Drohobyči narodili ještě za panování císaře Františka Josefa I.
„Naše město až do roku 1918 náleželo do rakouské korunní země Halič, takže jsme měli stejné hlavní město jako vy, tedy Vídeň,“ připomíná Čechům i Moravanům. A Češi také seděli s Ukrajinci v jednom parlamentu. „Společně s vaším nejslavnějším poslancem Tomášem Garrigue Masarykem v Říšské radě ve Vídni zasedalo i 28 ukrajinských poslanců,“ zjistil Surma.
S Čechy v rakouském parlamentu
V posledních svobodných parlamentních volbách před první světovou válkou, které se konaly v roce 1911, bylo do Říšské rady (rakouského parlamentu) skutečně zvoleno 28 zástupců ukrajinské národnosti. Společně s českým poslancem Karlem Kramářem tak ve sněmovně seděl třeba Jevhen Olesnickij, zakladatel ukrajinských novin a časopisů a vůbec strůjce národního života na Haliči. „Ve městě Stryj, což je 30 kilometrů od Drohobyče, postavil Olesnickij již v roce 1901 ukrajinský Národní dům, ve kterém dnes částečně sídlí i naše nadace,“ vypráví její správce.
Habsburská monarchie už se ale neobnoví. „Svým způsobem ale na mnohonárodnostní Rakousko-Uhersko navazuje Evropská unie. A já věřím, že to nebude dlouho trvat a v Evropském parlamentu v Bruselu zasednou také ukrajinští poslanci,“ prorokuje Surma. „A zase se tam sejdeme s českými poslanci, tak jako kdysi ve Vídni,“ přeje si muž s rakousko-uherským knírem. Velký ctitel někdejšího habsburského soustátí, kdysi druhé největší země v Evropě hned po carské Ruské říši. „My se ke střední Evropě nepotřebujeme připojovat, jak se teď často říká. My už k ní dávno patříme,“ říká.
Příběh dřevěného rytíře
Za monarchie se u Drohobyče těžila ropa a tamní ropná pole byla třetí největší na světě po Pensylvánii a Baku. „Díky tomu ve městě žila i spousta inženýrů a dalších odborníků z Prahy nebo Vídně,“ ukazuje Svjatoslav Surma staré snímky ropných polí ve své domovině. Ale hlavně chválí národnostní politiku Vídně v korunní zemi jménem Halič. „Monarchie se snažila spravedlivě podporovat národnostní život Ukrajinců, Rusínů, Poláků, Židů, Němců i dalších národů.“
Pozitivní vztah obyvatel Drohobyče k monarchii prokázala i charitativní akce z roku 1916. „Tehdy lidé zatloukali hřebíky do takzvaného Železného rytíře, který stál na náměstí,“ vypráví Svjatoslav Surma. Akce zatloukání hřebíků (Kriegsnagelungen) původně začala ve Vídni. Každý občan, který přispěl do Vojenského fondu pro válečné vdovy a sirotky, mohl zatlouct hřebík do dřevěné sochy.
Vídeň měla v roce 1916 přes dva miliony obyvatel, zatímco Drohobyč jen asi 40 tisíc. „U drohobyčského rytíře se ale v přepočtu na hlavu vybralo mnohem více. U nás dali lidé na charitu 400 tisíc korun, zatímco ve Vídni jen 700 tisíc korun,“ porovnává správce nadace.
V Drohobyči se platilo stejnou korunou jako v Praze
A jsme u další spojitosti. „S Prahou, Brnem anebo Vídní nás tehdy spojovala i společná měna. Všude se platilo stejnými rakouskými korunami, včetně Drohobyče,“ hrdě říká Svjatoslav Surma. Korunou se platilo i v Budapešti, Terstu, Dubrovníku, Sarajevu nebo Lvovu a Krakově, to všechno byla součást jediné říše. A tehdejší české noviny proto o jmenovaných městech psávaly v domácí rubrice.
Správce charitativní nadace Ridňa (Рідня) vzpomínkou na dřevěného rytíře vyzdvihuje i dobovou morálku a smysl pro pomoc bližním: „Rakousko-Uhersko dokázalo občany vychovávat nejen k odpovědnosti a samostatnosti, ale vštěpovalo jim i nutnost pomáhat bližním v nesnázích.“ Surma oceňuje rozvoj charitativní činnosti za monarchie. „Svým způsobem na tuto rakouskou tradici navazuje i naše nadace.“
Mezi Západem a Východem
„Svět byl tenkrát ohraničen Františkem Josefem I. Na každé poštovní známce, na každé minci i na každém razítku potvrzovala jeho podobizna neproměnlivost světa. Takový je svět, a není světa krom takového světa – hlásala pečeť s císařsko-královským starcem,“ napsal světoznámý spisovatel a rodák z Drohobyče Bruno Schulz (1892-1942) někdy v roce 1937. Tehdy Drohobyč patřila k Polsku, v září 1939 ovšem připadla k Sovětskému svazu a v roce 1941 město obsadili nacisté, kteří o rok později Schulze zastřelili. Nejsvobodněji se tak ve městě žilo právě za císaře pána, i když Schulz naznačoval, že šlo o poněkud zkostnatělou monarchii.
Ukrajina byla vždycky územím, o které se přetahovaly západní i východní mocnosti. „Východní Ukrajina byla historicky pod větším vlivem Moskvy, zatímco my tady na západě jsme vzhlíželi k Vídni,“ říká Surma a připomíná, že se tento rozpor nakonec stal i jedním z podnětů konfliktu na Donbase, který začal v roce 2014. Část obyvatelstva na východě Ukrajiny tehdy nechtěla přijmout nový prozápadní kurz Kyjeva, načež občanský vzdor této skupiny vojensky podpořilo Rusko.
Jednota Ukrajinců, jaká tu zatím nebyla
„Putin se nicméně mýlil, když v únoru 2022 zahájil invazi a čekal, že ho na východě Ukrajiny budou vítat,“ přemítá 62letý ukrajinský aktivista. Kreml zřejmě zapomněl, že válka na Donbase už měla od roku 2014 příliš obětí mezi ukrajinskými branci, takže vítání se nekonalo. Stal se opak a invaze postupně stmelila západ a východ Ukrajiny.
„Když teď Rusové odkryli pravou tvář a začali na okupovaných územích vraždit a znásilňovat civilisty, odvlékat děti do Ruska a páchat další zločiny proti lidskosti, ztratil Kreml na Ukrajině i poslední příznivce,“ je přesvědčen Svjatoslav Surma.
„Rusko chtělo vrazit další klín mezi západní a východní Ukrajince, ale stal se úplný opak, teď jsme nebývale jednotní. A vlastně dosud nikdy v historii nepohlíželi Ukrajinci na Rusko s tak společným opovržením,“ říká v rozhovoru pro CNN Prima NEWS Svjatoslav Surma z Drohobyče na Ukrajině.
Hned po návratu z Brna chce správce charitativní nadace Ridňa (Рідня) ještě znásobit úsilí, které vkládá do projektu Udělej si sám na podporu domácí výroby dronů. Tedy vzdušných zbraní, které mají urychlit aktuální ukrajinský sen: ukončit válku a vstoupit do Evropské unie.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Záběry drtivého ukrajinského úderu na konvoj okupantů. Ruské tanky se rozletěly na kusy
