Vietnamský Nový rok letos připadá na 1. únor. „Dodržujeme celou řadu zvyků, například se nesmíme hádat ani plakat,“ vysvětluje 28letý Viet Cuong Nguyen, majitel vietnamského bistra v Ostravě. Příchod nového lunárního roku slaví kromě Vietnamců i Číňané, Korejci a další národy jihovýchodní Asie, letošní rok bude zasvěcen znamení Tygra.
Skončil rok Buvola a začal rok Tygra. A to i v České republice, alespoň pro zdejší početnou vietnamskou komunitu, k níž se podle různých odhadů hlásí 70 až 100 tisíc lidí. Socialistické Československo nabídlo vzdělání a práci desítkám tisíc obyvatel „bratrského“ komunistického Vietnamu už během ničivé války s Američany. Ale hlavně po ní, nejvíce v osmdesátých letech. Proud migrantů se pak nezastavil ani po sametové revoluci.
28letý Viet Cuong Nguyen patří ke generaci „banánových dětí“, jak se říká Vietnamcům, kteří absolvovali školní docházku v tuzemských školách. A pro něž je čeština druhým rodným jazykem. Mnohdy prvním. „Školka, základka, střední průmyslovka a dva roky vysoké, všechno v češtině,“ rekapituluje Nguyen svoji cestu českým školstvím.
Mladí nevěří v Buddhu ani Ježíše
Vysokou školu báňskou v Ostravě Nguyen nedokončil. „Studoval jsem dva roky metalurgii, nebyl to asi obor úplně pro mě,“ říká. „Sestra ale na báňské odpromovala,“ připomene úspěch příbuzné. Nguyen vsadil na tradiční vietnamskou gastronomii, o kterou je zájem i v Ostravě. A před pěti lety otevřel bistro Happy Bánh Mí v centru města, v jehož kuchyni velí jeho maminka. Ta teď zrovna připravuje tradiční vietnamská novoroční jídla, hosté bistra je ale nemohou ochutnat. Vaří se pouze pro domácí slavností tabuli, Čechům by prý ani moc nechutnala. „Moje maminka dělá novoroční jídla tak, jak se je naučila ještě ve Vietnamu,“ představuje Nguyen šéfkuchařku.
Než se rodina pustí do tradičního novoročního menu, z každého druhu jídla se jedna porce odloží i k domácímu buddhistickému oltáři. „U oltáře se pak rodina pomodlí. Ty hlubší věci související s buddhismem jdou ale trochu mimo mě, to je spíš záležitost rodičů, kteří jsou skutečnými buddhisty,“ přiznává 28letý Nguyen. Příjmení Nguyen je nejčastější v komunitě, nosí ho téměř čtyřicet procent českých Vietnamců. Jeho původ souvisí s dávnými císařskými dynastiemi, majitel bistra ovšem hledí do budoucnosti. „I ve své generaci znám silně věřící Vietnamce, ale já žiju s českou dívkou, tak si nemyslím, že budeme jednou naše děti vychovávat v tradicích buddhismu,“ přemítá. Upřímně řečeno, většina mladých Čechů také u vánočního stromku nemyslí na náboženské tradice a zrození Ježíše Krista.
Novoroční tlačenka s rýží
První novoroční den čili Tét (Tết Nguyên Đán) si žádná vietnamská rodina nedovede představit bez „vietnamské tlačenky“. Čechům totiž tyto úhledné balíčky vnějškově připomínají tlačenku, jde však o jídlo s názvem bánh chung, které je na slavnostní tabuli stejně posvátné jako náš štědrovečerní kapr. A také v ostravském bistru si už bánh chung na novoroční oslavu v předstihu navařili. Asi kilogramové šišky jsou zabalené do zelených listů, pokrm se ještě převáže slavnostní bambusovou stužkou.
Lepkavá rýže, pak vrstva sóji (někdo dává fazole) a uprostřed kousky masa z vepřového kolene. To je v kostce základ novoročního pokrmu bánh chung, a to koleno vlastně představuje jistý spojovník s „tláčou“. Směs se zabalí do listů lá dong (druh maranty) nebo banánovníku a vaří dvanáct hodin, to je další podobnost s českou pochoutkou. A jak už bylo řečeno, první ochutnají duchové předků, část jídla tvoří obětinu. Svatostánek je také vyzdoben vonnými tyčinkami, sochou Buddhy a obložen čerstvými květinami a asijským ovocem. „Je to krásná tradice, které si vážím,“ říká Viet Cuong Nguyen, ačkoliv je sám spíše ateistou.
O oslavách svátku Nového roku vypráví podobně jako většina Čechů o Vánocích, je to především svátek rodinné soudržnosti a lásky. A také je spojen s mnoha zvyky, Vietnamci ale neházejí botou ani nerozkrajují jablka. Zato musí z dohledu zmizet smetáky, vysavače i další nástroje k úklidu. „Aby se z domu nevymetlo štěstí,“ vysvětluje Nguyen. „Nesmíme se hádat ani plakat. Ani hladovět, protože bychom pak hladověli po celý rok.“ V některých rodinách je zakázáno i mytí vlasů či stříhání čehokoliv, nesmí se nic rozbít a nemělo by se ani nic půjčovat.
Čtvrtá vlna decimuje Vietnam
Na Nový rok se mají potkat všichni členové rodiny napříč generacemi, to je ovšem problém, neboť rodiny jsou rozděleny mezi Vietnam a Českou republiku. „Rodičům mého nejlepšího kamaráda se teď před svátky podařilo odjet do Vietnamu, ale v době pandemie je to spíš výjimečný případ. Většina naší komunity zůstává v Česku, komunistický režim ve Vietnamu teď cestování velmi komplikuje,“ informuje mladý živnostník z Ostravy.
Zatímco první tři vlny covidu prožila země u Jihočínského moře s minimálním počtem obětí, mutace delta udeřila s nebývalou silou. Do konce dubna 2021 podlehlo covidu 35 osob, do loňského října už jich bylo 20 tisíc a letos na konci ledna má infekce celkem 37 777 obětí. „Všichni cizinci musí do nejméně desetidenní karantény ve speciálně určených hotelech, navíc si musí náklady za ubytování uhradit sami,“ popisuje Viet Cuong Nguyen aktuální situaci. Teprve po ukončení karantény mohou za příbuznými, tak dlouhou dovolenou si ale mnozí čeští Vietnamci ani nemohou dovolit, jejich živnosti potřebují pevnou ruku.
Část rodiny pracuje i ve svátek
Majitel ostravského bistra dokonce přiznává, že si nemůže podnik dovolit zavřít ani na Nový rok, tedy v úterý 1. února. „Část rodiny pracuje i ve svátek,“ říká. Tradicemi nařízené novoroční „nicnedělání“ tedy není striktně dodržováno. „Nedá se nic dělat. Ve Vietnamu se sice na novoroční svátky nepracuje hned několik dnů, my ale žijeme v Česku, tak se musíme přizpůsobit českým zákazníkům.“
Čínský čili lunární Nový rok je pohyblivým svátkem, který připadá na leden či únor, letos se slaví 1. února. Vietnamská půlnoc ale kvůli časovému posunu udeřila již v pondělí 31. ledna v 18 hodin českého času. Každému roku je přiřazeno jméno zvířete z čínského zvěrokruhu, periodicky se opakují: Krysa, Buvol, Tygr, Zajíc, Drak, Had, Kůň, Ovce, Opice, Kohout, Pes a Vepř. Nyní začal rok Tygra.
Svátek nesvátek, v úterý 1. února otevře i další ostravské bistro s názvem Hai Yen. „Musíme,“ říká další „banánové dítě“, 20letý kuchař z rodinného podniku. Každá utržená koruna snižuje náklady na pronájem. „Říkejte mi Sony, to je moje přezdívka,“ představuje se český rodák, který vystudoval střední gastronomickou školu. I jeho rodina dodržuje novoroční zvyky, důraz se klade na obětiny u domácího oltáře. Úcta k předkům je mezi Vietnamci mimořádná, českým rodinám spíš schází. Sony připomíná, že Nový rok komunita ráda vítá i rachejtlemi. A se svátkem souvisí také finanční pomoc od nejbližších. „Peníze se předávají v červených obálkách,“ líčí. A nejsou to od rodičů žádné symbolické částky, rozdává se z kapitálu nashromážděného během celoroční dřiny.
Osobní setkání s příbuznými podle Sonyho nahradí sociální sítě, spojení přes Messenger na lince Česká republika – Vietnam je o svátcích téměř nepřetržité. „Až to půjde, zase se bude létat do Vietnamu, my jsme trpěliví,“ říká mladý Vietnamec. Konečně, tohle je spíš problém jeho rodičů. „Já jsem doma v Česku,“ říká hrdě a zvedne palce na důkaz své příslušnosti k této zemi v srdci Evropy.
