Kateřina Konečná dělá chybu ve výběru strategického spojence. Jak je možné, že to není SOCDEM? Nad tím se ve velkém rozhovoru pro CNN Prima NEWS podivoval Jiří Dolejš. Bývalý místopředseda KSČM a dlouholetý poslanec se kromě jiného rozpovídal o svém vyloučení, které bere jako potvrzení, že elán k transformaci strany vyhasl. Jak Dolejš odhaduje budoucnost české levice? A proč se podle něj komunisté nevymezují proti ruské invazi na Ukrajinu?
Od vašeho vyloučení z KSČM uběhly dva týdny. Byl jste od té doby se stranou v kontaktu?
Oficiálně jsem obdržel rozhodnutí výkonného výboru a korespondenční kontakt s výzvou, jestli se budu odvolávat. Nehodlám se ale hádat o paragrafy. Nedovedu si představit, že bych se dobýval zpět do strany, kde mě evidentně většina už nechce. Jsem přesvědčen, že jsem neporušil stanovy, jen jsem měl jiný názor. Nekritizuji KSČM, já ji naopak hájím – konkrétně její dlouhodobou linii, která nás po roce 1989 legitimizovala a dala nám šanci, že se dopracujeme do moderní levice.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Exkluzivní výzkum. ANO atakuje sněmovní většinu. Piráti posílili, Motoristé pod pěti procenty
Podpořil vás někdo z bývalých kolegů?
Ano. V Praze mám své odpůrce, ale i příznivce. Na výkonném výboru se mě lidé z mého okresu pokoušeli obhajovat s tím, že se za názory nevyhazuje. Někteří členové jsou zklamaní, přičemž sami zvažují, jestli má smysl v KSČM dál pokračovat. Jsou to ale jednotlivé případy. Nerad bych klamal, že vznikla nějaká velká vlna odporu. Členové strany, kteří jsou spokojení, že se mě zbavili, mi logicky nevolají.
Transformační linie KSČM
To mluvíte o kom?
Myslím si, že není třeba jmenovat. Faktem je, že ve výkonném výboru pro mé vyloučení musela hlasovat většina. Někteří funkcionáři se mnou měli problém dlouho. Vždy jsem měl totiž vlastní hlavu a vždy jsem hájil transformační linii KSČM.
Můžete ji krátce vysvětlit?
KSČM jsme založili počátkem 90. let. Schválený program hovořil o destalinizaci, zbavení se minulých mocenských praktik a tak dále. Z bývalé státostrany se měla stát strana, která bude obecně demokratická a pokrokově levicová. Zkrátka něco, za co se nebudeme muset stydět ve 21. století. To jsem vždy velmi aktivně zastával.
Dokážete si připustit, že třeba nebylo ani možné vybudovat moderní levicovou stranu z partaje, která má slovo „komunistická“ v názvu a v níž se nacházejí politici jako Josef Skála či Marta Semelová?
Mé vyloučení beru jako potvrzení, že elán k transformaci strany vyhasl a že tato etapa v historii KSČM skončila. Kdyby šlo o jednotlivé členy, tak bych s tím problém neměl. Jenže o transformaci se přestala zajímat většina straníků. Hlasitost konzervativního křídla celý proces přehlušila.
Mrzí vás, že už nebudete kandidovat do Poslanecké sněmovny?
Kandidaturu jsem ještě před vyhazovem sám aktivně odmítl. Když jsem viděl, co se děje kolem vzniku hnutí Stačilo!, řekl jsem si, že v téhle hře nechci figurovat. Od roku 1992 to bude poprvé, co nebudu kandidovat do Sněmovny. Od té doby uplynulo 33 let. Mně je 64, takže je to více než polovina mého života. Celou tu dobu jsem se snažil o naplnění transformačního kurzu. Politika je řemeslo, které sice vypadá snadno, jenže žádá velký kus energie. Navíc to není zrovna jisté a stabilní povolání.
Změna kurzu KSČM – navíc ještě bez sjezdu – je do jisté míry zklamání. Samozřejmě mi je to líto, protože když něco takového děláte, tak jedině s určitým nadšením a ideály. Nejenže jsem do toho věnoval energii, ale ještě jsem byl kritizován za to, že jsem bolševik. Ve straně mi nadávali do odpadlíků, revizionistů a nevím čeho všeho. Prostě jsem dostával do kožichu z mnoha stran.
ČTĚTE TAKÉ: Doufal jsem, že je ODS inteligentnější, řekl Zeman k Lipavskému. Rýpl si i do Pekarové
Jednou to dokonce přerostlo v násilí, že…
Ano, v roce 2006 jsem dostal na budku. Policie to nedošetřila, takže ani nevím, kdo to byl. Abych se vrátil k původní otázce… Měl jsem určité nasazení. Po celkovém vývoji situace si pak říkám, zda jsem se náhodou nesnažil zbytečně. Odpovídám si ale způsobem, že nemlčet byla věc svědomí. Jsem opravdu přesvědčený, že jsem neporušil ani stanovy, ani program. A pokud jde o hnutí Stačilo!? To snad proboha je kritizovatelné.
Sněmovní volby jako poslední kapka
Podle představitelů KSČM jste kromě údajného porušování stanov také „předával zavádějící informace médiím a poškozoval stranu na sociálních sítích“. Co podle vás vaše spolustraníky štvalo nejvíc?
Asi skutečnost, že jsem necítil potřebu chovat se diplomaticky, když se třeba popíralo, že rok 1968 byla okupace, nebo když se zpochybňovaly justiční vraždy z 50. let. Byl jsem také docela zhnusen kauzou Katyň. To jsou příklady, kdy jsem nemlčel.
Kauzou Katyň máte na mysli Josefa Skálu?
Ano, byl za to vlastně i odsouzen (bývalý místopředseda KSČM Josef Skála popíral, že by za katyňským masakrem stál Sovětský svaz; později byl podmínečně odsouzen za popírání genocidy – pozn. red.). Odpovědní funkcionáři měli mít odvahu se od toho distancovat. Já jsem nikdy nenavrhl, aby paní Semelová nebo pan Skála byli vyloučeni. Jen jsem řekl nahlas, že nesouhlasím. Nevylučovali jsme ani Skálu, ani Semelovou, ale Dolejše ano.
Co podle vás byla ta poslední kapka?
Myslím, že šlo hlavně o fenomén blížících se voleb. Hnutí Stačilo! je marketingový projekt, který je svým obsahem spíše populistický. Marketéři mají zájem na tom, aby celý tým vypadal hvězdně. A teď by jim to někdo kazil promluvami, že nejsou až takoví bojovníci za levici?
Neshody ohledně války na Ukrajině
Nebyly hlavní komplikací neshody ohledně Ukrajiny, která se již tři roky brání ruské invazi? Před časem jste v rozhovoru pro CNN Prima NEWS naznačil, že máte ve straně problémy, jelikož jste „málo nenáviděl Ukrajinu“. Konkrétně tedy její vlajku…
Ano, to byl jeden z mých historických průšvihů.
A nemohly být právě odlišné postoje k ruské agresi poslední kapkou, proč jste byl z KSČM vyloučen? Představitelé Stačilo! si mohli říct něco ve smyslu: „Ten Dolejš často říká, že Putin je agresor. To se nám před volbami nehodí.“
Pamatuji si sjezd KSČM, který proběhl v květnu 2022, čili krátce po vypuknutí invaze. První obecná reakce byla tvrdá ve smyslu, že se Putin „chová jako americký imperialista“. Jenže další jasné vymezení se od té doby už neobjevilo. Podle mě na to měly vliv vnitřní i vnější tlaky. Ty vnitřní bych popsal jako stranický vliv starších členů, kteří jsou ovlivněni normalizací a hojně zalévanou láskou k Sovětskému svazu.
Takže komunistické omlouvání Putinových zločinů je do jisté míry způsobeno nostalgickými vzpomínkami na normalizaci?
U některých členů zcela určitě. Později se připojily i vnější tlaky. Asi nemá smysl popírat, že v České republice existuje vlivová struktura Ruska. Kateřina Konečná vsadila na to, že mír bude pro voliče nosným tématem, což je pochopitelné – válku nechce nikdo. Problém ovšem nastává ve chvíli, kdy se s mírem začne zacházet asymetricky. Hojně se naznačuje, že hlavní komplikací k jeho dosažení jsou Ukrajinci, kteří si dovolili bránit svou zemi, a Západ, který Kyjevu dodává zbraně. Jenže není náhodou hlavní komplikací Putin, který napadl Ukrajinu a nadále enormně zbrojí?
Samozřejmě. O tom ale paní Konečná nemluví. Kromě vás si nevybavujeme českého komunistu, který by za poslední tři roky jasně odsoudil ruskou agresi nebo se zastal napadené Ukrajiny.
Konečná jako předsedkyně strany musela zvolit adekvátní formu diplomacie. Jenže mlčení a zaměňování agresora s obětí není mírová diplomacie, to je v podstatě poměrně explicitní appeasement. Absurdní také je, když KSČM během jednání nutí sociální demokracii, aby byla v takto složité geopolitické situaci pro vystoupení z NATO a EU. Souhlasím, že na obou těchto organizacích je co kritizovat. Koneckonců to dělá i část pravice. Všechno má ale své hranice.
Konečná mě určitě aktivně nehájila.
Jakou roli ve vašem vyloučení měla předsedkyně KSČM?
Byl jsem veřejně kritický a jí to vadilo. Párkrát mi i volala, jestli bych se neukáznil. Slíbil jsem, že budu uvažovat nad diplomatičtějším výběrem slov. Nekritizoval jsem explicitně Konečnou, nýbrž strategii, která se přijala. Nevím, jak ona hlasovala. Určitě mě ale aktivně nehájila. Nálada v nejvyšším vedení strany je taková, že mě v KSČM nechtějí. Naše komunikace vázla i z důvodu, že jsem taková držtička. A býval jsem tvrdší… Byly časy, kdy jsem některým členům KSČM říkal, že jsou normalizační zombie.
V poslední době jste také hlasitě kritizoval Stačilo!.
Ano. Paradoxně jsem pro hnutí Stačilo! ještě loni v listopadu hlasoval, když jsme měli zasedání ústředního výboru. Mělo totiž jít o levicové hnutí, které se vymezí vůči vládě i současné opozici. Ve volném překladu: „Petra Fialu nechceme, ale nekopeme ani za Andreje Babiše.“ Rozdíl mezi Fialou a Babišem vidím v tom, že první z nich má vládní odpovědnost a dělá chyby jako šéf exekutivy. Druhý naproti tomu vykřikuje populistická hesla, přičemž nikdo netuší, jak se bude chovat v roli premiéra.
Přesto jste, společně s dalšími komunistickými poslanci, Babišovu vládu tři roky toleroval.
Ano. Mělo jít o přechodný krok. Byli jsme domluveni na tom, že společně se sociálními demokraty musíme působit tlak na ANO, a tím prosazovat levicový program. Naší chybou nebylo uzavření tolerančního patentu. Selhali jsme, protože jsme voličům nedokázali vysvětlit, co jsme prosadili.
Jak hodnotíte předsedkyni Konečnou, jestliže dovedla KSČM do projektu Stačilo!, který podle vás není levicový?
Na sjezdu v roce 2022 jsem ji podpořil jako předsedkyni. Upřímně řečeno – varianta Skála byla ještě horší. Kateřina Konečná představuje mladou generaci. To děvče má politických zkušeností habaděj, několik volebních období strávilo ve Sněmovně a nyní sedí v Evropském parlamentu. Byla prostě pro funkci předsedkyně vybavená.
Teď čekáme nějaké ale…
Nemile mě překvapila tím, že navrhla na prezidentskou funkci pana Skálu. Znovu mě pak překvapila, když se do koalice Stačilo! nedostaly levicové subjekty, ale spíše lidé z protestní scény, a to s mnohdy velmi pravicovou minulostí.
Je tedy Kateřina Konečná dobrou předsedkyní KSČM? Čistě fakticky dostala Stačilo! do Evropského parlamentu. Komunistům se díky této značce vcelku dařilo i v posledních krajských volbách.
Určitě s sebou přinesla omlazení vedení strany. Rozhodně se dá říct, že úspěchem ve volbách do Evropského parlamentu zachránila KSČM. To je jasné a hodnotím to jako úspěch. Podle mě ale dělá chybu ve výběru strategického spojence. Jak je možné, že to není SOCDEM?
Poptávka po levici bude.
V posledních rozhovorech jste naznačil, že v 64 letech nemáte ambici si budovat další politickou kariéru. Přesto bychom se zeptali… Jak odhadujete budoucnost české levice? A chcete se na ní podílet?
Dělení na pravici a levici stále zůstává. Poptávka po levici bude. Z mého pohledu bychom měli především upozaďovat excesy, tedy extrémní pravici a levici. Naproti tomu radikálně levicová politika se dá dělat demokraticky a evropsky. Je možné, že po podzimních volbách může vzniknout větší poptávka po nějakém levicovém restartu. Pak by mohla vzniknout nová strana. Recepty 20. století levici dovedly k určitým výsledkům. Pro 21. století však musí vzniknout nová iniciativa a reformulace idejí. Nová levice by měla přinášet pozitivní řešení současných problémů.
Chtěl byste u toho být?
Rozhodně nabízím svou politickou zkušenost a znalosti experta národohospodáře. V roli, kterou mi partneři na levici přiznají, a dle mých schopností. Nejsem v předsmrtném věku a do hrobu se nechystám. Přesto těch 64 let beru se vší pokorou.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Hádka ve studiu o Ukrajině a Rusku. Přestaňte na sebe pokřikovat, klidnila situaci Tománková
