Děsivé zemětřesení postihlo Turecko jen tři měsíce před ostře sledovanými prezidentskými volbami. Jaký bude mít apokalyptická pohroma vliv na výsledky? Turkolog a bývalý velvyslanec Tomáš Laně se v rozhovoru pro CNN Prima NEWS obává, že současnému vládci Recepu Tayyipu Erdoganovi spíš pomůže. Navzdory faktu, že za vysoký počet obětí může svým způsobem právě i jeho režim.
Diplomat, vysokoškolský pedagog a překladatel Tomáš Laně má k Turecku velmi blízko – v 70. a 80. letech tam působil jako odborný tlumočník, po rozdělení federace byl v zemi půlměsíce prvním českým velvyslancem.
I proto jej ničivé zemětřesení v Turecku osobně zasáhlo. I proto si hned psal se svým ankarským známým, jak to vypadá přímo na místě.
„Můj bývalý šofér mi popisoval, že atmosféra mezi obyčejnými Turky je teď hrozná. Všichni jsou v šíleném šoku. Přestože místní geologické autority na podobnou hrozbu upozorňovaly už léta,“ říká 78letý turkolog.
V Turecku se tedy čekalo, že něco takového přijde?
Mluvilo se o tom už dlouho, zejména po jiném tragickém zemětřesení z roku 1999. I tenkrát bylo mnoho mrtvých. Osobně si to velmi dobře pamatuji, bylo to tenkrát jen krátce poté, co jsme z Istanbulu odjeli. Ano, tohle riziko tam prostě je, země zkrátka leží na zlomu několika litosférických desek. Erdoganův režim se však bohužel choval, jako by to bylo jedno.
Jak to myslíte?
V honbě za podporou byznysmenů, za hlasy voličů a popularitou vůbec rozpoutal stavební boom s použitím levných a zemětřesně neodolných materiálů. V Turecku se poslední dobou stavělo skutečně všude – když jsme nedávno cestovali po západním pobřeží, rostly tam paneláky a vily přímo před očima. Proč? Z jednoduchého důvodu. Aby Erdoganův režim získal před lidmi vizitku, že pro ně něco dělá. Že země prosperuje. Přitom spousta z toho vznikla prostě jen proto, aby se dalo vydělat svým známým.
To v Česku taky známe.
Nejen to. Ono je to vlastně podobné tomu, jako když u nás lamentujeme nad tím, že se staví v záplavových oblastech. Že se betonují koryta řek a že se pak toky rozlijí a nadělají ohromnou paseku, místo aby se voda přirozeně vsákla v mokřadech. Zemětřesení v Turecku je podobná záležitost. Šidí se materiál, staví se lajdácky. Výsledek teď v televizi vidíme všichni, když před kamerami padají k zemi všechny ty paneláky i další budovy. Jistě, k zemětřesením dochází leckde. Jenže třeba v Japonsku s ním už dávno počítají, chovají se podle toho. To v Turecku se zkrátka baráky sekaly jeden za druhým bez většího rozmyslu.
Co vás napadá, když vidíte rozvaliny Gazientepu a dalších míst?
Že třeba právě Gazientep byl výkladní skříní tureckého jihovýchodu. Tohle město se stejně jako spousta dalších venkovských sídel hodně pozvedlo během prvních deseti let Erdoganovy vlády. Ekonomický sešup přišel až poté, s druhou desetiletkou. Gazientep byl často zmiňován jako příklad místa, kde se povedlo vybudovat lokální byznys a kde vznikla vrstva bohatých obchodníků. Jen se podívejte na fotky města před zemětřesením, vypadalo opravdu nádherně. Gazientep býval důkazem, že moderní Turecko už není jen Istanbul, Ankara a Izmir.
Kraj kolem Gazientepu byl přitom dlouho pověstný něčím úplně jiným… Ona každá oblast v Turecku má svůj distinktivní znak. A když to vezmu podle míst, která teď zasáhlo zemětřesení, tak Malatya je známá meruňkami, Kahramanmaras zmrzlinou, Diyarbakir melouny, Gaziantep buráky. Turci ne náhodou neříkají „burský“, ale „antepský“ oříšek.
Turkolog Tomáš Laně Zdroj: Lukáš Hron
Bohužel – teď si lidé tuto oblast budou spíš než s buráky spojovat s obrovskou tragédií.
Straší mě představa, na jak obrovské ploše k tomu došlo. Gaziantep se rozkládá zhruba 100 kilometrů od Sýrie, taktéž zasažený Kahramanmaraş je ale o poznání severovýchodněji. Tragédie postihla skutečně obrovské množství lidí. A vlastně zdaleka nejen ty, kteří žijí přímo v místě. Jen si představte, v jakém šoku musí být mraky Turků, kteří žijí v Evropě a kteří mají na zasažených místech své rodiny. Pro ně to musí být strašné. Už kvůli jedné specifické turecké vlastnosti.
Které?
Turci jsou nesmírně závislí na svém geografickém původu. Ono je to tak: S industrializací nastalo v rámci Turecka ohromné vnitřní stěhování. Lidé, kteří pracovali v zemědělství a najednou ztráceli obživu, odešli do měst. V Istanbulu je tedy nyní sice 18 milionů obyvatel, skoro nikdo z nich vám ale neřekne, že opravdu pochází odsud. To už se spíš pochlubí: „Já jsem z východního Středomoří.“ Nebo: „Z jihovýchodu.“ Pyšní se tím. I po přestěhování udržují s příbuzenstvem pevné svazky, tyhle styky neskutečně ctí. A to i v rámci nejširšího příbuzenství.
My Češi jsme v tomhle jiní, Turci ale mají konkrétní označení i pro švagra od manželky, pro švagra od sestry, zkrátka pro každého z široké rodiny. Děti to odmalička znají, všech z příbuzenství si váží. Rodinná hierarchie a podřízenost vůči starším je tam navzdory globalizaci stále silná. I proto teď mezi Turky dojde na obrovskou vlnu solidarity.
Bude v tom hrát nějakou roli i náboženství?
Samozřejmě. Muslimská solidarita je nesmírně silná. I vzhledem ke specifickému tureckému administrativnímu členění, které počítá s nejmenší možnou komunitou, do češtiny nepřesně překládanou jako „čtvrť“. U nás je čtvrtí pražské Jižní Město, u nich třeba dvě ulice, kde se všichni navzájem znají, všichni se v případě potřeby podporují. Nejen při tak obrovském maléru, jakým je zemětřesení, ale i kvůli nezaměstnanosti. Ta v Turecku oficiálně činí něco kolem 20 procent, neoficiálně však mnohem víc. Kromě otevřené nezaměstnanosti totiž existuje i ta skrytá. To je ta, kdy lidi sice nemají práci, ale uživí se díky solidaritě. A něco takového teď Turecko zažije ve velkém.
Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan Zdroj: Profimedia.cz
Jak rychle se Turci z té pohromy oklepou?
Jak kdo. Zatímco bohatí mohli ztratit hodně, někteří chudí vesničané – pokud to přečkali ve zdraví – se dost možná postaví na nohy dřív. Uvědomte si, že v Kappadokii se ještě nedávno žilo v jeskyních. Po psychologické stránce jim může pomoci i již zmíněné náboženství, muslimové jsou v tomto ohledu fatalisti. Alláh dal, Alláh vzal... Takhle je to v jejich povaze zakořeněno. Jenže to má taky svá pro i proti. Na jedné straně to Turkům pomáhá psychicky, na druhé to poněkud škodí v rozvoji. Leckdy můžete zaslechnout: „Co bych se snažil, když je to všechno vůle Alláhova.“
Odhadnete, co katastrofa s Tureckem udělá?
Určitě jej vrhne do nějaké míry zpátky. I bez zemětřesení tam panovala hospodářská krize, kterou rozpoutal Erdogan svou svéráznou ekonomickou politikou. Když totiž klesá měna, on snižuje úroky. Postupuje podle muslimského pravidla, že úrok je nečistý zisk. Že je to lichvářství. Jenže tamní měna zaznamenala neuvěřitelný sešup. V roce 2010 měla turecká lira k dolaru paritu. Dneska je to 19 lir za dolar, dvacet za eur. To je na třináct let dost. Víte, kdo jim měnu alespoň trochu stabilizoval? Jistě, Putin. Strká jim totiž dolary, které nyní nemá kam uložit. Jinak by to pro Turky bylo špatné. Celkově teď bude hodně zajímavé sledovat, jak se tragické zemětřesení podepíše na květnových prezidentských volbách. Jestli to Erdoganovi pomůže, nebo uškodí.
Co myslíte vy?
Spíš se obávám, že mu to pomůže. Zmobilizuje veškeré státní prostředky, navenek to bude vystavovat jako viditelnou pomoc pro každého v nouzi. A na mnoho voličů to zabere.
