Dvojí hra Turecka: Ruské peníze mu nesmrdí, Ukrajině posílá zbraně. O co Erdoganovi jde?

Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan promlouvá k ukrajinské a ruské delegaci během rozhovorů v Istanbulu na konci března

Putin promluvil o invazi na Ukrajinu

Hra na obě strany. Tak by se dala charakterizovat role Turecka v rusko-ukrajinském konfliktu. Zatímco ruskou invazi na Ukrajinu odsuzuje a Ukrajincům prodává velice účinné drony, byznys s Ruskem nadále vzkvétá. Zdá se ale, že Turci nechtějí hrát tuto dvojí hru věčně. Prezident Recep Tayyip Erdogan se všemožně snaží, aby z nastalé situace vytěžil maximum a třeba se i zapsal do historie jako ten, kdo ukončil válku na Ukrajině.

Měsíc a půl po začátku ruské invaze na Ukrajinu v tureckých přístavech kotví luxusní jachty ruských oligarchů. Kromě lodě v Británii sankciovaného Romana Abramoviče se u tureckých břehů objevily i ty spojované s exprezidentem Dmitrijem Medveděvem. Abramovič do Turecka přicestoval už 29. března, aby se podílel na mírových rozhovorech mezi ruskými a ukrajinskými vyjednavači, které se konaly v Istanbulu.

Turecko hraje v rusko-ukrajinském konfliktu poměrně zvláštní roli. Na jedné straně jako člen NATO zásobuje Ukrajinu drony Bayraktar, které působí Rusům významné ztráty. Na straně druhé je turecký prezident Recep Tayyip Erdogan v kritice zločinů, které Rusové páchají na Ukrajině, poměrně mírný a navíc se Turecko nepřipojilo k protiruským sankcím.

Ke konci března tamní ministr zahraničí Mevlüt Çavuşoglu oznámil, že pokud budou ruští oligarchové respektovat mezinárodní právo, je jejich podnikání v Turecku vítáno. Podobně se vyjádřil také Erdogan. V telefonickém hovoru s ruským prezidentem Vladimirem Putinem pak navrhl, aby Turecko a Rusko spolu obchodovaly pomocí rublu, čínského jüanu nebo zlata, píše britský týdeník The Economist. Turci, kteří už čelili sankcím ze strany USA za nákup ruského systému protivzdušné obrany, také odmítli vyloučit nové dohody s Ruskem ohledně obchodu se zbraněmi.

Není žádným tajemstvím, že se Erdogan snaží udržet dobré vztahy s Kremlem, a to i přes válečné zločiny, kterých se ruští vojáci na Ukrajině nepochybně dopouští. I když je třeba zmínit, že například scény z Buči označilo Turecko slovy ministra zahraničí za „ostudné“.

Pragmatičtější a smířlivější Turecko?

Jenže špatné jméno nemá Erdogan ani na Ukrajině. Prezident Volodymyr Zelenskyj, který často představitele Západu kritizuje za údajně příliš vstřícný postoj k Rusku, má pro tureckého vůdce jen slova chvály. Kromě již zmíněných dodávek dronů na tom může mít zásluhu i Erdoganovo zprostředkování rozhovorů mezi Rusy a Ukrajinci. Jednání byla sice přerušena poté, co vyšly najevo zločiny spáchané v Buči a dalších ukrajinských městech, Turci ale minulý týden opět nabídli svoji půdu pro obnovení rozhovorů.

Zdá se, že má Erdogan skutečně ambice pořádně zabodovat na mezinárodním poli a pokusit se přimět Putina a Zelenského k nějakému kompromisu, který by zastavil krvavé boje. Analytici z australského Lowyho institutu míní, že Turecku vyhovuje stabilita v regionu, do čehož válka na Ukrajině příliš nezapadá. Navíc podle nich přišel konflikt v době, kdy se po letech diplomatických tahanic snaží Turecko o pragmatičtější a smířlivější zahraniční politiku. V této souvislosti zmiňují například zlepšení vztahů se Spojenými arabskými emiráty, Saúdskou Arábií, Izraelem a dokonce i Arménií, se kterou Turecko nedávno navázalo rozhovory o normalizaci diplomatických vztahů po téměř 30 letech.

Dalším faktorem, proč jde Turecku o co nejrychlejší ukončení války, jsou pak ekonomické, bezpečnostní a geopolitické zájmy země. Ačkoliv mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov na začátku dubna prohlásil, že jsou vztahy mezi Ankarou a Moskvou „vynikající“, nedávná historie dokazuje, že tomu tak vždy není. Turkům se příliš nezamlouvala anexe Krymu, která posílila Ruský vliv v Černém moři. Rusům zase nevoní dlouholetá turecká podpora Ukrajiny. Obě země měly rozpory i ohledně války v Sýrii a v jednu dobu se jejich vztahy dostaly téměř k bodu mrazu.

Podobným turbulencím by se Turci do budoucna určitě rádi vyhnuli. Země je totiž do značné míry závislá na ruském plynu, obilí, ale i turistech. A čím déle bude válka na Ukrajině trvat, tím spíš můžou Turci nějakým neopatrným krokem vmanévrovat do nelibosti stále podrážděnějšího Ruska.

V Evropě ale Erdoganovo počínání vnímají trochu jinak. Jak píše The Econimist, mnozí lídři ho viní z oportunismu a tvrdí, že Turecko využívá „nikam nevedoucí jednání jako záminku“ pro obcházení protiruských sankcí. „Nikdo tady nevěří v úspěch těch rozhovorů. Rusko je odhodláno zničit Ukrajinu a v zájmu Turecka by mělo být tomu zabránit,“ cituje The Economist nejmenovaného představitele EU.

Tak či onak, Erdogan je jedním z mála politiků, který má na dění na Ukrajině nějaký reálný vliv. Kromě zprostředkování několika kol jednání, během nichž se sešli i ruský a ukrajinský ministr zahraničí, například také posvětil pondělní cestu rakouského kancléře Karla Nehammera do Moskvy. S Nehammerem dokonce jeho návštěvu Putina probral po telefonu, jak informuje turecký deník Daily Sabah. Podle Rusů měl Erdogan na začátku dubna také zásluhu na otevření humanitárních koridorů pro cizince žijící v Mariupolu a Berďansku.

Tagy: