Izraelská válka za změnu režimu v Gaze opakuje stejné chyby, kterých se dopustili Američané po útocích z 11. září 2001. Ve Foreign Affairs na to upozorňují bývalý velitel koaličních sil v Iráku a Afghánistánu David Petraeus, zástupkyně poradce pro národní bezpečnost v Iráku a Afghánistánu ve vládě prezidenta George W. Bushe Meghan L. O'Sullivanová a generální ředitel Centra pro novou americkou bezpečnost Richard Fontaine. Podle nich se ale Izrael může zároveň poučit z amerických úspěchů. Paralelu mezi oběma konflikty vnímá i zástupce velvyslankyně v Tel Avivu Cyril Bumbálek. Ten pro CNN Prima NEWS podotkl, že Izrael se z vnitropolitických důvodů nemohl dlouhé měsíce připravovat na konflikt s teroristy.
Termín „změna režimu“ v posledních dvou desetiletích upadl v nemilost a Izraelci jej pro popis války, kterou vedou v Gaze, nepoužívají. Právě o změnu režimu ale Izrael usiluje, píší v článku pro Foreign Affairs bývalý velitel koaličních sil v Iráku a Afghánistánu David Petraeus, zástupkyně poradce pro národní bezpečnost v Iráku a Afghánistánu ve vládě prezidenta George W. Bushe Meghan L. O'Sullivanová a generální ředitel Centra pro novou americkou bezpečnost Richard Fontaine. Podotýkají, že vojenská operace v Gaze má za cíl zničit Hamás jako politický a vojenský subjekt.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: To jsem ještě neviděl, říká expert o záchraně rukojmích v Gaze. CNN odhaluje detaily tajné akce
Izraelské tažení je reakcí na útoky ze 7. října, při nichž teroristé vedeni Hamásem zabili přibližně 1 200 Izraelců a vzali asi 250 rukojmích. „Po útocích izraelští představitelé dospěli k závěru, že je nepřijatelné, aby Hamás nadále řídil Gazu – stejně jako se američtí představitelé po útocích z 11. září 2001 rozhodli, že již nemohou akceptovat současný stav v Afghánistánu, kde Taliban ukrýval al-Káidu,“ píší zmínění autoři.
Podotýkají, že Afghánistán nebyl jediným místem na Blízkém východě, kde Spojené státy po 11. září usilovaly o změnu režimu. „V letech následujících po útoku koalice vedená Spojenými státy svrhla režimy také v Iráku a Libyi a pomáhala syrským opozičním silám usilujícím o svržení diktátora Bašára Asada,“ píší autoři v článku. Zdůrazňují ale, že některé z těchto kampaní byly ovlivněny řadou osudových strategických chyb.
Mnoha stejných chyb se podle nich dnes dopouští Izrael. „Stejně jako Spojené státy v Iráku v roce 2003 zahájil Izrael svou válku bez plánu na vytvoření vládnoucí struktury. Stejně jako Spojené státy v počátečních fázích svých válek po 11. září i Izrael postupoval rázně a za cenu značných lidských ztrát, aby vyčistil území od teroristů, jen aby viděl, jak se po odchodu vojsk znovu objevují. A v ještě větší míře než Spojené státy v Afghánistánu a Iráku byl Izrael podroben intenzivní mezinárodní kritice za civilní oběti, které si jeho operace vyžádaly,“ upozorňují autoři.
Paralelu mezi izraelskou válkou v Gaze a americkými válkami po 11. září 2001 vidí i zástupce velvyslankyně v Tel Avivu Cyril Bumbálek. „Tak jako USA nemohl Izrael z vnitropolitických důvodů čekat a dlouhé měsíce se připravovat na konflikt s teroristy v mimořádně složitém prostředí Pásma Gazy. Stejně tak neměl a patrně stále nemá – opět z vnitropolitických důvodů – připravenou strategii pro Day After (tedy pro dobu po skončení války, pozn. red.),“ popsal Bumbálek pro CNN Prima NEWS.
V případě amerických válek šlo podle něj spíše o hledání strategie metodou pokusů a omylů a hlavně o bolestné vystřízlivění z představy, že se do Iráku nebo Afghánistánu dá implementovat demokratický společenský a vládní model. „O to se Izrael v Pásmu Gazy ani na Západním břehu Jordánu nikdy nesnažil, ale ani izraelský establishment a politické strany – jak vládní, tak opoziční – nemají shodu v tom, jak má vypadat vláda nebo spíše správa palestinských území a zda vůbec má někdy v budoucnu vzniknout v nějaké podobě Palestinský stát,“ sdělil Bumbálek.
Expert na sociologii konfliktů a Blízký východ Karel Černý upozornil na přehnanou reakci. „V obou případech silní státní aktéři reagovali přehnaně na teroristický útok vojensky daleko slabšího nestátního aktéra, nechali se vyprovokovat k masivní invazi na jím kontrolovaná území, spoléhali se spíše na letecké údery než pozemní jednotky, způsobili tak disproporčně více civilních obětí, aby nakonec prohráli paralelní válku o veřejné mínění v konfliktní zóně i v globální aréně a nakonec také proto nedokázali splnit hlavní cíl, totiž vojensky eliminovat bezpečnostní hrozbu v podobě příslušné teroristické organizace,“ uvedl Černý pro CNN Prima NEWS.
Izrael se může i poučit
Stejně tak se ale Izrael může podle autorů článku poučit z některých úspěšných amerických kampaní. Izraelský cíl zničit Hamás čistě vojenskou silou může být podle autorů úspěšný pouze tehdy, pokud by tato skupina nebyla schopna plnit své úkoly a bylo by jí také zabráněno v obnově. „V Gaze se Izrael zapojil do četných vyčišťovacích operací, ale neudržel území s trvalou přítomností vojsk. Vzniklá prázdná místa zaplnili zločinci, povstalci a obnovené prapory Hamásu. To do značné míry odráží zkušenosti USA z Iráku v letech 2003 až 2006,“ podotýkají autoři.
V těchto letech se totiž americké síly soustředily na předsunutých základnách, odkud podnikaly mise zaměřené na boj proti skupinám, jako je al-Káida. „Nepřítel však často znovu obsazoval území téměř ihned po odchodu amerických jednotek, což vyžadovalo opakované úsilí o vyčištění stejných oblastí,“ popisují autoři.
To potvrzuje i Černý. „Můj osobní odhad byl od začátku takový, že se izraelským silám nepodaří Hamás eliminovat, a to i díky efektivní taktice asymetrického boje v tunelech. Vidíme, že se izraelským silám stává totéž co Francouzům nedávno v Mali – bojovníci Hamásu se vynořují zas a znovu v již ‚vyčištěných‘ částech Gazy a Izraelci je musí opakovaně dobývat zpět,“ sdělil Černý.
Washington proto následně přistoupil k zásadní změně strategie. Američtí vojáci opustili velké základny a místo toho se usídlili na menších základnách v důležitých obcích a jejich okolí. „Bylo jasné, že jediným způsobem, jak zajistit bezpečnost obyvatel a zlepšit jejich život, je žít mezi nimi. To znamenalo vyčistit území od povstalců a pak je udržet mimo něj vytvořením uzavřených komunit s kontrolními vstupními body,“ vysvětlují autoři s tím, že byly využity například biometrické kontroly, identifikační karty nebo permanentní hlídky. Armádní důstojníci zároveň přesvědčovali kmenové vůdce, aby se smířili s americkými silami a přestali spolupracovat s al-Káidou.
Podobně by se prý mohl zachovat i Izrael. „Aby Izrael zabránil znovusjednocení složek Hamásu, bude je muset ostře odlišit od nevinných civilistů a zavázat se, že zlepší bezpečnost a život lidí. Stejně jako v případě úspěšných amerických operací by se velitelé měli ptát, zda daná operace zlikviduje více nepřátelských bojovníků, než kolik jich může vyprodukovat,“ podotýkají autoři.
Stejně to vidí i Bumbálek. „Američané jak v Iráku, tak v Afghánistánu pochopili, že je třeba najít spojence mezi místními obyvateli,“ říká Bumbálek: „To je věc, která v případě Pásma Gazy funguje jen velmi omezeně na lokální úrovni.“
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Palestinské ženy a děti zabíjela americká munice, píše CNN. Záběry zachycují drásavý křik
