Tvrdé drogy jako znak luxusu i pocit moci. Experti promluvili o narkotikách v politice

Téma drog a politiky se začalo v Česku ve velkém řešit s kauzou brněnské primátorky Markéty Vaňkové (ODS) po zveřejnění fotografie, na níž je zachycena s bílým práškem. To, jakým způsobem její straníci možné užívání tvrdých drog obhajovali, je podle Valeše známka naprosté bagatelizace situace.

„Vaňková je představitelkou ODS, která se kdysi hlásila ke konzervativismu. U konzervativní strany by tohle nebylo vůbec přípustné. Její spolustraníci říkali, že je to bouře ve sklenici vody a že si ve svém volném čase může dělat, co chce. Tato bagatelizace je děsivá a svědčí o naprosto nulové úrovni chápání politiků, co svými skutky páchají,“ kritizoval v rozhovoru pro CNN Prima NEWS.

ČTĚTE TAKÉ: Kauza Vaňková? Brno se opět proslavilo. Politici jdou vstříc výsměchu, glosoval expert

Kvůli takové obhajobě si nejen mladí lidé řeknou, že to, co mohou „ti nahoře“, mohou dělat také oni. „Že to politici nechápou, a ještě kauzu záměrně bagatelizují, místo aby se omluvili, rezignovali a opravdu vyvodili ze svého negativního jednání adekvátní odpověď, to svědčí pouze o bídě české politiky a osobností – spíše osob – které v ní působí,“ pokračoval.

Kubáček obhajování Vaňkové popisuje jako „opravdu cimrmanovské“. „Tento typ politiků se stal směšný, už jim nebudete nic věřit, protože nevíte, co je pravda. Nepostavili se k tomu jasně. Je to o to trapnější, když případ relativizují strážci morálky, kteří poté ostatním neváhají morálně něco vzkazovat, doporučovat, či dokonce kázat. Dostanete se do situace, kdy kážou vodu, ale pijí sudy vína. Přesně to se stalo,“ vzkázal.

Na rozdíl od Valeše se Kubáček domnívá, že ten, kdo o užívání tvrdých drog neuvažuje, vůči takovému jednání politiků zůstane hluchý. „Kdo je ale váhavý, popřípadě kdo už si tuto cestu našel, tak má o argument více, že v tom není sám a že na tom ujíždí i mocní. Ničemu to nepomůže,“ pokračoval.

Únik i značka luxusu

Podle Valeše nejen díky kauze Vaňkové víme, jak masově jsou drogy rozšířené. „Odborníci na léčbu závislostí uvedli, že mezi jejich pacienty patří politici a vrcholní manažeři. Drogy berou ve velkém,“ konstatoval. Proč jsou tvrdé návykové látky mezi těmito skupinami tak populární? „Jedná se o kombinaci dvou věcí. Za prvé, jde o obrovský únik, rychlé a intenzivní odlehčení stresu a úniku z každodenního provozu a tlaku na psychiku. Druhý rozměr, který si myslím, že je pro ně velmi důležitý a charakteristický, je znak luxusu,“ líčil Kubáček.

„Jde o hůře dostupné zboží, tím pádem jsou drahé drogy znakem toho, že jsou mocní. Mají k nim přístup, sdílí exkluzivitu, dostávají se k něčemu tabuizovanému a kuriózně je to naplňuje pocitem moci. Jsem přesvědčen, že roli hraje zejména rozměr tabuizovaného velmi luxusního zboží, únikového prostředku, ke kterému se takto dostanou. O to jde myslím více, než že na krátký čas vypnou. Naplňuje je to vnitřní radostí a sebeuspokojením,“ pokračoval politolog.

Politici často stojí o to patřit k prestižním, uzavřeným a privilegovaným klubům společenství. Tohle je něco podobného.

Podle něj se jedná o velmi uzavřený společenský klub. „Všimněte si, že politici často stojí o to patřit k prestižním, uzavřeným a privilegovaným klubům společenství. Tohle je něco podobného,“ dodal Kubáček.

Se svým vysvětlením přišel také Valeš. „U manažerů je například zajímavé, že kokain a další tvrdé drogy stimulují stejná centra jako ta, která se uspokojí vyděláváním peněz. Jde o biologickou souvislost. Druhou věcí je, že tito lidé jsou v extrémním vypětí, a tudíž potřebují ‚vyčistit hlavu‘,“ uvedl. Osobně zná celou řadu právníků, kteří denně pracují 12 hodin a jejich víkendový program vypadá tak, že v pátek začnou pít alkohol a skončí až v neděli.

„Neomlouvá je to, ale pravděpodobně jde o důsledek obrovského stresu a pracovního vypětí. Nesmíme zapomínat ani na stimulační účinky drog. Když chcete být například během nočního zasedání Sněmovny při smyslech, tak si v lepším případě dáte energetický nápoj, v horším případě nějaký stimulant, který vám po nějakou dobu pomůže neusnout a předvést výkon. Myslím, že tam jde o otázku výkonnosti,“ pokračoval Valeš.

Drogy v politice? Nic nového

Historicky nejsou drogy – jak ty tvrdé, tak měkké, jako alkohol nebo tabák – v politice ničím novým. „Z českých politiků dřívější éry víme, že pravděpodobným uživatelem drog byl Jan Masaryk, ministr zahraničních věcí a nezdárný syn slavného otce. Ale je děsuplné, že lidé, kteří mají proti drogám bojovat, je sami berou. To je nepřijatelné samo o sobě,“ konstatoval Valeš.

O masivním užívání drog se podle něj ví mimo jiné v souvilosti s poslední velkou hospodářskou krizí v roce 2008 a později. „Wall Street vykonzumoval tuny kokainu, nikdo se s tím netajil. Bohužel, z byznysové sféry to velmi rychle přešlo do politiky. Máme i expertní důkazy, jak značně kokainová nebo drogová sféra politiku zasáhla. Když se dělaly například výzkumy odpadních vod z Evropského parlamentu, tam se vyskytovalo celé spektrum drog: od lehkých až po ty nejtěžší v obrovském množství,“ připomněl Valeš.

Jistá dekadence: drogy, alkohol, vše povoleno, prostředí, které tohle vyznává, je s vrcholovou politikou spojené.

Takové případy podle něj jen dál dehonestují politiky a politiku v očích veřejnosti. Kubáček doplnil, že v minulosti se o podobných drogových kauzách v české politice tolik nemluvilo. „V šeptandě se informace objevovaly, ale spíše si na to zvykáme. Cizina si už prošla celou řadou otřesů – optikou kauz večírků mocných, kde bylo vše povoleno. Zničily kariéru britského premiéra Borise Johnsona, italského premiéra Silvia Berlusconiho či řady francouzských politiků. Jistá dekadence: drogy, alkohol, vše povoleno, prostředí, které tohle vyznává, je s vrcholovou politikou spojené,“ řekl.

„Není snad země, která by si tohle nezažila. Pro nás je spíše zajímavé, že v Česku se jednalo o relativně tabu téma. Řešily se spíše kauzy alkohol a politika, korupce a politika, ale z tohohle ranku se nic příliš nezveřejnovalo a neřešilo. S kauzou Vaňkové se téma otevřelo a dá se čekat, že informace o dalších se budou objevovat,“ dodal Kubáček.