Football Fanatics: Tři tváře frajera Bílka, který má ve skutečnosti jen jeden výraz

Michal Bílek dohlíží na průběh zápasu mezi Plzní a Karabachem.

Tři tváře Michala Bílka

Michal Bílek musí cítit neskutečné zadostiučinění. Často schytával kritiku za to, že týmy pod jeho vedením nehrají pohledný fotbal. Ale argumenty docházejí, když během pár měsíců trenér dotáhl podceňovanou Viktorii Plzeň k titulu a postoupil do Ligy mistrů. Pořad Football Fanatics vám přináší tři tváře kouče, jenž si zaslouží respekt, který především v reprezentační éře postrádal.

„Kdo je neoddiskutovatelným bohem Fanklubu defenzivního fotbalu? Tedy sociální skupiny, která nesnáší góly a pohledný fočus a dlouhodobě vede kampaň za absenci branek na hřišti. Kdo je tím svatým hrdinou, mužem, kterého by chtěla mít každá ženská, protože zbytečně neútočí?“ ptá se Mikoláš Tuček, moderátor pořadu Football Fanatics.

Odpověď je podle něj jednoduchá: Michal Bílek. „Muž, který proslul tím, že když prohrává, vyhrává nebo remizuje, vždycky se tváří úplně stejně.“

Loni vymetl s Viktorií Plzeň domácí soutěž a teď šokoval jízdou do Ligy mistrů. „Je potřeba konečně říct: ‚Bílek je machr.‘ Podceňovaný, přitom jeden z nejlepších českých koučů,“ podotýká Tuček a představuje tři tváře bývalého veleúspěšného záložníka. „I když to je trochu zavádějící, protože má jen jednu tvář.“

1.     Podceňovaný sparťan

„Tvář číslo 1. Chlápek, který přišel v roce 2006, aby na Spartě nahradil Stanislava Grigu. Tak nějak nenápadně vyhrál ligu, s čímž ještě tehdy letenští fanoušci počítali se stejnou samozřejmostí, jako teď počítají s tím, že titul neklapne. Bílek byl podceňovaný, často kritizovaný, Sparta nebyla sexy kost. A to vadilo. Co by dnes sparťanští fanoušci dali za to, kdyby hra sice vypadala jako koule slizu, ale byly by tituly. Každopádně tato éra byla úspěšná.“

2.    Vysmátý repre trenér

„Tato éra vrcholila na Euro 2012. Nikdy nezapomenu na to, jak ještě před prvním zápasem řvali fanoušci nekompromisně: ‚Bílek ven!‘ Jak by řekl Andrej Babiš, tehdy se proti Bílkovi vedla kampaň. Všem vadilo, že hra reprezentace vypadala jako parodie na sport, který kdysi hráli frajeři jako Nedvěd, Koller nebo Rosický. Jenže Bílek dostal k dispozici o dost slabší ansámbl. Takže hrál to, co vždycky uměl. A nároďák to vždycky nějak ukopal. Frajer postoupil na Euru s průměrným týmem ze skupiny a vyřadil ho až ve čtvrtfinále Cristiano Ronaldo s Portugalskem. Bílkova repre éra? Ať chceš, nebo ne, také úspěch.“

3.    Úspěšný, zase vysmátý Plzeňák

„Když už se zdálo, že Bílek po konci u národního týmu bude chodit po spíše exotických štacích vydělávat příjemné defenzivní peníze, najednou se zase vrátil na vrchol. Vzal si rozbombardovaný plzeňský klub, který měl větší problémy než bezdomovec na hlavním nádraží. A magickou silou svých defenzivních bílkovin stvořil neuvěřitelně silný mančaft, který si namazal na chleba Slavii i Spartu.“

A teď přidal i triumfální postup do Ligy mistrů, dopomohl k tomu, aby do plzeňské kasy přiteklo minimálně 400 milionů korun. „Respekt.“

Tagy: