Hokejový agent Jiří Hamal z organizace Global Management Group (GMG) již řadu let dojednává smlouvy a hledá angažmá českým hokejistům v tuzemsku i ve světě. Mimo jiné po nějaký čas řešil i jejich přesuny do ruské KHL. Hamal v rozhovoru pro CNN Prima NEWS popsal, jak běžně fungovalo jednání s tamními manažery, čeho se hráči obávali a jak jejich rozhodování dnes ovlivňuje válka na Ukrajině, kterou Rusko napadlo. A také zmiňuje, jak na vzniklé situaci profitují české kluby.
Jaká byla specifika jednání s ruskými manažery klubů KHL? Bylo to jiné než třeba se Švédy či Finy?
Specifika byla v tom, že jejich jazykové znalosti angličtiny nebyly dříve úplně perfektní, takže se člověk musel dostat do ruštiny. Jednání probíhala v podstatě tak, že když měl hráč silnou pozici a tým o něj evidentně stál, tak byli schopni vyjít vstříc v podstatě ve všem, a v momentě, kdy byl hráč víceméně nabízen a snažili jsme se jej jako agenti do KHL dostat, tak Rusové využívali své pozice a snažili se smlouvu udělat co nejnižší.
Bývala jednání s Rusy neformální? Má představa je, že to skončilo u vodky a objímání, protože to bylo prostě slovanské.
Řekl bych, že to je historie. To se datovalo do začátků KHL. Dříve tam byla Superliga, kterou jsem začal dělat už v roce 2002. Tehdy se všichni sešli u nějakých večeří a akcí, kde se manažeři snažili hráče přesvědčovat, aby do Ruska vůbec šli. To je ale už historie. Později v KHL manažeři používali způsob jednání, který byl spíš více diplomatický než takovýto slovanský.
Když už jste ale hráčům řekl, že příchozí nabídka z KHL je opravdu dobrá a chtěli tam jít, před čím jste je varoval?
Většinou jsem začal u trenéra, protože to je klíčová pozice, se kterou je hráč v kontaktu po celý rok. Bylo důležité, aby věděl, co jej čeká na tréninku, střídačce nebo přímo od něj. Samozřejmě že každé město bylo specifické, každý tým měl stinné a silné stránky.
ČTĚTE TAKÉ: Poprvé v historii. Česko v roce 2025 uspořádá mistrovství světa hokejistek
Předpokládám, že když měl jít třeba do Magnitogorsku (ruské město na Uralu známé rovněž díky ocelárenství, pozn. red.), tak jste hráči mohl říct: „Fajn stadion, ale nečekej, že město bude výstavní.“
Každé město bylo specifické. Někdo měl dobrý stadion, jiný zase zázemí. Jsou týmy, které mají všechno, třeba Kazaň, ta byla vždy v tomhle na úrovni i z hlediska bydlení pro hráče a jejich rodiny. Jsou týmy, které byly na top úrovni, ale byly také kluby jako třeba Lada Toljati. Chudý tým, stadion nebyl nijak moc velký. Ale všude na světě máte bohaté a chudé. Samozřejmě jsme preferovali týmy, které byly seriózní a které nikdy našim hráčům nedělaly podrazy.
Pamatuji si na chudáka Jana Marka (český hokejista, který tragicky zahynul při pádu letadla s celým týmem Lokomotiv Jaroslavl v roce 2011, pozn. red.), jak se vždy bál létání a bohužel se jeho strach smolně a ošklivě naplnil. V tomto ohledu šlo i létání v Rusku nahoru za posledních třeba deset let?
Nemůžu hodnotit posledních pět let, protože na tomto trhu už nejsem. KHL nastavila nová pravidla pro licence agentů, kdy agent, který jedná s tamním týmem, musí být buď ruská fyzická osoba, či ruská právnická osoba. Od zavedení těchto pravidel to u mě skončilo, takže je to historie. Ruský svaz se snaží týmy striktně držet u vyjednávání právě s licencovanými agenty v rámci KHL, tudíž se snaží eliminovat jakékoliv možné kontakty se zahraničními agenty, potažmo nelicencovanými, kteří jsou v Rusku.
A tušíte, jak moc šel nahoru onen servis s létáním?
Tak obecně řečeno už po té tragédii v Jaroslavli byl ze strany hráčů velký tlak, aby se cítili bezpečně. Už tehdy se podle informací od klientů, které jsme měli, zlepšily podmínky při cestování a dodržování bezpečnostních regulí, které tam dříve asi nebyly.
Za každého českého hráče je potřeba fakt bojovat, protože konkurence je tam dnes asi největší v Evropě.
Když se přesuneme do současnosti, máme zde ruskou invazi na Ukrajinu, jež zásadním způsobem změnila i fungování KHL a počet cizinců, kteří v ní doposud působili. Říkáte, že na ruském trhu již nějaký čas nepůsobíte, ale v odvětví jste. Co se tedy například říká hráčům, kteří v současnosti zvažují nabídky z KHL? Těch pár hráčů, již tam zamířili z Česka či Slovenska, má většinou od veřejnosti doslova cejch.
Zkušenosti s tím tolik nemám, protože v podstatě nabídky ani žádné nedostáváme. Samozřejmě jsou lidé, kteří obvolávají hokejisty a říkají jim, že ta možnost tu je. Naši klienti to ale v podstatě ani nezvažují, protože, když si to dají na misky vah, berou pro a proti, tak jak jste říkal, ten společenský cejch je až příliš závažná věc. Samozřejmě že každý z těch hráčů se spíš dívá do Severní Ameriky, případně třeba do Švýcarska. A co se týče trhu, řekl bych, že byl v podstatě mrtvý. Proto Rusové snižují i počty cizinců, kdy tam v letošní sezoně mohli v týmu hrát místo pěti nově jen tři. Finové a Švédové, kteří v KHL byli, teď hrají ve Švýcarsku, žádný z nich tam (do KHL) teď nejde. Nemám právě úplně přehled, ale vím, že Slováci jsou teď asi nejvíce frekventovaná národnost, která do Ruska chodí. Oni neřeší společenský cejch, prostě tam hrají a jejich misky vah vypadají, že je pro ně více toho pro než proti.
Na svých stránkách ale máte mezi svými klienty i českého obránce Libora Šuláka nebo slovenského brankáře Patrika Rybára, tedy hráče, kteří uplynulou sezonu v Rusku působili. Šulák má navíc novou smlouvu s Omskem na příští sezonu.
Když se Patrik Rybár rozhodl, že bude pokračovat v Rusku, tak se rozhodl s tím, že si vezme jednoho místního agenta. Smlouvu, kterou už podepsal v roce 2021, řešil prostřednictvím jiného agenta. Libor Šulák měl podepsanou smlouvu v KHL v době, kdy začala válka na Ukrajině, a jeho tým trval na platnosti smlouvy. Libor v KHL zůstal a svými výkony se zařadil mezi tři nejlepší obránce ligy. Společenský cejch od lidí stejně dostal, takže z jeho pohledu by odchod z KHL nic neřešil.
Jakým způsobem ovlivnil exodus hráčů z KHL jiné evropské soutěže? Když mnoho z nich skončilo v Rusku, nastal přetlak ve Finsku, Švédsku či třeba Švýcarsku?
No, je to pro nás těžší. Je pravda, že když se podíváte na soupisky švýcarských týmů, zjistíte, že přesun skandinávských hráčů proběhl buď k nim domů, nebo právě do Švýcarska. Jedná se o top evropská jména, která tam hrají. Soutěž se rapidně zvedla a je to vidět i na jejich národním týmu, který hraje velmi dobrý hokej. Pro moje hráče je čím dál těžší se do Švýcarska dostat a je to těžší i pro mě, protože se ve švýcarském prostředí pohybuji. Za každého českého hráče je potřeba fakt bojovat, protože konkurence je tam dnes asi největší v Evropě. Švýcarsko prostě láká Švédy, Finy, Čechy i Slováky. Láká prostě všechny, je to soutěž, která se atraktivitou dostala na první místo.
V souvislosti s tím mě napadá, zda třeba v KHL aktuálně nelákají hráče prostřednictvím nabídky lukrativních peněz. Nenabízejí cizincům vyšší nabídky než dříve?
Informace úplně nemám, ale můj názor je, že ekonomická situace tam je taková, že Rusové také nemají úplně prostředky, aby to vyloženě drtili penězi. Nemyslím si, že by tam dnes někdo vydělával peníze jako nikdo jiný v historii. Druhá věc je pak otázka rublu. Pokud se nic nezměnilo, tak ti hráči jsou placení v rublech a jeho kurz může být hodně kolísavý. Výkyvy můžou mít obrovské, takže kdo do Ruska půjde, musí věřit, že vydělané peníze budou adekvátní tomu, za co se podepisovali.
ČTĚTE TAKÉ: Gudasův táta trénuje hokejisty Kuvajtu. Prozradil, jaké je hrát místo Kanady s Mongolskem
Asi ani nebude náhoda, že sekundárně roste počet hráčů ze Skandinávie, například právě Finů, v české extralize, že?
Ten trh je v podstatě strašně malý. Jakmile odpadne KHL či Švýcarsko, tak třeba výplaty ve Finsku nejsou na úrovni těch zemí, jako jsou Švédsko či Švýcarsko. Fin, když si teď chce vydělat a nemůže do Ameriky, má vlastně jen dva směry. V momentě, kdy jsou týmy z těch zemí plné, se pro toho konkrétního hráče Česko stává atraktivní zemí, protože naše týmy dokážou zaplatit více než Finové.
V Rusku navíc hráči měli jen velmi nízké daně. A když zvažovali, zda hrát v Americe, nebo mít velmi lukrativní smlouvu v Rusku, u některých vyhrála cesta právě tam.
Co jsem zaznamenal u hráčů, tak do Ameriky šli hlavně za vidinou kariéry. Když sem někdo šel už ve vyšší věkové kategorii, mohl si říct, že než hrát ve 30 letech na dvoucestnou smlouvu (negarantující místo v prvním týmu, pozn. red.) a na druhé straně mít jinde garantované peníze, které mu pomohou zabezpečit rodinu, v ten moment někteří hráči hodili zpátečku a do Ameriky neletěli.
