Budoucí ředitel Národní knihovny Tomáš Foltýn
Národní knihovna potřebuje novou budovu, jelikož prostory pražského Klementina už nebudou stačit, na scénu se ale už zřejmě nevrátí projekt architekta Jana Kaplického nazývaný Blob. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS to potvrdil Tomáš Foltýn, který byl před nedávnem vybrán jako nový ředitel Národní knihovny. Ujmout funkce by se měl v květnu letošního roku.
Nedávno jste byl vybrán jako budoucí ředitel Národní knihovny. Čím jste komisi přesvědčil? S jakou vizí jste do výběrového řízení šel?
Čím jsem komisi přesvědčil, není asi úplně otázka na mě. Bylo by třeba oslovit odborníky, kteří v té komisi zasedali. Za sebe mohu říci, že ve chvíli, kdy došlo k vyhlášení podmínek výběrového řízení, jsem se přípravě svého projektu začal intenzivně věnovat. Nad obsahem jsem přemýšlel řadu víkendů a následně zpracoval analýzou podložené zamyšlení, jak teď knihovna reálně funguje, kde má svoje rezervy a kde naopak silné stránky a na základě toho sestavil svou koncepci. Ve srovnání s minulými výběrovými řízeními je má koncepce poměrně široká. Samozřejmě – mou nepopíratelnou výhodou bylo, že v knihovně dlouhodobě pracuji. I kdybych výběrové řízení nevyhrál, byl jsem připraven zpracovanou analytickou studii stavu knihovny poskytnout nejen Ministerstvu kultury ČR, ale i budoucímu generálnímu řediteli, což by pro něj do začátku mohlo být velmi přínosné.
Do budoucna bychom se měli snažit, aby knihovní fond byl v co nejvyšší míře dosažitelný uživatelům i v případě stavebních prací
Velkým tématem, o kterém se mluví již desítky let, je nedostatečná kapacita Národní knihovny. Jak chcete prostorové dispozice řešit?
Základní premisou je, že se Národní knihovna nesmí dostat do podobné situace, na jakou již dříve upozorňoval i současný ředitel Národní knihovny ČR Vít Richter. Není možné, aby z důvodu jakýchkoliv rekonstrukčních prací nebylo uživatelům dostupné takové množství dokumentů z fondů knihovny. Do budoucna bychom se měli snažit, aby knihovní fond byl v co nejvyšší míře dosažitelný uživatelům i v případě stavebních prací. Nemusí to být samozřejmě tak, že by knihy byly dostupné k okamžitému studiu, ale zároveň nesmí nastat situace, že budou zcela uzavřené.
Konkrétně narážíte na slova pana Richtera o „kulturní katastrofě“ s tím, že bylo během rekonstrukce v bednách uloženo kolem 900 tisíc knih. To už tedy dnes neplatí?
To se týkalo zejména rekonstrukce staršího objektu depozitu v Hostivaři. Aktuálně se dokončuje stěhování z externích objektů i různých interních skladů Národní knihovny ČR pro expedici efektivnějšího způsobu uložení. Teď už máme zaskladněnou skoro celou úložní kapacitu depozitáře v Hostivaři.
Pan Richter se také snažil apelovat na ministra kultury Zaorálka v otázce nové budovy Národní knihovny. Hovořilo se rovněž o známém projektu Kaplického knihovny. Do budoucna by tedy podle vás bylo potřeba postavit novou budovu, či dokonce oprášit Kaplického Blob?
Bavit se přímo o Kaplického knihovně je v dnešní době již nemožné. První impulzy, jak má uvedený projekt vypadat, vychází z informací někdy z let 2004 až 2006. Činnosti Národní knihovny ČR se od té doby posunuly, myšlenky, jaké služby by měla knihovna poskytovat, jsou dnes jiné. Je tedy třeba podívat se na téma novostavby nově, říci si, jaké poslání má mít knihovna v budoucnu a formulovat nové teze, které odpovídají roku 2021. Řešení sídelní strategie Národní knihovny ČR již nyní intenzivně běží. Během podzimu loňského roku se sešlo několik pracovních skupin, z jejichž jednání krystalizuje i pro mě logický výsledek, jímž je takzvaný trojúhelník budov Národní knihovny, kde mají své místolo Klementinum, Centrální depozitář Hostivař i nová budova.
Ale zatím žádná konkrétní představa, jak by mohla vypadat či kde by mohla ležet, není?
Tato otázka je již na bázi politického rozhodnutí. Schválení finančního příslibu nebo vůbec projektu Národní knihovny ČR musí být zákonitě vládním rozhodnutím. V rozhodovacím procesu budou zainteresována i jednotlivá ministerstva, především Ministerstvo kultury ČR. Dále je třeba zapojit i vedení Prahy. Národní knihovna musí být připravena odpovídat na otázky, jakým způsobem by měla nová budova v konceptu těch tří fungovat, jaké služby by měla nabízet atd.
Bývalý ředitel Kocanda upozornil, že není úplně důstojné, aby knihy byly uloženy v Hostivaři, poměrně daleko od centra Prahy. Myslíte si, že by tedy i nová budova měla mít své vlastní skladovací prostory, kde by byly uloženy ty nejdůležitější knihy?
Pokud chceme zajistit moderní a rychlé služby, jež jsou spojené s velkým zastoupením volného výběru, aby si uživatelé mohli knihy studovat v reálném čase, když opravdu budou potřebovat, tak je nutné počítat i s uložením fyzických fondů. Zároveň ale nesmíme zapomínat na to, že v dnešní době jsou klíčové i digitální služby. Konkrétní rozložení služeb spojených s fyzickým a digitálním fondem tak bude nutné správně vybalancovat.
Vy osobně jste se zaměřoval právě na digitalizaci…
Ano, do Národní knihovny ČR jsem nastupoval na pozici, která byla spjatá s digitalizací. Nicméně za tu dobu, co tu pracuji, jsem se odborně snažil více profilovat do konceptu, který je nyní ukotven v dotačním programu nazvaném VISK 7 Ministerstva kultury ČR. V tomto pohledu je digitalizace jednou z cest vedoucích k ochraně a zpřístupnění obsahu. Zároveň musíme vědět, v jakém fyzickém stavu se svazky nacházejí a zda skenování snesou. V případě svázaných novin často dochází k rozpadu papíru. Podporuji i další prvky ochrany – například vytváření obalů z nekyselé lepenky, máme tady procesy postupného odkyselování signatur, které jsou ohroženy kritickou hodnotou pH. Na celou problematiku se snažím nahlížet globálním pohledem, kde je digitalizace jen jednou z částí celého spektra postupů vedoucích k ochraně a zpřístupnění našeho kulturního dědictví.
Knihovny budoucnosti jsou v prvé řadě technologie, ve druhé řadě technologie, ve třetí řadě technologie
Nebylo tedy vaše profesní zaměření jedním z aspektů, proč jste byl vybrán? Že má být právě digitalizace cesta budoucnosti?
Stávající ředitel Národní knihovny ČR Vít Richter již před lety opakovaně řekl, že knihovny budoucnosti jsou v prvé řadě technologie, ve druhé řadě technologie, ve třetí řadě technologie a pak až jejich další činnosti. Aktuální nouzový stav a pandemická opatření, která uzavřela školy i a další vzdělávací instituce, ukázala, že právě digitální data jsou jednou z cest, jak dopady pandemie na výuku minimalizovat. Národní knihovna ČR dlouhodobě patří mezi paměťovými institucemi mezi špičky v oblasti digitalizace, což platí i o dalších knihovnách, jež se digitalizaci věnují od 90. let minulého století. Existence jasné vize, společných projektů a standardů je nesrovnatelná i se zahraničím. Osobně se tak chci digitalizaci dále věnovat a podporovat ji.
Zmínil jste pandemické časy, které poslední rok prožíváme. Myslíte si, že Národní knihovna zvládla poskytnout všem badatelům přístup k potřebným informacím?
Ten stav samozřejmě obnáší velkou míru diskomfortu pro studenty vysokých škol i vědecké pracovníky. Nabízí se tak vyjádřit díky jednotlivým knihovnám, představitelům vysokých škol knihkupcům, nakladatelům, zástupcům autorských svazů i Ministerstvu kultury ČR a dalším vládním orgánům, že byli společně ochotni v průběhu minulého i tohoto roku jednat o zpřístupnění digitálního obsahu v takzvaném covidovém režimu a podpořili tak vzdělávání naší společnosti.
Zaujala mě informace, že jste se jako historik zabýval takovými tématy jako například cestování šlechty v pobělohorském období. Jak jste se k takovému nevšednímu tématu dostal?
Musím říci, že mě tohle téma stále zajímá. Nicméně moje badatelská práce teď strojí stranou, neboť pracuji v Národní knihovně ČR a zabývám se jinými aktivitami. Ani budoucnost mi zjevně neumožní trávit tolik času vědeckou prací. Tématu jsem se věnoval především v rámci svých univerzitních studií, kdy jsem i publikoval několik odborných článků. Na Univerzitě Pardubice, kde jsem studoval, byl poměrně silný tým lidí, kteří se zabývali právě tématem pobělohorské šlechty. Například aktuální děkan Filozofické fakulty Jiří Kubeš byl schopen svým entusiasmem zapojit vícero studentů, což vedlo ke vzniku řady zajímavých bakalářských i diplomových prací.
V myslích řady lidí je doba pobělohorská spjatá s dobou „temna“
Čím je to téma pro vás zajímavé?
Jde o zajímavé téma i v dnešní době, protože v myslích řady lidí je doba pobělohorská spjatá s dobou „temna“ a já jsem rád, že ať už formou kvalitních televizních pořadů, odborných studií, nebo veřejných diskusí se začíná na tuto dobu nahlížet korektněji a ne jen jako na období úpadku. Přece jen v této době vznikla spousta zajímavých kulturních statků, konkrétně třeba v oblasti architektury. Dodnes tak můžeme vnímat naši krajinu barokní optikou. Mě osobně se ten pohled velmi líbí a považuji jej za inspirativní.
