Kdo utíká před válkou, tomu máme pomoci, říká Petr Musil
Počáteční euforie, kdy Češi bezmezně otevřeli svou náruč válečným uprchlíkům z Ukrajiny, začíná pomalu vyprchávat. Vypovídají o tom nejen výroky některých politiků, kteří měli odpor k imigraci jako své hlavní programové téma. Neměli bychom však na laciné populistické průpovídky lidí, kteří jen chtějí náš hlas ve volbách, naskakovat.
Když české hranice překročili první uprchlíci z Ukrajiny a postupně jich začalo přibývat, zůstal jsem zírat s otevřenými ústy. Příjemně mě překvapila takřka bezmezná ochota Čechů přivítat Ukrajince na svém území. Podle průzkumu agentury STEM/MARK jen tři Češi ze sta se k přijímání uprchlíků z Ukrajiny stavěli odmítavě. A dokonce i tradičně nahnědlé politické strany jako by se umravnily.
Válka na Ukrajině
Jenže, jak se říká, všeho do času. A tak se již někteří politici z krajně pravicového politického spektra (byť dle mého přesvědčení se jedná o extrémní levičáky podobné komunistům) opět rozhodli krmit své ovečky osvědčeným xenofobním eintopfem a na sociálních sítích o sobě dává hlasitě vědět společenská sedlina.
Dokázali jsme, že to dokážeme
Je nabíledni, že výkřiky o tom, jak se nám Ukrajinci chystají vzít práci, bydlení nebo volné vstupenky do zoo, budou přibývat. O to více bude stoupat důležitost, abychom se dokázali proti takovým lidem ozvat. Přinejmenším se jim snažit vysvětlit, že bát se lidí, kteří si stihli sbalit nejvýše svých pět švestek a utekli, aby si zachránili holý život, je zbytečné.
Jsme bohatá země, patříme do dvaceti procent států s nejvyšší životní úrovní, a přestože se naše hospodářství ještě nestihlo zcela zotavit z covidové krize, zhruba 300 tisíc žen a dětí ho rozhodně neskolí. Tím spíše, když českým firmám chybí kolem 360 tisíc zaměstnanců a ukrajinským utečencům rozhodně nelze přisuzovat neochotu si hledat práci.
Jsem přesvědčen, že naší povinností je pomoci, a to i za cenu případného krátkodobého nepohodlí. Jednak jsme už v minulosti dokázali poskytnout zázemí desítkám tisíc uprchlíků z válkou zasažené bývalé Jugoslávie, jednak to bylo v době, kdy se české ekonomice dařilo nepoměrně hůře. Když už nic jiného, mělo by nás motivovat, že se nám to z dlouhodobého hlediska jednoduše vyplatí a každá koruna použitá dnes na pomoc lidem v nouzi se nám bohatě vrátí.
