ČNB zvyšuje úrokové sazby
Česká koruna poslední dva měsíce čelí ostřelování ze strany investorů, kteří zkouší její odolnost. Přesněji řečeno ochotu České národní banky držet její kurs pod úrovní 25 korun za euro. Naše centrální banka tyto útoky odrážela za cenu intervencí ve prospěch koruny, při nichž jen v květnu utratila téměř 3,5 miliardy eur. V červnu to podle odhadů některých ekonomů mohlo být až dvakrát tolik.
Ať se nám to líbí, nebo ne, česká koruna stále není vnímána jako bezpečný přístav, do kterého by světoví investoři schovávali své peníze v čase rozbouřených finančních vod. Ba spíše naopak si koruna stále nese punc jakéhosi nestabilního ostrůvku tam někde v nepřehledné džungli měn zemí takzvaných emerging markets.
Svědčí o tom nejen vývoj během dvouleté koronavirové krize, kdy se kurs koruny pohyboval jako na houpačce, ale zejména období posledních dvou měsíců, kdy tlak na korunu ze strany investorů zesílil. Děje se tak částečně kvůli obměně ve vedení České národní banky, kdy se v ní objevili tři noví aktéři a ke změně došlo i na samotném kapitánském můstku – Jiřího Rusnoka vystřídal Aleš Michl.
Hromosvod Michl
Přestože jmenování Aleše Michla guvernérem ČNB bylo pro řadu investorů překvapením a koruna reagovala hned dvojím oslabením, Michl posloužil spíše jako hromosvod, na který se pokles hodnoty koruny svedl. Když už, tak kritika by se měla snést na prezidenta republiky Miloše Zemana, který jako jediný má pravomoc šéfa centrální banky jmenovat. Ale i tak by šlo o velmi zjednodušující pohled.
Kurs prakticky jakékoli měny je citlivý na několik klíčových věcí: politickou a ekonomickou stabilitu země, stabilitu cen, úrokové sazby. Česko za politicky a ekonomicky stabilní zemi považovat lze. Horší už je to s její cenovou stabilitou, a úrokové sazby má jedny z nejvyšších v rámci civilizovaného světa.
Už jen fakt, že tuzemská inflace je přibližně dvojnásobná oproti té v eurozóně vytváří tlak na oslabení koruny. Kursy měn totiž směřují k určité přirozené rovnováze, kterou ale právě přílišná rozdílnost inflací může rozkolísat. Zjednodušeně řečeno, pokud české ceny rostou dvakrát rychleji než německé, měla by se tato disproporce projevit oslabením kursu koruny, aby její kupní síla zůstala přibližně stejná jako před začátkem českého inflačního dobrodružství.
Až za to vezme ECB
Za to, že se tak zatím výrazně neděje, můžeme poděkovat právě vysokým úrokovým sazbám. Právě skutečnost, že základní úroková sazba České národní banky činí rovných sedm procent, kdežto základní sazba Evropské centrální banky dlí už řadu let v záporu, motivuje investory, aby přece jen brali korunu na milost. Přesněji, aby byli ochotni kupovat korunová aktiva, jelikož nabízejí podstatně vyšší míru zhodnocení než aktiva eurová. A to i s přihlédnutím k riziku, které je v případě koruny přece jen vyšší než u eura.
Jenže už několik měsíců přicházejí ze strany Evropské centrální banky signály, že záporným úrokovým sazbám v eurozóně bude konec. Šéfka ECB Christine Lagardeová dokonce několikrát naznačila, že první zvýšení sazeb by mohlo přijít v poslední dekádě července a další možná už v září. To přirozeně investory motivuje k úvaze, zda není vhodný čas začít koruny vyměňovat za eura, a to ještě v době, kdy je euro relativně levné. Protože až bude drahé, bude to znamenat kursovou ztrátu.
Jsme tak svědky sílícího přelévání krátkodobého kapitálu z korun do eur, jehož výsledkem je sílící tlak na oslabení koruny. Její kurs tak drží vlastně jen díky tomu, že na devizovém trhu ve prospěch koruny zasahuje Česká národní banka, která přebytečné koruny nakupuje za eurové rezervy, jež stihla „nasyslit“ během proklínaného i milovaného kursového závazku v období 2013 až 2017. Jen v květnu na podporu koruny padlo asi 3,5 miliardy eur, což bylo asi 30krát více než bezprostředně po vpádu ruských vojsk na Ukrajinu, kdy kurs koruny rovněž výrazněji zakolísal.
Nelehké rozhodování centrálních bankéřů
Podle odhadů některých analytiků byl však objem eurových rezerv utracených na podporu koruny v červnu dvojnásobný, tedy skoro sedm miliard eur. ČNB ke konci června držela v rezervách asi 151 miliard eur. Znamená to, že za květen a červen vydala naše centrální banka asi sedm procent ze svých celkových eurových rezerv. Pokud by nastolený trend pokračoval, zásoby eur, jimiž by ČNB mohla držet korunu pod hranicí 25 korun za euro, by se rychle ztenčil.
Jestliže tlak na korunu ze strany zahraničních investorů nepoleví, je velmi pravděpodobné, že bankovní rada ČNB přistoupí k dalšímu zvýšení úrokových sazeb. Už jen proto, že nebude chtít dál pouštět žilou eurovým rezervám, a bude tak chtít udržet atraktivitu korunových aktiv skrze vyšší úrokové výnosy v porovnání s eurozónou.
Pro nově složenou bankovní radu to nebude lehké rozhodování. Při jmenování Aleše Michla guvernérem jsme totiž slyšeli, že na srpnovém měnověpolitickém zasedání bude navrhovat stabilitu sazeb, situace se však může vyvinout jinak. Případný růst sazeb se pochopitelně nebude líbit domácím firmám, ale ani domácnostem s hypotékami. Nechat korunu na pospas trhu ale bude působit proinflačně, což se zase nebude líbit bankovní radě. Ať už bude měnověpolitické rozhodování jakékoli, dá se očekávat další zesílení podpory společné evropské měny u veřejnosti. Čeká nás zajímavé období.
