KOMENTÁŘ: Náčelník Tupá kudlička a pán, který sebral lidem důchody aneb Lidovecké vzhůru dolů

KDU-ČSL podle politologů postupně ztrácí svou identitu.

Podle expertů ztrácí lidovci ve vládní koalici identitu

Dvě procenta hlasů. Přesně tolik lidovcům přisoudil aktuální průzkum společnosti Median, čímž se tato strana zařadila po bok irelevantních a často obskurních politických straniček, věčně neúspěšných čekatelů na vstup do Sněmovny. Když máte z jedné strany Šlachtovu Přísahu a z druhé Rajchlovo PRO, tak vám náladu nevylepší ani relaxační jízda na traktoru, a asi nezbývá než se dát na modlení. U etablované strany s dlouhou historií je to samo o sobě velký špatný. Ještě větší špatný je to pak u strany, která je součástí vlády. Tohle velký špatný má ale své jasné příčiny a lidovci si na ně zadělali úplně sami.

Pochopitelně nemá smysl volební průzkumy přeceňovat. Už proto, že nejde o žádná exaktní čísla. Je tu takzvaná statistická odchylka, která může činit až dva procentní body. Jenže i po jejím započtení by lidovci byli maximálně na nějakých čtyřech procentech a to také není kdoví co. Na vstup do Sněmovny to pořád nestačí. Navíc lidovci nejsou jediní, kteří lavírují na hraně volitelnosti. Stejný problém mají dlouhodobě i TOP 09 a hnutí STAN. Máte-li vládu tvořenou pěti subjekty, z nichž tři trvale drhnou břichem o samé dno voličské podpory, je to malér. Protože se pak logicky vkrádá otázka, jestli je legitimní, aby taková vláda vůbec vládla. To by ale bylo na jinou debatu.

ČTĚTE TAKÉ: Dvě procenta v průzkumu? Lidovci ztrácejí identitu. Voliči i členové jim vymírají, líčí Valeš

Takže zpět k lidovcům. Ti dlouhé roky hřešili na to, že ať se dělo cokoli, měli jisté, že v Parlamentu budou a téměř jisté měli i své místo ve vládě. Z téhle jistoty je vytrhl až rok 2010, kdy ve volbách propadli a následující tři roky se velká politika odehrávala bez nich. Teď jim hrozí, že si po třinácti letech dají politické opáčko; vlastně ruku na srdce – nebýt záchrany v podobě koalice SPOLU, mohli si to opáčko dost možná dát už po minulých parlamentních volbách.

Důvodů, proč se lidovcům nedaří, je hned několik. Do značné míry je postihla podobná situace, jakou před lety zažila ČSSD. Ta opustila (byť trochu vynuceně) klasická sociálně-demokratická témata a místo toho se vydala cestou módní progresivní agendy, což její voliči právem potrestali.

KDU-ČSL zase přestává pro voliče být onou „klidnou silou“, křesťanskou konzervativní stranou, která brání křesťanské a konzervativní hodnoty. Důvod, proč tuhle partaj chodila volit celá jižní Morava, důvod, proč stranu v nedělním kázání podporovali i faráři na vesnicích, se s postupem času kamsi vytratil. Ostatně i to, že sami představitelé KDU-ČSL upozaďují název „křesťanská“ i odkazy na křesťanství, a místo toho chtějí stavět hlavně na názvu lidovci, také o něčem svědčí. A ještě ke všemu to nijak nepomáhá, protože pokud se řekne lidovec, vybaví se většině lidí nelichotivá hláška z Obecné školy: „Pan Chroust je lidovec? Ne, pan Chroust je blbec. Ale lidovec!“

Do mizivé podpory voličů se promítá také fakt, že sám lidovecký šéf Marian Jurečka se stal jedním ze symbolů nenáviděných vládních reforem. Pro obrovskou část voličů je a navždy bude „tím pánem, který sebral důchodcům peníze“ – v mnoha případech důchodcům, kteří volili právě jeho stranu. A ke své škodě Jurečka ani nemá nikoho, na koho by tuhle situaci mohl svést, protože resort práce a sociálních věcí si vybral on sám (namísto zemědělství, kde by mohl mít potenciálně konflikt zájmů). To, že se Jurečka rozhodl vzdát zemědělství a dosadil na něj místo sebe stranického kolegu Zdeňka Nekulu, byl mimo jiné další zásadní přešlap.

Mediální hvězda Nekula

Nekula byl od počátku taková „nouzovka“, protože nikdo jiný se na tohle ministerstvo nedral. Počítalo se s tím, že resort fakticky povede Jurečka, s nímž bude Nekula všechno konzultovat. Za klidných časů by to až tolik nevadilo, dost možná by se to ani nepoznalo. Kdo mohl tušit, že vypukne válka na Ukrajině a nastane energetická krize, což vyžene ceny potravin do závratných výšin. Kdo mohl dopředu tušit, že se pak z Nekuly stane hlavní mediální hvězda. Že se mediální hvězda stane z člověka, jenž je vším, jen ne mediální hvězdou, a který při každém vystoupení v médiích trpěl jak pes (a my s ním). Legendární tweet, jímž Nekula udělal reklamu levné mouce z Lidlu, už byl vlastně jen symbolickým posledním hřebíčkem do rakve jeho mediálního obrazu a konec na sebe nenechal dlouho čekat.

Takže tu máme pána, který sebral peníze důchodcům. Potom pána, jenž neumí mluvit a dělá reklamu supermarketům. A celý lidovecký trojlístek nám zdárně uzavírá ministr životního prostředí Hladík – pán, který druhý den ve funkci prohlásil, že Česká republika se otepluje dvakrát rychleji než zbytek světa. A také pán, jenž chce v době všeobecného šetření rozdávat miliony na rekonstrukce domů po babičce.

Už tohle by samo o sobě jako vysvětlení lidoveckého průšvihu stačilo. Jenže on je tu ještě ke všemu další mediálně viditelný pán – europoslanec Tomáš Zdechovský. Ten jako slunce jasné zazářil, když v rozhovoru na XTV zcela vážně prohlásil, že dezinformace je opakem informace. A kdyby někdo stále netušil, proč jsou lidovci tam, kde jsou, může si cvičně projet i perly na europoslancově Twitteru. Lidoveckou personální mizérii tak uzavírá pán, jehož indiánské jméno by pravděpodobně znělo náčelník Tupá kudlička. Ještě se někdo něčemu diví?

Suma sumárum – odklon od tradičních hodnot a tím i voličů, katastrofální personální politika a předseda strany coby symbol nepopulárních reforem vlády. Výsledkem jsou horší preference, než mají zelení extremisté nebo KSČM.

Takže vzhůru dolů, milí lidovci. A chodit v předklonu před každým podporovatelem koalice SPOLU. Bez ní jste v rejži. Nebo spíš zpátky v roce 2010...

Tagy: