CNN Prima News ■ Názory

KOMENTÁŘ: Stropnického iniciativa nevolá po míru na Ukrajině, ale po další mnichovské dohodě

Téma: Názory
Marek Veselý
11. ledna 2023 18:46

Členem iniciativy je i Jan Kavan.

Členem iniciativy je i Václav Hořejší.

Členem iniciativy je i Petr Drulák.

6 Zobrazit galerii

Členkou iniciativy je i šéfka komunistů Kateřina Konečná.

Členkou iniciativy je i ekonomka Ilona Švihlíková.

6 Zobrazit galerii

Za poslední měsíce se nám tu rozmohl takový nešvar. Někteří politici, bývalí politici, diplomaté, ekonomové či vědci velmi často volají po „míru“ na Ukrajině a navrhují konkrétní opatření, která mají tento „mír“ zajistit. Vznikají i oficiální iniciativy. Jenže ať už autoři takových výzev zmobilizují sebeprofláklejší jména a zaobalí své sobecké návrhy do sebevíc vznešených slov, nic to na celé věci nemění. Volání po „míru“ bude stále v překladu znamenat donucení Ukrajiny k tomu, aby se vzdala ruskému agresorovi a postoupila mu část svého území.

Po kapitulaci Ukrajiny nepřímo volá například iniciativa s názvem „Mír a spravedlnost“. Vzhledem k tomu, co toto uskupení konkrétně požaduje, jsou použitá slova „mír“ a „spravedlnost“ velmi úsměvná až groteskní.

Za výzvou stojí někdejší šéf Zelených a bývalý pražský zastupitel Matěj Stropnický, exministr zahraničí Jan Kavan (ČSSD) či imunolog Václav Hořejší. Mezi signatáři pak figuruje například bývalý velvyslanec ve Francii Petr Drulák (v případě zvolení prezidentem bude působit v týmu Jaroslava Bašty), europoslankyně a šéfka KSČM Kateřina Konečná nebo ekonomka Ilona Švihlíková.

Ukrajinský tank u Bachmutu pálí směrem na ruské pozice.

Ukrajinský tank u Bachmutu pálí směrem na ruské pozice.

Lékaři ošetřují zraněného ukrajinského vojáka v polní nemocnici v Bachmutu.

Zápalná munice (fosfor nebo termit), která se 25. ledna 2023 objevila na obloze u Bachmutu

33 Zobrazit galerii

Ukrajinští obránci Bachmutu evakuují své zraněné spolubojovníky

Ukrajinci u Bachmutu pálí z houfnice směrem na ruské pozice.

33 Zobrazit galerii

A o čem tedy iniciativa „Mír a spravedlnost“ konkrétně je? Matěj Stropnický a spol. sice uznávají, že za rozpoutání ničivé války na Ukrajině je odpovědná Ruská federace. Ve stejném odstavci však text zmiňuje, že Moskvu k jejímu jednání mohly vést „domnělé či skutečné bezpečnostní obavy“, které nejspíš představitelé Západu či Ukrajiny ignorovali.

Válka na Ukrajině

Podobné snahy – udělat z jednoznačně černo-bílého konfliktu s jasným viníkem šedou zónu – jsou jak vystřižené z prokremelské propagandy. V podobném duchu se pak nese celý zbytek textu. Iniciátoři například zpochybňují účinky západních protiruských sankcí. Pokud je někdo na pochybách o dopadu sankcí na ruskou ekonomiku, stačí si sem tam poslechnout rusistu Jiřího Justa, který dlouhodobě v Moskvě žije a o dopadech tak může mluvit z první ruky.

Just například na konci listopadu uvedl, že sankce udělaly z Ruska opět „šedivou zemi“. „Sankce fungují. Zmizel komfort, který existoval, a to nejen v Moskvě,“ potvrdil. Ano, ani bezprecedentní ekonomická odpověď Západu Rusko od bombardování ukrajinských měst a vraždění civilistů neodradila. To je pravda. O to víc ale musí spojenci ve vojenské a finanční podpoře Ukrajiny vytrvat.

Naivita, nebo lhostejnost?

Jenže co požaduje iniciativa „Mír a spravedlnost“? S ohledem na strach z eskalace konfliktu či nepříznivého vývoje ekonomické situace v ČR – který je, nutno podotknout, naprosto legitimní – chce po vládě premiéra Petra Fialy (ODS), aby mimo jiné „ukončila slovní podporu válce a podnikla veškeré kroky vedoucí k dosažení urychleného příměří“. Požaduje proto přerušení dodávek zbraní a prosazování jednání o „spravedlivém míru, a to se svými evropskými partnery s cílem získat pro mír i vládu USA“.

Je až k pláči, že zrovna příslušníci českého národa, který v minulosti prožil hrůzy mnichovské dohody, mohou něco takového navrhovat. V první řadě je nutné si uvědomit, že Vladimir Putin je masový vrah, který k podepsaným dohodám přistupuje asi stejně jako normální člověk k toaletnímu papíru, a že ruský režim je teroristický. Ruské zločiny na Ukrajině pak v mnohém připomínají genocidu.

Za posledních asi 10 měsíců od vypuknutí invaze jsem se ještě osobně nesetkal s nikým, kdo by si nepřál mír na Ukrajině. Problém je v tom, že někteří lidé si plně uvědomují vážnost situace, tedy že spravedlivý mír může nastat jen tehdy, až ruští okupanti opustí ukrajinské území. Druhá skupina si pak pod „spravedlivým mírem“ představuje obětování části Ukrajiny Rusku.

I v případě, že rezignujeme na veškeré morální hodnoty, se nabízí otázka: Kde berou podporovatelé iniciativy „Mír a spravedlnost“ jistotu, že obětování části Ukrajiny zajistí mír? Kdy v historii politika appeasementu vůči tyranovi opravdu zafungovala?

Proč by Kreml měl dodržovat jakékoliv nově uzavřené dohody po získání ukrajinských území s teoretickým požehnáním Západu? Až si zastánci „míru“ na Ukrajině uvědomí, že ve skutečnosti nepožadují mír na Ukrajině, ale další mnichovskou dohodu, možná potom lidé nebudou vytvářet parodické petice za emigraci Matěje Stropnického do Ruska.

Tagy:

válka Vladimir Putin Ukrajina komentář diplomacie Matěj Stropnický Ilona Švihlíková Petr Drulák Kateřina Konečná Rusko Václav Hořejší Jan Kavan Mnichovská dohoda