Když zasedá parlament, nikdo si nemůže být jistý majetkem ani životem. Citát Olivera Cromwella po nočním schválení daňového balíčku Poslaneckou sněmovnou vtipně parafrázoval bývalý viceguvernér České národní banky Mojmír Hampl: Když zasedá parlament, nikdo si nemůže být jistý majetkem, životem ani stabilitou veřejných financí.
Obecně nejsem pro vysoké daně a preferuji, když stát přerozděluje co nejméně peněz a plní skutečně jen ty funkce, kvůli kterým vznikl. Tedy aby financoval služby, jež nelze efektivně zařídit prostřednictvím tržního mechanismu. Jsem rád, když o svých penězích mohu rozhodovat sám. Jenže také chci, aby ony peníze měly solidní kupní sílu. O papírky, které jsou podloženy dluhem vlády, zájem nemám. Většina poslanců ale v noci na pátek kývla na to, že se Česká republika vydá cestou, kterou ještě nedávno někteří z nich nazývali cestou na Balkán nebo do Řecka.
Zkrátka a dobře zvítězila ideologie (ODS) a populismus (ANO, možná trochu Piráti) nad pochopením hospodářskopolitického kontextu, v němž se Česká republika nachází. Ještě než se otázka zrušení superhrubé mzdy dostala na pořad parlamentního jednání, ekonomové varovali, že to jen prohloubí rozpočtový schodek, který byl už tak navržen ve výši 320 miliard korun. A že pokud se mají snižovat daně, musí se tak dít za současného snižování výdajů státu nebo zvyšování daní jiných, jinak hrozí rozvrat veřejných financí. Nebylo to nic platné.
Smithem proti zdi
Namísto toho jsou sociální sítě zaplaveny hromadou ideologických postů vrcholných představitelů ODS i jejích řadových členů. Někteří z nich se dokonce považují za ekonomické experty, jiným stačí vyfotit dílo Adama Smithe a připojit výzvu „Ukažte mi, kde se v té knize dočtete, že k prosperitě vede cesta přes vysoké daně“. Nic proti Adamu Smithovi, jeho Pojednání o podstatě a původu bohatství národů z roku 1776 je jistě inspirativní, ale použít ho jako hlavní argument na počátku 20. let 21. století má stejnou relevanci, jako chtít porazit Teslu parním strojem.
Nedobře jste, milí ekonomičtí experti ODS, studovali ekonomii. Jinak by se vám nemohlo stát, že přehlédnete tezi známou jako barro-ricardiánská ekvivalence. Podle ní lidé vnímají současné snížení daní jako zvyšování daní v budoucnosti. Tím pádem dnes na daních ušetřené peníze neutratí, nýbrž uspoří na doby, kdy se daně zase budou zvyšovat. Výsledkem je tedy nulový dopad na spotřební výdaje domácností. Ano, ty spotřební výdaje, které chtějí ideologové z Truhlářské (sídlo hlavní kanceláře ODS) nebo populisté z Letenské (sídlo ministerstva financí) razantně podporovat a tím nastartovat ekonomiku.
Co na to starostové?
Zeptali se poslanci svých stranických kolegů na pozicích starostů měst a obcí, jak si poradí s výpadkem příjmů v místních rozpočtech? Poradili jim, jak mají během několika týdnů totálně „překopat“ své finanční plány? Pomohou jim vysvětlit občanům, že se budou muset rozloučit třeba s místní knihovnou nebo že ta oprava chodníků musí rok dva počkat? I toto je kontext, který je třeba při zvedání rukou v parlamentu brát v potaz.
Opozičním politikům, kteří pro více než 130miliardové snížení daní zvedli ruku, zřejmě nedochází ani další podstatná věc. Pokud chtějí po příštích sněmovních volbách vládnout, budou to právě oni, kdo bude muset předvést, jak navracet veřejné finance do rovnováhy. Když nechtějí zvyšovat daně, mají jasno, které výdaje škrtnou? Řeknou důchodcům, že jim zmrazí penze? Propustí desetitisíce státních zaměstnanců, jak slibovali? Fajn. Na to se vyloženě těším. Jen prosím, už žádnou Lafferovu křivku. Ta totiž nefungovala ani za Ronalda Reagana, jehož si pravicoví ideologové rádi staví na piedestal.
