Je potřeba, abychom o Kataru mluvili. To napsal loni Tim Sparv v článku, který si získal pozornost celého světa. Tehdy ještě kapitán finské fotbalové reprezentace poukazoval na to, jak šílené z mnoha úhlů pohledu je, že konzervativní ministát v Perském zálivu bude hostit světový šampionát. Jelikož skandální „mundial“ klepe na dveře, mluvil o Kataru i v rozhovoru pro CNN Prima NEWS.
V době, kdy vyšel jeho text na webu The Players Tribune, s Finskem ještě usiloval o to, aby se severský stát poprvé v historii dostal na světový šampionát. U toho ale kritizoval. O velké události v Kataru si totiž Tim Sparv zjišťoval víc než většina jeho kolegů napříč fotbalovým světem. Proto ví, že třeba i kvůli úmrtím tisíců dělníků se nikdy na tomto místě neměl konat velkolepý turnaj. A hlavně se to nebojí říct nahlas.
Mistrovství si s předstihem vysloužilo označení „Katarstrofa“, už i bývalý prezident FIFA Sepp Blatter uznal, že udělit pořadatelství emirátu s mnoha problémy byla chyba.
Pětatřicetiletý Sparv do Kataru se zaťatými zuby nepocestuje. Zaprvé na konci minulého roku ukončil kariéru, zadruhé Finové v kvalifikaci neuspěli. Aspoň ale nyní nemusí bývalý záložník vymýšlet, jakým způsobem by na turnaji vyjádřil nesouhlas s tím, že se hraje tam, kde se hraje.
Může si užívat novou roli trenéra v pražské Spartě a u toho se starat o dceru, kterou vychovává s vítězkou soutěže Česká Miss 2011 Jitkou Nováčkovou.
Předpokládám, že na mistrovství světa se kouknete. Budete ho ale sledovat s menší radostí, než tomu bylo u předchozích šampionátů?
Ano, přesně tak tomu bude. Budu se dívat, ale ten turnaj se jeví nezajímavě a bezvýznamně v porovnání s mistrovstvími, která jsme zažili v minulosti. Vždy, když se blížila nějaká velká akce, byl člověk ohromně nadšený. Ty nejlepší fotbalové zápasy každý den. S kamarády jste zašli do hospody, užili si to. Ale teď se vším, co se stalo… Nevnímám to samé svrbění.
MS ve fotbale 2022
Nevnímal jste to aspoň trošku podobně i u minulého MS, které hostilo Rusko?
Dá se to tak říct. A ještě bych dodal, že jsme v Rusku měli dva zápasy s finskou reprezentací na loňském Euru (šampionát se výjimečně hrál hned v 11 zemích, pozn. red.). Bydleli jsme v Rusku, hráli jsme proti němu. Každý by se měl podívat do zrcadla a uvědomit si agresivnost tohoto státu vůči Ukrajině, protože to není nic nového. Ano, letos situace eskalovala, ale už v roce 2014 Rusko anektovalo Krym. Byli jsme – respektive především politici a funkcionáři byli – příliš měkcí. Vidíte, jak tyto země využívají sport k tomu, aby vyleštily svůj obraz a daly zapomenout na všechny špatnosti, kterých se dopustily. Už teď se objevují diskuse, zda nemáme ruské sportovce pustit zpátky do mezinárodních soutěží. Rozhodně je příliš brzo. Může za to fakt, že ve strukturách sportovních organizací jsou stále Rusové, kteří šíří svoji propagandu, snaží se ovlivnit kolegy. Je trochu šílené, že tam pořád mohou být.
Zpátky ke Kataru. Viděl jste minulý víkend to, co se dělo na tribunách v německé bundeslize? Na mnoha stadionech fanoušci vyzývali k bojkotu mistrovství světa, objevily se i transparenty hlásající: „15 tisíc mrtvých pro 5 760 minut fotbalu.“
Viděl. Myslím, že na slova o bojkotu je pozdě. Ale líbí se mi, že se fanoušci vůbec takto zapojují. Že zaujali jasný postoj. Protože fotbal je vedle hráčů o fanoušcích a potřebujeme, aby se poukázalo na nespravedlnost. Na to, že se tento sport ubírá neudržitelným směrem.
Vidíte, jak tyto země využívají sport, aby vyleštily svůj obraz a daly zapomenout na všechny špatnosti, kterých se dopustily. Už teď se objevují diskuse o tom, zda máme ruské sportovce pustit zpátky do mezinárodních soutěží. Rozhodně je příliš brzo.
Před pár dny zaslala FIFA reprezentacím dopis, ve kterém žádala, aby se hráči během šampionátu starali jen o fotbal a neměli tendence k upozorňování na morální aspekty. Co jste na to říkal?
FIFA chce, aby všichni sklapli. Byli zticha. A z toho dopisu se zdá, že lidé v této organizaci jsou nervózní. Z dopisu šlo vycítit aroganci. Svědčí to o tom, že v rámci kritiky byla aspoň v poslední době odvedena dobrá práce a je třeba v tom pokračovat i po šampionátu. Můžeme se bavit o morálce… Žádná země není perfektní. Finsko má své problémy, Česká republika také. Ale pokud se někde děje něco nespravedlivého, je třeba na to upozornit. Nezáleží na tom, jestli jde o severní Ameriku, Evropu nebo Asii.
Považujete se za experta na problematiku šampionátu v Kataru? Zemi jste navštívil, mluvil se zahraničními pracovníky, kteří mnohdy pracovali v nelidských podmínkách…
(úsměv) Rozhodně bych neřekl, že jsem expert. Jsem pouze zvědavý. Zvlášť, když jsem byl kapitánem našeho národního týmu, vnímal jsem jako svoji zodpovědnost dozvědět se více. Nechtěl jsem si říct: „Oukej, na ty otázky, které se nabízejí, nechci znát odpověď, protože se netýkají fotbalu.“ Chtěl jsem vědět, co se děje, bažil jsem po informacích. Snažil jsem se, abych dokázal reagovat na těžké dotazy novinářů týkajících se Kataru. Abych věděl, jak funguje sportswashing, tedy praxe států využívajících sport k zakrytí různých prohřešků. Kvůli sebevzdělání jsem se dostal do kontaktu s pracovníky. A díky tomu teď dostávám pozvání na různé debaty na téma fotbalového mistrovství světa v Kataru, kde se pak leccos dozvídám o opravdových expertů.
Další protest proti Kataru: Manželky nechte doma, dostali pokyn dánští fotbalisté
Mistrovství světa v Kataru leckomu nevoní. Zahrát si největší fotbalovou akci je vždy pěkné, ale mnohé týmy by raději zažily „mundial“ v jiné zemi než té, kde lidská práva vytrvale trpí. Ani Dánsko na velkém turnaji chybět nebude, ale morální hodnoty zavelely, že je potřeba dokonce dvojího protestu.
A díky tomu tady teď spolu sedíme. Říkáte, že nejste expert, ale oproti jiným kapitánům národních týmů asi jste, nepletu se?
To je možné. Jsem opravdu zvědavý, jak hráči, trenéři nebo federace přistoupí k aktuálnímu období – tedy dnům před šampionátem a během něj. Zajímá mě, co udělají. Už jsme viděli, že Dánsko bude protestovat formou speciálních dresů. Že některé týmy prostřednictvím kapitánských pásek budou podporovat LGBTQ+ komunitu. Mnozí by podle mě litovali, kdyby se vrátili domů s tím, že jakkoliv nevyjádřili nesouhlas ohledně toho, co se dělo a děje v Kataru.
Co jste se dozvěděl, když jste mluvil právě s lidmi, kteří budovali stadiony a infrastrukturu pro šampionát? Šokovalo vás vyloženě něco?
Když se chcete o migrujících pracovnících něco dozvědět, je nejlepší mluvit přímo s nimi, face to face. Takže před více než rokem jsem se s nimi spojil prostřednictvím videokonference. A teď v březnu jsem byl přímo v katarském Dauhá. Hovořil jsem i s experty na lidskoprávní záležitosti, zástupci Kataru, stavebních firem… Chtěl jsem si udělat kompletní obrázek. Už je trochu pozdě, ale v Kataru došlo ke změně legislativy, co se zahraničních pracovníků týká: zrušení systému kefala, regulace ohledně práce ve vedrech, snadnější cesta ke změně zaměstnavatele. To ale bohužel neznamená, že by se vždy nová pravidla v praxi dodržovala. Jejich implementace je žalostná.
A co mě šokovalo? Neřekl bych, že by ve mně něco vyvolalo vyloženě tento pocit. Ale je velký rozdíl mezi těmi pracovníky, kteří dělali pro projekty pod hlavičkou FIFA, a těmi dalšími. To jsou dvě velmi odlišná prostředí. V tom prvním platily vyšší standardy. Ale pokud jdou lidé v Kataru pracovat na něčem, co nesouvisí s FIFA, jde o velký pád dolů, protože jsou mimo dohled médií. Teď je znatelná snaha mít určité pracovní centrum, kam by mohli lidé přijít, aby dostali rady, propojili se s ostatními pracovníky, požádali o pomoc. Protože nic takového tam na rozdíl od jiných částí světa neexistuje. To by byl obrovský krok. A pak by také bylo dobré zařídit příbuzným zemřelých pracovníků finanční odškodnění. Ale nemyslím si, že jakákoliv částka dokáže zahladit šrámy způsobené tím, že ztratili otce nebo manžela.
V zámoří sportovci pochopili, jaký vliv mají
Finsko se na šampionát nedostalo a poté jste ukončil kariéru. Ale přemýšlel jste o tom, pro jakou formu protestu byste se rozhodl, kdybyste s kapitánskou páskou v Kataru nastoupil?
Pokud se dostanete na mistrovství světa, je to velká věc pro každou zemi. Ale zvlášť pro Finsko by to bylo něco, když jsme na této největší fotbalové události nikdy nebyli. Nicméně stoprocentně bychom pak na turnaji byli jedním z týmů, který by byl nejvíce slyšet. Máme spoustu hráčů, kterým tato témata nejsou ukradená. Nejde jen o mě. Především když reprezentujete svoji zemi, nemělo by jít pouze o vyhrávání zápasů. Máte neuvěřitelnou příležitost něco sdělit. A nevyužít tento prostor k mluvení o daleko důležitějších tématech by byla promarněná příležitost. Určitě bychom tedy v Kataru něco udělali, ale co konkrétně by to bylo? Těžko říct. V kreativitě nejsem příliš dobrý (úsměv). Rád si něco napíšu, ale vizuální stránku bych měl nechat na jiných.
Podivná show v Kataru se blíží. Má nejdražší a nejkontroverznější fotbalová akce i plusy?
Přesně za dva měsíce se ve městě Al Chúr kopne do míče a tím začne zřejmě nejšílenější fotbalová událost v dějinách – mistrovství světa umístěné v zimním termínu do Kataru. Čím vším letošní „mundial“ udivuje?
Jste trochu zklamaný, že svoji pozici jakýchsi „influencerů“ nevyužilo více hráčů a otevřeně nepromluvilo ke Kataru? Především ti opravdu slavní, které sledují miliony fanoušků na sociálních sítích.
Upřímně? Ano, jsem. Aspoň trochu. Především, když porovnáme USA a Evropu, tak my jsme v těchto věcech opravdu pozadu. V zámoří známí sportovci pochopili, jaký vliv mohou mít na společnost. Když se podíváte, jak hvězdy amerického fotbalu využívají sociální sítě: co přidávají za příspěvky, případně jen přesdílí posty jiných lidí, jasně vyjadřují podporu určitým věcem. Není třeba psát dlouhé vzkazy. Stačí přidat něco, co nesouvisí se zápasy nebo byznysem. Dnes je u celebrit například velmi populární propagace NFT (zkratka pro nezaměnitelné tokeny, jedna z oblastí světa kryptoměn, pozn. red.). Tomuto trendu já nerozumím (úsměv).
Každopádně se stáváte vzorem, ať už chcete, nebo ne. Nedokážu říct, proč se více fotbalistů neozvalo. I když u některých se to trochu dá pochopit, protože jejich kluby podporují – případně přímo vlastní – skupiny z Kataru nebo Spojených arabských emirátů. Ti nemají lehkou pozici. A na mladé hráče bychom neměli mít přehnané nároky. Sám si pamatuju, jak jsem před lety byl ve vlastní bublině, nezajímal se tolik o dění okolo, jen se se soustředil na fotbalový vývoj. Ale od starších fotbalistů – zejména lídrů – bychom měli chtít slyšet více.
Trenér Liverpoolu Jürgen Klopp mluvil před pár dny o tom, že nyní už nelze vytvářet na hráče tlak, aby kritizovali katarský šampionát. Jakkoliv sám s touto volbou absolutně nesouhlasí. Jak se díváte na jeho slova?
Sám jsem také kritizovaný, když něco řeknu. Bylo by daleko pohodlnější nic neříkat. Může to být tak, že někteří hráči se nechtějí pouštět do oblasti, které tolik nerozumí. To je nekomfortní pozice. Volí jednodušší cestu. Navíc platí, že není jejich chybou, že šampionát dostal Katar. Ale s Jürgenem Kloppem nesouhlasím v tom, že je příliš pozdě na to, aby se ozvali. A také si nemyslím, že bychom měli reprezentanty jen nechat hrát fotbal, ačkoliv – jak jsem řekl – dělat něco navíc nemusí být lehké. Byl bych pro to, aby každý tým nějakou cestou během mistrovství upozornil na jistá témata, nebyl pasivní. I když je mi jasné, že tomu tak nebude. Nejde jen o zemřelé pracovníky, ale také o oblast homosexuality.
Tim Sparv (35)
Je odchovancem finského týmu Norvalla FF. V pouhých 16 letech se vydal do anglického Southamptonu, čímž započal život fotbalového cestovatele. Působil ve Švédsku, Nizozemsku, Německu, Dánsku, na Kypru a kariéru zakončil loni v HJK Helsinky. V tu chvíli měl na kontě 84 reprezentačních startů, od roku 2015 dělal v národním týmu kapitána.
Konzervativní Katar sice homosexuálům vzkazuje, že mohou dorazit, ale…
…Ať nejsou sami sebou. Jak můžeme tu nejprestižnější fotbalovou událost přidělit zemi, která absolutně není inkluzivní? Protože sport by takový měl být. A na ženy je v Kataru pohlíženo jako na druhořadé občany.
Pamatujete si, jak jste reagoval, když Katar získal pořadatelství? To se psal rok 2010.
Uf, tehdy mi bylo 23 let. Byl to možná ten věk, kdy jsem o nefotbalových věcech začínal přemýšlet více do hloubky. Ale úplně nevím, zda mě to v té době nějak pobouřilo. Hned po přidělení pořadatelství se objevili lidé, kteří ohledně tohoto šampionátu kladli kritické otázky. Mluvili o tom, co čeká zahraniční pracovníky. Ale nebyl jsem to já, ani vy, ani běžní lidé, které potkáte na ulici. Byli to experti zabývající se lidskoprávní tématikou. Říkali: „Tohle bude velký problém.“ Většina lidí si spíše myslela, že FIFA snad ví, co dělá: „Vždyť je to přece obrovská organizace.“ I já jsem byl naivní. Velké organizace zkrátka vždy nejednají podle toho, co je nejlepší. Mají jiné motivy – peníze, moc nebo status. Takhle by sport neměl fungovat.
Bylo by daleko pohodlnější nic neříkat. Může to být tak, že někteří hráči se nechtějí pouštět do oblasti, které tolik nerozumí. To je nekomfortní pozice. Volí jednodušší cestu. Navíc platí, že není jejich chybou, že šampionát dostal Katar.
Byl později turnaj v Kataru spolu se všemi jeho kontroverzemi tématem při srazech finské reprezentace?
Ano, řešili jsme to často. Především od chvíle, kdy náš spoluhráč Riku Riski zkraje roku 2019 odmítl odcestovat do Kataru na naplánovaný zimní tréninkový kemp. To byl signál i pro mě. Pak jsme se jako hráči za plné podpory naší federace rozhodli, že už tam jezdit nebudeme. Že zamíříme spíše do Portugalska nebo Španělska.
Nejhorší rozcvička v životě
Jeden z posledních zápasů za Finsko jste odehrál na vzpomínaném loňském Euru proti Dánsku. A byl jste u momentu, který na několik minut vyděsil celý svět. Mluvím o kolapsu záložníka z týmu soupeře Christiana Eriksena. Mrazí vás ještě po takřka roce a půl, když si vzpomenete na tuto hrůzu, kterou jste zažil z bezprostřední blízkosti?
Je to něco, co budete mít v hlavě ještě hodně hodně dlouho. Na to nejde zapomenout. Každopádně je úžasné, jak se nyní Christianovi daří, že hraje za Manchester United. Je to úžasný člověk, měl jsem možnost hrát proti němu mnohokrát v Nizozemsku, když ještě působil v Ajaxu Amsterdam. A k tomu děsivému momentu nemám moc co říct. Na trávníku jsem napřed nevěděl, co se děje. Napřed jsem si myslel, že do něj někdo zajel skluzem. Takže jsem byl chvíli naštvaný, říkal jsem si: „Ach jo, standardka proti nám.“ Ale pak jsem viděl reakce ostatních hráčů. Také to, že se nehýbe. To už mi jen hlavou běželo: „Dop*dele.“ Protože podobné věci už se ve fotbale staly. A také se ještě stanou.
Rozhodčí, který napomohl záchraně fotbalisty Eriksena: Hned jsem věděl, že je zle
Má svůj minipodíl na tom, že dánský záložník Christian Eriksen po srdeční zástavě při zápase na letošním Euru žije a normálně funguje. Rozhodčí Anthony Taylor hned po třech sekundách, kdy fotbalista zničehonic upadl na trávník, volal lékaře. Sudí nyní o zážitku, u kterého nedýchal celý fotbalový svět, poprvé promluvil.
Ale rozhodně nechcete být přímo u toho.
Bylo to opravdu těžké. I kvůli tomu, že se toto stalo v Kodani. Pro nás – pro Finsko – to byl zase historicky první zápas na velkém turnaji. Později jsme toto utkání vyhráli. Ale za těchto okolností jste rozhodně nemohli velkolepě oslavovat.
Zvláště kvůli tomu, že zápas se po přerušení dohrával ještě týž den, kdy bylo všechno čerstvé, že?
Když jsme seděli v šatně, bylo to velmi zvláštní. Neměli jsme moc informací. Jen jsme čekali na to, až se dozvíme, že je Christian po převozu do nemocnice v pořádku. UEFA řešila, jestli se na trávník vrátit až druhý den, nebo dohrávat zápas ještě ten daný večer. Dvě varianty pěkně naprd. V jednu chvíli jsem si už myslel, že se vracíme na hotel. Ale najednou přišel rozhodčí, že jdeme na plac za půl hodiny. Nastavit v tu chvíli ideálně svoji hlavu? Nemožné. Šli jsme ještě na rozcvičku, která byla nejhorší, jakou jsem kdy zažil. Bylo patrné, že hráči nejsou duchem přítomní. Nemyslím si, že bylo fér postavit především dánské fotbalisty do této situace. Jejich spoluhráč takřka zemřel a oni za chvíli měli zase hrát.
Křičet na mladé hráče není cesta
Chtělo by to na závěr veselejší téma. Jak si užíváte, že jste od léta trenérem? Konkrétně máte v roli asistenta hlavního kouče na starost dorostence Sparty Praha.
Je to skvělé. Baví mě podílet se na vývoji mladých lidí. Je to téma na samostatný rozhovor, ale opravdu mi to přijde velmi naplňující. Teenageři k vám vzhlížejí, poslouchají vás, vidí vás pomalu stejné množství času jako své rodiče. Jste trochu něco jako učitel ve škole, případně mentor. Máte ohromnou zodpovědnost. Speciálně ve věku 15 až 16 let, to je rozhodující období. Vidíte u nich typické „jednou jsi nahoře, jednou dole“. Nesmíte být pro ně jen trenérem, ale také chápající lidskou bytostí. Musí se naučit vnímat své silné a slabé stránky. Každý by se nejraději viděl za několik let v áčku Sparty, ale je jasné, že spousta z nich se brzy nemusí vůbec věnovat fotbalu. Ale abych to shrnul, skutečně mě baví pracovat v tomto prostředí.
Jaký jste trenér?
Extrémně pozitivní. Snažím se dávat konstruktivní zpětnou vazbu. Nekřičím, to za mně není cesta, jak v pozici trenéra vychovávat hráče. Někteří trenéři ze staré školy si zakládají na tom, že v hráčích vzbuzují strach. Toho bychom se měli zbavit. Tak nevytvoříte prostředí, ve kterém mohou fotbalisté dělat chyby, aby se pak mohli učit. Proto razím inspirativní přístup plný entuziasmu a úsměvů. Bylo by to asi trochu jiné, kdybych pracoval se staršími hráči.
Předpokládám, že většinou s hráči mluvíte anglicky, ale občas směrem k nim prohodíte nějaká česká slůvka. Která používáte nejčastěji?
Jsou to slova jako dobže, vyborně, fantaštičky, dobra myšlenka. Zkrátka pozitivní povzbuzování. Když pak vysvětluji něco specifičtějšího, je to v angličtině. A do toho zapojuji neverbální komunikaci. Ale většina z kluků rozumí velmi dobře.
