Chris Pronger má díky 18 sezonám v NHL co vyprávět. Jeden z nejlepších obránců v dějinách slavné soutěže se před časem připojil k sociálním sítím a na nich poutavým způsobem sdílí své poznatky i vzpomínky. Při čtení jeho posledního návratu v čase mrazí. Do detailu popsal den, kdy na ledě takřka zemřel.
Největší část kariéry strávil oceněními ověnčený Pronger v dresu St. Louis Blues. Za tento tým hrál i 10. května v roce 1998, kdy se ve druhém kole play-off postavil se spoluhráči Detroitu Red Wings. Tehdy se nebezpečně přiblížil tomu, že dopíše nejen hráčskou, ale také životní kapitolu.
„Blokoval jsem střelu příklepem a trefila mě přímo do oblasti srdce,“ začal své děsivé vyprávění vítěz Stanley Cupu z roku 2007. „Cítil jsem bodnutí, těžko jsem popadal dech. Na ledě jsem ztratil vědomí. Ale dokázal jsem se předtím ještě postavit a trochu zaklopýtat. Pak jsem se zhroutil,“ pokračoval Pronger.
I played 18 years in the NHL.
— Chris Pronger (@chrispronger) January 25, 2023
I won an MVP, Stanley Cup and two Olympic Gold medals.
But in 1998, I almost died on the ice.
Here's the first-hand story of what happened on May 10, 1998. Second round of the Stanley Cup Playoffs vs. Detroit Red Wings pic.twitter.com/8XS9eRvUij
MS hokej 2024
Pro přiblížení následujících chvil využil svědectví těch, kteří ho oživovali, především jednoho z členů realizačního týmu. „Když mě popadl, měl jsem oči v sloup. Rty mi zmodraly. Sundal helmu, snažil se nahmatat tep. Neúspěšně, tak kontroloval dál. Pak už mi museli roztrhnout dres, aby se dostali k mé hrudi. Náš trenér napřed zkusil prekordiální úder (úder pěstí do hrudi, pozn. red.) ve snaze restartovat tlukot srdce.“
Když už se schylovalo k masáži srdce, zalapal v té době 23letý Pronger po dechu. „Rty opět zrůžověly, oči se vrátily do normální pozice. Nabyl jsem vědomí. Byl jsem zmatený, co se děje, chvíli mi trvalo, než jsem se zorientoval.“
Pozdější člen Triple Gold Clubu – společnost vítězů Stanley Cupu, mistrovství světa a olympiády – pochopitelně zamířil do nemocnice. Bylo by naprosto logické, kdyby po takovéto zkušenosti kanadský obránce odpískal zbytek sezony. Jenže Pronger se chtěl vrátit na led co nejrychleji.
Jak bych mohl v tomto utkání nehrát?
Zároveň ale k sobě nebyl bezohledný. „Pokud zase budu hrát, nezpůsobí to nějaké krátkodobé či dlouhodobé zdravotní následky?“ vzpomíná, jak incident konzultoval s doktorkou. Když mu byly všechny otázky zodpovězeny, dospěl k názoru, že brzký comeback je možný, pokud vytěsní myšlenku, že byl nebezpečně blízko smrti. A tak se rozhodl, že znovu zkusí vletět do série s Detroitem. Po pouhých 36 hodinách od chvíle, kdy měl modré rty a nebylo u něj možné nahmatat tep.
„Když jsem opouštěl rozcvičku před zápasem, v břiše mi divoce poletovali motýli. Fanoušci totiž šíleli, když jsem se znovu objevil na hřišti. Byl to ohromný nával adrenalinu, běhal mi mráz po zádech. Nic podobného jsem předtím necítil. Tohle jsem po tom, co jsem si během předchozích 36 hodin prožil, potřeboval. Proto jsem si řekl: ‚Jak bych mohl v tomto utkání nehrát?‘“
Připomněl, že o takových chvílích sportovci sní. Rovněž doplnil, že hrát ani ne dva dny poté, co měl nepříjemnou čest se seznámit se smrtelným narušením srdečního rytmu odborně zvaným commotio cordis, možná nebylo nejchytřejší. Ale zároveň dodal: „Nemiloval jsem nic víc, než být s mými bratry na ledě.“
V nejlepší hokejové lize světa vydržel Pronger dalších takřka 14 let, odehrál v ní dohromady přes 1 100 zápasů. Zástava srdce ho tedy nezabrzdila krátkodobě, ani dlouhodobě. Konec kariéry urychlil jiný hrůzný moment, a to z října roku 2011. Hrával „postaru“ s helmou bez hledí a v duelu s Torontem dostal hokejkou fatální úder do oka. Hřiště opouštěl s bolestným křikem. Znovu do akce se dostal už v listopadu, ale oko stále nebylo v pořádku. Do toho ještě dvojnásobného olympijského šampiona provázely následky opakovaného otřesu mozku a přišel čas dát hokeji sbohem.
