Můj Bůh je pitbull, a proto vám musím dát psí manuál na léto

Začíná období nejkolosálnějších pejskařských přešlapů a omylů. Období, kdy jde všem psovitým šelmám žíjícím v civilizaci o život. Dneska fakt bez legrace. Pojďme si vysvětlit čtyři nejpodstatnější body, které byste si měli v létě přilepit na ledničku a na dveře záchodu, abyste na ně nezapomínali. Pokud nemáte psa a jen vás baví číst, jak si pořád stěžuji, hučte tohle do všech pejskařům ve svém okolí. Jsem si jistá, že budete mít pak v nebi výsadní místo na obláčku.

Fixační náhubky

Dámy a pánové, možná vás to překvapí, ale fixační náhubky, slouží opravdu k fixaci. To znamená, že když se veterinář chystá vytrhnout vašemu psovi dráp zaživa (myslím, že u toho bývají uspaní, takže mě nechytejte prosím za slovíčka), dáte psovi na pár vteřinek fixační náhubek, aby pan doktor nepřišel o ruku. Takže pokud nemáte v plánu v rozpáleném autobuse nebo tramvaji rozřezat vašeho psa zaživa, opravdu mu tento náhubek nenasazujte.

A představte si, že ze zkušenosti vím, že takové vysvětlení většině lidí nestačí. Takže jinak: pes se chladí tak, že otevře tlamu. Když je vedro, dýchá jako blázen, protože tímto jediným otvorem musí ochladit celé tělo. Potí se jenom tlapkami, ale to jen opravdu minimálně. Když mu fixačním náhubkem znemožníte, aby svůj systém ochladil, systém zkolabuje. Kdyby vás někdo zabalil do potravinové fólie, znemožnil vám tak chlazení potem a ještě vás šoupnul do čtyřiceti stupňů Celsia, asi byste to taky tak úplně nezvládli.

U psů velmi rychle dojde k vnitřnímu přehřátí. To pro ně často znamená rychlou smrt. A ne, opravdu nezáleží na tom, že jedete jenom dvě zastávky. Opravdu tím svého psa ničíte. A já už opravdu nevím, jak to lépe vysvětlit. Každý rok se pohádám s několika lidmi v MHD, protože evidentně chtějí, aby jejich pes umřel. A vážně uvažuju o tom, že si pronajmu rámečky v pražských tramvajích. Pes má mít náhubek, ve kterém si zívne, i když vás budou ve zverimexu přesvědčovat, že je to v pohodě i s jiným náhubkem. Třeba můj Hank má náhubek určený rotvajlerům. Nehleďte na popisky. Používejte svůj vlastní rozum.

Rozpálené chodníky

Opět začněme velmi jednoduchým vysvětlením. Když na nějaký nepřírodní materiál svítí delší dobu letní slunce, bude co? Ano, horký! Velmi správně! A další, pro některé možná překvapivá informace: když dáte ruku na chodník a pálí vás to, psa to bude pálit taky! Takže, když už si nemůžete rozvrhnout den tak, abyste venčili dřív ráno nebo později večer, kdy je chládek, alespoň nechte to nebohé zvíře chodit po trávě. Tlapky nejsou tak odolné, jak si myslíte, a je to jedno z nejcitlivějších míst psa. Když mu je necháte doslova spálit tak, že bude váš miláček chodit po otevřených ranách, bude ho to moc bolet. Moc moc bolet! A docela špatně se to hojí.

Někteří experti taky uvážou psa před obchodem na místo, na který celý den svítí slunce. Takovým bych nejraději přiložila obličej k chodníku a nechala je tam přivařit. Asi by pak měli jiný názor na to, když někdo řekne: Ale na tu chvíli, než nakoupím, se psovi snad nic nestane, ne? Stane. Děláte mu tak ze života doslova rozpálené betonové peklo.

Aporty do vody

Nikdo nemiluje vodu fanatičtěji, než můj pes, věřte mi. Raději mi vyrve ruce z kloubů ramen, než aby se k ní dostal o 30 vteřin později. Tím, že je to pitbull, je navíc problém ho z té vody dostat. Bude plavat a skákat, dokud nepadne vyčerpáním. Znám svého psa. Vím, že z toho nemá rozum. A jelikož za něj mám zodpovědnost a troufám si říct, že mám vyšší IQ než Hank, musím rozlišovat já, kdy je čas zvednout kotvy a jít někam uschnout.

Psi vodu milují, ale když je vedro, přehřejí se v ní stejně rychle, jako kdybyste s nimi aportovali na louce. Není nad ní většinou stín. A nemají se pořádně jak zchladit. A taky když s nimi absolvujete dvouhodinovou letní procházku a pak je necháte skočit do ledové vody, riskujete, že vlivem rychlého zchlazení dostanou šok. Pak je smrt taky velmi rychlá. O tom, že někdo psa poleje studenou vodou, ani nemluvím. Zkuste mu raději ochladit pacinky, bříško a hrudník mokrým chladným ručníkem. Za chvilku mu bude dobře.

Prosím vás, ale abych vás neodradila od přítomnosti vody mimo domov úplně, naopak nikdy nezapomeňte do baťohu připravit erární dávku tekutin na žízeň. Pro sebe? Jo, jasně, ale vy si můžete dát taky limonádu nebo pivo. Tak myslete především na toho udýchaného žíznivce na vodítku.

Pes v autě

Původně jsem to sem ani nechtěla psát, protože si myslím, že je to jasné. Pak mi ale došlo, že nejsem tak často na parkovištích, abych mohla říct, že tady tu blbost lidstvo přestalo dělat. Na to, kolik stupňů je v autě ponechaném na slunci, existují desítky studií, nebudu se tady proto ohánět čísly. Ale jen pro představu - dospělý člověk vydrží v uzavřeném autě na slunci při 30 stupních (!!!) nanejvýš 20 minut. Auto na slunci má ale kolem 50.

Tak teď si představte, že je v něm zavřený 10 minut pes. Co se asi stane? Usmažíte svého psa zaživa, protož jste si nutně potřebovali koupit chleba. Hrozně ráda přeháním, protože v dobrém příběhu jsou prostě občas trochu přibarvená fakta potřeba. Tentokrát je ale skutečnost ještě horší, než bych ji líčila já v nejdramatičtější historce. Tak to už ale s nepříjemnou skutečností bývá.

Ono to léto prostě není úplná legrace. Pes je sice zvíře, ale to neznamená, že musí přežít všechno. Taky to neznamená, že ví, co dělá. Ani můj Hank si prostě neřekne: „Hm, tady tu trávu u řepkového pole bych raději kvůli pesticidům neměl žrát.“ Vaše zvíře je tvor, který je na vás bytostně závislý. Věří vám. Miluje vás. Tak ho prosím nenechte ve štychu ani v létě. Díky.