Rozhovor s Julianem Gloverem
U záporných rolí nezačínal, ale vynesly mu ohromnou slávu. A také mu platily nájem, jak sám říká. Britský herec Julian Glover se může pyšnit kariérou protkanou rolemi padouchů i sofistikovanějšími postavami. Indiana Jones, Star Wars, bondovka. To všechno má Glover za sebou. O roli agenta 007 dokonce jeden čas usiloval, ale nakonec ho předstihl věhlasný Roger Moore, na kterého v rozhovoru pro CNN Prima NEWS vzpomíná.
Hrál jste řadu skvělých padouchů a záporáků. Povězte mi, je to něco, co jste vždycky chtěl?
Ne. Přišel jsem do této profese, abych se stal hercem, a nevěděl jsem, kudy se budu ubírat. Začal jsem hrát hodné lidi, hodné hlupáčky. Když jsem začínal, byl jsem velmi mladý. A pak jsem najednou dostal jednu roli – roli někoho ne tak milého. A všechny společnosti, které produkovaly seriály jako Avengers, Randall & Hopkirk a všechny tyhle velké seriály, které vznikly, když jsem byl mladý, se rozhodly, že jsem padouch. A tak jsem se několik let živil hraním padouchů ve všech těchto seriálech, i například v Remington Steele. Bylo jich tolik. Díky bohu, protože mi to platilo nájem, byl jsem za to vděčný. A díky tomu jsem se ocitl mezi populárními padouchy. Takže když přišly tyhle velké franšízy, vybraly si mě, protože jsem byl zkrátka padouch. A s tím jsem rád souhlasil.
Nehraju lidi s háky na ruce a železnými zuby. Hraju skutečné lidi, a tak musím zjistit, co je ten člověk zač, proč je takový, jaký je.
I coby padouch...
Ano, i coby padouch. Padouši jsou obzvlášť dobré role. Ale abych odpověděl úplně vážně, myslím, že role padouchů jsou stejné jako všechny ostatní role. Musíte zjistit, proč se zrovna tento padouch chová tak, jak se chová. Není to jednoznačné. Nehraju lidi s háky na ruce a železnými zuby. Hraju skutečné lidi, a tak musím zjistit, co je ten člověk zač, proč je takový, jaký je. Nemusí být zrovna hodný, ale někdy nacházím velmi dobré důvody, proč hrát padouchy. Dokážu najít jejich vnitřní motiv. Jako například ve filmu Indiana Jones a Poslední křížová výprava.
Tedy jako Walter Donovan (hlavní záporná postava zmiňovaného filmu – pozn. red.)?
Jako Walter Donovan. Je to člověk, který není padouch, ale objevil něco, s čím chce, aby mu Indiana Jones pomohl. Najít tajemství věčného života. Jak říkám lidem: „Co byste udělali, abyste odhalili tajemství věčného života? Přemýšlejte o tom. Možná byste zabili svou matku.“ Mnoho lidí by svou matku nezabilo, ale většina lidí ano, kdyby si byli jisti, že budou žít věčně. Pro mě je představa, že bych měl žít věčně, naprosto odporná. Pane jo, jaké by to bylo, kdybych tu byl navěky? Byl bych stařec, zase mladík, nebo ve středním věku? Mohl bych ještě chodit do postele s holkama? Mohl bych si ještě vychutnávat víno? Hrozná představa, že bych měl věčný život. Každopádně, to je Walter Donovan.
A také v bondovce Jen pro tvé oči. To byl (Gloverova postava Aris Kristatos – pozn. red.) zase někdo, kdo trénoval jednu dívku na olympiádu a měli spolu velmi dobrý vztah, ale potřeboval na to peníze. A ty získal na špatném místě. Z Ruska. Slovo, které mi v dnešní době hořkne v ústech. Peníze dostal ze špatného místa, ale ve skutečnosti platil obrovské peníze za to, aby mohl pečovat o tu dívku. Byl špatný, protože se choval špatně. Ale v podstatě to nebyl padouch. Byl to velmi úspěšný podnikatel, který za války spolupracoval s odbojem. Takže na těchto postavách musíte najít věci, které je snadno ospravedlní. Můžete je pak hrát s jistotou.
V poslední době vás fanoušci mohli vidět ve Hře o trůny jako dalšího, řekl bych, padoucha, velmistra Pycella, člena královské Malé rady. A to je velmi zajímavé, protože jste hrál někoho, kdo tak trochu také něco hraje, protože vypadá neškodně a křehce, ale zdaleka takový není. Jak jste se v té roli cítil?
Musím prozradit, že to byl můj nápad. V knihách to nebylo. Po prvním týdnu práce, kdy jsme dělali hodně těch scén z jednání rady, jsem si říkal, že ta postava má co říct a je v pohodě, ale bylo to hrozně nudné. Nebylo tam nic, s čím by se dalo hrát. Tak jsem producentům řekl, že to není dobré a že potřebuju něco jiného, co by mě nastartovalo. Ještě tu noc se mi zdál sen o tom, že jsme dva lidé – velmi energický stařec v soukromém životě a takový roztřesený, ale velmi užitečný a opravdu chytrý v tom veřejném. Zmínil jsem to producentům a oni řekli, že měli úplně stejnou představu. Neukazovalo se to příliš často, ale když se to přece jen ukázalo, objasňovalo to, proč jsem takový, jaký jsem.
Říkáte, že to byl padouch. S tím nemůžu polemizovat, protože jsem ten seriál nikdy neviděl, ale lidé jsou v tomto ohledu nejednotní. Buď si myslí, že je to padouch, pro což nevidím opodstatnění, ale zkrátka si to někteří myslí. Nebo si myslí, že je to jen velmi velmi chytrý starý prevít, který ví, na kterou stranu se přidat. Vždycky ví, kam se má postavit. A proto se ho nikdy nezbaví, protože je vždycky užitečný. Všechny ty archivy a věci, co umí.
Také byl velmi dobrý doktor. Dokonce i ta prokletá Cersei (seriálová královna – pozn. red.) si myslí, že jsem dobrý doktor. A tak se mi podařilo udržet se v tom seriálu, protože tam byl tenhle skrytý příběh. Ale hodně mě naštvalo, když později v páté sérii natočili scénu, kterou jste možná viděl a která v seriálu není. Točili jsme ji v Dubrovníku. Když jde Tywin na ryby, viděl jste to?
Ano, viděl.
Je to scéna, která byla ze seriálu vystřižena. Přijdu tam a on se zeptá, jakou hru hraju. A já mu vše přiznám.
Pardon, vy se v té scéně narovnáte, že?
Ano, narovnám se. Tak, jak to dělám, když odcházím od děvčat z pokoje. Vysvětlím mu, že tohle je můj způsob přežití a že jsem rozhodnutý neumřít stejným způsobem jako všichni ostatní. A on to přijme, ale stejně mě donutí odnést mu ryby. Je to jedna z nejlepších scén v té epizodě a oni ji vystřihli. A já byl vzteky bez sebe. Úplně vzteky bez sebe, protože to dělám už pět sérií, tohle byla podstata mé postavy a ta scéna ji vysvětluje.
Lidé, kteří viděli první sérii, kde bylo odhaleno, co jsem zač, mají štěstí. Pokud to neviděli, neví, co je moje postava zač. Tahle scéna dokonale ilustruje hlavní důvod, proč jsem v tom seriálu. A oni to vystřihli. Byl jsem tak rozzuřený. Řekl jsem, že do šesté série nepůjdu, prostě ne. A oni trvali na tom, že to byla velmi dobrá role. Řekl jsem, že není, že je to teď velmi špatná role. Jediné, co se děje, je to, že mě Cercei pořád dráždí a začíná to být opravdu nudné. Pokaždé, když někoho potkám, je na mě hrozný a já mu nemůžu odpovědět. A nakonec mi řekli, že pro mě mají úžasnou scénu a to scénu mé smrti.
Myslíte na konci šesté série, jak Vás ubodají děti?
Úžasná smrt. Nebyl jsem vyhozen do vzduchu v té budově jako všichni ostatní. Skvělá scéna, obohacena o tu ironii, že nejstarší postavu v seriálu zabije hlouček dětí. Což je nechutné, ale tak chytré, velmi promyšlené. Takže proto jsem se rozhodl dělat i šestou sérii.
Julian Glover (87)
Světově proslulý herec a představitel zejména záporných filmových rolí. Svou kariéru započal už v 50. letech minulého století na divadelní půdě. Proslavilo jej zejména hraní padouchů, pro které si ho režiséři vybírali.
Záporné postavy ztvárnil ve snímcích jako Indiana Jones a poslední křížová výprava, Star Wars: Impérium vrací úder či v bondovce Jen pro tvé oči. Menší roli si zahrál také ve filmové sérii o Harrym Potterovi. Fanoušci ho „na stará kolena“ mohli vidět i v populárním seriálu Hra o trůny.
Během kariéry si zahrál po boku takových hvězd, jako Roger Moore, Sean Connery či Harrison Ford.
V roce 2013 obdržel za svou kariéru Řád britského impéria. Je podruhé ženatý, jeho synem Jamie Glover je rovněž hercem.
Jak už jste zmínil, byl jste také hlavním padouchem v bondovce Jen pro tvé oči. Ale předtím jste byl také považován za kandidáta na samotného Bonda. Jak blízko jste byl k tomu, abyste se stal agentem 007?
Ne tak blízko. Myslím, že se nás přihlásilo asi deset. Dělali jsme zkoušky, a já jsem si v té době uvědomil, že na to nestačím. Kdybych na tom měl čas pracovat, mohl jsem v sobě Bonda najít, ale nenašel. Nicméně jsme všichni věděli, nebo jsme se zcela správně domnívali, že ho bude hrát Roger Moore, protože právě dohrál seriál The Saint a pro Bonda byl perfektní. Takže jsme všichni věděli, že tu roli nedostaneme a taky nedostali. Roger Moore ji dostal, a tak to mělo být. No nebyl úžasný?
To rozhodně byl. Když už jsme zmínili Rogera Moora, jak vzpomínáte na práci s ním?
Jsem si jistý, že všichni říkají to samé. Pracovat s Rogerem Moorem byl pro herce dar, protože on byl velmi schopný, okouzlující, zábavný, rošťácký. Vždycky jsem měl přehled o jeho práci a on vás uvítal ve všem, s čím měl co do činění. Jeden z nejlepších mužů, které jsem kdy v životě potkal, velmi sečtělý. A také velký fanoušek divadla. Sám přiznal, že by mu to v divadle nešlo. Přišel se podívat na všechno, co jsem v divadle dělal.
Divadlo je totiž moje hlavní práce. Říkal mi pan Národní divadlo. „Pan Národní divadlo“. Strašně jsme si rozuměli, strašně dobře, ale on si vlastně rozuměl s každým. Měl ten neobyčejný dar dávat člověku pocit, že jste ten jediný, se kterým se chce bavit. I když odešel, mysleli jste si o sobě, že jste byli ten nejzajímavější člověk, se kterým mluvil nebo bude mluvit po zbytek dne. Byl to báječný, báječný člověk. Obrovská ztráta. (Roger Moore zemřel v květnu 2017 – pozn. red.)