Válka na Ukrajině (17.7.2022 18:00)
Ukrajina je od ruských okupantů pokryta bezpočtem min, vyčistit ji od nastražených výbušnin potrvá klidně i celé století. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS to tvrdí plukovník Tibor Palasiewicz a major Ota Rolenec z Univerzity obrany v Brně. Elitní čeští ženisté popisují, co moderní inteligentní miny dokáží. A že na jejich vyhledávání se používají i včely.
Ukrajinské úřady tvrdí, že kvůli ruským minám je zapotřebí vyčistit území o velikosti Itálie. Až jednou válka skončí, nebáli byste se v kůži tamních rodičů pustit své dítě hrát si za barák?
Rolenec: Byl bych velmi opatrný.
Palasiewicz: Já také. Děti jsou hodně zvědavé, min je tam spousta, snadno to může dopadnout zle. Přesně tohle se svého času hodně řešilo na území bývalé Jugoslávie. Není divu – na některých místech to tam ani dlouho po válce není dodnes vyčištěné.
Rolenec: Dělalo se tam školení civilních osob včetně dětí, aby jim bylo jasné, jak k nalezené munici přistupovat. Jak ji v první řadě vůbec rozeznat. A nepochybuji, že podobné školení jednou bude nezbytné i na Ukrajině.
Za jak dlouho může být Ukrajina vyčištěná od min?
Palasiewicz: V řádu desítek let. Možná i století. Až konflikt skončí, dorazí na místo odminovací agentury, které podobné situace řeší. Mají praxi jak s odstraňováním nevybuchlé munice, tak s likvidací min. Vždycky je to velice zdlouhavá činnost.
Co když se nějaká z min nenajde? Jak dlouho může být ještě funkční?
Rolenec: Záleží na tom, o jakou minu jde.
Palasiewicz: Takzvané hloupé miny mají většinou tu vlastnost, že jakmile je položíte, mohou na místě setrvat i několik desítek let a budou neustále nebezpečné. Jejich životnost je dána momentem, kdy se rozpadne obal, kdy se chemicky naruší trhavina. U tzv. inteligentních min je to jiné. V jejich případě se podle mezinárodních dohod vyrábí tak, aby se po uplynutí maximálně několika týdnů samy uspaly nebo zničily a nebyly dále nebezpečné.
plukovník Tibor Palasiewicz (47)
Voják, vedoucí Katedry ženijní podpory Univerzity obrany v Brně
U ženijního vojska byl zařazen na různých velitelských a štábních funkcích, naposledy u Velitelství 4. brigády rychlého nasazení.
Jeho specializace je zaměřena do oblastí použití jednotek ženijního vojska v operacích, zatarasování a odstraňování výbušných prostředků.
Narazí dnes člověk spíš na hloupé, nebo inteligentní miny?
Rolenec: To právě nikdy dopředu nevíte.
Palasiewicz: Pokud se vydáte do Dukelského průsmyku, tak tam ještě dnes určitě budou funkční miny z druhé světové války. Musíte si dát pozor… Jinak by se ale už opravdu měly používat spíš miny tzv. inteligentní.
Co umí?
Palasiewicz: Některé hodně. Rusové na Ukrajině spoléhají na jeden z novějších typů POM-3, který nereaguje na tlak, nýbrž na pouhé otřesy země způsobené chůzí. Její senzory jsou dokonce tak citlivé, že rozeznají chůzi člověka od chůze zvířecí, případně od techniky. Pro nás je to pořád do značné míry poněkud tajuplná mina. Víme ale, že je většinou pokládaná na dálku. A že má v sobě elektronický systém včetně autodestrukce. Děsí mimo jiné tím, že není nutné na ni šlápnout. Sama si vyhodnotí vzdálenost, ve které se pohybuje dotyčný objekt. Až jakmile se cíl dostatečně přiblíží, exploduje.
Major Ota Rolenec (vlevo) a plukovník Tibor Palasiewicz. Zdroj: Univerzita obrany
Co je pro ni dostatečná vzdálenost?
Palasiewicz: Jde o střepinovou minu, které obvykle mají smrtící účinek do vzdálenosti až 25 metrů. Zranit mohou až na 50 metrů.
To je tedy hodně zákeřná mina.
Palasiewicz: Zákeřné jsou všechny… Jedna protipěchotní mina ruské výroby, POM-1S, má na svědomí spoustu dětských životů proto, že je vyrobena ve tvaru motýlka. Takový tvar byl zvolen kvůli aerodynamice, běžně je totiž na místo shazována z vrtulníku. Už v 80. letech byl těmito minami hodně poset Afghánistán. Mají v sobě tekutou trhavinu a hydraulický rozněcovač, vybuchují při kontaktu s cílem. Zase jsme u toho, že miny jsou různé – některé bývají oproti tomu aktivovány infračidlem. Záleží i na tom, jak moc dotyčný dokáže s minou zacházet, jak s ní umí zaimprovizovat.
Jak to myslíte?
Palasiewicz: Spousta nástražných zařízení je vyrobena uměle z min, takové mají na svědomí hodně životů mezi členy odminovacích týmů. Jejich zákeřnost spočívá v tom, že se k mině přidá zařízení, které na ní obyčejně není. Pokud jej při zneškodňování přehlédnete, může to skončit tragicky. Nevěřili byste, co všechno si člověk proti člověku dokáže vymyslet! V Ženevských úmluvách se mluví o tom, že miny a výbušná zařízení nesmí být spojovány s věcmi běžné domácí potřeby – s náboženskými symboly, ale ani s hřbitovy, dětskými hračkami apod. Jde o reakci na druhou světovou válku, kdy nastražené protitankové miny číhaly třeba pod porcelánovými panenkami. Účinek byl devastující.
major Ota Rolenec (39)
Voják, příslušník Katedry ženijní podpory Univerzity obrany v Brně
U 151. a 153. ženijního praporu prošel funkcemi velitel čety EOD, náčelník operační skupiny a zástupce náčelníka štábu.
V roce 2007 se účastnil zahraniční operace KFOR v Kosovu a v roce 2012 zahraniční operace ISAF v Afghánistánu.
Od 1. dubna 2021 zastává funkci proděkana pro vnější vztahy a rozvoj Fakulty vojenského leadershipu.
To jsme ještě nezmínili – miny bývají různé, protipěchotní i protitankové.
Palasiewicz: Rozdělují se všelijak. Například na miny nášlapné a na ty, na něž musí vozidlo najet. Na střepinové, které bývají umístěné nad terénem. Nejznámějším typem jsou miny šrapnelové, vyskakující. Při pohybu cíle se vymrští do výšky jednoho až dvou metrů, tam teprve dochází k explozi a k rozmetání střepin do okolí. Právě protože je typů min tolik, mívají odminovací jednotky velké problémy s jejich identifikací, se způsobem likvidace.
Rolenec: Musí co nejrychleji a nejšetrněji zjistit, co mina umí. Zda není zabezpečená proti pohybu, zdvihnutí.
Palasiewicz: Používají se navíc i miny, které se nedají běžnou minohledačkou vypátrat. Takové byly vyrobeny v plastovém obalu, bez kovových elementů – minohledačka je nedetekuje. Ve druhém protokolu Ženevských úmluv přitom stojí, že každá mina musí alespoň částečně obsahovat prvky odhalitelné detektorem kovu.
Takže se to porušuje?
Rolenec: Někdo ano.
Palasiewicz: Za sebe říkám, že asi vůbec nejhorší jsou miny vyrobené doma na koleni. Kdo si je totiž jednou dokáže vyrobit, ten je umí i umístit. U takových min je obrovsky těžké zjistit, co jsou zač. Jak na ně. Odminovací tým k nim musí přistupovat velice obezřetně, většinou dochází k likvidaci přímo na místě – přiložením další nálože a odpálením.
Rolenec: Tenhle způsob je nejbezpečnější. Pokud je mina známé konstrukce, chceme-li ji například dál používat v bojových podmínkách, dá se i tzv. zneškodnit. Odkryje se, identifikuje, zajistí se její zapalovač, odšroubuje; pokud to tedy jde. Pak se mina stává bezpečnou. Před vlastní manipulací bych minu pochopitelně nejdříve z bezpečné vzdálenosti vytáhnul z lůžka. Pokud totiž jde o neznámé minové pole, klidně může být zajištěna proti zvednutí. Jakmile má pod sebou tzv. odlehčovací rozněcovač s náloží, dojde po jejím zvednutí k aktivaci výbušniny.
Hledání min a stražených výbušnin je velmi nebezpečná práce. Zdroj: Profimedia.cz
Cítí i protřelý profík při zneškodňování miny strach?
Rolenec: Neměl by cítit ani tak strach jako spíš neustálou soustředěnost. Stane se, že se jeho práce po pár měsících promění v rutinu. Tehdy přichází největší riziko zranění či úmrtí – člověk snadno udělá jednoduchou chybu, která vede k aktivaci miny.
Palasiewicz: Musíte k tomu přistupovat velice obezřetně. Nevím, zda si laik dokáže představit, jak nesmírně je to unavující. I proto může nasazení vojáka provádějícího odminování trvat jen po určitou krátkou dobu; maximálně dvě, tři hodiny. Jen odminování malého prostoru padesát na padesát zabere dvě hodiny.
Čím je specialista chráněn, když jde zneškodnit minu?
Rolenec: Co se týká odminovacích agentur, které se věnují čištění větších oblastí, mívají k dispozici různé formy lehčích a středních ochranných obleků. Daný člověk je vybaven helmou, zesíleným plexisklem, oblekem z kevlarových vláken. To mu pro případ výbuchu miny poskytuje alespoň nějakou ochranu. Neříkám, že se mu nestane vůbec nic, v ohrožení jsou především prsty na rukou. Může o ně přijít, nicméně to přežije. Ochrání jej to před střepinami a částečně i před tlakovou vlnou.
Palasiewicz: Je rozdíl mezi klasickými jednotkami složenými z pyrotechniků a ženijními odminovacími jednotkami. Ti první mají patřičnou ochranu, používají prostředky odstupné manipulace – například speciálního pyrotechnického robota. To ženisté v bojovém nasazení mají na sobě více méně jen svou výstroj, jsou bez další ochrany.
Rolenec: Používají mechanizační prostředky, výbušné odminovače. Jinak na sobě kromě neprůstřelné vesty, přilby a helmy nemají nic. V bojových podmínkách zkrátka hrozí i jiná nebezpečí než miny: střelba, dělostřelecké přepady, letecké údery.
Vojenští pyrotechnici z EOD týmu 15. ženijní brigády při odstraňování nevybuchlé munice z cílových dopadových ploch střelnic vojenského újezdu Brdy. Zdroj: Profimedia.cz
Jsou vojáci školeni na to, aby dokázali ukrytou minu v terénu rozeznat?
Rolenec: Jsou. Hodně záleží třeba na tom, kolik doby uběhlo od položení minového pole. Pokud je to jen chvíle, na louce si všimnete rozházené zeminy. Případně že je část zeminy tmavší, že v ní bylo nedávno hrabáno. Pomoci vám může i to, jakmile má terén seshora charakteristické vybouleniny.
Na Ukrajině mají k hledání min vycvičené psy. To má mina tak specifický pach?
Rolenec: Pro psy ano. Vycvičit takového psa je však velmi drahé a náročné, trvá to několik měsíců. Nejde jen o to, aby byl schopen výbušninu najít. Musí se ještě naučit ji označit tak, aby nic neodpálil. Jen si k ní přisedne.
Jaká další zvířata se k tomu ještě dají vycvičit?
Rolenec: Slyšel jsem o krysách. I ony mají dobře vyvinutý čich, používají se například v Kambodži.
Palasiewicz: Takových zvířat je víc, třeba sloni, kteří prý mají ještě citlivější čich než psi. Na hledání min se ale cvičí i včely.
Včely?
Palasiewicz: Ano, jsou schopné rozeznat pach trinitrotoluenu, který se v řadě položených min používá jako trhavina. Se včelami to zkoušeli například v Chorvatsku, kde na ploše 850 kilometrů čtverečních zbývá dohledat více než 90 tisíc položených min.
Rolenec: Při hledání min nám podle všeho nemusí pomáhat jen zvířata, ale i rostliny. Velmi citlivě totiž reagují na toxické látky v půdě. Četl jsem o výzkumu, při němž kdesi oseli zaminované pole. V místech s minami bylo následně dobře patrné odlišné zabarvení. Stačilo nad tím přeletět s dronem a hned jste měl přehled.
Nalezená munice ze druhé světové války může být i po letech nebezpečná. Zdroj: Profimedia.cz
Má člověk sebemenší šanci, když už na minu jednou šlápne?
Rolenec: Asi vím, na co narážíte – kolegové mluvili o filmu, v němž voják šlápnul na minu, pak na ní stál a čekal přes 40 hodin na záchranu. Protože se na obdobnou situaci ptali příslušníci pyrotechnického kurzu, kterého jsem se zúčastnil, bylo nám řečeno, že žádný zapalovač by únik z miny neumožnil. Jakmile si minu vyšlápnete a aktivujete tím zapalovač, okamžitě dochází k explozi.
Z filmů o minách si pamatuji ještě něco: Že když na ni člověk šlápne, ozve se mírné cvaknutí. To je pravda?
Rolenec: Je. A je to často ta poslední věc, kterou v životě uslyšíte.
Někdy ale ne...
Palasiewicz: Protože protipěchotní miny se nevyrábějí ani tak pro to, aby zabíjely, nýbrž aby mrzačily.
Proč?
Palasiewicz: Taktický účinek miny je samozřejmě efektivnější, když budu mít zraněného než mrtvého nepřítele. O zraněného se musí další jeden až dva vojáci postarat. Pokud mi tam zůstane mrtvý, jeho kamarádi se k němu vrátí až po splnění úkolu. Zraňující efekt je tedy větší. A to i z psychologického hlediska – zraněný vydává nelidský řev, na spolubojovníky to má obrovský dopad, snižuje se jejich motivace i odvaha.
Jak se budují minová pole? Nahodile, nebo podle nějaké šablony?
Rolenec: Vždy jde o to, jaký je záměr boje.
Palasiewicz: Každý stát má svůj vlastní systém. Většinou se mluví o uspořádaném a rozptylovém způsobu kladení. V tom prvním se dodržují nějaké zásady, řady a skupiny min. Jsou od sebe kladeny v určitých vzdálenostech. Při rozptylovém kladení není možné zaručit, že miny budou uspořádány podle daného vzoru. Prostě vypadnou z kazety na zem podle toho, jaký je vítr. Pokryjí celý prostor.
Ukrajinští vojáci prohledávají pole zaminované Rusy. Zdroj: Profimedia.cz
Vůbec nezávidím člověku, který to pak má vyčistit.
Palasiewicz: Psychicky je to hodně náročné. Berte to ale tak, že takovou práci dělají jen lidé, které to baví.
Válka na Ukrajině
Je na světě nějaké místo, kde by se i odborník na miny bál udělat krok?
Rolenec: Osobně bych se bál Blízkého Východu a Afriky. Zejména oblastí, kde probíhá konflikt s Islámským státem. Tam těch min musí být opravdu velké množství.
Palasiewicz: Víte, celkově je po světě položeno několik desítek milionů protipěchotních min. A to nemluvím o nevybuchlé munici…
Neskutečné číslo.
Palasiewicz: Hrozné. Takže nebezpečných států je spousta. Když pominu Ukrajinu, jde určitě o Afghánistán, Kambodžu, Vietnam. Problémy stále řeší KLDR i Jižní Korea, bohužel nesmím zapomenout ani na země bývalé Jugoslávie. I v nich jsou dodnes rizikové prostory, kam je zapovězen vstup. Za sebe říkám: Pokud jedete na byť jen trochu podezřelé místo, je dobré se na miny přeptat. A pokud vás někdo z místních varuje, rozhodně to neberte na lehkou váhu.
