Na vylomeniny už nemám čas, říká Limberský. V Domažlicích platí pokuty v tatrankách

Loni v létě odešel do fotbalového důchodu, byť jen částečného. Fanoušci už sice Davida Limberského nevidí v dresu prvoligové Viktorie Plzeň, ale stále hraje profesionální soutěž – ČFL – v Domažlicích. Všichni ho mají zaškatulkovaného jako výtečného levého beka, ale také muže, jenž se nebojí užívat si života mimo trávník. „Bouřlivé období už mám za sebou,“ dušuje se Limberský pro CNN Prima NEWS.

Zažil krátká angažmá v anglickém Tottenhamu, italské Modeně i pražské Spartě, ale jeho srdce vždy patřilo Plzni. Byl jedním z motorů nejúspěšnější éry Viktorie, která započala ziskem českého poháru v roce 2010. Pak přibylo celkem pět mistrovských titulů, do toho tři účasti v Lize mistrů. Z provinčního klubu se stala zavedená značka.

Limberský si jízdu užíval, ale loni na dovolené Dubaji v 37 letech dospěl k tomu, že už je čas opustit show. „Fanoušci nebyli asi nadšení. Mě potěšilo, že jsem měl velkou podporu, chtěli, abych pokračoval. Nicméně už jsem cítil, že je to na hraně. Jsem rád, že jsem se rozhodl tak, jak jsem se rozhodl,“ popisuje pro CNN Prima NEWS.

S fotbalem se ale nerozloučil nadobro. Zaprvé si dělá ambice na manažerskou pozici, do toho splnil slib svému kamarádovi Pavlu Vaigelovi, že se stane jeho svěřencem v Jiskře Domažlice a kariéra bude aspoň částečně pokračovat. Z prvotřídních podmínek zamířil Limberský do trochu skromnějšího prostředí, ale nestěžuje si.

„Je to rozdíl, na druhou stranu má Jiskra na třetí ligu skvělé podmínky. Ale samozřejmě je to znát. Nejvíce mi chybí možnosti, které jsou v Plzni k regeneraci – různé přístroje, fyzioterapeuti. To teď nemám, je to složitější, ale člověk si zvykne na cokoliv,“ popisuje někdejší český reprezentant.

Jiskru vykresluje jako malý rodinný a sympatický klub. Je zřejmé, že na poměry ČFL je nevídanou celebritou, i proto musí po každém zápase odbavovat fanoušky toužící po společné fotce nebo podpisu. Je rád, že v ochozech má i svoji rodinu.

„Jezdí komplet. Rodiče i manželka – mám tedy velkou podporu, jsou mými velkými fanoušky. Dokud budu obouvat kopačky, budou mě podporovat, ať budu hrát kdekoliv.“

Stejně jako v Plzni i v Domažlicích musí sem tam zaplatit nějakou tu pokutu. Byť jejich hodnota se nedá srovnávat s prvoligovým angažmá. „Samozřejmě jsou i tady. Částky jsou nižší než v Plzni, ale pokuty máme. Zrovna nedávno jsem něco zapomněl a musel jsem přinést deset tatranek. Asi mě to nezruinuje,“ usmál se Limberský.

Bouřlivé období už mám za sebou

Ve Viktorii Plzeň se musel vzdát největší částky ve chvíli, kdy v roce 2015 v podnapilém stavu havaroval se svým luxusním vozem bentley. V autě s ním tehdy seděl plzeňský spoluhráč Ondřej Vaněk, který nyní rovněž přestoupil do Domažlic. „Samozřejmě, že to se mnou konzultoval. Jsem rád, že tady je, že tu bude působit. Uvidíme, jak mu bude držet zdraví, ale pokud bude mít natrénováno, může nám ohromně pomoct zkušeností i fotbalovostí.“

Po neslavné bouračce si Limberský zavařil také tím, že v následujícím utkání proti Příbrami si udělal legraci ze svého průšvihu. Když vstřelil gól, začal točit imaginárním volantem. To byl jen dílek do mozaiky, skrze kterou byl v očích veřejnosti hráčem, jenž přitahoval problémy. Nyní už prý žádný divoký život nevede, podle svých slov se dost zklidnil.

„Bouřlivé období už mám za sebou. Mám tři děti, takže plné ruce a nohy práce, abych je všechny obstaral. Na vylomeniny už není moc času,“ uzavřel Limberský.