Měsíc od střelby na fakultě
Atestace a skládání státních závěrečných zkoušek budou pro studenty dobrovolné, rozhodlo v reakci na tragickou střelbu vedení Filozofické fakulty Univerzity Karlovy (FF UK). Ve zkouškovém období, které započalo 15. ledna, proto někteří odkládají písemné testy i ústní zkoušky na později, a to zejména z psychických důvodů. Události z 21. prosince jimi natolik otřásly, že se po vstupu do budovy obávají i záchvatů úzkosti. Na druhé straně si jiní chtějí zkoušky odbýt co nejrychleji. I oni se však během přípravy potýkali s přívaly emocí.
V osudný den měla být 24letá studentka politologie v knihovně hlavní budovy filozofické fakulty. Původní plán? Sejít se se svou spolužačkou a projít si dosavadní učivo i nějaké ty holčičí drby. Protože se jí však udělalo špatně, dívky své téměř pravidelné setkání odvolaly. V ten čtvrtek ovšem netušily, že si tím zachránily život.
„Vzpomínám si, že najednou někdo v našem společném chatu napsal, že slyší ve škole výstřely. A pak, že je tam přímo střelec a zabíjí ostatní studenty ve vyšších patrech. Byla jsem úplně ztuhlá, nemohla jsem po zbytek dne dělat nic jiného než číst zprávy a psát kamarádům, zda jsou všichni v pořádku,“ vzpomíná pro CNN Prima NEWS na tragický den slečna, která si přála zůstat v anonymitě. Nyní, o měsíc později, se zatím neodhodlala vrátit zpět do budovy.
ČTĚTE TAKÉ: Ze svíček z piety vzniká po střelbě umění. Na díle spolupracují i studenti fakulty
„Zkoušky máme v podstatě dobrovolné. Ale zase je chci mít brzo za sebou, abych na ně nemusela myslet. Takže se snažím učit, abych si pak mohla bez starostí odpočinout a netlačila to před sebou. Ale je to strašně těžké na to nemyslet,“ přiznává. Zkouškové období již začalo, sama se ale na žádný termín ještě nepřihlásila. „Chci mít jistotu, že tam nechytnu nějaký záchvat úzkosti a nerozbrečím se,“ vysvětluje.
Zkouškové jako za covidu
Zkouškové období začalo 15. ledna na všech katedrách fakulty. Ty zkoušky, které se měly konat v hlavní budově, kde došlo k masakru, se však patrně přesunou do jiných budov, případně proběhnou on-line. Místo, kde vinou střelce vyhaslo 14 nevinných životů, je minimálně až do konce ledna z rozhodnutí vedení školy uzavřeno.
„Skládání zkoušek je na dobrovolné bázi. Když si ji zapíšeme a nedorazíme, termín nepropadne ani nám nebude zapsáno ‚Neuspěl‘. Rozmyslet se můžeme i na poslední chvíli. Nevím, jak na jiných katedrách, ale můj Ústav translatologie, který sídlí v Hybernské ulici, dává studentům možnost skládat zkoušku buď na místě, nebo se připojit skrze odkaz a skládat ji on-line,“ líčí podrobnosti pro CNN Prima NEWS 24letá studentka tlumočnictví Eliška.
Vyjádření školy chápe tak, že pokud se studenti ke zkouškám nepřihlásí nyní, budou mít možnost skládat je později i v průběhu letního semestru. „Případně v dalším akademickém roce, jak to bylo u některých předmětů i dosud. Navíc se nám automaticky prodlužuje doba studia. Kdybychom nyní měli končit a nezvládali splnit všechny zkoušky, máme na to ještě jeden semestr navíc. V případě, že by student musel kvůli tomu zaplatit poplatek, je mu odpuštěn. Fungovalo to takto i v době covidu,“ pokračuje.
Sama Eliška se rozhodla možnosti odložení zkoušek nevyužít. „Od začátku jsem to brala tak, že se je pokusím složit co nejdříve a nebudu je odkládat. Můj ústav nesídlí v hlavní budově, kde došlo ke střelbě, přesto jsem byla událostmi poměrně dost zasažena. Zaznamenala jsem u sebe výkyv v psychické pohodě, dokonce jsem měla období, kdy jsem zvažovala, že bych si požádala o psychologickou pomoc,“ vysvětluje.
Postupně se vracet do zaběhlých kolejí
Navzdory těžké situaci si uvědomovala, že zkouškové období začne necelý měsíc po masakru. „Měla jsem tak čas ‚vzpamatovat se‘, nějak to zpracovat a zkoušky neodkládat. Říkala jsem si, že mě to zasáhlo, ale nemám k odložení až tak vážný důvod,“ uvádí Eliška.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Nejhorší? Když do ticha zvonil mobil, máma na displeji, popsal policista zásah při střelbě
Od doby střelby v budově v Hybernské ulici již byla. „Pedagogové pro nás uskutečnili dobrovolné setkání se studenty. Návrat do budovy se nám snažili zpříjemnit. Bylo to fajn, nešlo o nic organizovaného. Sešli jsme se a každý mohl říci, co chtěl. Chvíli jsme seděli jen v tichu a každý se mohl podělit o to, jakým způsobem trauma zpracovává. Bylo znát, že pedagogové už mezitím prošli krizovou intervencí. Nikoho do ničeho nenutili, nastiňovali, jak se můžeme cítit a že je to v pořádku. Že chápou, jak je to pro nás těžké, ale že je dobré se postupně vracet do zajetých kolejí,“ vypráví Eliška.
Na zkoušky se rozhodla docházet osobně. Přiznala, že roli možná hraje fakt, že je bude skládat v Hybernské, nikoliv v hlavní budově. „Žádnou zkoušku jsem neměla v hlavní budově, tudíž jsem nad tím aktivně nepřemýšlela. Ale myslím, že hraje velkou roli, že je skládám v Hybernské, stejně jako že tam mám většinu výuky,“ doplňuje Eliška.
Fakultě chybí síť podpory pro studenty
Obdobně ke zkouškám přistoupila i 25letá studentka tlumočnictví, která si přála zůstat v anonymitě. „Připadá mi, že způsob skládání zkoušek je na individuální domluvě. Můžeme si vybrat, zda je chceme dělat on-line, nebo na ně osobně docházet. Z praktického hlediska mi je příjemnější on-line forma. Studuji dva magisterské obory, takže mi to vyhovuje více,“ říká.
„Vnímám, že je příprava náročnější, zejména tomu tak bylo na začátku ledna, kdy od tragické události uběhl teprve týden a půl. Přijde mi, že se fakulta chová velmi empaticky a solidárně. Když to ale porovnám s jinými chvílemi, kdy jsem potřebovala podobný solidární přístup – když jsem ztratila blízké během války, nebo jsem zažívala náročnější ztráty v životě, které mě zasáhly více než střelba na FF – tak mi tento solidární a empatický přístup chyběl,“ přiznává.
Ocenila by, kdyby fakulta do budoucna vymyslela programy, přes které se studenti budou moct obracet s prosbou o pomoc. „Nehledě na to, zda se stala jedna tragická událost, nebo zda si procházíme osobními traumaty. Na akademické půdě mi chybí nějaká síť podpory. Přála bych si, aby byla normou,“ zdůrazňuje s tím, že samotné studium je dost náročné.
Všichni se bojí svých emocí
Představa návratu do hlavní budovy je pro studentky těžká. Netuší, jaké emoce je v danou chvíli zasáhnou. „Mám dojem, že jsem se z nejhoršího dostala a že mi, co se týče nějakého přiblížení k budově, pomohly pietní akce,“ přiznává Eliška.
ČTĚTE TAKÉ: Záchranář o zásahu na fakultě. Nechali jsme tam kus sebe, cítili jsme hrůzu i hrdost
I pro 25letou studentku tlumočnictví byl návrat k hlavní budově fakulty po střelbě velmi obtížný. „Pietní místo plné svíček bylo možná jedním z nejnáročnějších momentů, který po střelbě přišel. Uvědomíte si plný rozsah toho, co se opravdu odehrálo a jakým způsobem to zasáhlo veřejnost. Návrat do hlavní budovy by jinak byl asi emočně náročnější,“ dodává.
