Niedermayer hájí Spolu: Naše rozhodnutí je i projevem odvahy. Rozmanitost není nevýhodou

Vznik koalice Spolu pro evropské volby 2024 je určitým projevem politické odvahy. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS to řekl Luděk Niedermayer (TOP 09) – dlouholetý europoslanec a jeden z lídrů kandidátky. Podle něj diverzita politiků z TOP 09, ODS a KDU-ČSL nemusí být nevýhodou. Niedermayer, který v posledních evropských volbách obdržel nejvíce preferenčních hlasů ze všech českých kandidátů, se během rozhovoru rozpovídal také o budoucnosti Evropy i o chybách EU.

Volby do Evropského parlamentu by se měly konat v červnu 2024. Vy do nich půjdete společně s ODS a KDU-ČSL, což mnohé překvapilo. Co říkáte na názor kritiků, že evropské Spolu je umělým slepencem, který spojuje pouze program Antibabiš?
Zareaguji jedním bonmotem. Evropská unie má heslo United in diversity (Jednotná v rozmanitosti). Mohl bych říct, že máme kandidátku, která je United in diversity. Jinak fakticky bych řekl, že ty tři strany více věcí spojuje, než rozděluje. Evropskou politiku naší současné vlády, která stojí vlastně na koalici Spolu, považuji za obrovský krok kupředu.

Zároveň bych zmínil rozdíl mezi fungováním domácího a Evropského parlamentu. V něm má člověk mnohem větší svobodu vyjadřovat své vlastní názory a hlasovat podle sebe. Unijní skupiny nejsou zdaleka tak homogenní, jako jsou v naší Sněmovně jednotlivé poslanecké kluby či vládní koalice. Asi si dovedete představit, jak podivně by to vypadalo v národním parlamentu, kdyby dvě koaliční strany hlasovaly výrazně odlišně.

VIDEO: Zástupci Spolu potvrdili společnou evropskou kandidátku koncem října

Není přece jen něco na názoru mnoha analytiků, kteří říkají, že evropské Spolu v mnoha ohledech nedává smysl?
V každé normální funkční demokratické politické straně najdete lidi, kteří zastávají v různých otázkách různé názory. Tím nechci tvrdit, že ty rozdíly mají být nekonečně velké. Jen znovu říkám, že kromě hledání toho, co nás rozděluje, je dobré si uvědomit, co nás všechny spojuje.

Můžu říct jednu věc, která podle mě byla důležitá na misce vah během rozhodování. Mám pocit, že by nebyla úplně výhra, kdyby pět stran vládní koalice kandidovalo do evropských voleb na pěti různých kandidátkách. Přirozeně by se pak dostávaly do různých konfliktů. Rovněž si myslím, že ze strategického hlediska je naše rozhodnutí určitým projevem politické odvahy.

Třeba s europoslanci z ODS se během hlasování v EP shodnete asi jen v 61 procentech. Navíc je zřejmé, že i po následujících volbách budete sedět v jiných frakcích. Nelze to označit za dopředu oznámený podvod na voliče?
Ta hlasování nejsou někdy zdaleka černobílá, každé má úplně jinou váhu. Naše unijní skupina EPP se cítí být tradičně zodpovědná za nalezení určité dohody. Někdo jiný může vnímat vzniklé neshody vyhraněněji a říct si: Pokud to nebude stoprocentně po mém, tak to nepodpoříme. I já bych možná v jiné frakci cítil větší flexibilitu a v některých věcech hlasoval jinak.

Jsem hlavně opravdu hrdý na české předsednictví, které jsme sehráli prostě výborně, ukázalo to vysokou míru kompetence a porozumění Evropské unii. Bylo vidět, že pohledy našich stran na EU jsou velmi podobné. A že se v některých věcech lišíme? Někdy různě hlasujeme i s českými kolegy uvnitř EPP. Někdo třeba klade větší důraz na životní prostředí, další se víc dívá na situaci zemědělců.

Naše vláda pod vedením Spolu ukázala nesmírně vysokou kompetenci v evropské politice. Česko je nyní spolehlivým partnerem EU.

Dá se říct, že vy budete evropským lídrem TOP 09. Víte už, kdo další z vaší strany se na kandidátce objeví? Zajímalo by mě například, jestli bude obhajovat europoslanecký mandát Jiří Pospíšil. V minulosti se také ve veřejném prostoru spekulovalo o Miroslavu Kalouskovi.
Kandidátka Spolu ještě není kompletně vytvořená, navíc se v této věci vůbec neangažuji. Sice patřím do předsednictva, protože jsem vedoucím našeho europoslaneckého klubu, ale přesto necítím, že bych měl mít nějaký mandát o tom rozhodovat. I proto jsem byl během celé diskuse o tom, zda máme jít do voleb samostatně, nebo jako Spolu, výhradně neutrální.

Přesto jste se určitě k jedné z variant přikláněl více. Jak byste odpověděl, kdybych se vás zeptal třeba před dvěma měsíci?
Řekl bych vám, že jde o otázku strategie nejvyššího vedení TOP 09. Když se na to podíváte úzce z hlediska prezentování programu, tak by bylo mnohem jednodušší kandidovat odděleně. Ale ze strategického hlediska má jednoznačnou preferenci společná kandidátka. Kdybych to, nedej bože, měl rozhodovat já, sám bych tápal. Nyní věřím, že sestavíme silnou kandidátku, která uspěje.

Proč by si měl volič říct, že bude do Evropského parlamentu volit Spolu, a nikoliv třeba Piráty, STAN či hnutí ANO?
Řekl bych, že ta již zmíněná diverzita Spolu není úplně nevýhoda. Naše vláda pod vedením Spolu ukázala nesmírně vysokou kompetenci v evropské politice. Myslím, že vysoce kompetentní budou i osoby na evropské kandidátce. Každý z těch lidí je čitelný a nabízí jasný pohled na Evropskou unii. Někomu se může více líbit tenhle směr, někomu zase jiný. Nicméně Česko je nyní spolehlivým partnerem Evropské unie. Pokud někdo chce, abychom v tom pokračovali, tak naše kandidátka bude pro něj atraktivní volbou.

V souvislosti s tím, jak jste mluvil o diverzitě... Existují i další pohledy. Nerozpouští se TOP 09 v projektu Spolu, aby měla lepší výsledky?
Podle mě je něco jiného koalice a případné sjednocení stran do jedné. Když jsem zvažoval kandidaturu a různě se bavil s lidmi, došlo mi, že se na identitě TOP 09 v evropské politice nic nemění. Značku Spolu budeme dále reprezentovat.

Jako EU bychom se měli neustále učit na základě toho, co se nám úplně nepovedlo. Bezesporu jsme se v některých oblastech dostali do situace, ze které nemáme radost.

V Evropském parlamentu působíte od roku 2014. Jak byste jako dlouholetý europoslanec babičce z Krušných hor vysvětlil, že jí členství České republiky v EU přináší výhody? Někteří lidé často mluví o zlém Bruselu, který vymýšlí nesmysly nebo jim neustále něco zakazuje.
Měl bych dva argumenty. Za prvé – dnešní svět přináší problémy, které můžeme řešit jenom společně. V zimě nám nehrozilo, že umrzneme a nebudeme mít čím topit. Proč? Protože jsme našli společnou řeč v Evropské unii. Stejně tak jsme zvládli covid i ve druhé fázi, přičemž jsme se maximálně snažili, aby lidé mohli dál cestovat a pracovat. Došlo k tomu díky tomu, že jsme se v Evropské unii dohodli. Během několika týdnů jsme vytvořili digitální aplikace, které umožnily chránit zdraví lidí a zároveň zabránily kolapsu naší společnosti. Něčeho takového bychom sami nebyli schopni.

Druhý argument spočívá ve fungování samotné Evropské unie. Skutečně zde nerozhodují nejmenovaní nevolení byrokrati, nýbrž zástupci členských zemí. V našem případě lidé, které jsme si zvolili v českých volbách. Ti rozhodují. Pokud je ta babička z Krušných hor nespokojená s nějakým rozhodnutími, ať nadává mně, nikoliv abstraktnímu evropskému byrokratovi. Vedeme zde diskuse, jak zajistit kvalitní život pro občany Evropské unie, nikoliv pro nějaké lobbisty. Centrem EU je evropský občan – stejně tak český, polský, francouzský nebo estonský.

Udělala Evropská unie za poslední roky nějaké chyby? V poslední době slýchám názory o potřebě jemné či větší změny kurzu, že bychom se v některých věcech měli poučit.
Měli bychom se neustále učit na základě toho, co se nám úplně nepovedlo. Například na začátku covidové krize jsme příliš dlouho váhali. Myslím si, že je potřeba ve věcech, které jsou urgentní, abychom byli opravdu rychlí a někdy i odvážní. Velmi důležité je však hledání kompromisu, což člověk musí pochopit.

Mě u těch chyb napadají dva případy. Vlídnější přístup k migraci, který v současnosti nepochybně vede k zesílení antisemitismu v Evropě, nebo energetická politika a upřednostňování plynu, což v začátcích ruské invaze na Ukrajinu poskytlo Moskvě jakési eso v rukávu. Co říkáte na tyto příklady?
Bezesporu jsme se v některých oblastech dostali do situace, ze které nemáme radost. Já bych mnohem víc než energie akcentoval suroviny. Evropa zkrátka nevyrábí některé produkty, které bychom rádi vyráběli, třeba čipy nebo některé zdravotní pomůcky. Nezapomeňme, že za tímto problémem nestojí strategická rozhodnutí vlád, ale spíš byznys, který preferoval, že některé věci nebudeme vyrábět, protože je budeme levně dovážet třeba z Číny.

V případě migrace je podle mě velká chyba, že nemáme ochotu více koordinovat společné kroky. Nejslabší místo migrace netkví ve skutečnosti, že se do Evropy dostanou lidé, kteří žádají o azyl. Považuji za selhání – a nikoho konkrétního neviním – že lidé, kterým není přiznáno právo na azyl, nejsou navráceni. Určitě to není jednoduchá věc, protože nejdřív musíte zjistit to, ze které země člověk přišel. Dlouho jsme kolem tohoto tématu chodili jakýmsi obloukem. Země si to řešily každá po svém, což vedlo ke zhoršení bezpečnostní situace. Tohle musíme umět řešit.

Spousta politiků by asi za nejdůležitější nástroj označila ochranu vnějších hranic...
Vámi zmíněná ochrana hranic je samozřejmě důležitá. Naše hranice musí být chráněny. Jenže když ti lidé vyplují na moře a dostanou se do mezinárodních vod, tak považuji za nepřijatelné, aby jim nebyla poskytnuta pomoc. Myslím si, že do genomu Evropanů nemůže patřit naše přihlížení tomu, jak se někdo topí na moři.

Tagy: