Čeští sportovci se bez zlaté medaile ze zimní olympiády nevrátili od Nagana 1998. Na hokejový triumf na turnaji století navázali Aleš Valenta, Kateřina Neumannová či Martina Sáblíková. Připomeňte si české olympijské legendy v našem přehledu. Zlatá šňůra pokračuje díky Ester Ledecké i na olympiádě v Pekingu.
Ještě před třiceti lety by nebylo nic obtíženého vyjmenovat české nebo československé sportovce, kteří ze zimních olympijských her přivezli zlatou medaili. V historii společného státu Čechů a Slováků se to podařilo pouze dvěma. V roce 1968 ovládl v Grenoblu závod na středním můstku Jiří Raška, o čtyři roky později si zlatou medaili vykroužil na ledě v Sapporu krasobruslař Ondrej Nepela. Od té doby nic. Až najednou…
Přepište dějiny (Nagano 1998)
Do konce třetí třetiny chybí 13 sekund, vhazuje se v obranném pásmu ruské sborné. Češi jsou na buly neúspěšní, puku se za Štalenkovovou brankou zmocňuje Alexej Žitnik a vyhazuje přes všechny čáry. Pět, čtyři, tři… než kotouč doputuje na opačnou stranu hřiště, je konec. „Otevíráme zlatou bránu olympijského turnaje,“ hřímá z televizní obrazovky komentátor Robert Záruba. Čeští hokejisté nejenže zvítězili v turnaji století, ale ukončili 30 let trvající čekání na zlatou olympijskou medaili pro české barvy.
Trojité salto s pěti vruty (Salt Lake City 2002)
Na olympiádu do Salt Lake City v roce 2002 odjížděl akrobatický lyžař Aleš Valenta již s jednou účastí pod pěti kruhy. O čtyři roky dříve v Naganu mu bronzová medaile těsně unikla a skončil čtvrtý. Pro Salt Lake měl v rukávu připravený trumf, který se nebál v případě nouze použít. A nouze skutečně přišla. Po prvním soutěžním kole totiž Valentovi patřila až pátá příčka, a tak se ve finále rozhodl zariskovat. Jako první člověk v historii v soutěži předvedl trojité salto s pěti vruty. Doskok sice nebyl úplně čistý, ale ustál to. Díky vysokému koeficientu obtížnosti se dostal nejen na „bednu“, ale dokonce na nejvyšší příčku. „Tušil jsem, že to bude stačit na medaili, ale na zlato jsem nepomýšlel. Nenapadlo mě, že Bergoust skok pokazí,“ svěřil se později Valenta.
Poslední závod a objetí Lucinky (Turín 2006)
Na nejlepší běžkyni na lyžích české historie Kateřinu Neumannovou by si v Turíně 2006 coby adeptku na cenný kov vsadil asi málokdo. Tehdy třiatřicetiletá Neumannová už měla sportovně to nejlepší za sebou. Získala několik medailí nejen z olympiády (jejím vrcholem byla zřejmě a v Salt Lake City), ale i mistrovství světa včetně dvou titulů na 10kilometrové trati volnou technikou. Jenže když se v cílové rovince závodu na 30 kilometrů s hromadným startem objevila společně s finišující Polkou Justinou Kowalczykovou a Ruskou Julií Čepalovovou, české obýváky se otřásaly. Ještě 250 metrů před cílem Neumannová za soupeřkami zaostávala a Češi se smiřovali s bronzem. Jenže rázem jakoby ji někdo vystřelil z děla, Neumannová se kolem Kowalczykové s Čepalovovou přehnala jak velká voda a vítězně projela cílem. Po chvíli k ležící šampiónce přicupitala malá dívenka, tehdy 2,5letá dcera Lucie. Dojemnější příběh by nevymyslel ani Ota Pavel.
Zlatobronzový tripl Sáblíkové (Vancouver 2010)
Rychlobruslařka Martina Sáblíková sahala po první olympijské medaili už v Turíně 2006, kde nakonec na pětikilometrové trati dojela na čtvrté pozici. Už tenkrát ale bylo jasné, že o čtyři roky později ve Vancouveru by ji o „placku“ připravilo jen zranění či jiná neočekávaná událost. Sáblíková v roce 2010 v Kanadě svou roli favoritky potvrdila a ovládla závod jak na tři, tak na pět kilometrů. A aby toho nebylo málo, přidala ještě bronz na 1,5kilometrové trati.
A zase ta Sáblíková (Soči 2014)
Když se svěřenkyně kouče Petra Nováka chystala na olympiádu do Soči, na tříkilometrové trati už nebyla jasnou favoritkou na zlato. Na rozdíl od její parádní „pětky“. Přesto Martina Sáblíková opět všem dokázala, že je bojovnice a pod pěti kruhy na břehu Černého moře vybojovala dvě medaile. Zlatou ze závodu na pět tisíc metrů a stříbrnou na tři kilometry.
Zimní olympiáda 2022
Nesmíme ale zapomenout na Evu Samkovou, která českou olympijskou výpravu pozlatila rovněž. A to ve snowboardcrossu. Ostatně prkno sehrálo důležitou roli i o čtyři roky později v korejském Pchjongčchangu.
You are the winner! No, no (Pchjongčchang 2018)
Měla si suverénně dojet pro zlatou medaili v paralelním obřím slalomu na snowboardu, Ester Ledecká však šokovala svět také na lyžích. Na trať olympijského superobřího slalomu vyrážela až s číslem 26. V té době vedoucí závodnice, Rakušanka Anna Veithová, už poskytovala médiím vítězné rozhovory, když Ester najednou začala být od druhého mezičasu „zelená“. Její osmánctisetinový náskok se sice ztenčoval, cílovou fotobuňkou ale prolétla o pouhou setinu sekundy rychleji než Veithová. Ledecká dlouho stála v cíli jako opařená, nevěřila, co se děje. „You are the winner (Jsi vítězka),“ přesvědčoval ji televizní kameraman. „No, no,“ odpovídala Ester a kroutila hlavou. O dvanáct dní později Ledecká obula „prkno“ a dojela si v Koreji pro druhé olympijské zlato.
Jsem strašný mimoň aneb třetí zlato pro Ledeckou (Peking 2022)
„Jako... nějak jsem věděla, že už jedu finálovou jízdu, ale zas tak jistá jsem si nebyla. Nicméně jsem si řekla, že pojedu nejlepší jízdu, jakou umím. Jako vždy. Přijela jsem dolů a nebyla jsem si jistá, jestli se pojede ještě jedna jízda, nebo ne. Tak jsem se ptala Daniely Ulbingové (finálové soupeřky, pozn. red.), jestli je to jako hotový. Ona říkala, že jo, že tedy ještě pojedou kluci,“ vysvětlila Ester Ledecká, proč se po projetí cílem finálové jízdy neradovala z vítězství.
Divákům se tak vybavily čtyři roky staré záběry z Pchjongčchangu, kdy Ledecká nevěřila, že právě získala zlato na lyžích v superobřím slalomu. „Jak se to stane? Musíte být strašný mimoň jako já… To já jsem. Jak jsem přemýšlela nad tou tratí, nad tím, co mám udělat líp, tak mně to nějak nedošlo. Přijela jsem do cíle: No, tak jsem tady,“ dodala s úsměvem 26letá, teď už trojnásobná zlatá olympijská medailistka.
