Z prodavače gumových kachniček oligarchou. Jak se Abramovič dostal na vrchol?

Za mnoho a mnoho let byznysu si vysloužil pověst jednoho z nejbohatších mužů planety. V posledních týdnech ale jeho jméno neplní zprávy příliš lichotivě. Už to není o tom, co všechno vlastní, ale o co přichází.

Jakmile se rozhodl Vladimir Putin definitivně zaútočit na Ukrajinu, bylo jasné, že Abramovič má kvůli úzkým vazbám na Kreml obrovský problém. Spekulovalo se o sankcích, které nakonec ze strany britské vlády přišly. Jedním z jejich důsledků je, že ruský magnát nemůže dále vlastnit fotbalovou Chelsea a z jejího prodeje neuvidí ani penci.

Právě londýnský klub byl výkladní skříní oligarchova velkolepého života, který byl před 50 lety naopak extrémně skromný. A proto je jeho vzestup svým způsobem obdivuhodný, byť byl protkaný několika pofidérnostmi.

Pašování deodorantů a parfémů

Abramovičův příběh začal ve světě zcela vzdáleném bohatství. Vyrůstal na Sibiři bez matky a otce, kteří zemřeli, když mu byly pouhé čtyři roky. Nebyl ani excelentní student – ze dvou vysokých škol ho vyhodili. Nicméně podnikatelského ducha prokazoval během působení v armádě, kdy prodával kradený benzin svým nadřízeným.

Krátce si vydělával coby mechanik, ale věděl, že živit se rukama nevydrží dlouho, a tak opět směřoval pozornost k podnikání, byť to bylo něco, s čím se úplně neshodovala teze dosluhujícího Sovětského svazu. Na konci osmdesátých let prodával například i gumové kachničky do vany, když si vzal svoji první ženu Olgu a dostal od tchána a tchýně jako svatební dar 2 000 rublů, použil je na nákup parfémů a deodorantů, které pak ilegálně pašoval do zahraničí.

Na to se nabalil obchod se dřevem, cukrem, potravinami nebo provoz prasečí farmy. Na konci takzvané perestrojky se jeho podniky staly legální, což vedlo k dalším ziskům. I tak udělal krok za hranu zákona, když byl na začátku 90. let zatčen, protože pomocí falešných dokumentů ukradl vlak plný ruské nafty. Obvinění však byla stažena a zanedlouho začal Abramovičův velký rozlet.

Klíčová cesta k Jelcinovi

Seznámil se totiž s Borisem Berezovským, který po privatizaci ovládl bankovní, ropné i letecké společnosti. Z toho je patrné, že měl velmi dobré vazby na politické elity. A tehdy ani ne 30letému Abramovičovi se otevřel zcela nový svět.

Rázem měl totiž přístup k prezidentovi Borisi Jelcinovi a zanedlouho se také přestěhoval do bytu v Kremlu. Klíčový pro Abramoviče byl zejména kontroverzní zisk podílu do té doby státní ropné společnosti Sibněft (později ji koupil Gazprom – pozn. red.) – spolu s Berezovským ho odkoupil za „pouhých“ 200 milionů dolarů, ačkoliv jeho odhadovaná tržní hodnota byla trojnásobná.

Miliardy rázem k Abramovičovi tekly proudem, rozšiřoval své portfolium. V roce 1999 pak měl být údajně tím, kdo Jelcinovi doporučil, aby se jeho prezidentským nástupcem stal Vladimir Putin. A i nové hlavě státu byl nablízku, stal se jejím důvěrníkem. Abramovič na začátku tisíciletí rozjel byznys rovněž ve Velké Británii, kde založil společnost Millhouse Capital. Jejím prostřednictvím pak v roce 2003 udělal krok, kterým se v očích světové veřejnosti proslavil nejvíce.

Koupil Chelsea FC, která byla na hranici krachu. Nejen že klub zachránil, ale udělal z něj fungující značku, která posléze zažívala nejlepší období v historii. Blues vyhrávali ligové tituly, dosáhli i na dva triumfy v Lize mistrů.

Podruhé se Chelsea radovala ze zisku „ušatého“ poháru loni. To už se Abramovič prakticky nepohyboval v blízkosti klubu. V roce 2018 mu totiž britská vláda odmítla kvůli konexím v ruských vládních strukturách obnovit vízum. Stal se izraelským občanem a na milovaný tým dohlížel na dálku – na tribuně Stamford Bridge už nebyl k zahlédnutí.

Teď ho nesmí mít ve svých rukách vůbec. Prakticky okamžitě po vypuknutí války na Ukrajině coby jeden z Putinových mužů věděl, že musí klub prodat, což ale nestihl. Britská vláda na něj – stejně jako na dalších sedm ruských oligarchů – minulý týden uvalila sankce, čímž mu zmrazila veškerý majetek včetně Chelsea.Hlavně kvůli tomu, že společnosti, které kontroluje, měly dodávat ocel do tanků, které se nyní podílejí na krveprolití na východě Evropy.

Oligarcha se přitom dušoval, že finance z potenciálního prodeje klubu věnuje obětem války. Nepomohlo ani to, že se měl údajně na žádost Ukrajiny účastnit prvního jednání s ruskou stranou po vypuknutí konfliktu a měl se snažit Kreml obměkčit, aby krveprolití zastavil.

Chelsea nyní není skrze všechna možná opatření v pozici, kdy by měla dobývat Evropu. A Abramovič na tom pochopitelně není jinak.