Opava zahalila sochu s dlouhým pyjem. Ponižující, říká radní. Fraška, oponují umělci
Železnou skulpturu Libora Hurdy v Opavě zakryla v pondělí plachta. „V době adventu je to ponižující socha,“ tvrdí primátorův náměstek pro kulturu Petr Orieščík (ČSSD), jenž vyhověl hlasu lidu, který je pohoršen údajným dlouhým údem kovového muže. Socha má ale symbolizovat lidské ego. „Zahalení nerozumím,“ říká Hurda, autor díla s názvem Ego. „Fraška jak z nějakého komiksu,“ myslí si zase kurátor výstavy Michal Trpák.
Replice Michelangelova Davida zakryli na aktuálním dubajském Expu genitálie, aby mistrovské dílo italské vrcholné renesance nepohoršovalo tamní obyvatele. Opavská veřejnost se zdá být stejně bigotní, neboť ji pohoršuje pyj. Ten je ze železa, ovšem mužský pohlavní orgán zobrazuje jen v symbolické rovině. Autorem kontroverzní skulptury s názvem Ego, kterou Opava v pondělí zahalila do tmavé plachty, je Libor Hurda z Vysočiny.
Čtěte také
„Tak zahalujeme,“ prohlásí dramaturg Dominik Beneš z Opavské kulturní organizace (OKO), když začne plachtou zakrývat železnou sochu s názvem Ego. „Víte, co jsem zjistil? Že Ego se nelíbí hlavně egoistům,“ rýpne si neadresně. Míří ale především na opavský magistrát, který sochu napřed nařídil přemístit od obchodního centra Breda na uzamčený dvůr za místním Domem umění. A posléze bylo rozhodnuto o jejím zahalení.
Opava asi potřebuje psychologa
Kovová socha Ego je součástí výstavy plastik v opavských ulicích s názvem Sochařské CITY. Mnohé „citlivé“ obyvatele města ale dílo rozzuřilo do takové míry, že začali žádat odstranění skulptury. Paradoxní je, že po celé léto stejná sestava soch zdobila České Budějovice, do Opavy se pak díla přesunula letos v prosinci. „V Budějovicích moje Ego nikomu nevadilo, v Opavě je poprask. Asi mají občané Opavy více problémů, anebo naopak nemají žádný. Netuším, co zatím je, asi by to chtělo nějaký názor psychologa, který by to v Opavě probádal,“ říká s nadhledem autor sochy z Onšovic na Pelhřimovsku, když ho reportér CNN Prima NEWS upozorní, že je jeho dílo právě zahalováno stanovou plachtou. „Mně se ta socha zdá být úplně neškodná,“ dodá umělec.
Opavané to vidí jinak. Upozorňují na stylizovaný dlouhý mužský pyj, který sochař figuře Ega protáhl z rozkroku k zadnici a dále k zádům postavy, načež úd prorazí hruď a vztyčí se v místě hrudní kosti. Na žaludu penisu ve tvaru srdce je vyveden nápis Ego.
Čtěte také
Že jde o mužský úd, to ovšem tvrdí jen kritici sochy. „Hnus, děs, zvěrstvo, paskvil,“ ozvali se někteří Opavané. „Já tam žádný penis nevidím. Může to být čertův ocas anebo třeba pupeční šňůra,“ říká ředitelka Opavské kulturní organizace Marcela Mrózková Heříková při pohledu na sochu. A to těsně předtím, než ji zahalí.
Volnost ve výkladu díla
„Co jsem tím chtěl říct, to nechávám na oku a mozku laskavého pozorovatele. A dávám mu absolutní volnost ve výkladu díla,“ popisuje sochař Hurda. Třeba podle autora článku probouzí socha lidský chtíč, který často zatemní rozum.
Socha ale končí pod plachtou. „Já jsem ten, který řekl, že ta socha musí pryč,“ docela hrdě se k zahalení skulptury hlásí opavský radní pro kulturu Petr Orieščík (ČSSD), když ho reportér CNN Prima NEWS vyhledá přímo na radnici. „Pro Opavu je to ponižující socha, zvláště v době adventu,“ nebere si servítky a jedním dechem přiznává: „Do umění se nechci cpát, nerozumím mu, ale tohle je moc a dostali jsme za tu sochu od občanů pořádně přes pusu.“
Socha popudila i vedení křesťanské školy
V Českých Budějovicích přitom dílo nikomu nevadilo, v Opavě je to trn v oku. Když byla socha umístěna před obchodním centrem Breda, prý pohoršovala zákazníky. A když byla v minulých dnech schována za plot na dvůr Domu umění, ani tam neutekla pozornosti, přes mříže je totiž do dvora dobře vidět. „Sochy si všimli především rodiče a vedení blízké křesťanské školy, tak jsem znova rozhodl, aby socha byla odstraněna i z nového místa ve dvoře Domu umění,“ říká opavský radní pro kulturu.
Ředitelka Opavské kulturní organizace ale považuje další odsun díla za nedůstojný a raději sochu nechává zakrýt, aby celá kauza mohla mediálně ožít. „Považte, máme jednadvacáté století. Ale v Opavě se chováme prudérně jak za královny Viktorie, která dala Davidovi zahalit genitálie,“ naráží na slavný příběh z roku 1857, kdy anglická královna Viktorie nechala zakrýt Davidovo přirození na replice sochy Michelangelova díla.
Čtěte také
Paradoxní je, že OKO je příspěvková organizace města. „Já jsem ale nebyl předem informován, co to bude za sochy, výstava byla připravena bez vědomí radnice,“ tvrdí Orieščík. Železná plastika s názvem Ego si takový konec určitě nezasloužila.
Výstavu skulptur ve veřejném prostoru Českých Budějovic pořádá už čtrnáct let sochař a kurátor Michla Trpák. Letos poprvé se přehlídka přesunula i do slezské metropole Opavy. „To jsem teda pořádně překvapen,“ říká Trpák, když se od reportéra CNN Prima NEWS dozví, že dílo Ego je právě zahalováno do igelitu. A trochu se zlobí, že o tomto kroku není předem informován. Pak se ale nad kauzu povznese: „Asi Ego zasáhlo ego nějakého pana radního. Že v dnešním uměním přesyceném světě okáže nějaká socha přivést komunální politiky k tak neadekvátní reakci, je vlastně skvělá zpráva pro umění i autora díla,“ dodá Trpák.
Ego odhalí na požádání
Mrózková Heříková slibuje, že socha není zakryta na celou dobu výstavy, která měla trvat až do září 2022. „Na požádání vážných zájemců anebo při komentovaných prohlídkách ji na pár minut zase odhalíme,“ navrhuje. „To je moc, to už je fakt úplná fraška, to je doslova komiks,“ směje se nápadu ředitelky kurátor výstavy.
Opavské radnici se přitom nelíbí ani další sochařské intervence ve veřejném prostoru v rámci pouliční výstavy. „Ta výstava se nepovedla. Vadí mi třeba i nadživotní žebrák, který překáží v cestě invalidům,“ říká Orieščík. Zrovna tato socha ale podle zastánců skvěle zapadá do adventní doby, která vyzývá k solidaritě s chudými. „Vadilo mi, že ten žebrák sedí přímo na rohu dvou ulic v pěší zóně, kde fakt překážel chodcům. Nechal jsem ho přemístit o kus dál,“ upřesňuje náměstek.
Čtěte také
Novinář, publicista a básník, který se dlouhodobě věnuje palčivým sociálním tématům soudobé Ostravy a moderním dějinám celého regionu. Často píše o romské menšině a vyloučených lokalitách, již osm let například sleduje ve sběrném dokumentu osudy ostravské rodiny Kroščenových s dvanácti dětmi.
