Arménie se snaží vymanit z ruského područí. Moskva ale kontroluje veškerou důležitou arménskou infrastrukturu a Západ nemůže garantovat bezpečnost malé země v Zakavkazsku. Nová orientace Jerevanu na Západ se tak spíše než snaha Arménie lavírovat mezi dvěma póly jeví jako diplomatická fraška, píše ve svém článku spolupracovník CNN Prima NEWS v Rusku Jiří Just.
Po výhrůžkách opět vřelé úsměvy a podání rukou. Začátkem října se v arménské metropoli uskutečnilo Euroasijské ekonomické fórum. Událost byla věnována desátému výročí podpisu smlouvy o založení Eurasijského ekonomického svazu, jakési ruské variace na Evropskou unii.
ČTĚTE TAKÉ: Putinův pravověrný ráj. Rusko nabízí azyl lidem zhnuseným „západními liberálními ideály“
Kulaté jubileum organizace, která sotva může konkurovat EU, má pramalý informační význam. Kdyby k ní nedošlo k jedné významné schůzce. Arménská média zveřejnila snímek, na kterém si ruku podává předseda vlády země Nikol Pašinjan a jeho ruský protějšek Michail Mišustin.
Před několika lety by to bylo zcela normální: Setkali se dva stejně postavení politici z postsovětského prostoru. Poslední dobou však jsou vztahy mezi Moskvou a Jerevanem napjaté. Arménie dokonce hrozí, že opustí Organizaci Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (ODKB), které se přezdívá ruské NATO.
Jerevan aktivně signalizoval, že se míní vymanit z ruského vlivu. Ještě letos v únoru se Pašinjan nechal slyšet, že Arménie se již nemůže spoléhat na Rusko, zejména při zajišťování svých obranných potřeb. A dodal, že Kreml proti němu vede otevřeně nepřátelské aktivity. Rusko se údajně snaží podnítit arménské obyvatelstvo, aby svrhlo jeho vládu.
Navzdory tomu se objevují signály, že se Arménie ve skutečnosti nehodlá trhnout od Ruska. V polovině letošního září, kdy Jerevan hovořil o „vážném zhoršení vztahů s Moskvou“, Rusko obnovilo vojenské dodávky do Arménie, což výrazně ohrozilo prozápadní linii Arménie. Moskva měla dodat Jerevanu například velké množství raket do těžkého salvového raketometu Smerč.
Ekonomika zcela závislá na Rusku
O pár dní později premiér Pašinjan veřejně přiznal, že nemá v úmyslu přetrhat vztahy s Ruskem. Ve skutečnosti nová orientace Jerevanu na Západ není snaha Arménie lavírovat mezi dvěma póly, ale spíš diplomatickou fraškou. A to především proto, že arménská ekonomika, včetně energetiky, potravinové bezpečnosti či dopravy, je plně závislá na Kremlu a nemůže se otočit k Rusku zády.
Evropská unie se do určité míry úspěšně odřízla od ruského plynu. To samé se však nedá říct o Arménii. Jediným dodavatelem suroviny do země je ruský plynový gigant Gazprom. A navíc, jeho dceřiná společnost Gazprom Armenia vlastní celou infrastrukturu pro distribuci plynu v zemi.
Krok nesprávným směrem a Jerevan bude muset sáhnout hlouběji do kapsy. Právě díky členství Arménie v Eurasijském ekonomickém svazu nakupuje plyn z Ruské federace za zvýhodněnou cenu 165 dolarů za tisíc metrů krychlových. Pokud Arménie přeruší vztahy s Moskvou, za ruský plyn by musela platit až trojnásobek. Pro tamní hospodářství a vládu by to znamenalo citlivou ekonomickou ránu.
„Moskva má mnoho způsobů, jak ovlivnit život v Arménii. Rusko poskytuje více než 90 % arménského zemního plynu a vlastní infrastrukturu plynovodů v zemi. Dodává veškerý uran pro arménskou jadernou elektrárnu,“ uvádí Areg Kočinjan, šéf arménského think tanku Research Center on Security policy v textu pro centrum Carnegie.
Arménii chybí přírodní zdroje
Právě Jaderná elektrárna Mecamor ležící nedaleko arménské metropole zajišťuje více než 30 % výroby elektřiny v zemi. Elektrárnu provozuje a spravuje ruská státní korporace Rosatom. Loni v prosinci se Moskva a Jerevan dokonce dohodly na prodloužení životnosti elektrárny do roku 2026 nebo i déle.
Arménie má zároveň tu smůlu, že nepřekypuje přírodními zdroji. Pouze 35 procent energetických potřeb pokrývá domácí výroba. Kromě zmíněné jaderné elektrárny se Arménie opírá ještě o vodní elektrárny. K její smůle je vlastní také Rusové.
Největší Sevano-hrazdanská vodní kaskáda tvoří osm vodních elektráren o celkovém výkonu 562 MW. Od roku 2003 ji vlastní Mezinárodní energetická korporace, v níž měly 90% podíl různé ruské státní korporace. V roce 2020 tento většinový podíl připadl ruskému holdingu Tašir.
Na sklonku roku 2023 mezinárodní Institute for War & Peace Reporting varoval, že „napjaté vztahy Arménie s Ruskou federací, jejím tradičním strategickým spojencem, mohou mít následky přesahující rámec politické a obranné aliance a ovlivnit energetickou bezpečnost země“.
Skoro 100% dovoz obilí z Ruska
Plyn není jediná strategická surovina dodávaná do Arménie, kterou kontroluje Kreml. Platí to i o dodávkách obilí. Podle statistických údajů za rok 2023 pocházelo 99,9 % dovozu pšenice, mouky a kukuřice do země z Ruska. Navíc podle údajů arménské celnice, až 98 % rostlinného oleje bylo také dovezeno z Ruska.
Rusko také kontroluje strategické oblasti dopravy.
„Arménie udělala ve své historii rozvoje veřejné dopravy několik chyb, z nichž některé ovlivnit mohla a některé jen omezeně. V carských a sovětských dobách se rozvíjela zejména železniční doprava. Problémem je, že trasování železnice bylo prováděno s ohledem na potřeby carského Ruska a posléze sovětského průmyslu, ovšem potřebám současné Arménie vůbec nevyhovuje, jelikož i z důvodu přírodních podmínek hlavní dvě trasy vedly na Ázerbájdžán, s nímž má Arménie uzavřenou hranici. V dobách samostatnosti pak železnice zcela stagnuje. Celá železniční síť byla v roce 2007 svěřena formou koncese společnosti Jihokavkazské dráhy (JuKŽD), která je dceřinou společností Ruských železnic (RŽD). Z modernizace sítě a vozového parku ale JuKŽD neuskutečnila téměř nic, zakoupila pouze jednu novou a málo využívanou soupravu z Ruska,“ popsal stav arménské železnice v roce 2020 Jan Plešinger, tehdejší zástupce vedoucího Zastupitelského úřadu ČR v Jerevanu.
JuKŽD provozuje veškerou meziměstskou, příměstskou a nákladní dopravu v zemi. A vlastně nemá žádný vlastní majetek. Podle dvoustranné smlouvy z roku 2008 celá arménská železniční síť s veškerým movitým i nemovitým majetkem patří ruské společnosti RŽD.
Faktor války na Ukrajině
Je tu i faktor války na Ukrajině. Ruský vpád na Ukrajinu přidal nový impuls už tak těsným vztahům mezi Moskvou a Jerevanem. V roce 2022 se obchodní obrat mezi oběma zeměmi zvýšil o 77 % a dosáhl rekordních 4,1 miliardy dolarů. Tento trend pokračoval i v roce 2023, kdy toto číslo vzrostlo o dalších 43 % na 7,3 miliardy dolarů.
V polovině září ruský vicepremiér Alexej Overčuk uvedl, že obchodní výměna mezi zeměmi v letošním roce může dosáhnout bezprecedentních 16 miliard dolarů.
„Invazí na Ukrajinu Rusko výrazně posílilo své pozice v arménské ekonomice. Tato rostoucí závislost na Rusku může výrazně omezit schopnost Arménie manévrovat na politické scéně,“ uvádí analytik Aršaluj Mgdesjan na webu Eurasianet.org.
Z toho jednoznačně vyplývá, že všechny deklarace arménského premiéra Pašinjana o oddálení se od Ruska, jsou jen pouhými deklaracemi míjejícími se s realitou.
V březnu 2023 umístil The Economist Arménii na druhé místo v seznamu zemí nejvíce závislých na Rusku z hlediska politiky, obrany a ekonomiky. Na to poukazuje i řada mezinárodních organizací.
Spíše vazal Ruska než spojenec
„Hluboká závislost na Rusku je pro Jerevan překážkou v jeho snaze osvobodit se od vlivu Moskvy a dosáhnout hlubší integrace se Západem... Je to neslučitelné s ambicemi Jerevanu na větší sblížení se Západem,“ tvrdí americký think tank Jamestown Foundation.
Americká ratingová agentura Fitch poukazuje na to, že „arménská ekonomika je silně závislá na Rusku v oblasti obchodu a energetiky“. Fitch proto neočekává v brzké době významnou diverzifikaci od Ruska.
Plná závislost Arménie na Rusku vypovídá o tom, že Jerevan není pouhým spojencem Moskvy, ale jejím vazalem. Arménie s největší pravděpodobností bez Ruska nepřežije.
Snaha Jerevanu přeorientovat se na Západ, který odporuje zájmům Kremlu, je tak neproveditelným úkolem. Definitivní roztržení arménsko-ruských vztahů by mohlo vést k ohromné krizi v Arménii, která by postihla i kritickou infrastrukturu země.
