Patrície otevřeně o hororu v Bratislavě: V sanitce jela s Dědečkovým synem, stále je v šoku

Tragická nehoda v Bratislavě

Řidič, který v centru Bratislavy zabil pět lidí, do vazby nepůjde

Datum 2. října se zapsalo do nejčernějších slovenských statistik. Opilý bývalý sportovní funkcionář Dušan Dědeček v plné rychlosti projel autobusovou zastávku v Bratislavě, jeho počínání si vyžádalo život pěti lidí. Další zranil – mezi nimi byla i 23letá studentka Patrície. Ta nyní v otevřeném rozhovoru pro web Pluska.sk vzpomínala na osudný večer i jízdu v sanitce se synem viníka.

„Byla to běžná neděle,“ začala své vyprávění pro web Pluska.sk studentka, která je dodnes z celé události v šoku. Jako zázrakem vyvázla z tragické nehody v Bratislavě jen s menším zraněním. Poslední den v týdnu trávila se svou rodinou a na vysokoškolský internát nespěchala. Z toho důvodu zpět do Bratislavy z malé vesnice u Nitry odjela později, než pro ni bylo zvykem.

„Mamka mě odvezla na vlakovou zastávku, rozloučily jsme se a já jela do Bratislavy,“ pokračovala. Jenže vlak měl zpoždění, a tak po výstupu na hlavním nádraží nestihla plánovaný spoj k internátu. „Chtěla jsem jet autobusem číslo 131. Je to jediný přímý spoj na Staré Grunty,“ vysvětlila. Z toho důvodu musela dojet na zastávku Zochova a tam přestoupit na další autobus.

Bylo přesně 22:24

V té době však byla zastávka plná lidí, a tak se dívka postavila k jednomu ze dvou sloupů. Právě mezi nimi o chvíli později projelo auto Dědečka. „Bylo přesně 22:24, když se to stalo. Náhle jsem uslyšela hluk a pocítila silný proud větru. Otočila jsem se nalevo. Pamatuji si, jak jsem se v tomto momentu střetla pohledem s jedním chlapcem. Ani jeden jsme nechápali, co se děje,“ uvedla.

Rozřešeným hlasem pak popsala osudnou chvíli. „Všimla jsem si, že se na nás něco řítí. V první chvíli jsem vůbec nevěděla, že je to auto, to jsem si domyslela až zpětně. Když proletělo kolem mě, cítila jsem tlak, jako bych se ocitla v tornádu,“ popsala momenty hrůzy. Spolu s autem se na ní valily i nejrůznější úlomky vozu. Právě ty jí zasáhly.

„Automaticky jsem se otočila na druhou stranu, pevně sevřela batoh, zavřela oči a schoulila se. Když jsem je otevřela, zjistila jsem, že mám zraněné nohy,“ vysvětlila. Uvědomila si, že ji auto nesrazilo, projelo kousek od ní. Následně se obrátila k zastávce, kde se jí naskytl hrozivý pohled. Dosud se však vrací k chlapci, na kterého chvíli před tragédií pohlédla.

Na upřený pohled nezapomene

„Dosud nevím, jestli byl jednou z obětí nebo byl mezi zraněnými. Asi se to nikdy nedozvím,“ dodala. Jeho tvář jí splývá s dalšími lidmi, kteří na zastávce byli, ale na upřený pohled, který si vyměnili, nikdy nezapomene. „Byla jsem v šoku. Pomalu jsem se otočila a viděla dva chlapce na zemi, dýchali,“ pokračovala ve svém vyprávění.

Třásla se, na nohou měla otevřené rány. Následně k ní začali přicházet neznámí lidé, kteří se jí ptali na obyčejnou věc: „Kde studuješ?“ Nechápala, proč se jí na to zrovna po této události ptají. Až po chvíli jí došlo, že se jí tímto dotazem snaží uklidnit a zjistit, jak na tom je. Na místo brzy dorazili záchranáři, kteří zjišťovali zdravotní stav lidí ze zastávky.

Přišli i k Patrícii, jež jim potvrdila, že je zraněná. „Ale běžte pomoci druhým,“ opáčila. Z místa se pak dostala jako poslední. „Tehdy jsem pochopila, že jsem skončila nejlépe. Celou dobu jsem nevěděla, že někdo zemřel. Zjistila jsem to až v nemocnici,“ uvedla. V sanitce s ní jel další muž. Ležel na nosítkách a byl při vědomí.

Pocity hněvu i lítosti

Zdravotník mu pokládal různé otázky. Muž si následně stěžoval na bolest a sdělil, že je opilý. Sama Patrície se ho potom zeptala, kde na zastávce v době nehody stál. O vteřinu později jí však zatrnulo. „Jsem spolujezdec,“ odpověděl. Jednalo se o syna Dědečka. V té chvíli v sanitce zavládlo hrobové ticho a v Patrícii se mísily pocity lítosti a hněvu. Brzy však dojeli do nemocnice, kde studentka podstoupila řadu vyšetření.

V zařízení si ji nechali přes noc, následně byla propuštěna. S sebou si odnesla berle. Celý týden po nehodě pak strávila doma u rodičů. Ačkoliv už se cítí zdravotně lépe, pokládá si neustále jednu otázku: „Jak to, že jsem to přežila?“

Tagy: