Nesmyslná brutalita: Vít vraždil nožem i kladivem. Vím, že skončím v pekle, připouští dnes

„Jmenuji se Tomáš Vít, jsem momentálně ve Valdické věznici, kde si odpykávám trest na doživotí za dvojnásobnou vraždu,“ říká dnes téměř 30letý muž. Za mřížemi již strávil více než třetinu svého života, ani tato doba mu však nepomohla v tom, aby pochopil svůj čin, který spáchal v roce 2012 v Trutnově jako 18letý mladík.

Všechny díly projektu Bez lítosti můžete již nyní sledovat na prima+.

„Nedokážu to sám sobě vysvětlit. Nikdy jsem nebyl vyloženě konfliktní typ, hádky a konflikty nemám rád. Nevím, co se tehdy stalo. Hodně lidí by se v mé situaci vymluvilo, že za to mohou drogy. To já neříkám, pořád jsem to byl já, ale myslím, že to k tomu přispělo. Že mi to povolilo nějaké zábrany, spustilo mechanismy v hlavě. Nedovedu si vysvětlit, co a proč se to stalo,“ líčil v pořadu Bez lítosti Vít.

Věří, že existuje vyšší princip, kdy má život vyšší smysl. „Jestli něco podobného existuje – princip trestání a odměn, nebe a peklo, tak skončím v pekle,“ domnívá se.

Měla slavit 90. narozeniny

„Jedna z věcí, kterou si vždy vybavím, když jde o Tomáše Víta je, že se jedná o nejmladšího odsouzeného člověka v České republice k doživotnímu odnětí svobody. A myslím, že se o to trochu zapříčinil kromě toho, jaký skutek spáchal, sám postupem u soudu,“ sdělil Michal Hynek, vyšetřovatel z Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje, který byl osudného dne v roce 2012 společně s kolegy přivolán do Trutnova k oznámené události.

Jednalo se o nález usmrcené seniorky a jejího těžce zraněného manžela. Zatímco zavražděná žena měla zanedlouho slavit 90. narozeniny, její muž byl ještě o pět let starší. Společně žili ve sníženém přízemí činžovního domu, kam jim pečovatelé pravidelně vozili oběd. V osudné poledne se na manželský pár nemohli dozvonit.

„Přišlo jim to divné, a navíc za dveřmi slyšeli tělesné projevy, chrčení. Zavolali dceři poškozených, která přijela na místo, odemkla byt a našla své rodiče. Bylo tam velké množství krevních stop, a to po celé vstupní chodbě a části bytu. Bylo to jedno z těch míst činů, které jsem za svou kariéru viděl, kde krve bylo nejvíce,“ vzpomínal Hynek.

Oba manžele někdo zmlátil a pobodal: pěstmi, nožem, kladivem. Brutálně a nelítostně.

„Vůči paní byl ještě brutálnější, usmrtil ji na místě činu. Bylo znát, že je místo činu hned za vstupními dveřmi, kde bylo maximum krevních stop. Ty však byly znatelné i před vchodem do domu, v drobném množství na schodišti, a pak hlavně ve vstupní chodbičce,“ pokračoval vyšetřovatel. Muže ve vážném zdravotním stavu zdravotníci převezli na urgentní příjem do nemocnice, kde podstoupil operační zákroky. O život v nemocnici 95letý senior bojoval více než dva měsíce, zhruba do poloviny května. „Nakonec i on svým zraněním podlehl,“ doplnil Hynek.

Bolela ho hlava, chtěl poprosit o prášek

Bezprostředně po činu se rozjela rozsáhlá pátrací akce. „Postup byl takový, že část kriminalistů spolu se znalci a soudním lékařem prováděla ohledání bytu a zemřelé. Další část vyslýchala lidi v domě a jiní se vyptávali po okolních vchodech, jestli někdo něco viděl. Od začátku se také provádělo kontinuálně šetření v rodině, zda to nemůže být někdo z příbuzných,“ přiblížil kriminalista.

Co však jako první vyšetřovatele překvapilo, byla brutalita činu. „Byla až nesmyslná. Jednou z vyšetřovacích verzí bylo i to, že by pachatelem mohl být někdo z řad toxikomanů v Trutnově. Část kriminalistů proto prováděla šetření i v této komunitě,“ pokračoval. Vědělo se, že se tito lidé scházejí u řeky Úpy. Kriminalisté se jich vyptávali po určité osobě. „Později se ukázalo, že v partě byl i podezřelý Tomáš Vít,“ doplnil Hynek.

„Běhali tam příslušníci policie, hledali a ptali se naší skupiny, zda jsme neviděli někoho od krve nebo nápadného, poškrábaného, s modřinami a podobně. Už pátrali. Věděli, co se stalo,“ vzpomínal Vít. Poté, co policisté odjeli, vyndal před kamarády svazek klíčů – od bytu seniorského páru. Následně jej hodil do řeky. „Viděla to kamarádka a ptala se, co to je za klíče. Řekl jsem, že už je nepotřebuji, nijak jsem to nezdůvodňoval. Dodnes si myslím, že mě pak udala,“ konstatoval tehdy 18letý mladík.

Z tísně zastřelil rodiče a bratra. Kdyby se táta otočil, nezmáčkl bych to, tvrdí Širůček

Vraždy

Dodneška nevím, proč jsem volil takové řešení. Když pak u soudu zaznělo ‚doživotí‘, bylo mi všechno úplně fuk. Tak se k téměř 20 let starému případu, který zaskočil i zkušené jihočeské kriminalisty, vrací v paměti sám Miloslav Širůček. Jako pětadvacetiletý mladík po rodinných neshodách vzal revolver a zastřelil nejdříve svého bratra, pak otce a nakonec i matku. Po několika dnech, kdy obýval dům s mrtvolami svých nejbližších, se k činu sám přiznal. Otřesný příběh spolu s osobní zpovědí doživotně odsouzeného vraha vám redakce CNN Prima NEWS přináší v rámci pořadu Bez lítosti, který mapuje životy a činy nejobávanějších zločinců u nás.

Domněnky dnes Hynek potvrzuje. „V kontextu toho, že jim začal vyprávět, že v domě u nich došlo k vraždě, tak jim to nedalo. Ozvali se na policii a cestou 158 svou zkušenost s Tomášem popsali. Hned jsme po něm začali pátrat. Podařilo se nám ho zastihnout u jeho tety přesně v 17:00, byl se tam občerstvit. Tam jsme ho zastihli a vyzvali k podání vysvětlení. Byl převezen na kriminálku do Trutnova,“ uvedl Hynek.

Po převozu se Vít choval klidně, nijak agresivně. „Bylo vidět, že je bledý a že není ve své kůži. Byl to hubený mladý kluk. V duchu jsem si říkal, že pokud je to on, tak pro nás nebude těžkým soupeřem. Chtěli jsme vysvětlit, co za klíče odhazoval, že se vyloví a vyzkouší v zámku od seniorů. V té době jsme už věděli i to, že byl Vít soused poškozených z patra,“ konstatoval vyšetřovatel.

Vít tvrdí, že do doby, než se k činu přiznal, nevěřil tomu, že by mohl být zatčen, obviněn a odsouzen. „Pořád jsem si myslel, že půjdu spát domů, že mě pustí a nebudou podezírat. Ale když mi předvedli důkazy, že ví, že jsem to byl já, tak jsem se přiznal,“ doplnil. Podle Hynka byl Vít klidný, sám sobě prý nebyl schopen brutalitu svého činu vysvětlit. „Mluvil o tom, že byl čin brutální, zároveň ale se už snažil vše omlouvat – že je zabít nechtěl, že je chtěl jen dostat do stavu, aby si nepamatovali jeho osobu,“ líčil kriminalista.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Jak se z člověka stane vrah. Bez lítosti je z projektů největší, říká šéf Vězeňské služby

Dodnes si Vít údajně pamatuje jen na to, že vešel násilím do bytu seniorů. „Pak už to jsou jen nějaké záblesky, útržky z celé situace. První souvislé myšlenky mám, až když jsem odcházel z domu. To už zhruba vím, co jsem dělal,“ říká dnes Vít. Samotný děj událostí vyšetřovatelům vylíčil den po vraždě – při rekonstrukci celého činu.

„Tomáš Vít říká, že zazvonil na sousedy, protože ho bolela hlava a údajně chtěl poprosit o prášek. Jsou vyšetřování, při nichž je motiv těžko zjistitelný. Od začátku jsme nevěřili, že se celý čin stal z motivace, kterou líčí Vít – tedy kvůli tomu, že senioři s ním odmítli komunikovat mezi dveřmi a dát mu prášek. Vyšetřovací verze byly různé: že tam šel třeba loupit, ale na druhou stranu je pravda, že na místě činu bylo přes devět tisíc korun, nic nebylo přehrabané. Pokud hledáme motiv, tak nezbývá než vycházet z toho, co tvrdí Vít,“ objasňoval kriminalista.

Vrah Stodola je veselá kopa, ze Sudků šel děs. Autorka přiblížila natáčení pořadu Bez lítosti

Krimi

Nejznámější český sériový vrah Jaroslav Stodola je navzdory hrůze, kterou spáchal, veselá kopa. Uvedla to Martina Eretová, autorka pořadu Bez lítosti, který mohou diváci od 21. června sledovat na prima+. Dodala, že Michelle Sudků, vražedkyně ze Smíchova, je naopak jako z hororu. „Není příjemné s ní mluvit, ani se na ni dívat. Nevěřila jsem jí,“ řekla Eretová v rozhovoru pro CNN Prima NEWS o zákulisí osmidílné dokumentární minisérie. Prozradila, kterých doživotně odsouzených vězňů jí bylo trochu líto a kdo se podle ní vrahem narodil.

Sám Vít tvrdí, že mu bolest hlavy způsobila nová odrůda marihuany. „Začalo mi to dělat stavy, které jsem ani nepředpokládal. Měl jsem závrať, migrénu, bylo to jako mít hlavu ve svěráku. Psychicky jsem byl nevyrovnaný. Snažil jsem se to ze sebe vyhnat. Dal jsem si sprchu, najedl jsem se. Nic nezabíralo, stupňovalo se to. Zastavilo se to na nějaké úrovni, ale pro mě stále ještě dost nesnesitelné. Potřeboval jsem prášky, to jsem věděl, ale v bytě jsem nic neměl,“ uvedl autorům pořadu.

Chytl ji za ruku a odvlekl do bytu

Následně zazvonil na sousedy. „Řekl jsem, že mi je zle, že potřebuji prášky, doma žádné nemám, a ať se na mě nezlobí, že ruším. Řekli mi, že nemají a zavřeli mi dveře. Za chvíli jsem zvonil znovu, nevím proč, když mi tohle odpověděli. Ptali se, co po nich chci, a já říkal, že jen prášky, nic víc. Opět řekli, že nemají a chtěli mi zavřít dveře – a já jsem vešel dovnitř. Strčil jsem do dveří a vešel tam. Pak už to jsou jen záblesky,“ konstatuje Vít.

Během rekonstrukce však své počínání vylíčil do detailů:

„Vrazil jsem do dveří. Pán se odpotácel o dva kroky zpátky a já udělal krok dovnitř. Zeptal jsem se ho znova. Znova jsem požádal, zda mi nedá prášek, že mi je opravdu špatně, načež mi řekl, že ne a sahal na ledničku pro nůž. Držel ho v ruce ostřím dopředu, proti mně. Stál a říkal, ať odejdu, ať jdu pryč. Reagoval jsem tím, že jsem ho zespoda vzal za zápěstí a vytočil mu ruku, abych mu nůž vzal, a pak ho bodl do břicha.“

Tím však Vítovo počínání v bytě teprve začalo. „Bodal jsem ho do břicha a poté jednou do krku, aby nemohl křičet. Říkal: ‚Pomoc, jděte pryč.‘ Sesul se, já mu pak začal dávat pěstí do hlavy,“ pokračoval ve svém líčení tehdy 18letý mladík. Jak nyní po jedenácti letech podotkl Hynek, muži začali okamžitě vyskakovat hematomy v obličeji.

Bodl jsem ji do břicha, sténala, tak jsem ji bodl do krku. Pořád sténala. Pak jsem jí dal pár úderů pěstí do hlavy.

„Tvrdí, že když takto napadl 95letého pána, který nebyl schopen se evidentně bránit, tak z koupelny měla vyběhnout paní, téměř 90 let. Měla na něj napřahovat hůlku a on měl zaměřit útok na ni,“ uvedl vyšetřovatel. Seniorka podle výpovědi Víta křičela, aby seniora nechal být. „Reagoval jsem tak, že jsem jí vzal hůlku a dal ji za dveře. Bodl jsem ji do břicha, sténala, tak jsem ji bodl do krku. Pořád sténala. Pak jsem jí dal pár úderů pěstí do hlavy. Snažila se trochu víc křičet – pak jsem si všiml kladívka,“ sdělil. Nářadím ji začal bít.

„Podíval jsem se na pána a napadlo mě, že bych ho odtáhl do kuchyně. To jsem ale nestihl, protože se paní nějak zmátořila a už byla na cestě na chodbu, vycházela ze dveří,“ uvedl tehdy. Podle vyšetřovatelů vyšla zhruba do poloviny schodiště z domu, když za ní mladík vyběhl, chytl ji za ruku a odvedl zpátky do bytu.

ČTĚTE TAKÉ: Krvavá výprava za 26 hodin: Dvojice zavraždila čtyři lidi. Vše berou jako lež, tvrdí Kott

„S kladívkem v ruce jsem jí dal několik ran zezadu do hlavy. Šel jsem z bytu pryč, přičemž jsem vzal z botníčku nůž, na lednici ležela čepice a na zemi ležel hadr. Vyšel jsem z bytu, zabouchl a z venku otřel kliku,“ dodal ke svému činu. Následně se zbavil nože, který hodil do kanálu, hadr s čepicí do popelnice a kladívko s klíči do řeky. Jen kladivo vyšetřovatelé nakonec nikdy nenašli. „Věděl jsem, že se dostanu do vězení asi na dlouho, ale nevěděl jsem, že mohu dostat až doživotí,“ dodal po letech Vít.

Průšvihář, s láskou k marihuaně

Dětství měl Vít navzdory všemu, co se mělo v budoucnosti stát, hezké. „Mamka s taťkou se snažili abychom s bratrem měli vše, co potřebujeme. Snažili se nás zabezpečit po všech stránkách. Různé koníčky, aktivity, zájmy, v tom nás podporovali. Snažili se nám dát důslednou výchovu, abychom věděli, co je dobré a co špatné,“ sdělil. S matkou učitelkou a otcem inženýrem vyrůstal spolu s o dva roky mladším bratrem v Trutnově.

V obchodě bodla ženu do srdce. Nejsem zrůda, ale dobrý člověk, hájí se vražedkyně ze Smíchova

Vraždy

Nechtěla jsem to udělat – vzít nůž a bodnout do ní. Bylo mi strašně, dodnes toho lituji. Tak nyní, po letech od vraždy, k níž došlo 21. července 2016 v obchodním centru na pražském Smíchově, obhajuje svůj čin Michelle Sudků. Byla to právě ona, kdo z regálu v sekci s domácími potřebami vzala kudlu, vyndala ji z obalu a náhodné ženě probodla srdce. Tvrdí, že není zrůda, ale dobrý člověk, z něhož vyzařuje láska. Přesto týrala a usmrtila zvířata, pokusila se o vraždu a jednu spáchala. Příběh ženy odsouzené k 30 letům vězení včetně její osobní zpovědi vám redakce CNN Prima NEWS přináší v rámci pořadu Bez lítosti, který přibližuje život a činy nejhorších vrahů v Česku.

Když šel poprvé do školy, těšil se ze všeho nového. Později ho však sedět a poslouchat nebavilo, definitivně rezignoval na snahu dávat ve škole pozor a snažit se již ve druhé třídě. Když bylo Vítovi šest let, rodiče mu oznámili, že není jejich biologický syn. Fakt, že ho adoptovali jako nemluvě, ale údajně přijal bez větších problémů. „Vysvětlili mi to tak, že nezáleží na tom, kdo mě vychovává nebo s kým bydlím, ale kdo mě má rád a stará se o mě. Že si z toho nemám nic dělat, to jsem ani nedělal. Nijak jsem se v tom nikdy nešťoural,“ podotkl.

Už od dětství byl však průšvihář. „Hlavně jsem kradl peníze. Měli jsme kapesné, ale hrabivě jsem chtěl víc, abych si mohl něco koupit podle sebe. Byla to moje nenažranost,“ řekl. Od 8. třídy začal kouřit cigarety, brzy však přešel na marihuanu. „Uklidňovalo mě to, cítil jsem se pohodově. Ze začátku to bylo hodně příležitostně, maximálně dvakrát za měsíc, ale poté jsem k tomu měl přístup – prodával jsem kamarádovi a něco z toho jsem měl pro svou potřebu. Hulil jsem každý den,“ pokračoval Vít.

Jeho osudovou ženou se stala Žaneta – dívka, již poznal v nemocnici. „Byla, a dodnes to je, má životní láska, když sedím na doživotí,“ konstatoval. I Žaneta dostala příležitost promluvit o vztahu s Tomášem před kamerou, odmítla. „Opravdu jsem ji miloval. Bude to znít zvláštně, ale dodnes ji miluji. Už se mi stalo, že jsem se v noci vzbudil ubrečený jako želva, že se mi o ní zdálo, že se někde setkáváme a podobně. To se mi stalo mockrát,“ přiznal.

Jejich zhruba dvouletý vztah však ztroskotal na Vítově vášni k marihuaně. „Nesouhlasila s tím, že hulím. Tenkrát mi řekla, že si mám vybrat: buď marihuana, nebo ona. Myslel jsem si, že to utajím, hulil jsem dál. Jenže na to přišla a beze slova byl konec,“ vysvětlil. Zlomový okamžik, kdy podle Víta šel jeho život z kopce, nastal na učňáku, kdy napadl spolužáka. „Ruply mi nervy, zbil jsem ho. Proto mě vyrazili ze školy. Tam to se mnou začalo jít od deseti k pěti,“ konstatoval.

Kdyby byla možnost komunikace se záhrobím, tak bych s nimi chtěl mluvit. To ale možné není.

Následně odešel i z domova, protože se s rodiči neustále hádal kvůli tomu, že jim lhal a kradl. „Několikrát jsem je zklamal, nedivím se, že byli takoví,“ podotkl Vít. Následně přespával u kamarádů, nakonec skončil ve squatu. Psal se konec roku 2011 a mladík přežíval pouze díky drobným krádežím a prodeji marihuany. Na začátku roku 2012 však dostal Vít od svých adoptivních rodičů druhou šanci – dovolili mu nastěhovat se do bytu po dědovi, stal se tak sousedem svých budoucích obětí.

Za brutální výše popsaný čin byl Vít, tehdy už v 19 letech, odsouzen k doživotí. „Jsem s tím smířený, že tady zůstanu a ven se nepodívám. Když by se mi podařilo dostat ven, tak budu jen o to radši. Beru to tak, že i tady dokážu žít z malých radostí. Že mě to dostane z depresivních stavů, špatných nálad,“ uvedl Vít, který se ve vězení již několikrát pokusil o sebevraždu.

„Samozřejmě je mi to líto. Žili si svůj spokojený život a teď k nim nalítl nějaký feťák, který to v hlavě měl v tu chvíli vyhrabaný, a zabil je. Kdyby byla možnost komunikace se záhrobím, tak bych s nimi chtěl mluvit. To možné není,“ dodal Vít. O podmínečné propuštění bude moci požádat za deset let. Sám ale říká, že s možností, že by se ještě někdy vrátil na svobodu, moc nepočítá.