V obchodě bodla ženu do srdce. Nejsem zrůda, ale dobrý člověk, hájí se vražedkyně ze Smíchova

„Jmenuji se Michelle Sudků. Je mi 38 let, jsem odsouzena za pokus o vraždu a vraždu. Už pět roků sedím. Ale nejsem zrůda. Vyzařuje ze mě láska, dobro. Matka byla neurotická, pořád na mě řvala – psychicky i fyzicky mě týrala. Proto jsem deviant. Ale babička mi dala lásku, proto jsem dobrý člověk,“ popisuje se v pořadu Bez lítosti Sudků, veřejnosti více známá jako vražedkyně ze Smíchova.

Všechny díly projektu Bez lítosti můžete již nyní sledovat na prima+.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Nelítostný vrah seniorů z Rychnovska: Oběť hodil do studny, další nechal udusit v šatníku

Čin, kdy za bílého dne zavraždila v obchodním domě naprosto cizí ženu, šokoval veřejnost i samotné vyšetřovatele. „Byl to případ, který se vymykal tomu, co jsem byl a nadále jsem zvyklý řešit. Ten její nepřítomný výraz, že to bylo na místě plném lidí, v denní dobu...,“ vzpomínal na osudný 21. červenec vyšetřovatel z 1. oddělení kriminální policie hlavního města Prahy Vladimír Meloun.

Světlé oblečení nasáklé krví

Tehdy držel pohotovost, když mu bývalý zástupce oddělení volal, aby jel do obchodního domu na Smíchově. „První, co mi vrtalo hlavou bylo, proč bych tam měl jezdit. Oznámení bylo o tom, že se tam popraly dvě ženy, což nespadá do naší příslušnosti. Pak ale volal znovu, že jedna z nich zemřela. Stalo se to v sekci domácích potřeb. Už tam byli kolegové z policie, kteří zabezpečili místo. Stejně tak na místo dorazili záchranáři, ale už neprobíhaly oživovací pokusy,“ líčil Meloun.

Dodnes si pamatuje, co měla zavražděná na sobě. „Byla to paní ve středních letech, oblečená ve světlé sukni a halence. Vše, co měla na sobě, ale měla zabarvené krví,“ uvedl. „Vzhledem k charakteru mě zajímalo, zda máme kamerové záznamy. Na nich bylo naprosto zjevné, co se stalo,“ pokračoval.

V obchodě byly volně přístupné nože. Sudků si jeden z nich vzala a vyndala z obalu. „Měl dlouhou čepel a zároveň byl hodně úzký. Proto byl schopen projít hrudním košem. Kdyby byl širší, mohl se zastavit o žebra,“ podotkl vyšetřovatel. Následně Sudků vyšla do jedné z uliček. „Před ní šla paní, která těsně předtím, než se měly potkat, zahnula do jiné uličky. Tím se podle mě vyhnula tomu, aby se stala obětí,“ pokračoval Meloun.

Další, kdo šel směrem k Sudků, byla její budoucí oběť. „Celou dobu se dívala do regálů, vybírala si zboží a vůbec ji neviděla přicházet. Michelle pokračovala dál rovně, přišla k ní. Oběť si podle mě vybírala naprosto náhodně,“ myslí si. Jak ale v pořadu Bez lítosti Sudků přiznala, důvod přeci jen měla. „Byla podobná mé matce. Byla to blondýnka, na krátko ostříhaná. Moje matka mě posílala bůhvíkam, když si barvila hlavu. Tím jsem dostala averzi,“ vysvětlovala.

Šla jako zombie, tahala za sebou nohu

Sudků už z dálky působila odpudivě. „Kromě toho, jak vypadala – opravdu nestandardně – se tak i pohybovala. Šla jako zombie, tahala za sebou jednu nohu, pravou. Celé to, jak vypadala a jak se pohybovala, působilo tak, že kdybych ji viděl, tak bych i já šel na druhou stranu. Bohužel si jí ta žena nevšimla. Když byla Michelle těsně u ní, bodla ji. První rána šla přímo do srdce, v řádu desítek vteřin nastala smrt,“ vysvětlil Meloun.

Prodejci se snažili tělo zakrýt, ostatní zákazníky sekce s domácími potřebami lákala – věděli, že se tam něco děje. „Michelle si tam sedla, ve vzdálenosti deseti metrů od paní a situaci pozorovala. Nijak ji to ale nevzrušovalo. Prostě tam seděla, jako by se jí to netýkalo,“ uvedl. „Po vraždě jsem se utřela do dětských tepláčků. Byla tam bedna, tak jsem si na ni sedla a čekala na policii,“ přiblížila Sudků.

Podle vyšetřovatele vypadala skoro až mimo. „Jedna z prvních věcí, kterou jsem si řekl, když jsem ji viděl, byla, že máme pachatele, kterého nebudeme moci stíhat pro nepříčetnost,“ přiznal. V rámci řízení byly zajištěny osobní věci Sudků. „V nich byla například autobiografie Olgy Hepnarové, do níž se stylizovala,“ líčil Meloun.

Sama Sudků tvrdí, že měly s Hepnarovou stejné myšlení. „Ona je masový vrah, já jsem deviant. Tedy surový vrah. Neudělala jsem dvě vraždy, jenom pokus a jednu vraždu,“ mínila. Kromě autobiografie Hepnarové vyšetřovatelé zajistili knihy o koncentračních táborech, DVD s filmy o masových vrazích nebo sbírku básní, kterou Sudků napsala.

ČTĚTE TAKÉ: Když vraha usvědčí brouci a mouchy. Hmyz tělo rozloží už po pár týdnech, říká expertka

„Básně byly monotematické. Bylo to pouze o sexuálním sadismu, tato nit se táhla všemi básněmi. Mluvila o své minulosti, kdy se u ní začal objevovat sadismus a zoofilie. Že snad měla usmrtit kocoura, osmažit jeho orgány na pánvi a sníst je. Že měla pohlavní styk s kocourem,“ vzpomínal. Když se jí po činu ptal, zda svého jednání lituje, překvapila ho její nestandardní odpověď. „Jako by nevěděla, co to lítost je. Naopak prý cítila slast a ukojení,“ dodal. To přiznala i vražedkyně: „Úleva, ohromná. Cítila jsem se dobře.“

Ukojila se na psovi, pak ho zabila

Michelle Sudků se původně jmenovala Karolína a společně se svým o rok a půl mladším bratrem vyrůstala v Doksech. „Jako malá jsem slyšela televizi, zprávy, i když byly zavřené dveře. V pubertě jsem měla pocit, jako by mě pořád někdo osahával. Cítila jsem vůně na místech, kde vůbec nebyly. Říkala jsem to mámě, že slyším hlasy. Neřešila to,“ vzpomínala na své dětství.

Svou matku popisuje jako neurotickou, hysterickou ženu, která ji neustále peskovala a bila. „Omezovala mě. Táta se ke mně choval hezky. Byl to profesor, učil mě přírodu – broučky, rostlinky, houby. Naučil mě na bruslích. Matka dala větší péči bratrovi, já se musela starat o sebe. Cítila jsem se jako gladiátor – plná síly, chlap. Ten, co dokáže bojovat,“ vysvětlovala.

Již v útlém věku se cítila jako muž, a tak se tak pomalu začala i chovat. Ve stejný čas jí do života vstoupila nemoc, kvůli níž špatně slyší a mluví. „Rodiče mi nedali naslouchátko. Až když jsem byla v 9. třídě, tak moje učitelka řekla matce, aby mi ho urychleně zajistili, protože jsem chtěla jít na zdravotní školu. Cítila jsem se zanedbaně. Neviděla jsem žádnou lásku. Přestala jsem matce věřit, byla pro mě špatný člověk,“ pokračovala Sudků.

První kriminální čin údajně spáchala v osmi letech. „Matka na mě řvala. Řekla mi, že jsem na hovno a že půjdu krávám mýt zadky. Ponižovala mě a já dostala vztek. Zabila jsem psa, protože jsem měla potřebu. Cítila jsem nad ním vládu, sexuálně jsem se na něm ukojila a zabila ho. Byl slabší než já. Když mi někdo ublíží, tak jdu vždy po slabších. Mám vše pod kontrolou, dotyčný se nemůže bránit,“ vzpomínala.

MOHLO VÁM UNIKNOUT: Mladík v Brně zavraždil kamarádku a pobodal její rodiče. Vrchní soud mu snížil trest

Jak dodal Meloun, Sudků trpí smíšenou poruchou osobnosti, má změněné sexuální preference s prvky sadismu, nekrofilie a zoofilie. I přesto ve svém životě dokázala něco dobrého. „Na výletě se školou u Máchova jezera jsem viděla, že se někdo topí. Vletěla jsem do vody a holku zachránila. Byla to dcera třídního učitele – dala jsem mu ji a odešla. Byl to dobrý pocit, že jsem ji zachránila,“ uvedla. Později, když pracovala v nemocnici v Mladé Boleslavi pomohla i kojenci, který přestal dýchat: „Děťátko přežilo, bylo to nádherné.“

Od Karolíny k Michelle

Po třech letech v tamní nemocnici poznala svou první životní lásku – ženu s níž se seznámila na internetu. „Zamilovaly jsme se do sebe. Měla manžela, žili jsme ve trojce. Přestěhovala jsem se k nim. Spali jsme v jedné posteli, jezdili na výlety, pekli buchty,“ vzpomínala Sudků. Díky partnerce zjistila i pravdu o svých rodičích – byla adoptovaná. „Brečela jsem, byla to podpásovka. Své adoptivní matce jsem nic neřekla, jen jsem zrušila s rodinou kontakt,“ uvedla.

Nedlouho poté se Sudků rozbil vztah i s partnerkou Marií a jejím manželem. Bylo jí 25 let. Následně odjela do Prahy, kde se setkala se svou druhou životní láskou, Lucií. „Poznaly jsme se přes internet, byla to transsexuálka. Vztah byl sice bez sexu, ale krásný, spíše přátelský. Přestěhovala jsem se k ní, měly jsme chovatelskou stanici britských kočiček,“ vzpomínala. Jejich vztah se nakonec rozpadl kvůli finanční tísni – obě měly dluhy a Lucie po operaci pohlaví nechtěla pracovat.

Sudků se nakonec rozhodla, že se také nechá předělat na muže, jímž se cítila. „Jsem chlap, musím tak i vypadat. Jako ženská nic nezmůžu. Každá jde ode mě za chlapem,“ líčila tehdejší myšlenky. Z Karolíny Škodové se tak náhle stala Michelle Sudků. Zatímco křestní jméno převzala od americké herečky Michelle Pfeiffer, příjmení si půjčila od českého fotografa Josefa Sudka.

V rámci procesu přeměny začala Sudků brát hormony, po nichž se necítila dobře. „Potřebovala jsem jen jedno – sex, a to mi vadilo. Tak jsem je vysadila, pak zase brala. Chtěla jsem přeměnu dovršit. A pak bum, agrese. Otevřela se mi sexuální deviace. Měla jsem kocoura, týrala jsem ho, pak vygradovaly hormony. Opaskem jsem ho uškrtila. Cítila jsem zvláštní auru, chtěla jsem se s jeho mrtvým tělem pomilovat, ale neudělala jsem to,“ přiznala.

Pokus o vraždu a 16 dní do činu

Nějaký čas žila Sudků na ubytovně, kde ji jednou zbili. „Měla jsem takovou chuť někoho zabít, někoho slabšího. Pomstít se,“ vzpomínala na zlomový okamžik. Odjela na Újezd, kde si v jedné z restaurací vyhlídla skupinu žen. „Když jedna z nich odešla na záchod, Michelle šla za ní,“ líčil Meloun.

Sudků přiznala, že si tuto ženu za oběť nevybrala, šlo o náhodu, komu chtěla ublížit. Následně počkala, než vyjde ze záchodů. „Zatím si sundala triko, srolovala ho a poté, co vyšla z toalety, ji zezadu začala škrtit,“ podotkl vyšetřovatel. Sudků cítila nadvládu, napadená ale podle jejích slov „řvala jako tur“.

„Přišel muž z trafiky, a tím to haslo. Pustila jsem ji, oblékla se. Mezitím zavolali policisty. Vyšla jsem s nimi ven, poté mě odvezli do Bohnic,“ dodala. To se stalo 5. července, do vraždy zbývalo pouhých šestnáct dní. Sudků v psychiatrické léčebně odmítla spolupracovat při léčebných procedurách, a jelikož nebyla v zařízení proti své vůli, bylo navrženo její propuštění. Stalo se tak 21. července.

Následně šla hledat bydlení, byla ale bez šance. „Měla jsem u sebe jen tři tisíce. Byla jsem zoufalá, nevěděla kudy kam. Tak mě napadlo dostat se do kriminálu, že mě tam budou léčit. Že potřebuji být vězeň,“ líčila. A tak se tehdy 33letá žena rozhodla jít do obchodního centra na Smíchově a bez lítosti usmrtit nevinnou ženu.

ČTĚTE TAKÉ: Uplynulo 10 let od Dahlgrenova krvavého masakru. V Brně povraždil své čtyři příbuzné

Při výpovědi se Meloun vražedkyně ptal, jakou silou bodla. „S velkou pýchou mi řekla, že asi na 60 procent, chtěla ukázat, že má velkou sílu. Ze zkušenosti vím, že to nebylo 60 procent. Udělala to z pomsty, aby doktorům dokázala, že je nebezpečný pacient, který patří do ústavu. To byla její motivace,“ dodal.

U soudu si za pokus o vraždu a samotný akt vyslechla rozsudek odnětí svobody na 30 let. Ani po skončení trestu však nebude svobodná, čeká ji ústavní psychiatrická péče. Trest se jí nelíbí. „Není tady léčba. Potřebuji do psychiatrického zařízení,“ zdůrazňovala Sudků. I přes tato tvrzení chce být propuštěna. „Chce se dostat na svobodu. Chybí mi výlety po Praze, chodit do kaváren, dát si dvojité presso nebo horkou čokoládu,“ jmenovala. Údajně svou oběť nešla zabít: „Nechtěla jsem vzít nůž a bodnout do ní. Bylo mi té ženy líto. Jenže tady, v hlavě, to bylo silnější než v srdci. Dodnes toho lituji.“