V Dnipru museli do krytu i novorozenci
Ukrajina oficiálně přiznala zatím 137 obětí ruské invaze, další více než tři stovky lidí byly zraněny. Jde o vojáky i civilisty. A jejich příběhy nejsou, i díky sociálním sítím, anonymní. Očitá svědectví z války zveřejnila řada Ukrajinců.
Jeden z nejemotivnějších příběhů posledních hodin sdílela mladá Ukrajinka z Charkova, druhého největšího města Ukrajiny, u nějž probíhá velká část bojů. K videu, na kterém pláče a láme se jí hlas, připojila obsáhlý text, ve kterém popisuje, čeho byla svědkem.
„Dnes ruská armáda zabila mou matku. Člověka, kterého jsem milovala více než svůj život. Ráno začali ostřelovat naši vesnici, vyhodili do vzduchu vojenskou základnu. Tlaková vlna mě odhodila, dům se otřásl. Jely jsme s mamkou do města vybrat peníze a nakoupit jídlo. Cestou domů na výjezdu z Charkova nám ale ruské tanky zablokovaly silnici. Začaly střílet,“ popisuje hrozivé momenty.
Válka na Ukrajině
S autem zajely do slepé uličky, kde vůz nechaly. „Vyrazili na nás dva ruští vojáci, mohlo jim být 18 až 20 let, sotva udrželi zbraně. Patnáct minut jsme se schovávaly, mámu střelili do ruky, slyšela jsem ji, jak křičí bolestí. A pak mě jeden voják hodil na zem a neustále křičel, ať nestřílejí,“ pokračuje.
Voják chtěl, aby palba ustala. Následně na ni dopadlo jeho tělo, zastřelen byl i druhý z nich. „A moje matka mlčí. Vstanu a zjistím, že je mrtvá, dostala ránu do hlavy. Vzala jsem si doklady a schovala se,“ uvádí. Po chvíli střelba ustala a dívka nasedla do auta a ujela.
„Nemohu tomu uvěřit. Nevím, jak jsem přežila, jak jsem unikla. Když jsem ležela mezi kulkami a mrtvými, věděla jsem, že umřu,“ dodává a zdůrazňuje, že to, co se děje na Ukrajině, není výmysl: „Je to peklo. Ruská armáda v Charkově zabíjí civilisty!“
Bolestná loučení
Velké emoce budí také loučení ukrajinských mužů, kteří míří do války, zatímco své ženy buď doprovází do bezpečí, nebo nechávají doma. Moment, který je pro mnohé nepředstavitelný, zachytila kamera.
Dostupné je také video plačícího otce, který se loučil se svou dcerou. Muž, který šel bránit svou vlast, se rozhodl poslat dceru do bezpečí. Emotivní loučení zachytil jeden z přítomných.
Nejistá budoucnost pak dohnala k urychlení svatby 21letou Yarynu Arievaovou a 24letého Svitoslava Fursina. Za zvuku sirén, kdy Rusko napadlo jejich vlast, pospíchali k oltáři.
Seznámili se v říjnu 2019 na protestu v centru Kyjeva, svatba se měla konat letos v květnu. Nyní doufají, že po boku toho druhého budou žít ještě řadu let. Společně navíc ihned po svatbě vstoupili do místního Centra teritoriální obrany, aby pomohli chránit svou zemi.
Unsure of the future, Yaryna Arieva and Sviatoslav Fursin rushed their wedding and got married to the sounds of sirens blaring the Russian invasion.
— Visegrád 24 (@visegrad24) February 25, 2022
Straight after their wedding, they both joined the local Territorial Defense Center to help efforts to defend the country.
🇺🇦 pic.twitter.com/RSxiiQ02Zq
Budoucnost příbuzných není lhostejná ani 80letému muži, který se s malým kufříkem, v němž měl pouze dvě trička, náhradní kalhoty, kartáček na zuby a několik sendvičů, přihlásil do ukrajinské armády. „Dělám to pro vnoučata,“ řekl prostě.
Zastavil nepřítele, za cenu vlastního života
Jako hrdina je oslavován ženista praporu námořní pěchoty Vitalij Skakun. Mladý voják ve městě Heničesk pomohl zastavit postup ruských vojsk. Zničil most, po kterém by se nepřítel jinak dostal do města. Při plnění úkolu ale zemřel.
„Zavolal svým bratrům a oznámil jim, že plní svůj úkol. Pak došlo k výbuchu. Náš bratr zemřel,“ uvádí Nezalezhni novyny. Vyzdvihují, že díky jeho hrdinnému činu, při kterém přišel o život, dokázal omezit postup nepřítele, aby se jeho jednotka mohla přesunout a zorganizovat obranu.
Stejnou odvahu prokázal jeden z Ukrajinců, který se snažil vlastním tělem zastavit ruský konvoj. Vstoupil na silnici a odmítal se hnout. Vozy ho na poslední chvíli objíždějí, žádný se však nezastavuje. Přesto muž z komunikace neodchází.
❗️A Ukrainian throws himself in front of Russian equipment to stop the occupiers
— NEXTA (@nexta_tv) February 25, 2022
All of #Ukraine is defending its country from the occupiers.
The ground forces of the Ukrainian Armed Forces report that the #Russian military has suffered more than a thousand casualties today. pic.twitter.com/Vg09n5G2rC
Jaký to má smysl?
Lidé ze strachu před bombardováním utíkají ve velkých městěch do metra, které slouží jako kryt. Mnozí, kteří se nyní schovávají v bunkrech v Kyjevě, se svěřili se svými pocity a příběhy. „Už jsem to zažil. Viděl jsem to na vlastní oči. Pocházím z Gori, v roce 2008 tam na nás zaútočili,“ uvedl pro web Rádia Svobodná Evropa David, který se po válce odstěhoval do Kyjeva.
„Nemá to žádnou logiku. Jaký to má smysl? Jsou zde Rusové, kteří žijí tady, na Ukrajině. Jsou Ukrajinci, kteří žijí tam, v Rusku. Co mě bolí, je pomyšlení na všechny ty mladé lidi, kteří by mohli zemřít, trpět. Ať už to jsou Rusové, nebo Ukrajinci,“ dodal.
Chvíle hrůzy prožívá i 53letá Lilija, která jela nočním vlakem z donbaského města Bachmut do Kyjeva, když ji těsně před svítáním probudilo neustálé bzučení mobilního telefonu. Volal jí starší syn z Charkova. Ruský útok na Ukrajinu začal.
V roce 2014 zažila válku v Donbasu. „Nebyla to ale skutečná válka. Bylo to, jako když se děti perou o hračky na pískovišti. Teď nevím, co se bude dít. Nevím, proč se to děje,“ podotkla zničená žena. Její 32letý syn s manželkou a šestiletou dcerou spěchali z Charkova poté, co se o vpádu ruských vojsk dozvěděli. „Je to urážlivé, bojovat proti vlastním bratrům a sestrám. Za Sovětského svazu jsme byli jedna země. Teď jsme dvě země a to je dobře. Ale nemusíme bojovat proti sobě,“ dodala.
