Již 42. narozeniny oslaví 4. listopadu první „dítě ze zkumavky“, které se v tehdejším Československu narodilo v roce 1982. Chlapec byl nejen prvním dítětem narozeným pomocí umělého oplodnění v tuzemsku, ale také v tehdejším východním bloku. Za přelomovým počinem, který dnes patří mezi běžnější součást pomoci ve snaze založit rodiny, stál brněnský gynekolog a profesor Ladislav Pilka, který zemřel před deseti lety. Dnes v Česku využívají asistovanou reprodukci tisíce párů ročně. Splnit si sen o založení rodiny pomohla například Kristýně z Brna, která dnes čeká již druhého potomka.
Prostřednictvím asistované reprodukce (IVF) se v České republice nyní každý rok narodí odhadem pět tisíc dětí. „Za 20 let to může být klidně dvakrát tolik,“ podotkl v dokumentech, které má redakce k dispozici, gynekolog Marcel Štelcl, vedoucí lékař reprodukční kliniky ReproGenesis. S „otcem dětí ze zkumavky“, profesorem Pilkou, dříve pracoval.
ČTĚTE TAKÉ: Věkový trend se otáčí. Párů, kde je žena starší, je o 30 procent více. Na děti nespěchají
„V 80. letech se díky reprodukční medicíně rodilo jen několik dětí za rok, nyní jsme na tisících. Toto číslo stále roste, přibližně o 10 procent za rok,“ upřesnil Štelcl, který je také členem Sekce asistované reprodukce České gynekologicko-porodnické společnosti ČLS JEP.
Moje vláda vám zaplatí umělé oplodnění, překvapil Trump. Rozehrál i partii o potraty
Exprezident Donald Trump překvapil v rozhovoru pro NBC, když se vyslovil pro podporu umělého oplodnění a zároveň nadnesl možnost, že by úkon platil stát. Dosud přitom brnkal spíše na struny konzervativnějších voličů, kteří umělé oplodnění odmítají – stejně tak i potraty, které jsou významným tématem celých voleb.
Zatímco zrození prvního českého dítěte ze zkumavky probíhalo kvůli nedostatku potřebného vybavení takřka na koleni, obor asistované reprodukce doznal v posledních letech prudkých změn.
„Metody odběru a oplodnění ženských vajíček se neustále zlepšují. Na rozdíl od průkopníků IVF dnes disponujeme standardizovanými kultivačními médii, známe mnohem lépe metabolismus embryí a máme mnohem dokonalejší inkubátory. Díky tomu dostávají současná embrya výrazně lepší šanci na to, aby se uhnízdila v těle matky,“ přiblížil.
Úspěšnost umělého oplodnění v této době se s počátkem IVF v Česku podle něj vůbec nedá srovnávat. „Obrovsky také poskočily možnosti genetického testování, díky nimž můžeme eliminovat riziko genetické zátěže potomstva v rodinách s dědičnou nemocí,“ doplnil Štelcl.
Rok marné snahy vedl k odborníkům
K hledání pomoci při zakládání rodiny se uchýlila také dnes 31letá Kristýna z Brna. S manželem o miminku začali uvažovat, když jí bylo 26 let. „Oba jsme byli mladí a zdraví, nečekali jsme proto žádný problém. Když se ale rok nedařilo, rozhodli jsme se to řešit,“ popisuje Kristýna. Nejprve situaci konzultovala se svou gynekoložkou.
Ta jí provedla základní vyšetření, takzvanou folikulometrii, která se používá ke zjištění, zda a kdy u ženy nastává ovulace. Zde bylo vše v pořádku, ale otěhotnět se Kristýně stále nedařilo. Gynekoložka jí proto doporučila návštěvu centra asistované reprodukce.
„Na radu známých jsme si vybrali pana doktora Štelcla,“ uvedla Kristýna. Specialisté ji s manželem podrobně vyšetřili a zjistili, že manžel má horší morfologii (tvar) spermií, u Kristýny se vše jevilo v pořádku. Lékař jim tedy doporučil nejjednodušší metodu umělého oplodnění, takzvanou intrauterinní inseminaci.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Když si žena daruje možnost stát se matkou: Zmražení vajíček láká, pro koho je pojistkou?
Při ní se do dělohy ženy přenese větší množství mužských spermií, než je tomu při pohlavním styku. Tím se zvýší šance, že se spermie dostanou do vejcovodu, kde po spojení s vajíčkem dojde k oplození. Metoda ale nezafungovala, a lékař tak přistoupil k IVF neboli in vitro fertilizaci (spojení spermie a vajíčka mimo tělo ženy).
Vyhledala pomoc psychologa
Kristýna zahájila hormonální stimulaci, aby jí lékař mohl odebrat vajíčka a následně jí po laboratorním oplodnění do dělohy vložit embrya. „Z toho jsem měla trošku obavy, ale fyzicky jsem vše zvládala velmi dobře, až mě to překvapilo. Větší nápor to byl ovšem na psychiku,“ popisuje Kristýna a pokračuje: „Oplodnění se nepodařilo hned napoprvé, jak jsem doufala. Vlastně mě ani nenapadlo, že by to mohlo být jinak. Proto mě první nezdar psychicky rozhodil.“
Lékař u Kristýny při kontrole vajíček v průběhu hormonální stimulace zjistil, že jich má sice dostatek, ale špatně dozrávají a jsou méně kvalitní. Nakonec musela Kristýna podstoupit celkem čtyři stimulace a „ujal“ se až sedmý přenos embryí do dělohy.
Krofta: Odklad těhotenství? Ženy platí za vyrovnání se mužům, otcové jsou submisivnější
Sociální tlak, který je na ženu v dnešní době a v ekonomicky vyspělé společnosti vyvíjen, má svou cenu. Aby se vyrovnala mužům, byla minimálně stejně dobrá a měla adekvátní výkony v práci – za to platí odsouváním reprodukce. V pořadu K věci na CNN Prima NEWS to uvedl zástupce ředitele Ústavu pro matku a dítě v Praze Podolí profesor Ladislav Krofta. Vysvětlil, jaká zdravotní úskalí s sebou odklad těhotenství přináší a jaké problémy při založení rodiny provázejí muže. Otcové podle jeho názoru začínají být do jisté míry submisivnější.
„Po čtvrtém přenosu jsem musela absolvovat revizi dělohy kvůli zamlklému těhotenství, což pro mě bylo v kombinaci s předchozími neúspěšnými pokusy hodně těžké období,“ vysvětluje.
Vyhledala proto pomoc psychologa, který jí tuto nepříjemnou situaci pomohl lépe zvládnout. „Velkou oporu jsem měla i v manželovi, hodně jsme se vzájemně podporovali. To je podle mě velmi důležité – mít stabilní partnerský vztah, protože když se oplodnění nedaří, je to psychicky náročné, což ještě umocňují výkyvy nálad při hormonální stimulaci,“ doplňuje Kristýna.
Po dvou letech snažení se dočkali a narodil se jim zdravý chlapec, kterému jsou teď dva roky. Momentálně je Kristýna znovu těhotná a těší se s manželem na narození dcery, kterou počali také díky IVF.
„Pan Štelcl pro nás byl tím nejlepším, co nás na cestě za miminkem potkalo,“ říká Kristýna a ocenila i výběr menší kliniky, kde pro lékaře nebyla jen „číslem do statistiky“.
Rodiče jsou úzkostliví
Párům, kterým se otěhotnění nedaří nebo procesem umělého oplodnění procházejí, Kristýna doporučuje, aby byli otevření ke svému okolí, problémy netajili, nestyděli se o nich mluvit a nebáli se vyhledat odbornou pomoc. „Dnešní medicína umí zázraky a my jsme toho příkladem. Brzy budeme mít doma už dva takové,“ dodala s úsměvem.
ČTĚTE TAKÉ: Na problémy s početím si zakládají už malé dívky, varuje gynekolog
To, že postupně stigmatizace – kterou neplodné ženy prožívaly a kvůli níž často fakt, že podstupují umělé oplodnění nebo mají „dítě ze zkumavky“, tajily – mizí, potvrdil také Štelcl.
„Někdy se setkávám s dotazem, zda nejsou děti z umělého oplodnění častěji nemocné. Nyní už víme, že to tak není. Rodiče těchto ‚vymodlených‘ dětí ale bývají pečlivější a úzkostlivější ve výchově. Častěji svoje potomky nechávají sledovat v nejrůznějších poradnách ve srovnání s rodiči dětí počatých přirozeně,“ vysvětlil.
Podle Českého statistického úřadu se loni v Česku narodilo přibližně 91 tisíc dětí, což je asi o 10 000 méně než v roce předchozím. Aktuální data naznačují, že letošek bude v tomto ohledu ještě chudší. Průměrný věk prvorodiček se pohybuje kolem 29,7 roku a stále roste.
„Tento trend bohužel vidíme i na klinice. Věk prvně příchozích se pohybuje kolem 37 let, což je asi o 5 více než před 15 lety,“ dodal lékař. Věkový faktor se tak stal nejčastější příčinou poruch plodnosti. Na rozdíl od minulosti, kdy ve statistikách vedla neprůchodnost vejcovodů následovaná mužským faktorem.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Případ miminka v popelnici. Matka těhotenství tajila, nové detaily prozradili její blízcí
