Rambovi je čtyřicet. Hrát ho mohl i Chuck Norris či Terence Hill, nebyl to jen bouchač

Rambo byl natočen před čtyřiceti lety, přesto na rozdíl od mnoha jiných akčních filmů ze stejné doby nepůsobí směšně. Čím to je?
Možná tím, že to vlastně není tak úplně akční film. Je v něm sice spousta akce, reálně však zemře pouze jeden člověk. A ještě náhodou. Rambo je do značné míry především psychologickým dramatem. Veterán z Vietnamu se vrací do země, která ho nechce, byť za ni bojoval. Zároveň je to o střetu s šerifem, veteránem z Koreje, který má pocit, že ho země neocenila tolik, jako oceňuje vojáky vracející se z Vietnamu. Je to velmi intimní film nabízející vážnější témata zabalená do rychlého tempa a nějakého toho střílení. Shrnuto: Nejde o hloupý akční film.

To určitě ne. Na některých amerických vysokých školách se pouští coby dokument o době, v níž vznikl.
Tomu se vůbec nedivím. První Rambo se chystal deset let. Motali se kolem něj hodně ambiciózní lidi jako Gene Hackman, Dustin Hoffman. Primárně to měl být film o dané postavě, ne o akci. Stallonemu se to tak zamlouvalo. Tenkrát coby akční hrdina teprve začínal, toužil spíš po tom být velkým hercem jako Al Pacino. Dneska si Ramba vybavíme coby drsňáka s obrovským kulometem, který střílí mraky Sovětů. Jenže to přišlo až později. Jednička Ramba je seriózní film. A psychologická linka tam až nečekaně funguje.

Sylvester Stallone byl pro roli Ramba až jedenáctou volbou. O kom se taky uvažovalo?
Vzhledem k tomu, jak dlouho se natáčení chystalo, bylo těch jmen spousta. Kromě už zmíněných Hackmana s Hoffmanem prý chtěli i Chucka Norrise, Richarda Gera, Johna Travoltu, Clinta Eastwooda, Paula Newmana, Stevea McQueena, snad i Roberta Redforda. Zkrátka skoro každého. První přípravy na Ramba začaly už v roce 1972, deset let před premiérou. To je jedna celá generace, která najednou zestárla. A to nejen pro roli Ramba, ale i jeho bývalého velitele Trautmana, kterého nakonec zahrál Richard Crenna. Původně už to bylo dohodnuté s Kirkem Douglasem, těsně před natáčením ovšem odešel, protože se mu nelíbil scénář. I kolem této role se točilo hodně velkých herců, třeba Burt Lancaster.

Koho z možných adeptů si v roli Ramba zpětně nejradši představujete?
Terence Hilla.

Toho, co hrál v komediích s Budem Spencerem?
No ano. Skutečně prý byl jedním z vážných kandidátů. Hodně by mě zajímalo, jaký by v tom byl.

Terence Hill a Rambo. To by mě nenapadlo.
Informace o tom, že to bylo reálně ve hře, pochází přímo z rozhovorů s Terencem Hillem. Zas tak nesmyslné to není. My si ho sice dneska spojujeme s komediálními rolemi, on ale během kariéry zvládnul i dost vážných úloh, hlavně ve westernech. V mládí měl postavu jak voják, typově by k tomu seděl. Určitě by to taky utáhnul.

Nakonec tu roli dostal Stallone. Co Rambovi dal?
Především hodně bolesti.

Jak to myslíte?
Při natáčení to údajně bylo docela tvrdé. Stallone se chtěl předvést, takže většinu kaskadérských kousků dělal sám. Včetně známého dlouhého pádu ze strže, při němž si dost ublížil. Hodně a hodně se snažil. Tenkrát ještě neměl kromě Rockyho nic moc za sebou. Rambo ho mohl buď vystřelit hodně nahoru, nebo jej navždy zaškatulkovat jako „toho Rockyho“. Při vzniku filmu proto mluvil třeba i do střihu, přistupoval k Rambovi jako k projektu, který pro něj osobně hodně znamená. Váže se k tomu jedna zajímavá otázka.

Jaká?
Jak Rambo vypadal, když byl dotočený. Původně měl totiž zhruba tři hodiny. A režisér Kotcheff nebyl za tuhle podobu zrovna chválený. Dneska má film 93 minut a do značné míry se o to zasloužil právě Stallone.

Když sledujeme Ramba, můžeme o Stallonem říct, že v něm vidíme dobrého herce?
V Rambovi ano. Hodně připomíná Al Pacina, má ten typický unavený obličej, minimalistické herectví. V téhle poloze mě baví.

Zeptám se natvrdo: Byl Stallone lepším hercem než jeho věčný rival Arnold Schwarzenegger?
V rambovské éře určitě. Arnolda dlouho limitoval rakouský přízvuk. Ale nejen to. Při jeho figuře to fungovalo tak, že jakmile jste ho sledovali ve filmu, neviděli jste roli, ale Arnolda. Stallone šel rolím víc naproti. Víc se nebál zkoušet dramatické a komediální role. Jednou s větším úspěchem, podruhé s menším. Vždycky u toho ale vypadal lidštěji než Schwarzenegger.

Je pravda, že knižní předloha o Rambovi byla jiná než film?
Příběhově to bylo v knize velmi podobné. Jen je to drsnější, dojde na více mrtvol. A má to odlišný závěr, pro jehož jinakost z filmu vycouval Kirk Douglas. Kniha totiž končí tak, že Rambo zemře. Je zastřelen.

Což by filmové diváky ranilo. Rambovi jsme přece fandili.
Rozhodně. Už jen kvůli tomu, že nic neprovedl. Chtěl se jen najíst, byla mu zima. Až když ho začali šikanovat, něco se mu přetočilo v hlavě, vzpomněl si, jak ho mučili ve Vietnamu. Vlastně mu šlo o jediné: Utéct. Netoužil se pomstít, jen zmizet. Někomu takovému se fandí snadno.

Dá se Rambo považovat za milník v historii akčních filmů?
Do značné míry to milník byl. Jedničku Ramba se dodnes spousta filmů pokouší napodobovat, minimálně co se týká pojetí akce v divočině. V Rambovi je velmi fyzická, bolavá. Týkalo se to i natáčení, během kterého tvůrcům nepřálo počasí. I díky tomu je na výsledku vidět jakási opravdovost. Zaplaťpánbůh: I po letech se téměř každý film odehrávající se v lesích chtě nechtě inspiruje Rambem.

Zatím jsme mluvili o prvním Rambovi, natočily se ale i další díly. Jaký na ně máte názor?
Třeba dvojku mám hodně rád. Hlavně proto, že jde o úplně jiný film. Jednička je survival drama, dvojka regulérní akčňák. Zpětně se dá označit za ideální snímek pro reaganovskou éru, kdy Američané chtěli s pomocí Hollywoodu porazit Sovětský svaz. A vlastně se jim to povedlo – všichni přece chtěli vidět, jak Rambo bazukou sestřeluje vrtulníky, kulometem střílí vlevo vpravo. Rambo II byl mimo jiné filmem s největším počtem mrtvých, překonalo ho až Schwarzeneggerovo Komando.

Někde jsem četl, že Arnold v Komandu jen během závěrečné scény postřílel 74 padouchů.
Oni se v tomhle Schwarzenegger se Stallonem vyloženě předháněli. To myslím vážně. V Komandu se do scénáře narychlo připisovali další zastřelení, už jednou „zabitým“ komparzistům se lepily falešné kníry, aby mohli ve filmu zemřít i podruhé. A to jen proto, aby Stallone přišel o svůj primát. Jenže Rambo II pro Američany znamenal přece jen něco víc. Sly se přece vracel do Vietnamu pro vojáky, které tam armáda nechala. A Američané chodili do kina s tím, že tentokrát to opravdu vyhrají. Tahle věta ve filmu ostatně skutečně zazní: „Tentokrát vyhrajeme.“ Když ne naživo, pak alespoň v kině. A byl to obrovský komerční úspěch.

Nabízí se jedno srovnání – americké zajatce ve Vietnamu zachraňoval ve stejné době i Chuck Norris ve filmu Ztraceni v akci. Ten přitom není takový kult jako Rambo.
Ztraceni v akci bylo vyloženě točené jako odpověď na Ramba. Norris a spol. si říkali: „Stallone chystá Ramba ve Vietnamu? Musíme ho předběhnout a natočit to rychleji!“ Jenže Rambo II je z dnešního pohledu jinde. Byl to samozřejmě mnohem dražší film, dělali ho šikovnější lidi. Původní verzi scénáře dokonce napsal James Cameron; byť z toho ve filmu prý skoro nic nezbylo. Rambo je bez diskusí lépe natočený. Má skvělou hudbu, epické záběry i honičky. Norris na něco podobného nikdy neměl ani talent, ani rozpočet.

Třetí pokračování zavedlo Ramba do Afghánistánu.
No jo, pokusili se zopakovat dvojku. Jenže to šlo do kin v době, kdy se sovětská armáda začala pomalu z Afghánistánu stahovat. Najednou tam tedy nebyl onen předchozí politický přesah. Nedostavil se dřívější pocit spousty amerických diváků, že by na to měli jít do kina, jelikož jde o vlasteneckou povinnost. Tohle bylo jiné. Šlo o extrémně drahý film. Sice taky úspěšný, ale zdaleka ne tolik jako před tím.

Jak vidíte čtvrté pokračování z roku 2008?
Vzniklo krátce poté, co si Stallone napravil reputaci s Rockym Balboou. V něm dokázal, že na to pořád má. Že je i velmi dobrý režisér. Po návratu Rockyho lidi chtěli i návrat Ramba, Stallone to pojal chytře – natočil jej za menší peníze, ve skromnějším měřítku. Po Hollywoodu kolovala historka, že si v OSN sháněl informace, která země je momentálně nejnebezpečnější, aby do ní mohl zasadit děj. Proto se to nakonec odehrává v Barmě. Příběhově je to však velice prostinké. Celý film vlastně vznikl jen kvůli závěrečné akční scéně, v níž Stallone stojí za kulometem kalibr 50 a doslova krájí desítky lidí. Je to strašně brutální, naprosto šílené. Na rozdíl od jedničky už zde psychologie příliš nefunguje, byť najdete několik pokusů o dialogy. Jakmile Rambo střílí padouchy na kusy, veškerý dialog končí. Pořád je to nicméně velmi poctivé. Minimálně v kreativní brutalitě lze Ramba: Do pekla a zpět označit za celkem důležitý film. U čtyřky byste pořád našli spoustu důvodů, proč ji vidět. U pětky už ne.

Ne?
Ne. Poslední krev z roku 2019 je postavená zdánlivě podobně – docela dlouho se v ní nic neděje, pak přijde brutální finále. Zároveň se tam ale řeší Rambova rodina, jeho snaha normálně žít. Všechny věci před závěrečnou akcí jsou bohužel buď extrémně nudné nebo bezúčelně extrémně brutální. Celkově si zkrátka myslím, že pětka už nebyla potřeba. Ramba bych radši nechal spát. Hlavně ať nikoho nenapadne točit ho příště třeba bez Stalloneho. To by prostě nešlo, na něm to celé stojí.

Máte pro původního Ramba slabost?
No jéje, čas od času si doma první tři díly pustím. I z nostalgie – míval jsem je na VHS, měl jsem je opravdu rád. Podle mého jsou to dobré filmy. Vidíte na nich vynaložené peníze, talent, obrovský Stalloneho zápal. Prostě správný osmdesátkový výplach. Furt to funguje. Vlastně si myslím, že by jedničku měl vidět každý. Neovlivnila přece jenom dějiny Hollywoodu, ale i vývoj studené války.